MĚSTA OKRESU MOST

Žádný jiný český okres neprošel v posledních 100 letech tak obrovskou proměnou jako okres Most; v některých případech z něj nezbyl na kameni kámen

 

Dříve průmyslová a neživá krajina Mostecka se ale dnes vrací ke své původní funkci – nabízí krásné výhledy do Českého středohoří – třeba z vrcholu Zlatníku nebo Želenického vrchu; pokud chceme do klidnějších oblastí, měli bychom navštívit třeba nejstarší český plavební kanál - Flájský

Příhraniční okres Most má čtyři sousedy. Na severu tvoří jeho okraj státní hranici s Německem. Na západě přechází v chomutovský okres, východní hranicí má společnou s okresem Teplice a na jihu hraničí s lounským okresem. Je to jeden z nejmenších českých okresů.

 

Najdeme ho s rozlohou 467 km čtverečních na 71. místě ze 77. Je to jeden z osmi českých okresů, které jsou menší než hlavní město Praha. V počtu obyvatel je na 36. místě se 115 tisíci obyvateli. V hustotě obyvatel se ale řadí na špici. Patří mu osmé místo s více než 239 obyvateli na kilometr čtvereční. Pro okres je typický velký podíl lidí žijících ve městech, který dosahuje 89 %.

Okres Most se v druhé polovině minulého století stal rozhodující složkou palivoenergetické základny československého státu. Neexistuje v naší zemi jiný okres, který by se za posledních 100 let proměnil tak převratně jako tento. Obrovská ložiska hnědého uhlí, těžba za tónů pochodových svazáckých častušek a pracovních slibů bůhvíjakých pětiletek, líheň dělnické mládeže a fatální neúcta k jakékoliv složce lidské čí přírodní historie ale dovedly Mostecko až na kraj sebedestrukční propasti, při čemž bylo z mapy okresu vymazáno více než 80 obcí. Zaklínadlu energetické mašinerie uhlí muselo nakonec ustoupit i samotné historické město Most.

 

V 50. a 60. letech bylo obětováno gotické jádro města, které mělo po stavební stránce v České republice obdobu snad jen v architektuře Prahy. Tehdy došlo k omračující historické ztrátě, která nebyla vyčíslena vlastně do dnešní doby. Zachránil se jen vrchol gotického stavitelství děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, který byl téměř o kilometr posunut na hydraulických zvedácích. Náročnost projektu byla právem oceněna zápisem do Guinnessovy knihy rekordů.

 

Dnes máme na očích hlavně negativní dopady těžby uhlí v mosteckém revíru. Město přišlo o svého ducha, kterého se nepovedlo do dnešních dnů nalákat zpět, masivní nábory a příchody nových zaměstnanců, často i z jiných zemí v 50. a 60. letech vedly k současnému vytvoření sociální nestability, napětí a rozervanosti. Při dnes prosazovaném útlumu těžby město ohrožuje nejvyšší míra nezaměstnanosti v republice a často marná snaha přilákat do regionu nové investory. Dlouhá desetiletí neuváženého drancování nerostného bohatství se odrazila v kolapsu životního prostředí, které na konci 80. let bylo jedno z nejhorších v Evropě. I když už došlo k velkému pokroku a zlepšení, stále se hodnoty tuhých emisí a oxidu uhelnatého řadí k nejhorším v zemi. Oblast po těžbě prochází dlouhodobou rekultivací, pro kterou jsou stanoveny tři základní priority – v první řadě navrátit okresu zemědělskou půdu, která byla zcela zničena, následně obnovit lesní porosty a za třetí obnovit zmrzačené vodní zdroje.

Sever okresu patří geograficky do oblasti Krušných hor a najdeme zde i nejvyšší bod okresu Most – horu Loučnou s výškou 956 metrů nad mořem. Leží v části Krušných hor, která se jmenuje Flájská hornatina. Ta je na západě ohraničena Údolím Bílého potoka a na východě Mikulovským údolím (okres Teplice). Flájská hornatina má podobu plošiny, která příkře spadá do prostoru chomutovské-teplické pánve. Tato svahová část je rozčleněna potoky na řadu údolí. Jedná se o údolí Krátké, Loučenské, Rozkošné, Lomské, Radčické, Mezibořské, Pekelské a údolí Šumný důl.

 

Od údolí Bílého potoka na západ se nazývá část Krušných hor Novoveskou hornatinou s nejvyšším vrcholem Mračným vrchem (852 metrů nad mořem). Vrcholová partie je velmi plochá a znovu padá do jižní části okresu velmi prudkým svahem, který je rozčleněn potoky na údolí Hamerské a Mariánské. Novoveská hornatina končí na západě Albrechtickým údolím. Od něj na západ se zvedá zcela odlišná část Krušných hor zvaná Rudolická hornatina. Pro ní je typické časté střídání plošin a hřbetů. Najdeme v něm v okrese Most ještě Telčské a část Načetínského údolí. Nejvyšším bodem Rudolické hornatiny je Medvědí skála s výškou 924 metrů nad mořem.

Jihovýchodní a jižní část okresu Most tvoří vrcholky takzvaného levého Milešovského Českého středohoří. To, které se nachází v jihovýchodní části okresu má přesný název Bořeňské středohoří a najdeme tu i nejnižší bod okresu Most a tím je hladina řeky Bíliny pod horou Bořeň (204 metry nad mořem). Území na samotném jihu okresu Most se nazývá Ranské středohoří a nejvyšším vrchem je Milá ve výšce 510 metrů nad mořem.

Na jihozápadní straně okresu se pomalu začíná odvíjet úrodná Žatecká pánev s řadou náplavových kuželů. Střed okresu vyplňuje Mostecká pánev. Mezi nejnižšími body pánve a vrcholy Krušnohorského masivu je možné naměřit výškový rozdíl i 900 metrů, což způsobil Krušnohorský zlom, který protíná okres a právě díky němu se využívá nesmírného nerostného bohatství oblasti. Lokalita severně od Mostu je nazývána Chomutovsko-teplickou pánví. Pro okres Most je typické suché teplé počasí, ve kterém se ale velmi často tvoří mlhy. Zemědělsky je okres nevýznamný, protože zastoupení obdělávatelné půdy je jedno z nejmenších v zemi. S o to větším nadšením je přijímán fakt, že na rekultivované plochy se vrátily plodící sady a vinice.

V okrese Most najdeme celkem šest měst – Most, Horu Svaté Kateřiny, Horní Jiřetín, Litvínov, Lom a Meziboří. V posledních letech dochází k velkým investicím do dopravy. Renovací prochází železniční koridor Ústí nad Labem – Cheb, který protíná okres. Zcela modernizovány jsou i silniční tahy – hlavně silnice I. tříd 13,15 a 27, které se protínají v oblasti okresního města.

Hraničních přechodů v okrese najdeme celkem pět: Brandov/Olbernhau (silniční); Hora Svaté Kateřiny/Deutschkatharinenberg (silniční); Nová Ves v Horách/Deutschneudorf (silniční); Mníšek/Deutscheinsiedel (silniční) a Český Jiřetín/Deutschgeorgenthal (silniční).

Vodstvo v okrese je zastoupeno hlavně řekou Bílinou a jejím přítokem Srpinou. Bílina v však svoji krásu ztratila v době budování socialismu, kdy bylo její koryto obludně vybetonováno a na mnoha místech byla dokonce zatrubněna. To všechno vedlo na konci 80. let minulého století k paradoxní situaci. Zatímco pár stovek metrů od pramene ještě řeka Bílina v Krušných horách splňovala i velmi přísné hygienické normy na kojeneckou vodu, tak při jejím vtoku do Labe v Ústí nad Labem byla plná rtuti, arzénu, karcinogenních a jedovatých látek. Ještě na konci 80. let byla Bílina řekou barvy fialové nebo červené. Stala se jednou z nejznečištěnějších řek světa a na dlouhé roky v ní byl zcela zdecimován jakýkoliv život, a to i přesto, že řada pamětníků si ještě pamatovala Bílinu plnou raků a lososů. Z hlediska vodohospodářského jsou ale dnes mnohé rekultivované lokality na Mostecku velmi atraktivní – vznikají tu nová jezera, která slouží nejen k rekreaci, ale hlavně k zadržování vody v krajině.

I přes brutální průmyslové znásilnění má ovšem okres Most co nabídnout i v otázce cestovního ruchu. Unikátem je bezpochyby Národní kulturní památka Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl zachráněn ze Starého Mostu převozem na kraj důlní stěny v unikátní záchranné operaci. Národní přírodní rezervace Zlatník nabízí výjimečný kopec Českého středohoří s neuvěřitelnými výhledy do kraje. Na Národní přírodní památce Jánský vrch zase najdeme nenápadnou rostlinu Ovsíř stepní, která právě tady našla své nejzápadnější světové rozšíření. Pro turisty neméně přitažlivými jsou pak lokality mosteckého hradu Hněvín nebo Písečný vrch, kde nalezneme nejstarší obydlí na území České republiky. Právě tady archeologové našli útočiště neandrtálce. Jak z jiného světa pro nás může být procházka po březích Flájského kanálu, který je nejstarším plavebním kanálem na našem území. Chemické město Litvínov zase překvapí místním zámkem a Valdštejnskou hrobkou. Zdejší kolektivní dům (Koldům) je naprosto unikátní svým řešením a patří k památkám, které vážně aspirují na zápis mezi památky světového dědictví UNESCO. Dílo levicových architektů Hilského a Linharta ukazuje představy tehdejší společnosti o bydlení na začátku 50. let minulého století. Barokní zámek Jezeří se stal mementem těžby hnědého uhlí, protože otevřený chřtán velkého dolu se zastavil těsně pod hradbami stavby. Rekultivační jezero Most je druhým největším jezerem v České republice a rozhodně tím nejhlubším, má hloubku 74 metrů. V okrese najdeme i další velká jezera, která by se do padesátky českých jezer vešla s přehledem. Patří mezi ně jezero Matylda, Benedikt, Venuše, ale třeba i Labutí jezírko u mosteckého kostela. V Mostě najdeme i pátou nejvyšší budovu republiky. Jedná se o SaS Group Tower. Střechu má ve výšce 96 metrů a vysílače na střeše třiadvacetipatrové budovy sahají dokonce do výše 110 metrů. Okres lze nazvat bez ostychu i královstvím vysokých komínů. Mezi elitu nejvyšších staveb se dostaly hned čtyři komíny okresu. Nejvyšší najdeme v Počeradech, ty sice leží už v okrese Chomutov, elektrárna Počerady je však stále v okrese Most. Zdejší komíny mají výšku 205 a 203 metrů. Komín elektrárny v Komořanech dosáhl výšky 180 metrů a komín v areálu Unipetrolu v Litvínově 151 metru.

Co okresu Most ale chybí, to jsou vzrostlé stromy. Nebylo tomu tak ale vždycky. V arboretu Jezeří byla naprosto neopakovatelná sbírka nenahraditelných dřevin. Hodnota parku byla socialistickými úřady vyčíslena v roce 1980 na půl miliardy korun československých!!! I přes tuto ohromující hodnotu šlo 4910 stromů k zemi. Maskotem zdejšího arboreta byl Albrechtický dub neboli Albrechtický dědoušek, který byl starý přes tisíc let, v obvodu kmene měl téměř 15 metrů. Byl největším a nejstarším dubem střední Evropy a druhým v celé Evropě. 5. srpna 1993 ho však během jedné noci někdo třikrát zapálil. Strom totiž svoji přítomností limitoval rozšíření hnědouhelných dolů. Po trojnásobném požáru v roce 1993 už nebylo nic, co by stálo dolům v cestě. Nepřežil ani další z výjimečných stromů – téměř dvacet metrů vysoký Sekvojovec obrovský. Toho se rozhodli odborníci vykořenit a přesunout do mostecké části Zahražany. Po pěti letech strom uschl. Z Jezeřského arboreta se tak podařilo zachránit jen 300 let starý šeřík a stejně starou magnolii. Oba stromy skončily v zámeckém parku v Krásném Dvoře. Zbývajících 4908 unikátních stromů bylo doslova vyhlazeno v biologické genocidě.

Dnes je největším stromem okresu Lípa v Lužici, která má obvod kmene bez pár centimetrů pět metrů. Na druhém a třetím místě jsou dva stromy ze Šumné u Litvínova – jírovec se 455 a Lípa u Božích Muk se 410 centimetry. Do první desítky největších stromů se v okrese Most dostalo šest lip, tři duby a jeden kaštan.

Pět největších sídel podle počtu obyvatel: Most (66 tisíc obyvatel); Litvínov (24 tisíc obyvatel); Meziboří (5 tisíc obyvatel); Lom (5 tisíc obyvatel) a Horní Jiřetín (2 tisíce obyvatel).

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

 

Výlet 1: Kouzlo Písečného vrchu a rozhled z Hněvína (motovýlet s pěšími procházkami):

 

Start: Obrnice, Turistický rozcestník České Zlatníky – bus

Cíl: Bečov, Přírodní rezervace Písečný vrch

Délka moto trasy: 51,3 kilometrů

Délka pěší trasy: zhruba 8,7 kilometrů

Časová náročnost celého výletu: 9 hodin (včetně prohlídky všech nabízených lokalit)

Popis: Tento výlet nás vezme na místa, která jsou unikátní na ploše celé České republiky, a proto si zasloužila nejvyšší stupeň ochrany, který se většinou vyznačuje přízviskem národní. Tento výlet představí tři taková místa. Dvě jsou přírodní a jedno z nich je kulturní - přesunutý Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě.

Vhodnost: Výlet je vhodný pro všechny věkové i výkonnostní kategorie. Pěší výlety, i když vedou na zdánlivě vysoké kopce, nejsou příliš náročné. Trochu více se zadýcháte jen při úvodním výstupu na Zlatník.

Zastávky:

Obrnice, Národní přírodní rezervace Zlatník – Mariánské Radčice, Kostel Panny Marie Bolestné – Most, Hrad Hněvín s rozhlednou – Most, Národní kulturní památka Kostel Nanebevzetí Panny Marie – Korozluky, Národní přírodní památka Jánský vrch – Bečov, Přírodní rezervace Milá – Bečov, Přírodní rezervace Písečný vrch

Základní verze:

Motovýlet s pěšími procházkami odstartujeme od turistického rozcestníku České Zlatníky – bus. Odtud půjdeme červenou stezkou pod Krušnohorskou magistrálou. Pak s námi červená zahne na kopec Zlatník, vyšplháme na vrchol této Národní přírodní rezervace. Ta je významná svými teplomilnými doubravami a kvalitním vřesovištním podrostem. Lokalitu neocení jen milovníci botaniky, ale každý kdo miluje krásné výhledy a ten z vrcholu Zlatníku na zbytek Českého středohoří je výjimečný. Cesta nahoru i zpět je dlouhá 4,6 kilometrů a trvá 100 minut. 

★★★★★ - Národní přírodní rezervace Zlatník, Obrnice:

Dokonalá ukázka biodiverzity západního Českého středohoří. Klenotem jsou teplomilné doubravy s kvalitním vřesovištním porostem. To je rájem pro mimořádně vyspělá hmyzí a ptačí společenstva. Výstup není jednoduchý, některé svahy mají náklon až 70°, což ze Zlatníku dělá jednu z nejhůře přístupných hor Českého středohoří. Výhled doslova uchvátí.

Poloha: 50.5195389N, 13.7317153E

Parkoviště: v obci Obrnice (1,7 km)

1. etapa: přejezd do Mariánských Radčic:

Od rozcestníku České Zlatníky – bus se vrátíme zpět na křižovatku v obci, kde odbočíme doleva a podjedeme pod magistrálou. Hned za mostem zahneme doleva a najedeme na Krušnohorskou magistrálu. Za obcí Želenice, na kraji obce Liběšice sjedeme  doprava a podjedeme pod magistrálou a po silnici 256 pojedeme k Mariánským Radčicím. Těm se ale silnice 256 vyhýbá, takže musíme odbočit z hlavní silnice doprava. V centru Mariánských Radčic najdeme místní poutní kostel. Prohlédneme si ho. Cesta, kterou musíme absolvovat směrem do Mariánských Radčic je dlouhá 14,1 kilometrů a zvládneme ji za 15 minut.

 

★★★★★ - Kostel Panny Marie Bolestné, Mariánské Radčice:

Poutní místo, které podporoval papež Mikuláš IV. Předmětem poutí byl obraz Panny Marie Bolestné pod Křížem ve stejnojmenném kostele, který se stal cílovou stanicí poutníků poté, co byl v roce 1278 vypálen Osecký klášter. A právě, aby se mezi věřícími zvýšil zájem o náhradní lokalitu, papež Mikuláš IV. vyhlásil čtyřicetidenní odpustek každému, kdo šel pouť do Mariánských Radčic. Dnes je svatý obraz Panny Marie umístěn na hlavním oltáři kostela.

Poloha: 50.5737336N, 13.6640953E

Parkoviště: v místě

2. etapa: přejezd na Hněvín:

Od kostela projedeme dál celými Mariánskými Radčicemi. Dorazíme na křižovatku se silnici 256, kterou přejedeme rovně. Projedeme Loukou u Litvínova a pak dojedeme na kraj města Litvínov. Budeme přijíždět k mostu, před kterým zahneme doprava a za nájezdem zahneme doleva na silnici číslo 27. Projedeme celým Litvínovem, kolem chemických závodů v Záluží a přijedeme na kraj Mostu, kde přejedeme přes hlavní dopravní koridor rovně. Hned před benzínovou čerpací stanice zahneme doprava a pomalu vystoupáme vedlejšími uličkami až na vrchol hradu Hněvín. Zaparkujeme těsně pod hradem. Tady nás bude zajímat samotná replika hradu Hněvín, hradní rozhledna a kdo má zájem o hvězdopravectví a astronomii, může navštívit i místní hvězdárnu. Na přejezd dlouhý 15,7 kilometru si vyčleňte 20 minut.

★★★★ - Hrad Hněvín s rozhlednou, Most:

Místo skonu slavného alchymisty Edwarda Kellyho. Hradiště tu však bylo už v pravěku, což dokázaly archeologické průzkumy. Přestavba dřevěného hradiště na kamenný hrad se uskutečnila někdy ve 12. století. Král Václav I. povýšil v polovině 13. století Most na královské město, a to už tu byl Hněvín jako strážce sídla. Husité si na jeho dobývání vylámali zuby, jenže pak přecházel hrad z ruky do ruky jako zástavní majetek. Mostecký hrad zažil i dva alchymisty – Marka Mamugnyho a Edwarda Kellyho, který se z oblíbence Rudolfa II. změnil v nepřítele, byl tu uvězněn a v roce 1597 zde i zemřel. Švédové za třicetileté války pustošili město, hrad dobyli až v závěru válečného konfliktu. Po skončení zničující války žádali obyvatelé města císaře, zda mohou hrad zbořit, aby nelákal pozornost vojska. Císař svolil, a tak byl hrad pobořen a rozebrán na stavební materiál. V roce 1653 z hradu už nic nezbývalo. S jeho obnovou se začalo až v poslední třetině 19. století. V té době byla zámecká hora častým výletním cílem místních obyvatel. Nejprve zde byla postavena dřevěná replika Eiffelovy věže v Paříži, tu ale shodil vítr. Proto se místní rozhodli, že vybudují repliku původního hradu. Za II. světové války Hněvín obsadili Němci a měli tu sídlo protivzdušné obrany. Na zdi hradu za války svítil velký hákový kříž. Pod hradem je vybudována válečná jeskyně, která sloužila jako kryt a je dodnes volně přístupná. Místní věž je vysoká 34 metrů, ve výšce 21 metrů najdete vyhlídkovou plošinu. Nahoru musíte vyšlapat 96 schodů. Odměnou vám bude výhled na Mosteckou pánev, Krušné a Doupovské hory. V těsné blízkosti hradní repliky je i hvězdárna. Na vrch Hněvín vede z Mostu také křížová cesta.

Poloha: 50.5206158N, 13.6334283E

Parkoviště: v místě

3. etapa: přejezd ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie:

Od parkoviště u hradu sjedeme dolů. Na první křižovatce pod hradem se dáme doleva. Přes ulice v Rokli, Vinohradská a Aloise Jiráska dojedeme až na křižovatku s ulicí Československé armády. Dáme se doleva. Přijedeme na kruhový objezd, kde se dáme doprava do ulice Chomutovská. Dorazíme k mimoúrovňovému křížení u zimního stadionu, kde zahneme doleva a přejedeme nad koridorem Podkrušnohorské magistrály. Za koridorem už uvidíme Kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je naší další zastávkou. Jedná se o národní kulturní památku, kterou v roce 1975 převezli na kolejích téměř o kilometr dál kvůli těžbě uhlí. Nejcennější na tomto kostelu je jeho unikátní vnitřní klenba. Přesun je dlouhý 2,7 kilometru a trvá 7 minut.

★★★★★ - Národní kulturní památka kostel Nanebevzetí Panny Marie s vyhlídkovou věží, Most:

Kostel, který dojel až do Guinnessovy knihy rekordů. Pozdně gotický chrám se začal stavět po velkém požáru města v roce 1515. Věhlas však získal v roce 1975, kdy se uskutečnila unikátní akce na jeho záchranu. Celý kostel byl přesunut na hydraulických zvedácích po kolejích o 841 metrů, aby unikl svému zániku, protože jako celé město stál na místě, kde bylo rozhodnuto o těžbě hnědého uhlí. Celá operace, při které se pohyboval asi o 2 centimetry za minutu, vstoupila do dějin jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích. Před samotným přesunem musel být celý vnitřek kostela zpevněn speciální pryskyřicí, byla zbourána samostatná zvonice, zevnitř i zvenčí byl zpevněn kostel speciálním železným rámem. Přesun začal zvedáním a nakládáním celého objektu 15. září 1975; samotný přesun byl zahájen 30. září a skončil 27. října. Dráha, po které se pohyboval měla obloukový půdorys a protože kolejnic bylo jen 150 metrů, musely být vždy za kostelem rozebrány a převezeny znovu dopředu, kde byly upevněny k trase. Zabezpečování stability, úpravy vnitřku i okolí, nové položení střechy, to vše se protáhlo až do roku 1988, kdy byl kostel slavnostně otevřen. K vysvěcení pak došlo až v roce 1993. Pozoruhodná je pozdně gotická klenba kostela s čistě dekorativními žebry, která se dokonce místy oddělují od žebroví do volného prostoru.

Poloha: 50.5178686N, 13.6488136E

Parkoviště: v místě

4. etapa: přejezd do Korozluk:

Od kostela Nanebevzetí Panny Marie se vrátíme zpět přes koridor Podkrušnohorské magistrály a na mimoúrovňovém křížení za mostem zahneme doprava. Po ulici Chomutovské dojedeme až ke kruhovému objezdu a zahneme doprava. Následuje hned další kruhový objezd, kde se dáme znovu doprava. Najedeme na Podkrušnohorskou magistrálu a vlastně jedeme po silnici číslo 13. Na mimoúrovňové křižovatce za Mostem zahneme doprava. Následuje další velká mimoúrovňová křižovatka, kterou projedeme rovně. Jsme na silnici číslo 15. Tato cesta nás dovede až do Korozluk, tady uprostřed obce odbočíme doleva. Upoutá nás jistě zámek Korozluky stojící na vršku nad obcí. Dnes je v soukromých rukou. Přejezd je dlouhý 8,7 kilometrů a trvá 8 minut.

5. etapa: pěší prohlídka Národní přírodní památky Jánský vrch:

Místní zámek leží pod svahem Jánského vrchu. Zámek není hlavním bodem tohoto výletu, ale pokud chcete, můžete se na něj podívat. Zajímavější je ale Národní přírodní památka Jánský vrch; ta je situována v západní části tohoto vrchu. V lokalitě nejsou žádné značené ani neznačené cesty, musíte procházet místním podrostem. Dostat se na místo může být trochu oříšek. Doporučujeme využít místní cesty, která vede za ostrožnou, na které stojí místní zámek. Pojedete tedy jakoby za zadním traktem zámecké budovy úvozovou vyasfaltovanou cestou. Po pravé ruce budete mít ohradní zeď zámku a hledejte místo, kde nalevo odbočuje travnatá úvozová cesta. Tady zastavte. K národní přírodní památce Jánský vrch se dostanete nejlépe, pokud půjdete po hraně pole a hájku. Důvodem ochrany nejvyššího stupně jsou místní vzácné rostliny, které rostou na čedičovém vyhřívaném podkladu.

★★★★ - Národní přírodní památka Jánský vrch, Korozluky:

Ovsíř stepní – to je velmi vzácný host zdejších strání. Jedná se o extrémně vzácnou trávu, která právě na Jánském vrchu má své nejzápadnější světové rozšíření. Daří se tu i dalším teplomilným travám. Důvodem je výhřevný čedičový povrch, který díky pohlcování slunečního záření zvyšuje teplotu o několik stupňů Celsia. Botanicky se jedná o jedno z nejcennějších přírodních území našeho státu. Není ale k němu snadný přístup. Zezdola lokalitě brání zahrady rodinných domů.

Poloha: 50.4794903N, 13.7256603E

Parkoviště: v místě

6. etapa: přejezd pod vrch Milá:

V obci Korozluky se vrátíme na hlavní silnici číslo 15 a teď zahneme doleva. Kousek za obcí Korozluky odbočuje silnice číslo 15 doleva, my ale pojedeme rovně a tím vjedeme na silnici číslo 28. Za nedlouho bude odbočka doprava do obce Bělušice, tam zahneme. V Bělušicích na křižovatce zahneme doleva, tím se napojíme na silnici, po které povede modrá turistická stezka a projedeme kolem věznice Bělušice, kterou budeme mít po pravé ruce. Budeme dávat pozor, kde modrá turistická stezka zahne doleva ze silnice. Tam zastavíme. Přejezd je dlouhý 6,2 kilometru a zabere vám 6 minut.

7. etapa: pěší túra po přírodní rezervaci Milá:

Odsud se vydáme po modré turistické stezce a dojdeme k rozcestníku Pod Milou. Tady doprava a vyšplháme až na vrchol Milá, který je pochopitelně centrem stejnojmenné přírodní rezervace. Roste tu množství unikátních druhů rostlin. Šťastná doba k výletu je jaro, kdy tu rozkvétají doslova koberce Hlaváčků jarních. Z vrcholných partií je krásný výhled na České středohoří. Cesta na vrchol a zpět bude dlouhá 2,6 kilometru a zvládnete ji za hodinu.

 

★★★★★ - Přírodní rezervace Milá, Bečov:

Nejcennější partií celé rezervace je takzvaná kavylová step na jižní a jihozápadní stráni pod temenem kopce. Najdeme tu mnoho zajímavých, chráněných a ohrožených rostlin. Za zmínku stojí určitě Violka obojetná a Česnek tuhý. Obě rostliny se tu vyskytují v nejzápadnějším evropském nalezišti. V roce 2008 zde byl popsán úplně nový druh stromu Jeřáb milský. Je to jeho jediné naleziště na celém světě. Ze zvířat se zde ochránci pokoušejí o záchranu Sysla obecného. I když se vám nepodaří zahlédnout ani jednu z popisovaných zvláštností, nelitujte. Na vrcholu Milé je tak krásný výhled, že budete na České středohoří koukat zcela okouzleni.

Poloha: 50.4345733N, 13.7578628E

Parkoviště: na komunikaci (1,2 km)

8. etapa: přejezd pod Písečný vrch:

Po návratu k autu budeme pokračovat po stejné silnici dál, projedeme obcí Milá a dojedeme na křižovatku, kde zastavíme. Přejezd je dlouhý 3 kilometry a bude trvat 5 minut.

 

9. etapa: pěší procházka po Přírodní rezervaci Písečný vrch:

Tady najdeme rozcestnk a osud půjdeme po slepé trase modré turistické stezky k hranicím Přírodní rezervace Písečný vrch. Jedná se o velmi zvláštní místo, které bylo v dobách sopečné aktivity Českého středohoří svědkem gigantického výbuchu, který rozmetal do okolí obrovské slůňaky, což byly kameny složené téměř z čistého křemíku. Dnes je tato zajímavá lokalita jedním z krásných výletních míst. Cesta tam i zpět nám bude trvat 30 minut a je dlouhá 1,5 kilometru.

★★★★★ - Přírodní rezervace Písečný vrch, Bečov:

Najdete tu nejstarší lidské obydlí na území České republiky. Bylo zde nalezeno místo, ve kterém před 250 tisíci lety pobýval neandrtálec. Lokalita je však extrémně zajímavá i z dalších hledisek; odborníci zde odhalili nejstarší křemencový lom v Evropě; ten sloužil už v době kamenné a lidé využívali zdejších kamenů na výrobky denní potřeby. Kameny složené z téměř čistého křemíku se vyznačovaly ostrými hranami, později se z nich dělali i mlýnky na obilí. Lokalita byla v době mladších třetihor svědkem obrovské erupce, která navždy změnila tvář krajiny. Nacházely se tu totiž močály a silně zavodněné vrstvy s velkou křemencovou krustou. Jakmile horké magma dosáhlo na tuto vodou nasáklou vrstvu, voda se přeměnila okamžitě v páru, která se rozpínala, a tak došlo ke gigantickému výbuchu, který rozmetal do okolí obrovské množství křemencových bloků; často i na vzdálenost mnoha kilometrů. 

Poloha: 50.4244064N, 13.7325053E

Parkoviště: na komunikaci (0,5 km)

 

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

Výlet 2: Paradoxy severočeské hnědouhelné krajiny – Jezeří a Fláje (motovýlet s pěšími procházkami)

 

Start: Litvínov, Koldům

Cíl: Český Jiřetín, Zaniklá obec Fláje

Délka moto trasy: 65 kilometrů

Délka pěší trasy: zhruba 9,3 kilometrů

Časová náročnost celého výletu: 7 hodin (včetně prohlídky všech nabízených lokalit)

Popis: Tento výlet ukazuje paradoxní krásy krušnohorské krajiny. Na jedné straně se nám naskytnou lokality, odkud uvidíme krásná místa krušnohorské siluety jako jsou rozhledny Hláska a Jeřabina, na druhou stranu nám vyhlídka Jezeří ukáže, jak člověk dokázal tuto krajinu zničit a přeměnit. Ukázkou úžasného lidského umu je pak Flájský plavební kanál, kde vám dojde, jak velká byla dovednost našich předků.

Vhodnost: Výlet je vhodný pro všechny věkové i výkonnostní kategorie. V pěších pochodech se nepřekonávají žádná velká převýšení. Další výhodou je skutečnost, že na těchto lokalitách moc turistů nepotkáte, což mnoha lidem vyhovuje.

Zastávky:

Litvínov, Koldům – Horní Jiřetín, Zámek a Vyhlídka Jezeří – Hora svaté Kateřiny, Rozhledna Hláska – Nová Ves v Horách, Rozhledna Jeřabina – Český Jiřetín, Flájský plavební kanál – Český Jiřetín, Vodní nádrž Fláje – Český Jiřetín, Zaniklá obec Fláje

Základní verze:

Motovýlet odstartujeme v nejvýchodnější části města Litvínov. Stojí tu totiž v Podkrušnohorské ulici dům. Respektive soustava domů, jehož obhlídka nám asi moc času nezabere, ale určitě stojí za to si uvědomit tuto budovu. Je výjimečná. Jmenuje se Kolektivní dům, v Litvínově se mu zkráceně říká Koldům. V severních Čechách je jediný, podobné vznikly ale ještě například ve Zlíně. Koldům na přelomu 40. a 50. let vyjadřoval tehdy módní levicové společenské tendence. Představa architektů byla, že lidé v podstatě prožijí svůj život v tomto domě. K vlastnímu bydlení tu moc prostoru nebylo, byty nebyly velké, ale vybavenost podle představ architektů měla být maximální. V domě kromě různých služeb (prádelna, mandl, manikúra atd), různých prodejen měla být také společná jídelna, jesle, škola, zkrátka všechno, co člověka odvádí od toho, aby většinu svého života trávil v práci. Dům je opravdu výjimečný, intenzivně se o něj zajímala komise UNESCO kvůli případnému zápisu na seznam světového dědictví. Zatím se ale tak nestalo. Vadí velké stavební úpravy, které byly v domě dělány v následných letech.

★★★★ - Koldům, Litvínov:

Kolektivní dům se zrodil v myšlenkách levicových architektů Hilského a Linharta. Vznikl v letech 1948-50. V tomto domě mělo být kromě bydlení soustředěno veškeré občanské vybavení jako obchody, školky či volnočasová zařízení. Původně mělo být těchto koldomů postaveno sedm, realitou byl ale kvůli nedostatku financí pouze jeden. Litvínovský koldům nebyl nakonec ani prvním v republice, ten první byl Kolektivní dům ve Zlíně.

Poloha: 50.6071083N, 13.6102917E

Parkoviště: v místě

1. etapa: přejezd k zámku Jezeří:

Odsud pojedeme do centra Litvínova a před zimním stadionem zahneme na křižovatce doleva. Přes dva kruhové objezdy pojedeme rovně a za tím druhým najedeme na silnici první třídy číslo 27 a pojedeme kolem nádraží Litvínov – město směrem k Mostu. Vyjedeme z města kolem chemického závodu v Záluží a kousek za hlavní vrátnicí odbočíme doprava. Po chvíli dojedeme do Horního Jiřetína, kde u místní pošty zahneme doleva. Přes obec Černice dojedeme až na konec silnice, která končí parkovištěm. Délka přejezdu je 16,7 km a bude nám trvat 22 minut.

2. etapa: prohlídka lokality Jezeří:

Z parkoviště se vydáme k zámku Jezeří, který si určitě prohlédneme. Pak půjdeme dál až k rozcestníku Jezeří – zámek a následně k rozcestníku Pod Jánským vrchem. Odsud od rozcestníku vedou čtyři cesty, tři jsou značené, jedna nikoliv. Právě po té se vydáme. Je to vlastně ta cesta, která je z našeho pohledu nejvíce vpravo. Vystoupáme nahoru a v zatáčce budeme mít vyhlídku Jezeří. Ta nám odkryje krásný výhled na zámek Jezeří a na důl, který dominuje celému obzoru. Pak se vrátíme zpět k parkovišti.

★★★★ - Zámek Jezeří, Horní Jiřetín:

Barokní zámek hledí do nitra hnědouhelné pánve. Není ani známo, kdy se v lokalitě objevil hrad, kolem roku 1550 byl ale přestaven do renesanční podoby, v roce 1646 ale vyhořel. Ferdinand Vilém z Lobkovic mu tedy nechal vtisknout při opravě už barokní podobu. Dobu největší slávy zažil na přelomu 18. a 19. století. To zde vzniklo divadlo, byla tu založena myslivecká kapela a častým hostem tu byl Johann Wolfgang Goethe. Premiéru tu měla dokonce i Beethovenova symfonie Eroica. Po roce 1948 ovšem začal zámek překážet rozvoji hnědouhelné pánve a jen kvůli revoluci v roce 1989 byl zachráněn. Jinak bychom už na jeho místě sledovali možná obří rypadlo.

Poloha: 50.5540892N, 13.5049089E

Parkoviště: v místě (400 m)

★★★★★ - Vyhlídka Jezeří, Horní Jiřetín:

Vyhlídka nabízí neuvěřitelný pohled. V prvním plánu vidíte barokní zámek Jezeří a na zadním plánu se pohybují obrovská rypadla hnědouhelné pánve na dole Československé armády.

Poloha: 50.5554233N, 13.5025553E

Parkoviště: v místě (400 m)

3. etapa: přejezd do Hory Svaté Kateřiny:

Od parkoviště se vracíme zpět přes obec Černice na začátek Horního Jiřetína. Tam odbočíme doleva a přes zbytek města Horní Jiřetín přijedeme do Mikulovic. Tady na vidlicovité křižovatce zahneme doleva a dojedeme do Hory svaté Kateřiny. Na úplném začátku města uvidíme vlevo na Růžovém vrchu rozhlednu Hláska. Pohodlně dojedeme k ní a vystoupáme nahoru a prohlédneme si siluetu Krušných hor. 15 kilometrů dlouhý přejezd zvládnete za 22 minut.

★★★★ - Rozhledna Hláska, Hora Svaté Kateřiny:

Rozhlednu najdete téměř na samotné státní hranici. Oblast byla známá kdysi svými bohatými nalezišti zinku, mědi a stříbra. Jenže v 19. století se naleziště začala pomalu tenčit, a tak se místní usedlíci snažili zatraktivnit region alespoň pro turismus, a tak zde v letech 1898-1902 vyrostla tato rozhledna. Celková výška stavby činí 21 metrů, vy se můžete rozhlížet z výšky 16 metrů.

Poloha: 50.6033200N, 13.4427228E

Parkoviště: v místě

4. etapa: přejezd pod horu Jeřabinu:

Vracíme se zpět stejnou cestou až do Mikulovic, kde tentokrát odbočíme doleva a projedeme obcí Nová Ves v Horách. Dorazíme až téměř ke státní hranici a těsně před ní zahneme doprava. Téměř souběžně pojedeme se státní hranicí až do obce Mníšek, kde zahneme doprava na silnici 271, ke konci obce však zahneme z hlavní silnice doprava a vjíždíme do lokality Přírodního parku Loučenské hornatiny. Pojedeme lesem a budeme dávat pozor až žlutá turistická stezka bude odbočovat vlevo, najdeme tam i malinkaté parkoviště. 18 minut vám zabere přejezd vzdálenosti 13 kilometrů.

5. etapa: pěší výstup k rozhledně Jeřabina:

Odsud se vydáme po žluté turistické stezce do lesa a po nějaké době dorazíme k místu, kde se nám žlutá turistická stezka spojí s červenou. Společně nás pak dovedou k zajímavé rozhledně Jeřabina. Stejnou cestou se pak vrátíme zpátky. Včetně zpáteční trasy půjde o cestu dlouhou 500 metrů a zvládneme ji za 11 minut.

 

★★★★ - Rozhledna Jeřabina, Nová Ves v Horách:

Současná rozhledna je už třetí stavbou, která tu stojí. Ta první byla zničena za I. světové války, její následovnice měla velmi krátké trvání. Ta současná vyrostla v roce 2009 a z nevysoké dřevěné stavby se nabízí výhled na Krušné hory, ale i České středohoří.

Poloha: 50.6127719N, 13.5210142E

Parkoviště: na silnici (270 m)​​

6. etapa: přejezd k Flájskému plavebnímu kanálu: 

Z parkoviště pod horou Jeřabina se budeme kousek vracet na kraj obce Mníšek, kde zahneme na hlavní silnici 271. Po nějaké době přijedeme k autobusové zastávce, kde bude odbočka doleva a tam zahneme. Přijedeme k vodní nádrži Fláje, projedeme kolem hráze přehrady a na následující křižovatce zahneme velmi ostře doprava. Dáváme pozor,  protože zhruba po 800 metrech bude doleva odbočka na zelenou turistickou stezku a naučnou stezku Flájský plavební kanál. Opravdu buďte opatrní, jedná se o nenápadné místo. Vzdálenost dlouhou 16,7 kilometrů budeme přejíždět 21 minut. 

7. etapa: procházka kolem Flájského plavebního kanálu:

Odsud se vydáme po zelené turistické stezce a po Naučné stezce Flájský kanál. Ten měl původně dvě části – českou a saskou. Dodnes zůstala zachována pouze česká část, saská byla rozorána. Flájský vodní kanál je nejstarším českým plavebním dílem. Tady si můžete zvolit jak dlouhou procházku chcete. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že nejkrásnější pasáž je zhruba do míst, kde by měl padat největší český umělý Jiřetínský vodopád. Musíte mít ale štěstí na vlhké období, protože můžete dojít jen k vyschlému korytu. Cesta k němu a zpátky je dlouhá 5,6 kilometrů a vy ji zvládnete za jednu hodinu a 30 minut.

★★★★ - Flájský vodní kanál, Český Jiřetín:

Nejstarší plavební kanál na území našeho státu. Dokonalá technická práce, která umožňovala splavovat dříví do německého Freibergu. V jeho okolí lidé vyplenili všechny lesy a na stavbu budov a hutní práce se jim dřeva nedostávalo. Bylo tedy rozhodnuto postavit tuto unikátní stavbu. Zachovala se jen na území Česka, na německé straně byl kanál z velké části rozorán.

Poloha: 50.6925331N, 13.5784667E (začátek)

Parkoviště: v místě

8. etapa: přejezd do lokality bývalých Flájí:

Vozem se vydáme směrem k přehradě. Po silnici nás bude doprovázet zelená turistická stezka. Mineme druhou stranu hráze a budeme dávat pozor, kde najdeme turistický rozcestník Fláje – hájovna. Zastavíme. Přejezd je dlouhý jen 3 kilometry a zvládneme ho za 5 minut.

9. etapa: pěší procházka k přehradní nádrži Fláje a do míst zaniklé obce Fláje:

Odtud se vydáme po červené stezce, která nás povede směrem k přehradní nádrží. U vzpomínkového kříže za zaniklou obec Fláje odbočuje červená stezka doleva, my ale půjdeme rovně po neznačené cestě a dojdeme k vodní nádrži Fláje. Ta je krásná a ladí s okolní přírodou. Její vznik ale odepsal obec Fláje, na jejímž místě se budete právě nacházet. Můžete tu sledovat zbytky základů domů. Procházka je dlouhá 1,3 kilometru a bude trvat 22 minut.

 

★★★★ - Vodní nádrž Fláje, Český Jiřetín:

Jedná se o jedinou pilířovou přehradní nádrž na území Česka. Byla vybudována v roce 1963 a slouží jako regulace záplavových vln, ale zároveň i jako zásobárna pitné vody pro města v hnědouhelném revíru. Vody zaplavily dřívější vesnici Fláje, jejíž zbytky lze spatřit na břehu přehrady. Cenný dřevěný kostel byl rozebrán a převezen do vesnice Český Jiřetín.

Poloha: 50.6808764N, 13.5920683E

Parkoviště: v místě