POTŠTÁT


Potštátské panství získala po období pobělohorských konfiskací nemanželská dcera císaře Rudolfa II. a hraběnky Kateřiny Stradové Karolina d´Austria Contecroy

Potštátsko věřilo slibům první Gottwaldovy dvouletky; ty se nakonec rozpustily ve znehodnocení dosud prosperujících podniků a ve zhoršení životního prostředí


Kolonizace Potštátu (německy Bodenstadt) a jeho okolí probíhala poměrně pozdě, a to až na přelomu 13. a 14. století. A docházelo k ní, jak ze strany německých, tak i českých kolonizátorů.

Zámek v Potšátu přišel o svoji renesanční podobu při požáru v roce 1814, následně byl přestavěn v empírovém stylu

Jenže už v mnohem dřívějších dobách mělo Potštátsko možnost se setkat s lidskými chodidly. O tom svědčí skutečnost, o které se zmiňuje místní kronika, podle které byl 2. května 1933 vykopán na poli u Benischova kříže při sázení brambor hlazený kamenný mlat, který pocházel z mladší doby kamenné.

První písemná zmínka však pochází až z let 1318-1322, kdy tehdejší majitel Záviš z Potštátu prodává své statky olomouckému biskupovi Konrádovi. Už v druhé polovině 14. století ale Potštát mění znovu svého majitele a dostává se do držení pánů z Kunštátu a Poděbrad.

Samotný děda českého krále Jiřího z Poděbrad – Boček vydává nařízení, které umožňuje městu vařit pivo.

Na Maršálkově větrném mlýně se mlelo až do roku 1960

Husitství se oblasti téměř nedotklo, o to větší vliv v tehdy citelně německé lokalitě zanechalo luteránství a udělalo z ní jednu z nejsilnější bašt tohoto náboženství na českém území. V roce 1408 dochází ke změně majitele města. Nově se jím stává Tas z Prusinovic, který se stal zakladatelem pozdějšího rodu Podstatských z Prusinovic.

Ti úspěšně rozvíjejí zdejší oblast, a to až do roku 1621, kdy jsou za účast na stavovském povstání potrestáni tím, že je jejich majetek zkonfiskován.

Oblast Potštátu je pak darována nemanželské dceři císaře Rudolfa II. Karolině d´Austria Contecroy. Ta zde pobývá opravdu jen symbolicky, nechá se zastupovat hejtmany a regenty; oblast jí však slouží jako celkem slušná zásobárna příjmů.

Podzim kolem Potštátu

Třicetiletá válka pak znamená pro Potštát děsivou noční můru – město je celkem pětkrát ve vleklém konfliktu vydrancováno, a to jak švédskými, tak i císařskými vojsky. O obnovu města se úspěšně pokusil regent Karoliny d´Austrie Contecroy Martin Desmarez. Ale ani jeho snažení nemá šanci odolat ničivému požáru, který pohltí Potštát v roce 1680.

Na začátku 18. století se město stává majetkem rodu Walderode; tento rod podporuje barokní obnovu města a návrat řemeslníků – Potštát se v tu dobu stává centrem soukenictví, tkalcovství a ševcovství.

Jenže pak přichází počínaje rokem 1758 74 tmavých let, které ovlivní další podobu Potštátu. První ránou je rok 1758, kdy město zasáhne sedmiletá válka a radní musí zaplatit pruskému vojsku hodně vysoké výpalné. Tímto krokem sice zachrání město, ale ne na dlouho, protože v roce 1787 ho znovu zachvátí požár. I na Potštát dolehne v roce 1805 bitva Tří císařů u Slavkova, kdy se z města stává polní lazaret pro 800 ruských vojáků. Krátce poté následuje cholera, neúroda a v roce 1813 nový požár, který je ze všech nejničivější. O rok později navíc po přeslici vymírá rod Walderode a vlády se ujímá spřízněný rod Desfours-Walderode, který se pouští do empírové obnovy místního zámečku. Další požár přichází v roce 1832 a snaha nových majitelů o renovaci Potštátu vezme částečně za své. Pomalu se ale už začíná nepříjemná karta obracet a částečně za to může blížící se průmyslová revoluce.

Kostel svatého Jana Křtitele v Lipné je vynikající ukázkou dřevostavby počátku 18. století

Už v roce 1821 je v Boškově-Heřmánkách otevřena sklárna, která přitáhne na Potštátsko nové obyvatelstvo z řad českých tavičů skla. I když následuje brzy založení továrny na lihoviny, přesto zůstává město a jeho okolí hlavně řemeslné s hlavním důrazem na plátenictví, punčochářství a tkalcovství. Podtrhne to založení hedvábnické továrny vídeňské firmy Flemmich v roce 1860.

Rychlý nádech průmyslové revoluce však nakonec skončil na plicní nedostatečnosti, která se jmenovala špatné dopravní spojení. Z plánovaného napojení Potštátu na císařskou železnici sešlo a krize se pomalu začala vtírat do města. Upadla sklářská výroba, snížil se počet obyvatel, narostla velká nezaměstnanost. To se projevilo následně ve 20. století.

To bylo koneckonců v Potštátě hodně vyostřené. Převažující německé obyvatelstvo odmítalo vznik Československého státu, hospodářská krize zničila řadu pracovních příležitosti včetně velkého úpadku textilního průmyslu. To vše hnalo místní obyvatelstvo do náruče henleinovského hnutí. Oblast se stala součástí Sudet a poválečný odsun německého obyvatelstva ji téměř vylidnil.

Kostel svatého Bartoloměje v Potštátě nemá hodiny, a tak se z hlásné věže udělala věž hodinová

Nově dosazení obyvatelé věřili dvouletému Gottwaldovu plány obnovy zaostalých lokalit, ale splnění slibů se nikdy nedočkali. Dva jediné fungující podniky nešly zrovna ideální cestou. Z tírny lnu v Kovářově se postupně stala provozovna chemických čistíren, která velmi znehodnotila místní životní prostředí, aby se následně stala lisovnou nových hmot. Z prosperující firmy Bacius se přes opravnu obuvi a činírnu kůží, znovu s velkým dopadem na životní prostředí, nakonec stala zanedbatelná provozovna na šití rukavic.

Dnes žije v Potštátě zhruba 1200 obyvatel, což není ani polovina počtu lidí, kteří zde byli na začátku 20. století.

Znakem Potštátu je erb rozdělený vodorovně na čtyři pruhy. První a třetí od vrchu je bílý, druhý a čtvrtý černý.


Dopravní dosažitelnost:

Auto: V Potštátu se střetávají silnice II. třídy číslo 440 a 441. Vzdálenosti Potštátu z českých měst: Praha (275 km), Olomouc (35 km), Ostrava (64 km), Zlín (61 km), Brno (111 km), Pardubice (169 km).

Autobus: Autobusové spojení do Potštátu je z Olomouce, Hranice, Boškova a Kyžlířova. Vlak: Železniční spojení nebylo do Potštátu nikdy zavedeno.

Maršálkův větrný mlýn v Partutovicích

★★★★ - Maršálkův větrný mlýn, Partutovice:

Jedná se o celodřevěný větrný mlýn německého (beraního) typu. Byl postaven v roce 1837 Antonínem Mockem. Ten ovšem použil dřevo ze staršího mlýna, o čemž svědčí letopočet 1783 na jednom z nosných trámů. Daleko zajímavější je, že tento mlýn stál nejprve na protilehlém kopci a až v roce 1897 se stěhoval na druhý konec Partutovic. To ho koupil Benedikt Maršálek. Dědici této rodiny ho vlastní dodnes a ještě v roce 1960 se na něm mlelo. Dnes je v bezvadném stavu zvenku i uvnitř a je stále provozuschopný. Současný vlastník ho rád zpřístupní k prohlídce, nejpozději hodinu před setměním.

Poloha: 49.6275947N, 17.7085797E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Partutovice, Horní konec (0,8 km)

Železniční zastávka: Hranice na Moravě (10,6 km)

Větrný mlýn v Partutovicích je i nadále udržován v provozuschopném stavu a je ho možné navštívit

Unikátní u kostela svatého Jana Křtitele v Lipné je i původní nasucho stavěná hřbitovní zeď z první poloviny 18. století

★★★ - Kostel svatého Jana Křtitele v Lipné, Potštát:

Dřevěná lidová stavba pochází z 18. století. Stavení zdobí šindelová střecha. Uvnitř jsou deskové obrazy křížové cesty a dřevěný oltář. Zajímavá je i hřbitovní zeď; jedná se o původní nasucho stavěnou stavbu ze začátku 18. století.

Poloha: 49.6597486N, 17.6928564E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Potšát, Lipná, kaple (20 m)

Železniční zastávka: Jakubčovice nad Odrou (13,1 km)


Zámek v Potštátě

★★★ - Zámek Poštát, Potšát:

První šlechtická tvrz se na místě dnešního zámku objevila už v roce 1377 a patřila rodu Podstatských z Prusinovic. Ti ho začali v roce 1600 přestavovat v renesančním slohu. Dlouho si ho však neužili, protože v roce 1621 je zámek za účast ve stavovském povstání zkonfiskován a je darován nemanželské dceři Rudolfa II. - Karolině d´Austria. Roku 1663 je prodán svobodnému pánovi Janu Walderode. Tento rod zanedlouho vymírá po meči. Roku 1813 zámek vyhoří a dochází k empírové přestavbě, při které je renesanční věž stržena a jsou zazděny arkády na nádvoří. O rok později rod Walderode vymírá i po přeslici a budova se stává dědictvím rodu Desfour. Poslední představitelka rodu MUDr. Marie Desfour-Walderode umírá v Potštátu v roce 1963. Dnes sídlí v budově městský úřad.

Poloha: 49.6363192N, 17.6520278E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Potštát (180 m)

Železniční zastávka: Hranice na Moravě (12,9 km)

V průjezdní bráně zámku Potštát najdeme ještě dnes už velmi vzácné dřevěné dlažební kostky

Hodinová věž v Potštátě

★★★ - Hodinová věž, Potštát:

Hláska z roku 1700 byla postupně přeměněna na hodinovou věž. Důvod byl jasný; na věži zdejší kostela svatého Bartoloměje totiž nejsou hodiny. V posledních letech prošla věž rekonstrukcí, zůstala bohužel ale nepřístupná.

Poloha:49.6363192N, 17.6520278E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Potštát (210 m)

Železniční zastávka: Hranice na Moravě (12,9 km)


Potštátské skalní město

★★ - Potšátské skalní město, Potštát:

Skály vyčnívají ze strmých svahů údolí řeky Veličky. Ty největší mají dokonce výšku přes 20 metrů. Jsou proto častým cílem turistů, ale i horolezců. Zajímavý je i kámen, který je včleněn do komunikace a je přímo na říčkou Veličkou. Jmenuje se svatební a podle legendy, která dívka či žena na tento kámen vyleze a na chvíli se posadí, rozhodně se bude do roka vdávat.

Poloha: 49.6197586N, 17.6654247E

Parkoviště: na kraji komunikace

Autobusová zastávka: Potštát, rozcestí Kyžlířov (1,1 km)

Železniční zastávka: Hranice na Moravě (10,2 km)

Svatební kámen; o něm se traduje, že žena či dívka, která se na něj posadí, určitě bude mít do roka veselku

Partutovický vodopád

★★ - Partutovický vodopád, Partutovice:

160 centimetrů vysoký větvící se vodopád na Partutovickém potoce. Pod ním můžeme vidět ještě vodní přeliv. Vodopád vznikl na tvrdých karbonských slepencích, takže jsou časté v okolí i další kaskády a skluzavky. Potěšující je, že Partutovický potok má dost vody v průběhu celého roku, takže vodopád si zachovává stále velký průtok.

Poloha: 49.6160833N, 17.7070594E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Partutovice, Lyžařský vlek (320 m)

Železniční zastávka: Hranice na Moravě (7,9 km)


Zbytky hradního paláce hradu Puchart

 - Zřícenina hradu Puchart, Potštát:

Hrad Puchart byla založen již ve 13. století a byl centrem celé oblasti údolí Veličky. Pro svou vzdálenost od města ale zanikl při dostavbě potštátské tvrze. Dodnes se zachoval zbytek paláce a příkop oddělující dva původní funkční celky hradu.

Poloha: 49.6115681N, 17.6821942E

Parkoviště: na kraji komunikace (cca 450 m)

Autobusová zastávka: Olšovec, Boňkov, restaurace (0,7 km)

Železniční zastávka: Hranice na Moravě (8,6 km)


Betonové základy soukromé rozhledny hraběte Defours-Walderode

 - Pozůstataky rozhledny hraběte Walderode, Potštát:

Soukromou rozhlednu si v roce 1929 nechal postavit hrabě Zikmund Desfours-Walderode. Dnes ze stavby zůstaly jen betonové základy. Podle dobových fotografií byla na nich připevněná železná konstrukce, po které se dalo vyšplhat až na ocelový vyhlídkový ochoz, který se nacházel ve výšce 28 metrů nad zemí. Z rozhledny byl kruhový výhled nejen na nejbližší okolí, ale i na vrcholky Západních a Nízkých Tater. Konec rozhledny přinesl rok 1972, kdy ji v havarijním stavu strhl lesnický traktor. Konstrukce pak byla použita na jiné železné stavby a zbytek byl odvezen do sběru.

Poloha: 49.6181822N, 17.6780394E

Parkoviště: na kraji komunikace (cca 1,5 km)

Autobusová zastávka: Olšovec, Boňkov, restaurace (1,9 km)

Železniční zastávka: Hranice na Moravě (9,8 km)

Výlet 1: Oderskými vrchy kolem Potštátu s návštěvou tamního skalního města


Start: Potštát, Turistický rozcestník Potštát – bus

Cíl: Potštát, Turistický rozcestník Potštát – bus

Délka trasy: 22,5 km

Časová náročnost: 7 hodin 30 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Potštátsko je hodně zapomenutý kraj sedící nad Moravskou bránou ve východní části Oderských vrchů. Byl to kraj vycházející vždy ze zemědělských tradic, proto tu nenajdeme také mnoho památek. Navíc řada nepříznivých událostí v historii ještě velkou část těchto památek zničila. Co však je určitě zajímavé vidět, je samotné centrum Potšátu, Partutovický větrný mlýn a Potštátské skalní město. Všechno nabídne tento pěší výlet. Nejvyšším bodem trasy je lokalita Na Střelnici, která se nachází v nadmořské výšce 610 metrů nad mořem; na toto místo narazíme zhruba na čtvrtém kilometru. Nejníže naopak budeme ve výšce 356 metrů nad mořem, což je údolí říčky Veličky pod hradem Puchart. Jinak první polovina trasy vede téměř po náhorní plošině, v druhé se dočkáme mírných výkyvů na cestě nahoru a dolů.

Vhodnost: Celkové převýšení výletu je 636 metrů, což už vyžaduje určitou trénovanost. Zvažte svůj aktuální fyzický stav a své dovednosti. Výlet je zařazen v šesté kategorii náročnosti z deseti. Jeho nevýhodou je poměrně časté vedení trasy po silnicích, byť se slabým provozem. Důvodem je nedostatek značených i neznačených cest ve zdejší krajině.


Zastávky:

Potštát, Zámek Potštát (0,2 km) – Potštát, Hodinová věž (0,3 km) – Potštát, Kostel svatého Jana Křtitele v Lipné (4,6 km) – Partutovice, Maršálkův větrný mlýn (9,4 km) – Partutovice, Partutovický vodopád (12,4 km) – Potštát, Zřícenina hradu Puchart (16,4 km) – Potštát, Pozůstatky rozhledny hraběte Walderode (17,6 km) – Potštát, Potštátské skalní město (19,7 km)

Ondrův tis v Jindřichově

 - Ondrův tis, Jindřichov:

Jedná se o velmi starý strom. Je v dobré kondici, i když se podle dendrologů na jeho stavu podepsala mrazivá zima a následné sucho v roce 2003. Postupně ale jeho prosychající koruna regeneruje. Tis je vysoký 12 metrů, obvod kmene přesáhl 350 centimetrů, a i když se u tisů špatně odhaduje stáří, odborníci se domnívají, že je mu zhruba 200 let.

Poloha: 49.6490786N, 17.7449614E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Jindřichov, Horní konec (340 m)

Železniční zastávka: Odry (10,4 km)

2 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše