MĚSTA OKRESU TEPLICE

Okres Teplice nabízí neokoukaný koktejl lázeňské péče a členité krajiny, kterou už po staletí mění a tvaruje hornická činnost; obě složky se vzájemně ovlivňují, doplňují a někdy i perou

 

Jako třeba v roce 1879, kdy po důlním neštěstí zapadl hlavní teplický pramen Pravřídlo; Teplice známé jako Malá Paříž tak přišly o postavení českého lázeňského města číslo jedna – šance se chopily Karlovy Vary a Teplice před sebe zpátky už nikdy nepustily

Okres Teplice leží při hranicích s Německem. S tímto státem ho spojuje severní okresní hranice. Na západě je sousedem okres Most, na východě okres Ústí nad Labem. Na jihovýchodě najdeme společnou hranici s okresem Litoměřice a na jihozápadě má krátkou hranici s okresem Louny.

Okres Teplice má rozlohu 469 kilometrů čtverečních a ze sedmdesáti sedmi okresů republiky je na 70. místě co se týká velikosti. Žije v něm více než 125 tisíc obyvatel. To okres řadí v počtu obyvatel na 25. místo. V hustotě obyvatel tu však žije více než 267 obyvatel na kilometr čtvereční. To dělá okres Teplice sedmým nejzalidněnějším okresem státu.

Teplicko je velmi členité. Jednu čtvrtinu zaujímají Krušné hory, s nejvyšším bodem okresu, kterým je hora Pramenáč (909 metrů nad mořem). Krušné hory se v okrese Teplice předvádějí ve dvou základních podobách. Na východě u hranice s okresem Ústí nad Labem berou hory na sebe podobu Cínovecké hornatiny, což jsou rozvodné náhorní roviny s velkým zastoupením pramenů vodních toků. Součástí hornatiny je i řada údolí – Cínového dolu, Unčínského, Horského a Bystřického potoka. Cínovecká hornatina končí v Mikulovském údolí a západně odtud tvoří Krušné hory Flájská hornatina. Tato vrcholová plošina ostře spadá na jižní straně do údolí. I tady najdeme hluboká údolí - Skalní, Staré, Šantorovo a hlavně Domaslavické.

Další čtvrtinu plochy okresu zaujímá České středohoří, které v okrese vrcholí nejvyšším vrchem Pařez ve výšce 733 metrů nad mořem. I středohoří má na Teplicku dvě podoby. Kostomlatské středohoří leží v nejjižnější části okresu a je tvořeno významnými vulkanickými kužely, kupami a krátkými homolemi. Severněji se setkáme s nižšími vrchy Teplického středohoří.

Zbývající polovinu rozlohy okresu tvoří nížina, která dosahuje průměrné nadmořské výšky kolem 200 metrů. Nejnižší bod okresu (162 metrů nad mořem) najdeme u Malhostic, kde řeka Bílina vtéká do ústeckého okresu. Okres protíná ze západu na východ Mostecká pánev, která je třetihorní příkopovou propadlinou kdysi plnou jezer a močálů. Na Teplicku poznáme spíše její vyšší polohy, které tvoří Chomutovsko-teplickou pánev.

Podobu okresu silně ovlivňuje důlní činnost, i když dnes už spíše v podobě rekultivací a výsypek. Těch tu najdeme řadu - Spojená výsypka malolomů Barbora, Otakar, Liebig, ČSM, Dukla, Výsypka Pokrok, Výsypka lomu Bílina, Výsypky Václav, Fučík, Jirásek, Větrák, Svoboda, Braňany, Jiří, Radovesická a Ledvická. Práce na jejich rekultivacích postoupily do různých stádií, ale pomalu vracejí Teplicku původní krásu. Na území okresu je dnes činný jeden obrovský důl – Bílina. Těžbě hnědého uhlí musela v minulosti ustoupit řada obcí – Břešťany, Břežánky, Chotovenka, Chudeřice, Drahůnky, Dřínek, Hajniště, Hetov, Hrdlovka, Jenišův Újezd, Kocourkov, Ledvice, Liptice, Lyskovice, Pohradice, Radovesice a Žichlice.

Počasí v okrese Teplice je suché a teplé, na nížiny dopadá srážkový stín, který je příčinou suchého klimatu. Kvůli nízkému podílu zemědělské půdy je zemědělská role okresu zanedbatelná. V oblasti hospodářství prochází Teplicko složitým obdobím. Transformace v 90. letech uzavřela několik významných průmyslových podniků, další byly rozprodány do soukromých rukou. V okrese stoupla nezaměstnanost, která i dnes patří k nejhorším v zemi.

V okrese je devět měst – Bílina, Dubí, Duchcov, Hrob, Košťany, Krupka, Ledvice, Osek a Teplice. V otázce silniční dopravy hraje prvořadou úlohu mezinárodní silnice E55, která je přivedena z Německa přes Cínovec, Dubí a Teplice. Kromě toho v okrese najdeme silnice I. třídy 8, 13, 27 a E442. Důležitá je i silnice 63, která plní funkci dálničního přivaděče z Teplic na dálnici D8, která do vlastního okresu zasahuje jen třemi kilometry. Železniční tratě byly často překládány v důsledku povrchové těžby uhlí. Páteřní trať 130 je koridor spojující Chomutov a Ústí nad Labem. Okresem vede i trať 097 Lovosice – Teplice, 131 Ústí nad Labem – Bílina, 134 Teplice – Bílina a 135 Most – Moldava v Krušných horách. Té se pro horské pasáže, řadu mostů, viaduktů a tunelů říká Teplický Simmering a její část je pod termínem Moldavská dráha vyhlášena kulturní památkou. V roce 2007 byla ukončena osobní přeprava na trati 132 Děčín – Oldřichov u Duchcova.

Hraničních přechodů v okrese najdeme celkem pět: Moldava/Holzhau (turistický), Moldava/Neurehefeld (silniční), Cínovec/Altenberg (silniční), Cínovec/Zinnwald (silniční), Fojtovice/Fürstenau (turistický).

Jedinou větší řekou je Bílina. Délka jejího toku v okresu je 20,5 kilometru a největšími přítoky jsou Mikulovský potok, Syčivka, Bouřlivec a Košťanský potok. V teplickém okrese najdeme čtyři velké vodní plochy. Všechlapy, Kateřina a Modlany plní funkci protipovodňovou a zásobují elektrárny potřebnou vodou. Barbora je umělé jezero vznikající na rekultivovaném území. Postupně budou přibývat další, ale Barbora je už teď jedno z největších českých jezer; má plochu 63 hektarů a úctyhodnou hloubku 60 metrů.

Teplice jsou velice přitažlivým lázeňským městem, kde se léčí nemoci pohybového a oběhového aparátu. Tradice lázeňství začala už v roce 762 a dnes je drtivá většina lázeňských hostů z arabských zemí. V otázce cestovního ruchu stojí na nejvyšších příčkách zájmu Národní kulturní památka Zámek Duchcov. Ten je původně renesanční, později barokní a nakonec klasicistní stavbou, která se stala na čtrnáct let útočištěm slavného milovníka Giacoma Casanovy. Obrovskou historickou hodnotu mají i sochy Matyáše Brauna a do nově vybudovaného pavilonu přenesená Reinerova freska.

 

Národní kulturní památka Kostel Panny Marie Bolestné v Krupce – Bohosudově je jedním z hlavních severočeských poutních míst. Dnešní podobu získal kostel na začátku 18. století. V Oseku stojí za návštěvu Národní kulturní památka Cisterciácký klášter, který byl založen v roce 1199. V tomto městě najdeme ještě jednu národní kulturní památku. Tou je pomník obětem katastrofy na dole Nelson. Památník vysoce umělecké hodnoty z roku 1935 připomíná největší důlní katastrofu v severních Čechách.

 

Už z dálky přitahuje návštěvníky Národní přírodní památka Bořeň, která jako by nepatřila do české krajiny, ale na americký Divoký západ. Jedná se o největší povrchový znělcový fonolitový útvar ve střední Evropě. Za svoji netradiční podobu vděčí třetihorám, kdy se magma nedostalo až na povrch a skončilo uvězněné v druhohorních slínovcích. Ve čtvrtohorách eroze tvrdou skálu vypreparovala a vznikla neopakovatelná znělcová kupa. Krušné hory lákají na úžasná rašeliniště (Přírodní rezervace Rašeliniště U Jezera – Cínovecké rašeliniště nebo Přírodní rezervace Grünwaldské rašeliniště). V horách najdeme i Přírodní rezervaci Vlčí důl, kde můžete obdivovat bizarně pokroucené kmeny větrem ošlehaných buků, stejně jako v Přírodní rezervaci Buky na Bouřňáku. Zvláště v jarním období vás tisíci květů okouzlí Přírodní památka Domaslavické údolí. Milovníci geologie nezapomenou na Přírodní památku Salesiovu výšinu.

 

České středohoří nabízí v okrese Teplice nejvýše položenou louku v Přírodní rezervaci Hradišťanská louka, která je zároveň druhým nejvyšším vrcholem Českého středohoří a nebo tisíci Hlaváčky jarními poseté svahy Přírodní památky Husův vrch. Nesmíme zapomenout ani na milovníky archeologie, které určitě zaujme výjimečná archeologická lokalita v Bílině. Zatím nejvyššího ocenění se však dostalo krajinné památkové zóně Hornická kulturní krajina Krupka, která byla zapsána na seznam památek světového dědictví UNESCO.

Mezi deset největších stromů okresu Teplice se dostalo šest dubů, dvě lípy, jeden buk a jeden jilm. Prvenství patří dnes již mrtvému, ale stále stojícímu torzu slavného Oseckého dubu. I dnes mu v obvodu můžete naměřit 854 centimetrů. Daleko za ním je Prosetický dub I, který má kolem stromového pasu rovných šest metrů. Na třetím místě skončil Buk ve Vlčím dole u hradu Osek s 555 centimetry.

Pět největších sídel podle počtu obyvatel: Teplice (50 tisíc obyvatel); Bílina (17 tisíc obyvatel); Krupka (13 tisíc obyvatel); Duchcov (9 tisíc obyvatel) a Dubí (8 tisíc obyvatel).

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

 

Výlet 1: Démonická Bořeň, lázeňské Teplice a Casanovův Duchcov (motovýlet s pěšími procházkami):

 

Start: Kostomlaty pod Milešovokou, Zřícenina hradu Kostomlaty (Sukoslav)

Cíl: Bílina, Národní přírodní rezervace Bořeň

Délka moto trasy: 48,9 kilometrů

Délka pěší trasy: zhruba 10 kilometrů

Časová náročnost: 12:30 hodin (včetně prohlídky všech nabízených lokalit)

Popis: V tomto případě se jedná o skutečně velmi náročný, ale extrémně zajímavý výlet. Doporučujeme začínat už kolem páté hodiny ranní u hradu Kostomlaty a sledovat svítání z tohoto místa. Pokud přijmete naše časové rozdělení, budete z Bořně sledovat západ slunce. Mezitím vás čekají návštěvy kulturních památek a ve 14 hodin hravě stihnete návštěvu rozhledny Ledvice. Doporučujeme se na tuto hodinu objednat.

Vhodnost: Jen pro zdatné a zapálené turisty.

Zastávky:

Kostomlaty pod Milešovkou, Zřícenina hradu Kostomlaty (Sukoslav) – Teplice, Pomník Hanse Kudlicha – Teplice, Hrad a Přírodní památka Doubravka – Teplice, Malý okruh městem (Zámek, Pravřídlo, Lázeňské centrum) – Duchcov, Národní kulturní památka Zámek Duchcov – Bílina, Rozhledna Ledvice – Bílina, Lázeňský areál Kyselky – Bílina, Národní přírodní rezervace Bořeň

Základní verze:

Motovýlet začíná v Kostomlatech pod Milešovkou. Na náměstí odbočuje zelená turistická stezka do boční ulice, která se jmenuje Sukoslavská. Po ní dojedeme, kam jen to jde.

1. etapa: pěší procházka na hrad Kostomlaty (Sukoslav):

Odsud se vydáme po zelené stezce mírně do kopce až k rozcestníku Hrad Sukoslav – zřícenina. Po cestě nelze nikam uhnout. Zpáteční cesta dlouhá 1,3 kilometru zabere 40 minut.

 

★★★★ - Hrad Kostomlaty, Kostomlaty pod Milešovkou:

Hrad byl postaven kolem roku 1300 někým z pánů z Rýzmberka. Brzy ho kupuje Karel IV., který ho ale moc neužije, protože za dobré služby ho dává pánům ze Žerotína. V husitských bitvách jej na třetí pokus dokázala porazit vojska Jakoubka z Vřesovic. Počátkem 17. století je už neobydlený. O oživení se postarala v polovině 19. století výletní restaurace. V posledních letech byla zřízena v bergfritu rozhledna. A když narazíme na postavu, která má na čele černý kalich, tak je to duch Jakoubka z Vřesovic.

Poloha: 50.5542428N, 13.8794594E

Parkoviště: v Kostomlatech pod Milešovkou (0,7 km)

2. etapa: přejezd k pomníku Hanse Kudlicha:

Vyjedeme na centrální silnici v Kostomlatech pod Milešovkou, kde se dáme doprava. Budeme na silnici 258; po ní dojedeme na křižovatku v Žalanech. Tady zahneme doleva a po silnici 608 jedeme na kruhový objezd u Teplic. Tady pojedeme rovně a po silnici 8 vjedeme do Teplic. Na kraji města čeká mimoúrovňové křížení, kde odbočíme doleva na silnici 13. Nepojedeme po ní dlouho, protože čeká další výraznější křižovatka, kde uhneme z hlavní doprava. Vjedeme do ulice Topolová. Na jejím konci zahneme dvakrát doleva do ulice Javorová. Na další křižovatce se ulicí Březovou necháme dovézt k památníku, který je do daleka vidět. Přejezd dlouhý 17,2 km trvá 17 minut.

★★★★ - Pomník Hanse Kudlicha, Teplice:

Hans Kudlich pro lidi staré Evropy udělal víc než kdokoliv jiný. V roce 1848 totiž podal návrh na zrušení roboty a tento konec roboty vstoupil v platnost 8. září 1848. Proto se vděční obyvatelé Teplic a sousedních obcí dohodli, že ke 40. výročí této události odhalí pomník Hansi Kudlichoví. Každá z obcí tehdejších okresů Duchcov, Bílina a Teplice přivezla na místo kámen, na kterém byl vyryt německý název obce. Z těchto kamenů pak vznikla základna samotného pomníku. Původně mělo být kamenů zhruba 150, evidováno jich však bylo v listině jen 136, dodnes se jich dochovalo jen 114. Z těchto kamenů pak vystupuje 5,7 metrů vysoký obelisk vážící 10 tun. Dnes má pomník jinou podobu, než v době svého vzniku; působí dnes mnohem mohutněji, za což mohou přestavby v roce 1988. Právě v 80. letech bylo rozhodnuto, že na místě pomníku vyroste vodojem, což se také stalo. Pomník byl demontován a uložen do skladu. Vzbouřili se ale lidé a na jejich popud byla v revolučním čase uvalena na pomník památková ochrana. Došlo tak k jeho znovusložení a postavení o kousek dál. Z místa je hezký výhled do okolí. Slavnostního odhalení 8. září 1888 se zúčastnil i sám Hans Kudlich se svým synem. Byla to tehdy velkolepá akce vděčnosti tomuto muži. Kudlich přijel na hlavní nádraží vlakem z Karlových Varů. Na nádraží ho přišel přivítat dav 25 tisíc lidí. Městem projížděl Kudlich v kočáře, všude stály vděčné špalíry lidí, šlehaly ohňostroje, létaly rakety, na okolních kopcích planuly ohně.

Poloha: 50.6207406N, 13.8219367E

Parkování: v místě

4. etapa: pěší procházka na hrad Doubravka:

U konečné trolejbusu se můžeme potkat se zelenou turistickou značkou, na kterou nastoupíme. Po ní okamžitě dojdeme k turistickému rozcestníku Restaurace Panorama – rozcestí pod Doubravkou, kde máme možnost výběru. Každopádně opustíme zelenou stezku, ale máme tu i dvě větve žluté turistické stezky. Jelikož žlutá turistická stezka tvoří v místě hradu Doubravka okruh, je na nás jakou si vybereme, každopádně se po té druhé vrátíme zpět do tohoto místa. Obě nás dovedou k rozcestníku Doubravka, který leží hned před branami hradu a kde se obě větve žluté zase v okruhu spojují. Cestu nahoru nebo dolů nám zpříjemní i místní Naučná stezka Doubravka, která vás seznámí nejen z historií hradu Doubravka, ale i unikátní přírodní rezervací stejného jména, kterou budeme procházet. Věřte, že se jedná o zvláštní místo, kde se třeba objevují takové druhy hub, které se neobjevují nikde jinde na světě. Místo bylo odjakživa vyhledávanou lokalitou lázeňských hostů a nabízí nádherný pohled nejen na město, ale i na Krušné hory a České středohoří. Okružní procházka trvá hodinu a za tu dobu ujdete 2,6 kilometru.

★★★ - Přírodní památka Doubravka, Teplice:

Jedná se o znělcový vrch na okraji města. Je velmi podobný s nedalekou Bořní. I tady pronikl do jílovitého podloží a slínovců neovulkanický kužel. Na rozdíl od Bořně, ale nedošlo k jeho preparaci, a tak nadále skrývá neovulkanické horniny uvnitř. Přírodní ochrana spočívá v existenci evropsky velmi významné lokality vzácného brouka Páchníka hnědého. Místo je i velmi významnou houbařskou lokalitou, ale bez použití košíku, protože místní houby jsou vzácné. Jde například o Kukmáka dřevního, který byl u nás popsán poprvé v roce 1984. Ještě později v roce 2007 byl popsán právě na tomto místě úplně nový druh Hřib Markův; o dva roky později byl ještě jeho výskyt popsán v Maďarsku. Najít zde ale můžeme i Lanýže letního a Šťavnatku dvoubarvou.

Poloha: 50.6385344N, 13.8597692E

Parkování: v místě

 

★★★★★ - Hrad Doubravka, Teplice:

S výstavbou začal vnuk husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic Jan Illburk z Vřesovic se svolením krále Vladislava Jagellonského. V roce 1483 byla stavba hotova. V roce 1626 vypukl na hradě požár, ale to byla jen předzvěst dalšího utrpení, které hrad musel přežít v době třicetileté války. Po válce byl na návrh litoměřického hejtmana hrad zbořen, aby už nikdy nelákal pozornost vojsk. V hradbách hradu je zabudovaný bunkr vystavený před druhou světovou válkou.

Poloha: 50.6383161N, 13.8600575E

Parkování: v místě

6. etapa: procházka lázeňským centrem Teplic:

Po stejné silnici půjdeme dál až na Zámecké náměstí, ke stejnojmennému turistickému rozcestníku. Tady budeme mít po pravé ruce místní zámek a odbočením doprava se napojíme na místní červený turistický procházkový okruh. Ten nás provede kolem zdejšího pravoslavného chrámu Povýšení svatého Kříže a kolem Kostela svatého Jana Křtitele. Hned vedle něj s námi zahne okruh doleva do ulice Lázeňská, my ale nezapomeneme si všimnout krásného Pravřídla, které je hlavním léčebným zdrojem Teplic. Procházkou kolem lázeňských domů dorazíme až do místního Lázeňského parku, tady s námi červený vycházkový okruh zahne doprava. Projdeme kolem Fontány Rozárium, kterou budeme mít po levé ruce, u Kolostujovy kašny se s námi dá doprava a mezi sochou Apolona a Fontánou Pampeliška zahne doleva. Projdeme kolem budovy Císařských lázní, přejdeme ulici U Císařských lázní a mineme Seumeho kapli. Tady ale červený místní vycházkový okruh opustíme a ulicí Poštovní se vrátíme zpět k budově Císařských lázní, akorát se k ní dostaneme z opačné strany. Budeme vlastně v ulici Mlýnská – Roosveltova, kde se napojíme na normální červenou turistickou stezku. Po ní se budeme vracet zpět k zámku. Sledujeme zajímavé věci po pravé ruce – nadživotní sochu Wolfganga Amadea Mozarta, Ptačí napajedlo, Ptačí schody, budovu zvanou Kolostujovy věžičky. Půjdeme ale po červené dál kolem Dolního rybníka. Za ním se napojí k červené stezce znovu místní červený procházkový okruh. Budeme si ho všímat a zahneme s ním do zámecké zahrady. Okruh nás dovede kolem Apollonova chrámku k rozcestníku Zámecká zahrada. Tady zahneme doprava a kolem Labutího domku dojdeme kolem místa Legendárního setkání na parkoviště k našemu vozu. Okruh lázeňským městem je dlouhý 2,9 kilometru a trvat nám bude jeho čistá procházka 50 minut.

★★★★ - Zámek Teplice, Teplice:

Vznikl v průběhu století díky velmi složitému stavebnímu vývoji. Na začátku stál za vším zdejší středověký ženský benediktinský klášter, který založila v polovině 12. století královna Judita Durynská. Moc dlouho ale klášter nevydržel; už v roce 1278 ho vyplenilo společně braniborské, durynské a míšeňské vojsko, které se vracelo z bitvy na Moravském poli. V roce 1421 ho vyplenili husité a pak se do něj o pět let později znovu pustilo míšeňské vojsko; což byla definitivní tečka za historií kláštera. Majitelkou se stala královna Johana z Rožmitálu, která ho nechala přestavět na hrad. Po ní se majitelé dost výrazně střídali, za zmínku ale stojí až podkomoří Volf z Vřesovic, který zahájil přestavbu hradu na zámek. K další výrazné přeměně pak dochází za vlády Radslava Kinského z Vchynic. Výraznějšími majiteli byla pak členové rodu Clary-Aldrigen, kteří pozvali na zámek třeba Goetha, Beethovena, Chopina či Casanovu. V roce 1835 se tu zastavila dokonce trojice slavných panovníků – pruský král Fridrich Vilém III., ruský car Mikuláš I. a rakouský císař Ferdinand I. Ti se tu setkali, aby byli přítomni slavnostnímu odhalení památníku bitvy u Chlumce. Rodu patřil také zámek až do roku 1945.

Poloha: 50.6373181N, 13.8257267E

Parkování: v místě

★★★★ - Pravřídlo, Teplice:

Jde o nejsilnější a nejstarší léčebný pramen. Tryská z boku lázeňské budovy z chrliče, který má podobu kančí hlavy. Když se v roce 1879 znovu zprovozňoval tento výstup pramene, nalezli dělníci v pramenné šachtě keltské mince a dokonce i římské peníze z doby prvního století našeho letopočtu. To vše svědčí o známosti zdejších léčebných pramenů už v daleké minulosti. K zoufalému hledání Pravřídla v roce 1879 došlo po lázeňské tragédi, při které ve stejném roce prameny zapadly. Kronikář Václav Hájek z Libočan píše, že prameny byly objeveny v roce 762, kdy vepři pasáčka Kolostůje byly po návratu z pastvy opařeni, a tak pasáček začal pátrat po původu zranění vepřů a našel 46 stupňů teplý pramen. O Václavu Hájkovi z Libočan se dnes ví, že to byl velký básník a imaginátor a nález keltských a římských mincí dává za pravdu skutečnosti, že prameny byly známy ještě dlouhá staletí před prasochovatelem Kolostůjem.

Poloha: 50.6378417N, 13.8274675E

Parkování: v místě

7. etapa: přejezd k zámku Duchcov:

V ulici, ve které parkujeme, se obrátíme s vozem zpět a pojedeme stále v přímém směru. Podjedeme čtyřproudovou silnici, která vede městem a dojedeme na kruhový objezd, který přejedeme rovně. Budeme na silnici číslo 254, po které dojedeme do Duchcova na kruhový objezd. Ten projedeme rovně. Za chvíli bude křižovatka, kde se hlavní silnice dá doleva, my ale pojedeme rovně. Dorazíme na centrální náměstí Duchcova přímo před Národní kulturní památku Zámek Duchcov. Přejezd dlouhý 8,2 kilometru bude trvat 11 minut. Tento zámek si musíme prohlédnout; jedná se o místo, kde svůj život dožil Giacomo Casanova; následně by nám neměla uniknout ani prohlídka francouzské Zámecké zahrady. Po ní se vydáme po zeleném a modrém místním vycházkovém okruhu; procházka bude dlouhá 2,9 kilometrů a bude nám trvat 45 minut.

★★★★★ - Národní kulturní památka Zámek Duchcov, Duchcov:

Duchcovská tvrz je zmíněna poprvé v roce 1385. Na zámek ji nechal přestavit v roce 1570 Václav Popel z Lobkowicz. Přestavba na konci 17. století byla vedena podle plánů Jeana-Baptisty Matheye. Panství převzali Valdštejnové a začala další přestavba. Tu vedl slavný architekt Antonio Canevalle, dokončil ji František Maxmilián Kaňka. V letech 1785-1798 tu působil jako knihovník Giacomo Casanova, který zde zemřel 4. června 1798. A i přesto, že obšťastnil Casanova tisíce žen, zemřel zcela v ústraní.

Poloha: 50.6022072N, 13.7446233E

Parkoviště: v místě

 

★★★★ - Zámecká zahrada, Duchcov:

Krajinářský park vznikl v letech 1812-18. Francouzskou zahradu navrhl Jan Ferdinand Sochor, který využil řady bazénů, vodotrysků, ornamentálně řešených záhonů a množství mytologických soch Matyáše Bernarda Brauna. Z mnoha rybníčků se zachoval jen Sfingový rybník. Cenná je i Knížecí zahrada, která byla v roce 1731 vybudována v romantickém stylu Jeanem Baptistem Matheyem. Jejím vrcholem jsou tvarované jehličnany, pnoucí růže a socha Niké od Matyáše Bernarda Brauna. Na zahrady navazuje anglický park. Součástí byl pozoruhodný Duchcovský špitál s osmibokou kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Ta byla vyzdobena cennou nástropní malbou V. V. Reinera a alegorickými sochami Matyáše Bernarda Brauna. Malba a sochy byly přeneseny do nového pavilonu v parku.

Poloha: 50.6049378N, 13.7410828E

Parkoviště: na kraji zámecké zahrady

8. etapa: přejezd k rozhledně Ledvice:

Z náměstí se vrátíme kousek na hlavní silnici, kde zahneme doprava. Po silnici 258 dojedeme ke křížení s hlavní silnicí 13, na kterou za obcí Želénky najedeme doprava. Dorazíme na další křižovatku, která je za obcí Chotějovice a tam zahneme doprava. Překřížíme dvoje koleje a stojíme u informačního centra Ledvice. Přejezd trvá 9 minut a je dlouhý 7,2 km.

★★★★★ - Rozhledna Ledvice, Bílina:

Nejvyšší rozhledna v České republice. Jedná se o obří kotelnu přilehlého elektrárenského provozu ve výšce 144 metrů. Nahoru se dostaneme pomocí výtahů a pak je ještě nutné vystoupat 46 schodů. Z vyhlídky je možné vidět nejen město Bílina, ale i Krušné hory, České středohoří, ale i nejnižší bod České republiky, což je dno lomu Bílina. Na vyhlídku se pouští pouze deset lidí v jedné skupině ve dvouhodinových intervalech, proto je nutné domluvit návštěvu dopředu.

Poloha: 50.5780800N, 13.7809900E

Parkoviště: v místě

9. etapa: přejezd do Bíliny Kyselky:

Od rozhledny se vrátíme zpět na silnici číslo 13, na kterou zahneme doprava. V Bílině projedeme třemi kruhovými objezdy a pak zahneme přes řeku Bílinu doprava a dojedeme do lázeňské části města. Zastavíme před železničním přejezdem. Za něj už je vjezd zakázán. Délka přejezdu je 5,3 kilometru a bude nám trvat 6 minut. Tady přejdeme železniční trať a prohlédneme si nejzajímavější budovy, které zbyly ze známých bílinských lázní. Patří k nim budova inhalatória, stáčírny minerálních vod, lázeňský dům, památník Reussů, lázeňský pramen a lesní kavárnu, což byl pavilon rodu Lobkowiczů na národní zemské výstavě v roce 1891 v Praze. Všechny budovy se nacházejí na malém prostoru, proto si je prohlédneme poměrně rychle. Jejich prohlídka bude dlouhá jen 1,3 kilometru a zabere nám 25 minut.

★★★ - Budova inhalátoria, Bílina:

Historická budova byla postavena v roce 1898. Sloužila k lázeňským procedurám a zároveň byla jakousi kolonádou pro lázeňské hosty. Vystavena je v novorenesančním stylu. Na budově je také zavěšena pamětní deska Johanna Wolfganga Goetha, která připomíná jeho pobyty v místních lázních.

Poloha: 50.5418972N, 13.7582075E

Parkoviště: v místě

 

★★★★ - Tovární budova stáčírny, Bílina:

O její výstavbu se zasloužil kníže Mořic Lobkovic v roce 1898. Chyběly totiž už kapacity pro plnění lahví a mytí džbánků. Nedostačující byly také prostory, kde se vyráběly Bílinské zažívací pastilky. Kníže se domluvil s architektem Franz Sablíckem, že budova bude připomínat zámek, a dodnes ji považují mnozí návštěvníci za stavbu šlechtického sídla. Na počátku 2. světové války ji zabral německý Wermacht, po válce tu sídlilo ředitelství lázní. Dnes je tu expozice muzea, pořádají se tu společenské akce a najdete tu podnikovou prodejnu.

Poloha: 50.5418153N, 13.7591517E

Parkoviště: v místě

 

★★ - Pramen Bílinské kyselky, Bílina:

Minerální voda vychází přímo ze srdce Českého středohoří. Čerpá se z hloubky více než 190 metrů ze zdrojů z masivu vrchu Kaňkov. Voda obsahuje hlavně sodík, draslík, vápník, hořčík a železo. Začátek lázeňství v Bílině je datován do roku 1761, kdy byly tři tehdejší prameny svedeny do jednoho rezervoáru a očištěny od divokých vod, které kyselku znečišťovaly. Za dalších dvacet let měla už Bílinská kyselka řadu odběratelů po celém světě; vyvážela se v hliněných džbáncích. V roce 1900 byl roční export ve výši téměř čtyř a půl milionu těchto džbánků. Obrovský podíl na věhlasu lázní měli dva muži balneolog Franz Ambrosius Reuss a jeho syn mineralog August Emanuel von Reuss. Pití Bílinské kyselky se doporučovalo při nemoci dýchacích orgánů, chorobách žaludku, slinivky břišní, ledvin a močového měchýře, jater, žlučníku a dně. Původní vývěr Bílinské kyselky najdeme za hlavní lázeňskou budovou; koncem 19. století byl nad ní vybudován malý neorenesanční altánek. Za původním pramenem můžeme vstoupit do lázeňského parku, který má podobu průchozího anglického parku.

Poloha: 50.5429539N, 13.7567483E

Parkoviště: v místě

10. etapa: přejezd k chatě pod Bořněm:

Z Bílinských lázní se vrátíme zpět na silnici číslo 13 a zahneme doprava. Silnice se brzy rozšíří na čtyřproudovou, a tak musíme dojet k dalšímu mimoúrovňovému křížení, kde ze silnice sjedeme doprava, nadjedeme přes tuto komunikaci a v opačném směru zase najedeme ve směru na Bílinu. Po pravé ruce bude parkoviště, kam zajedeme, ale budeme pokračovat dál po silnici až k chatě pod Bořněm, kde silnice končí. Přejezd je dlouhý jen 5,2 kilometru a trvá 5 minut.

11. etapa: pěší túra na Bořeň:

Od chaty Pod Bořněm se vydáme po místní Naučné stezce Bořeň. U turistického rozcestníku Pod Bořeněm – odbočka zahneme doleva a vyšplháme na vrchol vysoký 539 metrů s nádherným výhledem. Pak se vrátíme zpět k rozcestníku a tentokrát zahneme doleva a dokončíme celý okruh kolem unikátního kopce, který se pne nad Bílinou. Celková délka pěší túry je 2,9 kilometru a zabere nám 90 minut času.

 

★★★★★ - Národní přírodní rezervace Bořeň, Bílina:

Jedná se o největší povrchový znělcový útvar ve střední Evropě. V třetihorách byla při sopečné činnosti kraje pozvednuta rula a do druhorních slínovců se dostal velký znělcový útvar. Ve čtvrtohorách eroze vypreparovala tuto unikátní horu. Některé její stěny jsou vysoké až 100 metrů. Z vrcholu je nádherný a široký výhled do celého okolí. Znělcové stěny jsou využívány horolezci. Svoji podobností se kopci Bořeň také říká česká Ďáblova hora, protože připomíná ikonickou horu ve Wyomingu. Zdejší rezervace je místem výskytu vzácných rostlin a živočichů. Zaznamenáno tu bylo několik druhů netopýrů. Na Bořeni můžeme spatřit kriticky ohroženou Ladoňku vídeňskou, nachází se tu  jedna z pěti lokalit výskytu Hvězdice alpské, jedna ze čtyř lokalit výskytu  Lomikámenu trsnatého křehkého. Byly tu nalezeny pozůstatky sídliště knovízské kultury, které tu stálo v letech 1100 až 800 před Kristem.

Poloha: 50.5276667N, 13.7639031E

Parkoviště: pod vrchem (1,2 km)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

 

Výlet 2: Krupka a hornické památky UNESCO (motovýlet s pěšími procházkami, cestou lanovkou a návštěvou podzemí):

Start: Krupka, Turistický rozcestník Unčín - učiliště

Cíl: Dubí, Cínovecké rašeliniště východ a západ

Délka moto trasy: 21,5 kilometrů

Délka pěší trasy: zhruba 18 kilometrů

Časová náročnost: 10 hodin 45 minut (včetně prohlídky všech nabízených lokalit)

Popis: Velmi pestrý výlet nabízí zajímavá místa na prohlídku zaměřená hlavně na hornickou historii města Krupky a tektonickogeologické zajímavosti oblasti. V programu výletu je i Bazilika Panny Marie Bolestné v Bohosudově a závěr patří prohlídce unikátních cínoveckých rašelinišť. Pochopitelně, že výlet je celodenní.

Vhodnost: Výlet je docela složitý, pro jeho náročnost svědčí skutečnost, že délka pěší trasy se vyrovná téměř přejezdové automobilové vzdálenosti. S nejvyšším převýšením při pěší chůzi počítejte v rámci čtvrté etapy.

Zastávky:

Krupka, Zřícenina hradu Kyšperk – Krupka, Národní kulturní památka Bazilika Panny Marie Bolestné – Krupka, Lanová dráha Bohosudov – Komáří vížka – Krupka, Rozhledna Komáří vížka – Krupka, Krajinná památková zóna Hornická kulturní krajina Krupka – Krupka, Krušnohorská zlomová linie – Krupka, Unčínská karová deprese a Kotelní rybník - Krupka, Prohlídková štola Martin – Krupka, Mohelnické balvany – Dubí, Cínovecké rašeliniště východ a západ

Základní verze:

Motovýlet s pěšími procházkami odstartujeme od turistického rozcestníku Unčín – učiliště. Leží na modré turistické stezce v nejsevernější zastavěné části města Krupka.

 

1. etapa: pěší procházka ke zřícenině hradu Kyšperk:

Od turistického rozcestníku Unčín – učiliště se vydáme po modré turistické stezce. Půjdeme po cestě, která se nazývá Poštovka a vede nás podél Unčínského potoka. Dojdeme k rozcestníku Kyšperk – zřícenina a tady zahneme doprava na slepou část modré turistické stezky, která nás dovede k vlastní zřícenině. Hrad Kyšperk nechal zbudovat už Jan Lucemburský a později patřil pražským arcibiskupům. Hrad zanikl po požáru v 16. století. Dodnes je dobře zachováno zvláště sklepení hradu, které si musíme prohlédnout. Stejnou cestou se pak vrátíme zpět. Cesta tam i zpět je dlouhá 2,4 kilometru a zabere nám 50 minut.

★★★★ - Zřícenina hradu Kyšperk, Krupka:

Hrad byl aktivní jen 200 let. Znám je také pod názvy Geiersberg nebo Supí hora. Nechal ho postavit v roce 1319 Jan Lucemburský, už patnáct let po svém postavení se ale dostává do rukou pražských arcibiskupů. Jan z Jenštejna se tu schovával v době svého sporu s Václavem IV. Arcibiskupům vyrvali hrad až husité, kteří ho dobyli napotřetí v roce 1433. Povedlo se to Jakoubku z Vřesovic, který ho nechal napsat na svého syna Jana z Vřesovic. Roku 1526 hrad vyhořel a už nebyl obnoven. V okolí hradu se táhne tektonická linie, z které vystupuje řada skalních útvarů, kterým místní říkají Drobečci.

Poloha: 50.6954139N, 13.8896289E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Unčín - učiliště (1,1 km)

2. etapa: přejezd k bazilice Panny Marie Bolestné v Bohosudově:

Od turistického rozcestníku Unčín – učiliště se vydáme po ulici 5. května pod železniční tratí na křižovatku s hlavní ulicí Revoluční, kde zahneme doprava. Tato silnice nás dovede přímo k Národní kulturní památce Bazilice Panny Marie Bolestné. Délka přejezdu je 2,3 kilometru a my ji zvládneme za 4 minuty. Zdejší kostel je věhlasným poutním místem, kde je předmětem uctívání malá soška Bolestné Panny Marie. Tu zachránily jeptišky při útěku z kláštera ve Světci kolem roku 1425, kdy klášter vypálili husité. Dnes je velmi oblíbeným poutním místem zvláště pro Lužické Srby, kteří sem ve velkém množství přijíždějí dodnes. Součástí památky je i unikátní ambit se studánkou Panny Marie Sedmibolestné, která má zázračnou vodu. Hlavní oltář v kostele je baldachýnový, je dílem Franze Tollingera a pochází z let 1707-14.

★★★★★ - Národní kulturní památka poutní místo Bazilika Panny Marie Bolestné, Krupka:

Druhé nejnavštěvovanější poutní místo litoměřické diecéze a páté nejnavštěvovanější v celé České republice. Původní kaple zde stála už v roce 1426, před rokem 1620 ale zcela zpustla. Znovu byla obnovena v letech 1621-4. Dnešní podobu získala v 18. století díky přestavbě vedené Giuliem a Octaviem Broggiovými. Základní kámen byl položen v roce 1701 a kostel byl vysvěcen 1. září 1706. Stavba je jednolodní, obdélná se třemi páry pravoúhlých postranních kaplí. Hlavní oltář je baldachýnový a pochází od Franze Tollingera; čtyři točité sloupy jsou spojeny girlandami; na vrcholu stojí Kristus na zeměkouli. Kolem vlastního poutního kostela se nachází oválný ambit se sedmi kaplemi (Zákupská, Teplická, Litoměřická, Bleylebenská, Kolovratská, Osecká a Duchcovská). U příležitosti 500. výročí vzniku poutního místa povýšil papež Pius XI. 6. června 1924 zdejší kostel na baziliku minor. Velkou oblibu má zdejší poutní místo u německých Lužických Srbů, kteří navštěvují místo v hojném počtu. Ročně dosahuje počet poutníků čísla 30 tisíc.

Poloha: 50.6817825N, 13.8720283E

Parkoviště: v místě

3. etapa: přejezd k lanovce:

Od baziliky se vrátíme malý kousek po hlavní silnici Komenského. Hlídáme si ale kudy vede žlutá turistická stezka. Dostaneme se do ulice Lipová, podjedeme pod železniční tratí a dostaneme se ke stanovišti lanové dráhy. Tady opustíme auto a vyjedeme lanovkou až na Komáří vížku. Přejezd je stanici lanovky je dlouhý 0,8 km a bude trvat dvě minuty. Délka lanové dráhy je 2348 metrů a bývá udávána jako nejdelší osobní lanovka bez mezistanic v České republice. Při jízdě vás čeká převýšení 482 metrů a doba jízdy je 15 minut. Dostaneme se až na rozhlednu Komáří vížka.

4. etapa: pěší prohlídka Krajinné památkové zóny Hornická krajina Krupka:

Od výstupní stanice lanovky na Komáří vížce se nejprve podíváme na rozhlednu Komáří vížka. Přímo u rozhledny se pustíme z kopce dolů po místním červeném procházkovém okruhu, který nás nejprve povede mimo cesty kolem bývalého dolu Egil a kolem jámy Oberschacht. Pěšky dorazíme k silnici, a pak se náš červené procházkový okruh dostane směrem dolů na tuto silnici. Společně dojdeme k autobusové zastávce Krupka, Horní Krupka, hostinec. Odsud půjdeme po žluté turistické stezce, ta ale uhne z komunikace. V tuto chvíli jdeme po staré hornické stezce, která sloužila jako dopravní spojka mezi Krupkou a hornickým prostředím Horním Krupky. Dorazíme k místu, kde se scházejí jednotlivé turistické trasy. Odsud půjdeme po Naučné stezce Po stopách horníků. Za chvíli narazíme po levé ruce na Krušnohorskou zlomovou linii. Následně mineme po levé ruce štolu Lukáš, skály Plakánek a dorazíme k další křižovatce značených tras. Na ní se dáme doleva a půjdeme po zelené turistické stezce a dál doleva po Naučné stezce Po stopách horníků. Vstupujeme do lokality bývalého důlního revíru Knötel, který býval nejvýznamnějším důlním revírem Krupky. Mineme významné štoly Barbora, Václav či Juda Stollen. Po projití pod lanovkou se brzy rozdělí zelená turistická stezka a Naučná stezka Po stopách horníků, po které dál půjdeme. Mineme šachtu Oberer Eck a zanedlouho se spojíme znovu se zelenou turistickou stezkou. Ta nás dovede až k turistickému rozcestníku Kotelní jezírko, kde uvidíme unikátní přírodní událost – Unčínskou karovou depresi. Odsud budeme pokračovat po zelené turistické stezce a po Naučné stezce Po stopách horníků až k lanovce, kterou se vydáme tentokrát dolů do krupské části Bohosudov. Délka pěší túry je 7,5 kilometru a ujdeme ji za 3 hodiny.

★★★- Rozhledna Komáří vížka, Krupka (UNESCO):

Dřevěná věž se zvoncem zde stávala už od poloviny 16. století. Současnou rozhlednu nechal postavit kníže Aldringen v roce 1857.

Poloha: 50.7067128N, 13.8564942E

Parkoviště: v místě

★★★★- Unčínská karová deprese a Kotelní rybník, Krupka:

Romantické místo s krásnou pověstí. Pokud uvidíte na hladině dívku v bílých šatech, tak vidíte ducha dívky, která milovala chudého mlynáře, ale otec jejich lásce nepřál, a tak si dívka raději zvolila smrt utopením. Co ale uvidíte určitě je Unčínská karová deprese. Jedná se o prohlubeň hlubokou 100 metrů s průměrem 300 metrů, na jejím dně je Kotelní rybník. Dodnes není jasné, jak útvar vznikl. Jednou z variant je sesuv půdy, druhou možností je mrazivá eroze. To znamená, že zdejší místo bylo značně mokřadní a v dobách velkých mrazů silně několikrát promrzlo. Prudké mrazy a rychlé tání podloží v lokalitě roztrhaly a odplavily. Další variantou je explozivní kráter spojený s Českým středohořím a poslední možností je vymletí krajiny ledovcem. Jihozápadním směrem asi 200 metrů od rybníka a 90 metrů nad jeho hladinou najdete štolu číslo 4, která je nejzachovalejší z krupských štol.

Poloha: 50.7044383N, 13.8727847E

Parkoviště: u rozhledny (2,1 km)

★★- Krušnohorská zlomová linie, Krupka (UNESCO):

Místo pradávné srážky. Začátkem třetihor narazila Indie a Afrika do Euroasie, nárazem vznikly Alpy a třeba i Himaláje. Tento náraz zvednul i tuto zemskou desku, u které právě stojíme, ta ale velký tlak nevydržela a praskla. Tady je vidět rulová skalní stěna s úklonem 60 – 70°. Proto jsou Krušné hory z české strany více rozčleněny a jsou prudší, než na straně německé, kde plynule přecházejí do údolí. Tento zlom zvedl vršek Krušnohorských ker až o 1200 metrů oproti zbytku zlomu, který spadl zpět na dno Mostecké pánve.

Poloha: 50.6949453N, 13.8556172E

Parkoviště: u silnice (0,7 km)

6. etapa: přejezd k Mohelnickým balvanům:

Po prohlídce štoly pokračujeme serpentinami vzhůru kolem Komáří Vížky až na křižovatku do Fojtovic, kde zatočíme doprava. Pečlivě sledujeme, kde se k nám zprava přidá červená turistická stezka, krátce za tím bude turistický rozcestník Habartice. Zastavíme a červená půjde jako neznačená cesta na pláň. Tam půjdeme. Přejezd je dlouhý 6 kilometrů a zabere nám dohromady 8 minut.

7. etapa: procházka kolem Mohelnických balvanů:

Po neznačené cestě půjdeme po náhorní plošině a z dálky pozorujeme zajímavé kamenné útvary, o kterých se lidé domnívají, že mají různý původ. Podle některých jde o přistávací dráhu mimozemšťanů, jiní v tom vidí obranu proti hitlerovskému Německu. Pravda je, že jsme svědky přeměny Země. Tady tvoří naše planeta nové skalní město, jsme ale na začátku, a tak se  skály jeví jen jako kameny vystupující ze země. Procházka  zabere hodinu a našlapeme 3,9 kilometrů. Vracíme se k vozu. Pak se vrátíme zpět k autu.

★★ - Mohelnické balvany, Krupka:

Krajina jako ve sci-fi filmu. Na poli u zaniklé vsi Mohelnice u německých hranic jsou v několika řadách prazvláštní mohylovité útvary různých velikostí. Tajemný přídech místu dali jlidé, kteří si vymysleli báchorky o pohřebních mohylách, o kulometných hnízdech na obranu proti Němcům a nebo o vesmírné přistávací dráze.

Poloha: 50.7310478N, 13.8740186E

Parkoviště: na silnici (1,1 km)

8. etapa: přejezd k Cínoveckému rašeliništi:

Autem se vrátíme na křižovatku ve Fojtovicích, kde zahneme doprava, za chvíli přijedeme k památníku Pochodu smrti, kde odbočíme doleva. Jedeme po hraničním hřbetu Krušných hor. Sledujeme, kde se k nám zleva přidá červená turistická stezka. Zastavíme. Poznáme to, protože po naší pravé ruce se před námi začne objevovat Rašeliniště na Cínoveckém hřbetu – východ. Délka přejezdu je 7 kilometru a čas, který na to máme je 9 minut. Lokalitu si projdeme, i když tu neexistují oficiální cesty. Je zajímavé zkoumat, jak rašeliniště mění svoji tvář. V současné době se ničí odvodňovací kanály vybudované v 70. a 80. letech. Na jedné straně silnice máme východ, na druhé západ z Cínoveckého rašeliniště. Procházkou dlouhou 4,2 kilometru, ke které potřebujeme 75 minut, můžeme dnešní výlet zakončit.

 

★★- Rašeliniště na Cínoveckém hřbetu – východ, Dubí:

Území prošlo revitalizací. Byly přehrazeny odvodňovací kanály vybudované v 70. a 80. letech, a tak se rašeliniště stále obnovuje. Rozloha východní plochy je 25 hektarů.

Poloha: 50.7320758N, 13.7932244E

Parkoviště: na místní komunikaci

★★- Rašeliniště na Cínoveckém hřbetu – západ, Dubí:

Západní část velkého rašeliniště je o něco menší, má 23 hektarů.

Poloha: 50.7273508N, 13.7812483E

Parkoviště: na místní komunikaci (300 m)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

Výlet 3: Kostel, kde vznikla třicetiletá válka a Grünwaldské vřesy (motovýlet s pěšími procházkami):

 

Start: Dubí, Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie

Cíl: Osek, Národní kulturní památka Cisterciácký klášter Osek

Délka moto trasy: 39,2 kilometrů

Délka pěší trasy: zhruba 11,7 kilometrů

Časová náročnost: 9 hodin (včetně prohlídky všech nabízených lokalit)

Popis: Převahu v tomto výletě mají sakrální památky, a to nádherný kostel v Dubí, který je unikátním představitelem benátského slohu v našich podmínkách, přes protestantský kostel v Hrobu, který se stal místem rozbušky pro třicetiletou válku, tak i velmi zajímavý kostel v Hrobu Vzkříšení, který je jedinou ukázkou německé sakrální secese u nás. Dominantou je návštěva cisterciáckého kláštera v Oseku. Kromě toho navštívíme nádherné a nedotčené Grünwaldské vřesoviště a zříceninu hradu Osek, což je největší a nejmohutnější hrad na české straně Krušných hor.

Vhodnost: Výlet je sice celodenní, ale zvládneme ho s naprosto pohodou a klidem.

 

Zastávky:

Dubí, Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie – Hrob, Základy protestantského kostela – Hrob, Evangelický kostel Vzkříšení – Moldava, Přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště – Osek, Krušnohorský zlom – Osek, Národní kulturní památka Pomník obětem katastrofy na dole Nelson III – Osek, Zřícenina hradu Rýzmburk (Osek) – Osek, Národní kulturní památka Areál cisterciáckého kláštera Osek – Hrob, Přírodní památka Domaslavické údolí

 

Základní verze:

Motovýlet s pěšími procházkami odstartujeme v severočeském městě Dubí u unikátního kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie. Tento kostel je tak zvláštní jako by ani na toto místo nepatřil. Jedná se o stavbu v benátském stylu, která v Dubí vyrostla v letech 1896-1908. Její stavbu navrhl architekt Akademie výtvarného umění v Benátkách Pietro Bigaglio a je vystaven jako vzdálená replika benátského kostela Santa Madonna dell´Orto. Kostel je zbudován z červeného a bílého mramoru a v hrobce pod kostelem zde najdeme ostatky členů rodiny Clary-Aldringen. Kostel je nejsevernější ukázkou benátského stylu na světě.

★★★★ - Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, Dubí:

Novogotický kostel je věrnou kopii svatostánku Madonna dell´Orto v Benátkách. Byl vystaven v letech 1898-1906 a byl použit bílý a červený mramor dovezený přímo z Itálie. Odsud pocházejí některé gotické prvky, které byly součástí rušených kostelů. Ve 33 metrů vysoké boční jižní věži se nachází zvon z roku 1925 a na střeše je vyobrazen dvojitý benátský kříž. V roce 1929 byly do krypty převezeny ostatky členů šlechtického rodu Clary – Aldringen.

Poloha: 50.6841281N, 13.7871031E

Parkoviště: na místní komunikaci

1. etapa: přejezd do města Hrob:

Od kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Dubí se vydáme směrem dolů do centra obce na kruhový objezd, kde zahneme doprava. Budeme na silnici první třídy číslo 27 a po ní pojedeme až do dalšího města Hrob. V něm budeme mít dva sjezdy z hlavní silnice doprava. První je hlavní silnice 382, který mineme a přijedeme k druhému sjezdu, kde už doprava odbočíme. Hned po sjezdu vpravo narazíme na další křižovatku, kde se dáme znovu doprava, podjedeme silnici 27 a na první křižovatce pod podjezdem zahneme doprava. Jsme v ulici Rybniční a brzy budeme zastavovat, protože po levé ruce budeme mít ojedinělou památku v místě, které ovlivňovalo chod evropských dějin na dlouhá staletí a ovlivňuje je vlastně až dodnes. Délka přejezdu je 6,6 kilometru a vy ho zvládnete za 7 minut.

2. etapa: pěší procházka městem Hrob a návštěva dvou unikátních kostelů:

Na místě si prohlédneme základy protestantského kostela. Tato nenápadná budova stála za vznikem jedné z nejhorších válečných katastrof Evropy – stála za počátkem třicetileté války. Tento kostel byl vybudován v letech 1611-1614 a po třech letech byl vypálen a srovnán se zemí oddílem oseckého hejtmana. Nepokoje, které se už od otevření kostela stupňovaly, postupně vedly až ke vzniku českého stavovského povstání, pražské defenestraci a vzniku třicetileté války. Základy kostela pak byly téměř 300 let skryty a byly odkryty až v roce 1913. Po prohlídce těchto základů se vydáme kousek zpět cestou, kterou jsme přijeli, ale nebudeme odbočovat pod nadjezd, ale půjdeme rovně dál ulicí Rybniční a po levé ruce najdeme evangelický kostel Vzkříšení. Jedná se o první secesní sakrální stavbu v České republice a o dokonalou ukázku německé secese. Stavba byla dokončena v roce 1902. Pak se vrátíme zpět k autu. Procházka je dlouhá pouhých 800 metrů a bude nám trvat jen 15 minut.

★★★★★ - Základy protestantského kostela, Hrob:

Místo incidentu, který začal třicetiletou válku. Protestanti kostel stavěli tři roky. 12. prosince 1617 byl katolickými silami vypálen a stržen. Konflikt se vyostřil, přerostl v pražskou defenestraci a ta začala třicetiletou válku. Roku 1913 protestanti našli na pozemku pivovaru základy původního kostela. Byly nalezeny lidské kosti, roztavený kov a  střepy.

Poloha: 50.6575367N, 13.7229953E

Parkoviště: v místě

★★★★ - Evangelický kostel Vzkříšení, Hrob:

Základní kámen kostela položen 12. prosince 1900, přesně 283 let po vypálení bývalého protestantského kostela. Budova postavena ve stylu německé secese architektonickým ateliérem Schlling und Gräbner. Byl to jejich první počin na území země a vůbec první secesní kostel v České republice. 

Poloha: 50.6593189N, 13.7261511E

Parkoviště: v místě

3. etapa: přejezd ke Grünwaldskému vřesovišti:

Od základů protestantského kostela se vrátíme pod nadjezd a za ním zahneme doleva a najedeme na silnici číslo 27 doleva. Dojedeme na druhý sjezd v obci Hrob a zahneme doleva a sjedeme na silnici 382. Po ní projedeme Mikulovem a Novým Městem. Zhruba kilometr a půl za Novým Městem bude odbočka doleva, kam zatočíme. Vjeli jsme na cyklostezku číslo 23A. Pokračujeme až do místa, kde je po levé ruce rozvalina bývalé budovy a odpočívadlo, které bude následovat po bodu záchrany TP 009. Zastavíme. Délka přejezdu je 12,9 km a bude nám trvat 16 minut.

4. etapa: pěší prohlídka Grünwaldského vřesoviště:

Od odpočívadla se vydáme po neznačené cestě směrem na jih. Ta nás povede v přímém směru a zhruba po sedmi stech metrech se začne stáčet doleva. V tu chvíli stojí mezi námi a Přírodní rezervací Grünwaldské vřesoviště jen úzký proužek lesa. Jeden z nejpanenštějších koutů Krušných hor je vrchovištěm rozvodnicového typu s typickým porostem kleče a s typicky rašelinnou květenou. Hnízdí zde Tetřívek obecný. Název získalo vřešoviště podle zaniklé obce Grünwald neboli Pastviny. První zmínka o obci pochází z roku 1408 a patřila k majetku pánů z Rýznberka. Rašelinu místní obyvatelé těžili už v 19. století a využívali ji k topení, jako stelivo, dokonce do ní balili porcelánové nebo skleněné zboží. V roce 1921 zde žil jediný Čech, a tak po II. světové válce obec zanikla. Procházka nádhernou krajinou pro nás bude znamenat 2 kilometry v nohách a 35 minut času.

★★★★- Přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště, Moldava:

Vrchovištní rašeliniště rozvodnicového typu je oblíbenou lokalitou zmijí, pozor na to. Ve výšce kolem 850 metrů přežívají jen kleče a rašelinní květena. Vřesoviště jako hnízdiště využívá kriticky ohrožený Tetřívek obecný. Zdárně se tu uchytila i kriticky ohrožená rostlina Vítod douškolistý.

Poloha: 50.6955228N, 13.6580364E

Parkoviště: na nejbližší komunikaci (1,8 km)

5. etapa: přejezd ke Krušnohorskému zlomu:

S automobilem budeme po stejné silnici pokračovat dál. Po nějaké době dorazíme na křižovatku, kde pojedeme rovně. Přes městskou část Dlouhá Louka dorazíme po projetí serpentinami na křižovatku, kde se dáme doleva. Pojedeme po silnici, která je zároveň cyklostezkou číslo 231. Zhruba za 300 metrů zprava přijme silnice Naučnou stezku Přírodou a dějinami Oseka. Po dalších 50 metrech tato naučná stezka zahne doleva, tam zastavíme. Přejezdová vzdálenost je dlouhá 13,3 kilometru a my ji zvládneme za 18 minut. Odsud se dáme doleva po této naučné stezce a zhruba po 200 metrech narazíme po levé ruce na unikátní místo nazvané Krušnohorský zlom a ukáže vám, proč a jak vznikly Krušné hory, proč mají takový tvar a proč je jejich podoba rozdílná na české straně a jak jiná podoba je na straně německé. Procházka ke Krušnohorskému zlomu a zpět bude dlouhá jen 400 metrů a potrvá zhruba 10 minut.

★★ - Krušnohorský zlom, Osek:

Místo pradávné srážky. Začátkem třetihor narazila Indie a Afrika do Euroasie, tak vznikly Alpy a Himaláje. Náraz zvedl i tuto zemskou desku, u které právě stojíme, ta ale velký tlak nevydržela a praskla. V těchto místech je vidět rulová skalní stěna s úklonem 60 – 70°. Proto  jsou Krušné hory z české strany mnohem více rozčleněny a jsou mnohem prudší, než na straně německé, kde plynule přecházejí do údolí. Na české straně zvedl náraz vršek Krušnohorských ker až o 1200 metrů oproti zbytku zlomu. Ten padl zpět na dno Mostecké pánve. Nedaleko od Krušnohorského zlomu narazíme na Čertovu díru. Jde o staré hornické dílo, které sloužilo ke kutání stříbronosné rudy.

Poloha: 50.6210700N, 13.6729547E

Parkoviště: na silnici (180 m)

​​

6. etapa: přejezd k památníku tragédie:

Po silnici jedeme až k železniční trati. Tady zastavíme. Cesta je dlouhá zhruba 800 metrů a nezabere více než jednu minutu času.

★★★ - Národní kulturní památka Památník obětem výbuchu na dolu Nelson III, Osek:

Velice emotivní pomník byl vytvořen sochařem Karlem Pokorným v roce 1935 podle návrhu architekta Josefa Gruse. Sousoší představuje rodiče truchlící po smrti mladého horníka. Další památník obětem je umístěn na místním hřbitově. Důl byl z důvodu vytěžení uzavřen v roce 1969.

Poloha: 50.6233492N, 13.6829353E

Parkoviště: v místě

7. etapa: procházka ke zřícenině hradu Osek:

Z místa se vydáme po modré turistické stezce. Velice sugestivní sousoší připomínající rodiče zemřelého horníka připomíná tragédii, ke které došlo 3. ledna 1934 a která si vyžádala 142 lidských životů a stala se druhou nejhorší hornickou tragédií v našich zemích. Původcem byl výbuch uhelného prachu. Modrá nás vede k rozcestníku Pod hradem Osek. Tady najdeme i památnou lípu Na Hradě. Odsud jdeme po červené k rozcestníku Hrad Osek, kde se dáme doleva a poslední kousek jdeme po neznačené trase. Zřícenina Osek (Rýzmburk) je nejmohutnější a nejstarší Podkrušnohorský hrad. Vznikl v polovině 13. století. Zřícenina je dobře zachována a právě tady se natáčel slavný film Páni kluci. Cesta oběma směry zabere 90 minut a ujdeme 4,4 kilometru.

★★★★- Hrad Rýzmburk (Osek) Osek:

Stavbu hradu, který střežil obchodní stezku do Saska zahájil v roce 1248 Boreš I. z rodu Hrabišiců. Dokončil ji syn Boreš II. Hrad byl trojúhelníkový, v každém vrcholu byla věž. Dvě byly čtverhranné a jedna kulatá. Hrad měl dobrou obranu i v přírodě. Ze dvou stran ho obtéká Osecký potok. Proti ní je ale bezmocný, a tak Osek v roce 1326 poničilo zemětřesení. V roce 1398 hrad opouštějí páni z Rýzmburka a prodávají ho míšeňskému markraběti. Husitské války přečkal bez poskvrny, ale v roce 1488 přestal být obýván a zpustl do roku 1538.

Poloha: 50.6340819N, 13.6644708E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Rozcestí pod hradem Osek (Rýzmburk) (0,6 km)

8. etapa: přejezd ke klášteru v Oseku:

Od památníku tragédie na dole Nelson III autem podjedeme železniční trať. Když dorazíme na další hlavní křižovatku, budeme mít po pravé ruce záchytné parkoviště, kde zastavíme. Délka přejezdu je 600 metrů a zvládneme ho za minutu. Odsud půjdeme pár metrů po hlavní silnici doleva, než narazíme na Klášterní náměstí, kde najdeme Národní kulturní památku Cisterciácký klášter v Oseku. Ten se každoročně otevírá až 1. května. Patří mezi nejcennější české kláštery z doby baroka, i když jeho počátky sahají až do 13. století. Prohlédnout si můžeme vstupní areál, kostel, křídlovou chodbu, kapitulní síň. Kostel je úzce spjatý s manufakturou na výrobu punčoch. Okolo kláštera je rozsáhlý park a samotný klášter skrývá hodnotné umělecké, mineralogické a muzejní sbírky. Nezapomeňte i na dvě památné lípy se zvláštním tvarem. 

 

★★★★★ - Národní kulturní památka Cisterciácký klášter, Osek:

Přes 800 let starý klášter patří k nejcennějším památkám severních Čech. Zakladatelem kláštera byl jistý Milhost, který tu založil v roce 1199 klášter po vzoru bavorského kláštera Waldassen. Jan Lucemburský otevírá nad klášterem ochranná křídla a dělá z něj klášter královský. Klid v církevním světě přeruší až husité v roce 1421, když klášter dobudou a vypálí. To ale mniši předvídali a stačili utéct k míšeňským kolegům. Mniši se vracejí v druhé polovině 15. století, klid ale netrvá příliš dlouho, protože Rudolf II. ruší osecké opatství; mniši odcházejí na Zbraslav. K obnově dochází až v roce 1626 a dochází k velkorysé přestavbě, za kterou stojí Octavio Broggio. Za josefinských reforem hrozilo zrušení, ale tehdejší opat dokázal fungování kláštera uhájit. Za 2. světové války tlačili nacisté na opaty, aby s nimi začali spolupracovat. Církevníci odolali, ale pod cenou museli prodat část klášterního hospodaření. V roce 1950 komunistická Akce K ukončila činnost oseckého kláštera a byl zde zřízen internační tábor pro řeholníky. Centrální bazilikou je Kostel Nanebevzetí Panny Marie, ten podle cisterciáckých zásad nemá postavenou pravou věž. Je tu řada obrazů od barokních malířů (Reiner, Willmann, Kern). S cisterciáckým klášterem je spojena manufaktura na výrobu punčoch.

Poloha: 50.6206536N, 13.6942272E

Parkoviště: v místě

9. etapa: přejezd do Domaslavického údolí:

Od cisterciáckého kláštera v Oseku pokračujeme dál po silnici číslo 27 směrem na Hrob. Do tohoto města ale až nedojedeme. Těsně před ním je Křižanov, kde v pravotočivé zatáčce zahneme ostřeji doleva směrem na Domaslavice. Po pár metrech ale odbočíme doprava a pod trati vjedeme do Domaslavického údolí. Přesun dlouhý 5 kilometrů zvládnete za 7 minut.

 

★★★- Přírodní památka Domaslavické údolí, Hrob:

Na prudkých svazích zůstala zachována původní bučina s častými prameništi. Údolí je protnuté žílami s obsahem stříbra. K nejvzácnějším obyvatelům Domaslavického údolí patří chránění netopýři – velký, vousatý, severní a Brandtův.

Poloha: 50.6664039N, 13.6757536E

Parkoviště: na kraji obce Křižanov, při vstupu do údolí