POSTOLOPRTY


Postoloprty a zdejší klášter Porta Apostolorum patřil k nejhonosnějším budovám v tehdejším českém království; dnes po něm zůstalo jediné unikátní šestidílné románské okno

Okolí Postoloprt bylo odjakživa velmi neklidnou lokalitou; vše vyvrcholilo na konci II. světové války, kdy město zažilo druhý největší poválečný masakr Němců v českých dějinách; po běsnění zbylo až tři tisíce mrtvých těl


Oblast Postoloprt je jednou z nejdéle obývaných oblastí naší země. Už před příchodem slovanských kmenů je tu hodně živo, ale právě až s polovinou 6. století a usazením prvních Slovanů se o osídlení oblasti dozvídáme více informací.

Socha žebrajícího dělníka má velmi zajímavou historii

Velkou zásluhu na tom má archeologický objev slovanské osady v blízko obce Březno. Tato slovanská osada má navíc od ostatních archeologických lokalit ze stejné doby přidanou hodnotu v tom, že ukazuje na mírové soužití slovanského a staršího germánského obyvatelstva.

Každopádně první zmínka o Postoloprtech se nachází v dávné Kosmově kronice a vztahuje se ke známé válce vojsk knížete Neklana s vojsky Lučanů vedené Vlastislavem. Ve slavném boji zvítězili Češi, Vlastislav byl poražen a jeho syn skončil ve vězení, které bylo pro něj speciálně vystavěno na hradě Drahuš. Následně byl však syn luckého vládce zavražděn.

Zastavme se teď na chvíli u samotného názvu města – Postoloprty. Jistě se shodneme na tom, že se jedná o jeden z nejneobvyklejších názvů v České republice. Odborníci na jazyk český nabízejí dvě různé možnosti, kde se tento název vzal. Podle jedné vzešly Postoloprty z názvu činnosti zdejších obyvatel, kteří jednoduše prtali postole, tedy spravovali boty. Podle druhé verze se jedná o přesmyčku názvu zdejšího kláštera, který se jmenoval Porta Apostolorum. Ať je vám bližší první nebo druhá verze, rozhodující je, že poprvé se s tím názvem setkáváme právě u kronikáře Kosmy, který ho ve své kronice uvádí jako Postolopirth.

Z Oblíku viditelná Raná a Milá rozdělená elektrárnou Počerady

Teď je nutné zaměřit pozornost na bývalý a legendární postoloprtský klášter. Je však potřebné zmínit, že se jedná o jednu z nejbájnějších a nejtajemnějších staveb české historie. Tento komplex církevních staveb obrovské architektonické a kulturní hodnoty ve své době totiž velice silně přesahoval význam ostatních českých klášterů; je však velkým paradoxem, že tento benediktinský klášter s řadou nejbohatších a nejvýstavnějších budov v zemi prakticky celý zmizel z povrchu zemského a dnes v podstatě jen tušíme v jakých místech stál, aniž bychom znali byť jen základy budov.

Dalším historickým paradoxem je skutečnost, že ačkoliv je nám z různých pramenů známo, že budova patřila skutečně k nejvlivnějším a nejvýznamnějším v zemi, o její historii nevíme téměř nic a jediné, co je skutečně přesně podloženo, je období zániku vlastního kláštera. I v otázce založení kláštera můžeme přesné datum odhadovat – historici se však shodují na tom, že benediktinský klášter byl založen v druhé polovině 11. století. Vodítkem k tomuto tvrzení je Kronika mnicha sázavského, ve které je uvedeno, že v roce 1147 umírá pátý postoloprtský opat Jistislav Mateřský.

Druhým vodítkem pro přesnější lokalizaci časového údaje je skutečnost, že postoloprtský klášter osazovali mniši z mateřského konventu v Sázavském klášteře. Počátky kláštera v Postoloprtech se tedy musejí odehrávat později, než založení Sázavského kláštera, ale zároveň do roku 1147 se musí v čele církevní organizace vystřídat pětice opatů.

Vzhůru k výškám z Oblíku

Význam tohoto kláštera byl tak silný, že si to jen stěží dokážeme dnes představit. Umožnit nám to mohou dva příklady z historie. První je z doby, kdy propukl, dnes bychom řekli skandál se sporu o právoplatnost manželství českého krále Přemysla Otakara I. Ten totiž na konci 12. století zapudil svoji původní manželku Adlétu Míšeňskou a odvrhl i jejich právoplatného syna Vratislava a podruhé se oženil s Konstancií Uherskou. Adléta se však nechtěla vzdát svých práv, ani práv svého syna na český trůn a rozhořel se, dnes bychom řekli nechutný rozvod pod dohledem veřejnosti. Celou událost hnala Adléta až k tehdejšímu papeži Innocentovi III., který prověřil prošetřením celé události právě představeného postoloprtského kláštera.

Druhá událost, která ukazuje na obrovský význam zdejšího benediktinského kláštera, se stala roku 1256. Tehdy byl jeden z postoloprtských mnichů při cestě z návštěvy benediktinského kláštera v Břevnově přepaden a oloupen. Praha nechtěla přijmout žádnou nápravu ani neprojevila lítost nad tímto trestným činem, natož pak aby uhradila způsobenou škodu. Papežský legát tak uvrhl celé město Prahu pod takzvaný interdikt. V našem hlavním městě se tedy nemohly sloužit žádné bohoslužby, což byl naprosto nepředstavitelný a jeden z největších trestů, jaký mohl město postihnout. Vše se vrátilo k normálu až poté, co se Praha oficiálně omluvila, uhradila škody a potrestala viníky přepadení postoloprtského mnicha.

Největšího věhlasu, slávy, prestiže a důležitosti dosáhl postoloprtský klášter v druhé polovině 14. století. Jenže to už se blížil stejně rychle i konec legendy.

Protipovodňový postoloprtský most je zajímavou součástí zdejší krajiny

Klášter disponoval v té době obrovskými majetky a vlivem, což ale bylo trnem v oku sousedním rychle se rozvíjejícím městům Žatci a Lounům. Neustále spory o lov zvěře, výnosy z polí, či boj o právo na rybolov v Ohři se neustále vyhrocoval a vyostřoval.

Zvrat přišel v okamžiku, kdy se Louny i Žatec připojily na stranu husitského hnutí. Byla jen otázka času, kdy se vrhnou na bohatou kořist postoloprtského kláštera. Prozřetelný opat kláštera společně s mnichy však vytušili blížící se nebezpečí, rychle sbalili nejcennější poklady a listiny a postoloprtský klášter opustili. Osiřelou budovu konventu tak chránila jen skupina najatých žoldáků.

V květnu 1420 dorazila k branám kláštera husitská vojska posílená o mstivé obyvatelé a měšťany Žatce a Loun. Obléhání a dobyti nebylo jednoduché a trvalo několik dní. Najatí žoldáci nakonec museli kapitulovat, přesto si však vyjednali bezpečný odchod z kláštera. I když byla zastaven boj a byl umožněn průchod vojákům do bezpečí, ze zfanatizovaného davu vylétla první zápalná střela. Ta strhla salvu dalších. Perla architektury s mnoha unikátními prostory, řadou uměleckých předmětů nedozírné hodnoty a velmi důležitých listin pak během pár minut zcela lehla popelem.

Jedinou faktickou a hmatatelnou vzpomínkou na klášter Porta Apostolorum v Postoloprtech tak zůstalo naprosto unikátní sdružené šestidílné okno z poloviny 12. století, které je dnes součástí stavby zdejšího děkanství.

V archeologickém skanzenu v Březnu najdete i slovanskou chatu z 6. století

Význam Postoloprt tak během krátké chvíle spadl z výšin až téměř na dno společenského žebříčku. Nepřispělo k němu ani následné rychlé střídání panovnických rodů.

Odražení ode dna přichází až s rokem 1480, kdy Postoloprty kupují bratři Jindřich, Beneš a Ludvík z Weitmile. Ti začali ekonomickou situaci sídla rychle táhnout vzhůru, a to i díky tehdy oblíbenému rybníkářství a meliorování krajiny, které se i v okolí Postoloprt odrazilo v založení několika velkých rybničních ploch. V té době byl také postaven předchůdce dnešního inundačního mostu přes řeku Ohři a začalo se s intenzivním zakládáním ovocných sadů. Jenže vláda rodu Weitmíle končí po více než 100 letech neslavně, panství je zadlužené a dostává se do rukou Štěpána Jiřího ze Šternberka.

Navíc v té době se prohnala krajem i velká morová epidemie, která situaci ještě ztížila. Šternberský panovník se pustí do přestavby zdejší tvrze a vybuduje základ postoloprtského zámku.

Pohled z Rané směrem na východ do Českého středohoří

Děsivě si s osudy Postoloprt zahrála třicetiletá válka, která zbídačela a rozvrátila zdejší kraj. Panství zase mění svého majitele a tím se stává Jiří Ludvík ze Sinzendorfu. Ten se snaží vylepšit ekonomickou situaci tím, že pozve do města skupinu rakouských Židů. Ti sice pozvednou místní obchod, ale od té doby začíná intenzivní německá kolonizace oblasti.

Jenže ani Sinzendorfům se ekonomicky nedaří, a tak v roce 1692 kupuje zkrachovalé panství Ferdinand ze Schwarzenberka. Úpadek byl tak markantní, že hospodářská komise při sepisovaní majetku zjišťuje, že vybavení kdysi výstavního postoloprtského zámku je kvůli úhradám dluhů rozprodáno natolik, že z něj v roce 1692 zbývá jeden černý stolek, čtyřicet omšelých židlí a pár obyčejných postelí. Jinak slouží kdysi honosné komnaty zámku jako sušárna chmele.

Přesto se v Postoloprtech v prosinci 1704 slaví – městečko je osvobozeno od poddanství. Jenže klid tu není. Rostoucí židovská populace zakládá ghetto, ale etnikum je trnem v oku většinové populaci, kterou ovšem židé jako schopní lichváři drží v ekonomickém šachu.

Nerovný boj slunečních a měsíčních paprsků o pozornost vrchu Raná

Situace se vyostřuje a v prvním desetiletí 18. století jsou zaznamenány mnohé vzájemné krvavé šarvátky a potyčky. Schwarzenberkové úspěšně pokračují v rozvoji oblasti a poměřně úspěšně píší první kapitolu těžby hnědého uhlí ve zdejším kraji – ložiska jsou otevřena u Třískolup, Polerad a i přímo v Postoloprtech. Méně úspěšná je už kapitola plošného zakládání vinic; vrcholného úspěchu však rod dosahuje v otázce myslivosti. Jsou zde zřízeny obrovské obory, bažantnice a pochopitelně s tím dochází k rozvoji „šlechtického sportu“ lovu zvěře. Zdejší hony se stanou na dlouhá desetiletí tak věhlasnými, že zájem zúčastnit se zdejšího lovu projevil i francouzský král Karel X, který tu na podzim roku 1833 prožil tři dny.

Vraťme se ale ještě na chvíli zpět, do poloviny předcházejícího století. V letech 1753-57 je realizována stavba Lipské silnice, která by měla spojovat hlavní město s německým Lipskem. Ještě není ani stavba dokončena a nové komunikace využijí vojska nepřátelských Prusů ke zrychlenému postupu v rámci vojenského přesunu během sedmileté války. Aby se zabránilo jejich vstupu do Postoloprt, tak je stržen původní inundační most přes Ohři.

Město si však neoddechne, v roce 1778 je velká část zpustošena požárem a ve stejném roce se Postoloprty stávají znovu dějištěm válečné vřavy – tentokrát v rámci bramborové války. Ve stejném roce na podzim a ještě jednou o rok později navštíví město císař Josef II. se skupinou odborníků. Hledají místo pro vznik nové pevnosti. Rozhoduje se mezi Postoloprty a Terezínem – volba nakonec padne na Terezín.

Kostel svatého Martina ve Velemyšlevsi

Mírových roků však není mnoho – v roce 1813 se oblasti dotknou napoleonské války; ve městě se budují obranné valy podél řeky Ohře; osobně na stavbu dohlíží rakouský císař František. Ten se vrací na místo o dvacet let později znovu, aby zde uskutečnil inspekční návštěvu stavby nových kasáren.

V roce 1853 je v nedalekém Březně otevřen jeden z největších českých cukrovarů, jenže už v roce 1866 obsadí město znovu pruská vojska. V roce 1895 je přivedena do města železnice a o pět let později se objeví první telefonní přístroj a město ozáří elektrické osvětlení.

Postoloprty se staly součástí Sudetské říše a mezi nimi a městem Louny vyrostla státní hranice.

Řeka Ohře v Březně u Postoloprt

Těsně po konci války byly Postoloprty vybrány štábem ministerstva obrany jako nové sídlo hlavního štábu 1. divize. Proto už v polovině května dorazila do Postoloprt operační skupina s jediným úkolem – vyčistit oblast od Němců a připravit je na odsun. Pomoc operační skupině zajišťoval tehdejší oddíl Revolučních gard, který vedl místní policista Bohuslav Marek. Armáda tak začala v květnu a červnu 1945 internovat Němce z Postoloprt, Žatce a přilehlých obcí. Došlo k jejich rozdělení; muži ve věku od 13 do 65 let byli umístěni do postoloprtských kasáren; starci, ženy a děti skončili v lágru v místní bažantnici. Tato budova navíc za války sloužila jako výcvikové centrum tábora Hitlerjugend.

Ze zámku v Postoloprtech se pomalu stává torzo

Významným rodákem z Postoloprt je schwarzenberský správní úředník Antonín Langweil. Ten se později stal zřízencem univerzitní knihovny v Praze, ale hlavně autorem slavného lepenkového modelu Prahy. Udivující je přesnost a věrnost modelu, která nám zůstala zachována, a to i přesto, že Langweil nevycházel z žádných měření, ale jen z vlastních náčrtů. Bohužel přínos lepenkového modelu, který je dnes jedním z nejnavštěvovanějších exponátů Muzea hlavního města Prahy ocenila až doba, kterou předčasně zemřelý Langweil nezažil. Lepenkový model Prahy tak zůstal nedokončen. V Postoloprtech se tento výjimečný muž narodil 13. června 1791.

19. března 1831 je datum narození Julia Antona von Glasera. Tento postoloprtský rodák byl v letech 1871-1879 ministrem spravedlnosti Předlitavska, tedy rakouské části rakousko-uherské monarchie.

Velmi zajímavou postavou, která je spojena s městem Postoloprty je Marx Levy Mordechai, který žil v letech 1743-1804. Tento rabín pohřbený na zdejším židovském hřbitově byl dědečkem tvůrce teoretického komunismu Karla Marxe.

Znakem města je modrý štít. V něm vynikají z kvádrové hradby dvě věže, jsou celé stříbrné s cimbuřím. Každá věž je s černým oknem a červenou stanovou střechou se zlatou makovicí. Mezi věžemi je červený štítek se zlatým kosmým kaprem.

Husova zvonice v Lenešicích byla postavena v roce 1938

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Přímo katastrem města prochází dálnice D7. Pro návštěvu města využijme exit 56. Současně s tím je městem vedena ještě silnice I. třídy číslo 7 a silnice II. třídy číslo 255. Vzdálenosti Postoloprt z českých měst: Praha (71 km), Ústí nad Labem (52 km), Karlovy Vary (80 km), Plzeň (95 km), Liberec (180 km).

Autobus: Autobusové spojení do Postoloprt je z Loun, Žatce, Mostu, Staňkovic, Třebívlic, Výškova, Žerotína a Chomutova.

Vlak: Na postoloprtské vlakové nádraží nás dovezou vlaky z Mostu, Žatce a Loun.

I při rozsáhlých rozlivových záplavách bylo možné se v Postoloprtech dostat díky inundačnímu mostu na druhý břeh velmi bezpečně

★★★★ - Inundační most Postoloprty, Postoloprty:

Most překračuje řeku Ohři. Most je osmiobloukový, je vyzděn z lomového kamene, a tak umožňuje jeho použití i v dobách poměrně rozměrných záplav.

Poloha: 50.3577300N, 13.7012817E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Postoloprty (200 m)

Vlaková zastávka: Postoloprty (0,9 km)


Lokalitou s velmi četným výskytem fosilií je Přírodní památka Březno u Postoloprt

★★★★ - Přírodní památka Březno u Postoloprt, Postoloprty:

Ojedinělá archeologická lokalita. Nachází se zde opuštěný lom s nejhlouběji zapadlou a pokleslou krou ohareckého průlomu. Vodní i vzdušná eroze zde obnažila vrstvu vápnitých slínovců z období svrchní křídy. V této vrstvě se nachází extrémní množství zkamenělin mořských živočichů. Tyto živočichové žili před 80 miliony lety a jejich množství nemá v České republice žádnou ani příbuzně kvalitní lokalitu. Místo jako naleziště zkamenělin je nepřetržitě prozkoumáváno od poloviny 19. století a je tak unikátní, že na mezinárodním archeologickém sympoziu v Kodani v roce 1984 byla tato lokalita navržena jako hraniční stratotyp mezi jednotkami turon a coniac. Paradoxní situaci vytváří velmi časté sesuvné procesy, které na celém svahu pracují. Dochází tak stále a stále k obnažování nových zkamenělin. Na druhou stranu se však celý svah erozí snižuje a stále se zmenšuje. Přírodní památka Březno u Postoloprt je tak odsouzeno k brzkému zániku.

Poloha: 50.3566325N, 13.7380375E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Postoloprty, Březno, Rozcestí (1,3 km)

Vlaková zastávka: Březno u Postoloprt (1,5 km)

V PP Březno u Postoloprt je možné najít fosilie mlžů, mořských hub, mřížovců a hlavonožců

V archeologickém skanzenu v Březnu u Postoloprt

★★★ - Archeologický skanzen Březno, Postoloprty:

Průzkum se zde provádí už od 50. let 20. století. Nachází se zde řada zrekonstruovaných obydlí. Mezi nimi i podzemnice – slovanská chata ze 6. století. Je částečně zahloubená do země, a tak se v ní dá přežít i v zimě. Budovy byly postaveny bez jediného hřebíku.

Poloha: 50.3596825N, 13.7454225E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Postoloprty, Březno, Rozcestí u skanzenu (1,2 km)

Vlaková zastávka: Březno u Postoloprt (2,3 km)


GALERIE: ARCHEOLOGICKÝ SKANZEN


Žebrající dělník v Postoloprtech se k radosti všech místních obyvatel mohl na svoje místo vrátit znovu až po sametové revoluci

★★★ - Socha žebrajícího dělníka, Postoloprty:

Socha se zde poprvé objevila v roce 1986. Byla vytvořena pro počeradskou elektrárnu, a ta se rozhodla, že ji umístí před ubytovnu svých zaměstnanců právě v Postoloprtech. Dílo vytvořil akademický sochař Miroslav Josef Černý a originál se jmenuje Dělník. Místní lidé ho však vzhledem k jeho napřažené ruce přejmenovali na Žebráka. To se ovšem nelíbilo tehdejším představitelům moci, a tak se musel Žebrák, tedy Dělník, rychle z Postoloprt pakovat. Skončil na nádvoří počeradské elektrárny. Odsud se dostal do depozitáře Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Město se však po revoluci sochy zastalo a rozhodlo se, že ji do města vrátí. Stalo se tak v roce 2017.

Poloha: 50.3591044N, 13.6913933E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Postoloprty, železniční stanice (130 m)

Vlaková zastávka: Postoloprty (150 m)


Unikátní dřevěná zvonice dělá z kostela svatého Martina ve Velemyšlevsi památku nadregionálního významu

★★★ - Kostel svatého Martina v Minici, Velemyšleves:

Architektonická památka nadregionálního významu. Jedná se o jednolodní kostel se zajímavou dřevěnou zvonicí.

Poloha: 50.3917442N, 13.5753039E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Velemyšleves, Minice (160 m)

Vlaková zastávka: Žiželice (5,3 km)


V PP Stráně nad Chomutovkou se sešli rostliny ze stepního prostředí milující zároveň zasolenou půdu

★★★ - Přírodní památka Stráně nad Chomutovkou, Velemyšleves:

Chráněná lokalita je rozdělena na dvě části. Vyskytují se zde vzácné rostliny, které vyžadují suché a zároveň zasolené území. Mezi vzácné obyvatele musíme počítat Kozinec dánský, Jitrocel přímořský nebo Smilku tuhou. Nejvzácnějším obyvatelem zdejších svahů je však Sivěnka přímořská, která se v naší zemi vyskytuje jen na několika lokalitách.

Poloha: 50.3917442N, 13.5753039E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Velemyšleves, Minice (1,1 km)

Vlaková zastávka: Žiželice (6,1 km)


GALERIE: STRÁNĚ NAD CHOMUTOVKOU


Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Postoloprtech

★★ - Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Postoloprty:

Kostel vznikl jen proto, že se narodil syn. Takový slib Bohu totiž dali Josef a Terezie Schwarzenbergovi. Stavitelem kostela byl Ital Alto Monte. Na jednom z místních oltářních obrazů najdeme i šťastné manžele s malým Janem v náručí. Blízko kostela stojí Mariánský pietní sloup z roku 1701. U sloupu se nachází pětice soch svatých – Šebestián, Vít, Václav, Florián, Máří Magdaléna.

Poloha: 50.3597433N, 13.7004369E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Postoloprty (80 m)

Vlaková zastávka: Postoloprty (0,7 km)

Interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie v Postoloprtech

Ze zámku v Postoloprtech měl být hotel; zatím se jen rozpadá

★★ - Zámek Postoloprty, Postoloprty:

Zámek stojí na místě bývalé tvrze, velmi často trpěl vpády cizích vojsk. Schwarzenbergům patřil zámek až do roku 1945, pak byl depozitářem Státní knihovny, dnes chátrá. A to i přesto, že jej koupil italský majitel, který však nemohl se zámkem nic dělat, protože se o restituci soudila dědička hlubocké větve Schwarzenbergů. Město by ze zámku chtělo mít hotel nebo domov důchodců.

Poloha: 50.3590914N, 13.7013981E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Postoloprty (360 m)

Vlaková zastávka: Postoloprty (0,9 km)


GALERIE: ZÁMEK POSTOLOPRTY


Rozpadající se budova bývalé obecní šatlavy ve Velemyšlevsi

 - Bývalá šatlava, Velemyšleves:

Jedná se o dům č. p. 76. V tomto domě bývala dřívější šatlava. Dnes obec bojuje o záchranu domu, který se děsivě rozpadá.

Poloha: 50.4014372N, 13.5630133E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Velemyšleves (90 m)

Vlaková zastávka: Žiželice (5,2 km)


Nehasický akvadukt

 - Nehasický akvadukt, Bitozeves:

Zajímavý způsob, jak podchytit pramen uprostřed obce. Postaral se o to místní občan Rostislav Žižka. Po jeho smrti pečují o pramen další místní obyvatelé.

Poloha: 50.3859092N, 13.5942697E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bitozeves, Nehasice (330 m)

Vlaková zastávka: Žiželice (7 km)


 - Židovský hřbitov, Postoloprty: (bez fotografie)

Původně bývaly v Postoloprtech dokonce dva židovské hřbitovy. Ten starší pocházel z konce 17. století, mladší z poslední třetiny 19. století. Oba dva byly během II. světové války nenávratně poškozeny a zdevastovány. Starší stával v jižní části města a jeho definitivní tečku udělali místní obyvatelé tím, že zbytky rozebraly po válce. Mladší živořil až do roku 1978, kdy se místní vedení města rozhodlo z tohoto hřbitova udělat poměrně necitlivou formou městský park. V jeho lokalitě jsou pohřbeni účastníci pochodu smrti z terezínského koncentračního tábora z dubna 1945. Nacisté vězně dovedli do Postoloprt, kde je nechali přenocovat v lednicích místního pivovaru. Deset z nich děsivou noc nepřežilo.

Poloha: 50.3644847N, 13.6920306E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Postoloprty, železniční stanice (0,7 km)

Vlaková zastávka: Postoloprty (0,7 km)

Výlet 1: Údolím řek Ohře a Chomutovka za zajímavými památkami v okolí Postoloprt (horské kolo)


Start: Postoloprty, Železniční stanice Postoloprty

Cíl: Postoloprty, Železniční stanice Postoloprty

Délka trasy: 41,1 km

Časová náročnost: 2:55 hodin, bez prohlídky lokalit

Popis: Okolí Postoloprt je krajinně velmi zajímavé, bohužel neposkytuje mnoho cyklistických a turistických stezek. Z tohoto důvodu bude nutné a obtížné sledovat přesně trasu výletu. Nejvyšší bod výletu je 292 metrů nad mořem a ten najdeme u Velemyšlevsi. Nejnižší bod je 182 metrů nad mořem a to místo je při překonávání řeky Ohře.

Vhodnost: Výlet má celkové převýšení 353 metrů a vede podél řeky Ohře a Chomutovky. Zařazen je ve třetím náročnostním stupni.


Zastávky:

Postoloprty, Židovský hřbitov Postoloprty (0,7 km) – Bítozeves, Nehasický akvadukt (9,3 km) – Velemyšleves, Přírodní památka Stráně nad Chomutovkou (10,1 km) – Velemyšleves, Kostel svatého Martina v Minici (12,7 km) – Velemyšleves, Bývalá šatlava (14,1 km) – Postoloprty, Kostel Nanebevzetí Panny Marie (30,8 km) – Postoloprty, Zámek Postoloprty (31,1 km) – Postoloprty, Inundační most (32,2 km) – Postoloprty, Přírodní památka Březno u Postoloprt (35 km) – Postoloprty, Archeologický skanzen Březno u Postoloprt (35,8 km) – Postoloprty, Socha Žebrajícího dělníka (41 km)

Národní přírodní rezervace Raná

★★★★★ - Národní přírodní rezervace Raná a vyhlídka, Raná:

Vrch Raná je kolébkou českého plachtění. Nejvyšší ochranu však pobírá lokalita kvůli velmi vzácným rostlinám a živočichům. Jedná se o místo s výskytem suchomilných teplomilných trav. Najít zde můžeme Tařici skalní, Bělozářku liliovitou nebo Kozinec bezlodyžný. Ze vzácných živočichů pak jde o Sysla obecného nebo Lindušku úhorní. Kriticky ohroženým motýlem, který se tu vyskytuje je Modrásek ligrusový. Celkově se jedná o unikátní step mezinárodního významu.

Poloha: 50.4036003N, 13.7671083E

Parkoviště: na kraji lokality

Autobusová zastávka: Raná, Hrádek (1,4 km)

Vlaková zastávka: Lenešice (4,9 km)


GALERIE: VRCH RANÁ

VIDEO: VÝHLED Z VRCHU RANÁ

VIDEO: PARAGLIDING NA VRCHOLU RANÉ



Oblík nazývají Němci velmi blízce Hoblik

★★★★★ - Národní přírodní rezervace Oblík a vyhlídka, Raná:

Kopec byl osídlen už v době pravěku. Což potvrzují historické nálezy keltských spon. Od 15. do 18. století se tu pěstovala vinná réva. Roku 1506 zde byla vystavěna kaple, která zanikla za doby třicetileté války. Další kaple, tentokrát dřevěná, se objevila v roce 1675. Oblík vznikl v důsledku sopečné činnosti v třetihorách. Typickým pro něj jsou sesuvy, které se objevují hlavně na západním a severním svahu. Biologicky nejcennější je jižní svah, kde se objevuje Hlaváček jarní, Koniklec luční český, Divizna brunátná, Modřenec tenkokvětý nebo Orsej blatoucholistý či Violka obojetná. Místo je známo i výskytem ohrožených druhů ptáků například Dudek chocholatý či Strnad zahradní. Na Oblíku se vyskytují i vzácní plži například Zrnovka trojzubá, Vrkoč horský nebo Hrotice obrácená.

Poloha: 50.4105575N, 13.8070578E

Parkoviště: na kraji lokality

Autobusová zastávka: Libčeves, Mnichov (1,6 km)

Vlaková zastávka: Lenešice (6,1 km)

GALERIE: VRCH OBLÍK

VIDEA: NA VRCHU OBLÍK

VIDEA: PARAGLIDING NA OBLÍKU

VIDEO: PASTVA V SEDLE POD OBLÍKEM


Kostel svatých Šimona a Judy v Lenešicích

★★★★ - Kostel svatých Šimona a Judy, Lenešice:

Románský kostel pochází z roku 1162. Patří k nejdůležitějším církevním pamětihodnostem celé oblasti. Rekonstrukce objektu přišla ale už pozdě. 3. července 2008 se v nočních hodinách sesula věž kostela k zemi. Došlo k tomu jen necelý měsíc před termínem, kdy mělo dojít k rekonstrukci objektu.

Poloha: 50.3769222N, 13.7612964E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lenešice, Náměstí (120 m)

Vlaková zastávka: Lenešice (1 km)

Minerální pramen Praga

★★★ - Minerální pramen Praga, Břvany:

Voda se distribuovala pod názvem Praga. Veřejně přístupný je tento pramen před branou závodu. Minerálka s tímto názvem se už neprodává a v provozu je pouze stáčírna. Dnes se fakticky minerální pramen Praga v obchodech skrývá pod komerčním názvem Korunní.

Poloha: 50.4044964N, 13.7228775E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Břvany, hostinec (0,7 km)

Vlaková zastávka: Břvany (1,3 km)

Altán s vývěrem minerálního pramene Praga v Břvanech

Husova zvonice v Lenešicích

★★★ - Husova zvonice, Lenešice:

Zvonice byla postavena v roce 1938. Postavili ji členové Československé církve husitské.

Poloha: 50.3773194N, 13.7657056E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lenešice, Nákupní středisko (130 m)

Vlaková zastávka: Lenešice (0,6 km)


Zámek Lenešice

★★ - Zámek Lenešice, Lenešice:

Na místě bývalé tvrze vyrostl vesnický zámek v letech 1650-84. Z tohoto období se dochovala bohatě zdobená brána. Dnes je majetek v soukromých rukou a je nepřístupný.

Poloha: 50.3757767N, 13.7613403E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lenešice, Náměstí (75 m)

Vlaková zastávka: Lenešice (1 km)

Barokní zámecká brána v Lenešicích

Památný strom Jilm vaz v Lenešicích

★★ - Jilm vaz v Lenešicích, Lenešice:

Strom byl vysazen zhruba v roce 1830. Majestátný jilm šplhá do výše 25 metrů a v obvodu kmene má více než 450 centimetrů.

Poloha: 50.3744544N, 13.7452750E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lenešice, Náměstí (1,8 km)

Vlaková zastávka: Lenešice (2,5 km)

Výlet 2: Výlet severním předměstím Žatce po březích pradávné Ohře (pěší)


Start: Žatec, Turistický rozcestník Žatec – železniční stanice

Cíl: Žatec, Turistický rozcestník Žatec – železniční stanice

Délka trasy: 24,2 km

Časová náročnost: 6:50 hodin, bez prohlídky lokalit

Popis: Nemusíme připomínat, že v dobách dávno dávno minulých vypadala zdejší krajina zcela jinak. Ohře byla řekou téměř připomínající Dunaj v době nejsilnějších povodní, a proto si její tok se zdejší krajinou hrál a modeloval ji. Jak se to přesně dělo, tak si řekneme v průběhu dnešního výletu. Navštívíme řadu zajímavých míst, které byly dřív břehem pradávné Ohře. Ze všech míst je nádherný výhled. Nejvyšším bodem je 301 metrů nad mořem v lokalitě nad Přírodní památkou Stroupeč, jen 195 metrů nad úrovní světového moře pak budeme u budovy bývalé čerpací stanice, která leží na břehu dnešní řeky Ohře.

Vhodnost: Výlet potěší hlavně milovníky geologie, krásných rozhledů a technických památek. Celkové převýšení je jen 206 metrů. Jde se v podstatě po rovině, jen nás čekají tři dračí zuby. To jsou poměrně intenzivní, ale krátké prudší výstupy. Najdeme je v lokalitách přírodních památek Staňkovice, Stroupeč a Žatec. I přes tato varování je výlet na pohodovém druhém stupni náročnosti.


Zastávky:

Liběšice, Rokoková brána na zámku Líčkov (0,1 km) – Liběšice, Zámek Líčkov (0,4 km) – Liběšice, Dub u silnice v Líčkově (0,6 km) – Liběšice, Poutní kostel svatého Martina a Navštívení Panny Marie (2,1 km) – Zálužice, Minerální pramen Stekník (7,2 km) – Zálužice, Zámek Stekník (7,9 km) – Zálužice, Vesnická památková zóna Stekník (8,1 km) – Staňkovice, Menhir Selibice (12,7 km) – Lipno, Menhir Zakletý mnich (18,2 km) – Lipno, Přírodní památka Údolí Hasiny u Lipence (22,5 km) – Lipno, Pomník výsadkářům (26,2 km) – Tuchořice, Přírodní památka Miocenní sladkovodní vápence (27,5 km) – Tuchořice, Přírodní památka Travertinová kupa (28,2 km) – Tuchořice, Zámek Tuchořice (28,6 km) – Tuchořice, Dub v Tuchořicích (29,6 km) – Tuchořice, Kaple Nanebevzetí Panny Marie (30,4 km) – Tuchořice, Nečemické kamenné řady (36,6 km)


0 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše