MÝTO

Do znaku Mýta se dostala Rožmberská růže; důvodem je skutečnost, že osada byla za dobré služby králi v roce 1336 nabídnuta k odkupu Petrovi z Rožmberka

Mýto ve 14. století zažilo něco výjimečného – muselo se přestěhovat na jiné místo kvůli nedostatku pitné vody. To údajně způsobilo zakládání rybníků, které Rožmberkové v okolí prováděli. Ve vlastnictví města se v průběhu další let střídaly i jiné rody - Kolovratové, Šternberkové a Lobkowiczové

První zmínka o Mýtě (německy Mauth) je ale ještě starší. Je datována rokem 1296 a hovoří o mýtském faráři Gottfriedovi. Mýto leželo na slavné mýtné zemské silnici, která vedla z Prahy do Bavorska. A logicky se zde vybíraly poplatky za použití této cesty. A právě kvůli tomu nese dnes město svůj název. V době vlády Karla IV. kroniky popisují, že v Mýtě byl zájezdní hostinec, lazebník a osm masných krámů. Za války se po silnici pohybovalo zboží jen minimálně, ale táhlo tu vojsko, které okolí plenilo a drancovalo. Mýtu hrozilo nebezpečí za husitských válek, když zde táhl Prokop Holý v roce 1431 k bitvě u Domažlic. Mýto se zachránilo jen proto, že zdejší farář byl husita. Šrámy ale přineslo tažení Jiřího z Poděbrad proti Jednotě Strakonické.

 

O to horší to bylo za třicetileté války, kdy město lehlo popelem dokonce několikrát. Z útrap velké války se vzpamatovávalo Mýto sto let. V druhé polovině 19. století je přivedena do Mýta železnice, a to znamená konec živobytí pro množství formanů, kteří tady převáželi zboží a hlavně ve městě hojně utráceli peníze. Město chudne a většina domácností se věnuje cvočkařství. Městečko zpustoší kolem roku 1900 několik požárů, z tohoto důvodu se v Mýtě nezachovaly žádné historické budovy, protože všechny podlehly ohni. Je s podivem, že více či méně spáleniště povyšuje v roce 1905 císař František Josef I. na město.

 

Fenoménem místní výroby byla zdejší sladovna a pivovar. Mýtské pivo bylo vynikající a dováželo se dokonce do pražského hotelu Platýz. Věhlas zdejšího sladu byl tak velký, že sladovna v Mýtě byla jednou ze dvou fungujících v době okupace. Zdejší slad se vyvážel do Švýcarska, Venezuely, Norska, Švédska, Řecka, na Kubu a do Sovětského svazu. Sladovna ukončila svoji činnost v roce 1994.

K místnímu kostelu svatého Jana Křtitele se váže zajímavá pověst. V době, kdy vznikl přestavěním z kapličky chtěli mít místní v kostele i zvon. Nový nebyl k dispozici, a tak se občané rozhodli, že ho převezou už z nevyužívaného kostela svatého Štěpána. Zvon uložený na voze ale neodvezly ani dva páry koňů, a tak musel zvon zůstat na místě.

S městem Mýto jsou spojeny dva významní rodáci. Jedním z nich je Alois Šmolík, který se tu narodil v roce 1893 a byl hlavní konstruktérem v letecké společnosti Letov. Z jeho návrhů vzešla celá řada letadel označených jako Letov – Š.

 

Znak města Mýta je velmi podobný znaku města Radnice. Jde o stříbrný štít s pětilistou červenou rožmberskou růží se zlatým středem a zelenými kališními lístky. Je vyobrazena s dvojitou řadou okvětních lístků a je položená tak, že vrcholí jedním okvětním listem. V případě Mýta jde ale ještě o to, že stříbrný štít je zlatě orámován. Nad znakem se nachází stříbrná kvádříková zeď s pěti vrcholy cimbuří.

Svojkovice – dějiště jedné z nejtragičtějších dopravních nehod 80. let 20. století

V pátek 19. března 1982 nevypadalo počasí vůbec na to, že by za dva dny mělo přijít jaro. Padal déšť se sněhem a celý den se teploty pohybovaly kolem nuly. Dálnice D5 tehdy ještě neexistovala, a tak všechna doprava směřovala na značně přetíženou hlavní silnici, která má dnes číslo 605. Krátce po poledni na ní vyjel i linkový autobus na lince Rokycany – Mýto. Ve stejné době se ze Štáhlav vrací na základnu na vojenském letišti v Plzni – Líních armádní cisternový nákladní vůz Tatra 148 s cisternovým přívěsem. Řídí voják základní služby - cisternář, je to jeho první jízda a je hodně neklidný. Dělá chyby, a tak ho v Holoubkově na místě za volantem vystřídá jeho instruktor – voják z povolání. Nákladní vůz zahýbá na hlavní silnici na Svojkovice. Ve Svojkovicích v tu chvíli vystupuje z linkového autobusu řada cestujících. Do Holoubkova a Mýta už jich pokračuje jen devět a řidič. Na silnici leží vysoká břečka sněhu, oba vozy se k sobě blíží v lesním úseku, nákladnímu vozidlu se na kluzkém povrchu z mírného kopce zablokují kola, těžké neovladatelné nákladní auto směřuje do levého pruhu; čelní srážka s autobusem, který nemá kam uhnout, je nevyhnutelná. Tatra se po nárazu odrazí, autobus padá na bok a naráží střechou do svodidel. Největší škodu způsobuje cisternový přívěs, který se vymrští do výšky a udělá tři salta. Při druhém odrazu převálcuje autobus. Cisterna puká a po silnici se valí zhruba padesát centimetrů vysoká vlna 20 tisíc litrů leteckého petroleje. Po silnici z obou směrů se blíží další vozidla, mají problém dobrzdit, v plískanicích dochází k dalším řetězovým nehodám. V autobuse i s řidičem cestovalo deset lidí. 50letý řidič, 28letý muž, 23letá žena s 2letou dcerou, 57letá žena a dvě sestry mající před maturitou ve věku 17 a 19 let v autobuse umírají. Další dvě osoby z autobusu jsou těžce zraněny, jedna lehce. Ve vojenském nákladním voze je těžce zraněn vojín základní služby. Řidič vozu a viník nehody, 23letý poručík vyvázne bez zranění. Drtivá většina kerosinu stekla ze svahu do Holoubkovského potoka a odtud se dostala do Boreckého rybníka vzdáleného asi čtyři kilometry. Vodárna pitné vody pro nedaleké Rokycany musela být vypnuta. Dva dny po nehodě vodohospodáři přistoupili k neobvyklému kroku – Borecký rybník zapálili. Zprávu o nehodě vydává komunistický tisk až pět dní po události. Pachatel je souzen vojenským soudem, který ho odsuzuje k šesti letům odnětí svobody. Ve vězení se muž choval vzorně a po třech letech byl po amnestii prezidenta republiky podmínečně propuštěn. Dálnice D5 byla v lokalitě otevřena za dalších 11 let v říjnu 1993. Stalo se tak třicet let po rozhodnutí o stavbě a 17 let po jejím slavnostním zahájení. U silnice 605 mezi Svojkovicemi a Holoubkovem, pár metrů od místa nehody, stojí pomník obětem této tragické dopravní nehody.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Mýto leží v těsné blízkosti dálnice D5. Sjezd na 50. kilometru je přímo na kraji města. Vzdálenosti z českých měst: Praha (68 km), Ústí nad Labem (154 km), Karlovy Vary (113 km), Plzeň (28 km), České Budějovice (154 km).

Autobus: Autobusové spojení do Mýta je z Rokycan, Zbirohu, Cheznovic a Medového Újezdu.

Vlak: Vlak zajíždí do Mýta z Kařízku, Plzně, Berouna a Zdic.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★ - Pozůstatky hradu Radeč, Těškov:

Hrad stál na tomto místě už v roce 1342. Často je pro zříceninu používán název Mitervald. Hrad nepřežil ale ani jedno století. Největší archeologický průzkum se tu uskutečnil v 18. století, kdy byly nalezeny mince z doby Lucemburků, meče, podkovy a další předměty. Dnes existuje hrad pouze už jen v náznacích. Dnešní turisté oceňují hlavně vydařený výhled do krajiny.

Poloha: 49.8239469N, 13.6876700E

Parkoviště: na kraje obce Lhota pod Radčem (1 km)

Autobusová zastávka: Lhota pod Radčem (2,1 km)

Vlaková zastávka: Holoubkov (7,6 km)

Přírodní park Radeč

Přírodní park se rozkládá na rozhraní Brdské a Křivoklátské vrchoviny. Jedná se o zalesněný skalnatý hřeben s neopakovatelnými přírodními sceneriemi, které nabízejí nádherné výhledy. Tyto skály položily základ nejednomu hradu nebo hradišti. Kromě hradu Radeč zde najdeme třeba hradiště Bílá skála.

★★★ - Zámek Tři Trubky, Strašice:

Lovecký zámeček, který nechal v poslední třetině 19. století postavit kníže Jeroným Colloredo-Mansfeld. Architektem budovy byl vídeňský Ital Camillo Sita, který stavbě vdechl málo častý styl alpského pozdního romantismu. Hosty loveckého zámečku byli i prezidenti Tomáš Garique Masaryk nebo Edvard Beneš. Stavba byla součástí vojenského prostoru, sbírky byly tehdy převezeny na zámek Dobříš. Dnes je znovu nepřístupný, ale jeho stylovost a zachovalost můžete obdivovat. V jeho blízkosti najdeme i památnou Třítrubeckou douglasku. Ta je stará skoro 150 let a obvod kmene má přes 530 centimetrů. Přímo u zámečku je další památný strom – tentokrát Douglaska Na Třech Trubkách. Ta je v obvodu ještě o metr širší. Unikátní na Třítrubecké douglasce je skutečnost, že její kmen tvoří trojice vzrostlých stromů. Zhruba půl kilometru od zámečku je i Třítrubecká vyhlídka na vrcholky Brd.

Poloha: 49.7049311N, 13.7907722E

Parkoviště: na konci obce Strašice (2,5 km)

Autobusová zastávka: Strašice, Huť (4,1 km)

Vlaková zastávka: Holoubkov (13,8 km)

Walter von Brauchitsch

Zdejší vyhlídce se často říká i Brauchitschova. To jméno získala po německém důstojníku, polním maršálovi a generálovi Heinrichu Alfredovi Hermnnovi Waltheru von Brauchitsch. Tato zajímavá postava německých dějin se narodila 4. října 1881 v Berlíně. Vrchol jeho vojenské kariéry nastává 4. února 1938, kdy je jmenován náčelníkem Vrchního velitelství pozemního vojska. První konflikt s Hitlerem ale nenechá na sebe dlouho čekat, protože Brauchitsch nesouhlasí s připravovaným útokem na Československo. Dokonce na sebe naváže skupinu stejně smýšlejících Němců, kteří jsou rozhodnuti v případě útoku na Československo převzít moc a v převratu sesadit Hitera. K tomu však nedojde, protože Československo se po Mnichovu vzdává bez boje. Brauchitsch je poslán na východní frontu, kde se mu příliš nedaří, nelibost Hitlera vůči jeho osobě se stupňuje a navíc v roce 1941 prodělává infarkt. Po něm se vzdává svého postavení a rezignuje na vojenskou kariéru. Hitler se však obává, že by mohl přeběhnout k nepřátelům, a tak se rozhodne maršála internovat na lovecký zámek Tři Trubky. Tady zůstává až do začátku roku 1945, kdy odchází do Německa. Už v srpnu je v Německu zadržen a převezen do Walsu do zajateckého tábora. Tady je později zadržen americkými vojáky. I na něj byla vznesena u Norimberského soudu žaloba. Projednání se však už nedožil. Brauchitsch umírá 18. října 1948 na infarkt v hamburské vojenské nemocnici.

GALERIE: TŘI TRUBKY

 

★★ - Přírodní památka Štěpánský rybník, Mýto:

Významná paleontologická lokalita. V bývalém lomu se v břidlicích nacházejí poměrně často zkameněliny ramenonožců, trilobitů nebo plžů.

Poloha: 49.7909339N, 13.7549417E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Mýto, rozcestí ke hřbitovu (1 km)

Vlaková zastávka: Kařízek (1,8 km)

★★ - Peškův dub, Těně:

V obvodu 467 cm široký zavalitý dub skrývá podle legendy v kořenech tajemství. Není to ale poklad, nýbrž ostatky padlých švédských vojáků z třicetileté války. Peškův dub je šestým největším stromem okresu Rokycany.

Poloha: 49.7538775N, 13.8086056E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Těně (1 km)

Vlaková zastávka: Mýto (8,3 km)

★★ - Přírodní památka Medový Újezd, Medový Újezd:

Uprostřed obce najdeme unikátní paleontologické místo. Sešly se tu v dávné době hned čtyři souvrství spodního ordoviku a zanechaly v břidlici řadu zkamenělin.

Poloha: 49.7746128N, 13.7196908E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Medový Újezd, U pomníku (100 m)

Vlaková zastávka: Holoubkov (1,8 km)

Výlet 1: V sedle kola za zajímavostmi okolí města Mýta (horské kolo)

Start: Mýto, Turistický rozcestník Mýto

Cíl: Mýto, Turistický rozcestník Mýto

Délka trasy: 51,2 km

Časová náročnost: 4:10 hodiny, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet je zaměřen na přírodní bohatství západních Brd a přilehlých přírodní parků. Nabízí k prohlídce několik přírodních památek, které poskytují řadu zajímavých pohledů, informací, ale hlavně radost z pobytu v přírodě. První a poslední část výletu je poměrně v rovinatém rytmu. Uprostřed najdeme dva vrcholy, které musíme zdolat a mezi nimi zároveň i nejnižší bod výletu. Stoupání začíná na 7,1 kilometru, kdy vyšplháme na nejvyšší bod celého výletu do výšky 671 metrů nad mořem, což je kóta zříceniny hradu Radeč. Odtud klesneme dolů k nejnižšímu bodu cesty k přejezdu Holoubkovského potoka, který je ve výšce 426 metrů nad mořem. Pak vyšplháme na druhý nejvyšší vrchol výletu, který je uprostřed Přírodního parku Trhoň ve výšce 610 metrů nad mořem. Jedná se o 25. kilometr cesty a odsud se pohybuje výlet znovu v rovinatější poloze. Celkové převýšení je 882 metrů.

Vhodnost: Výlet je náročný, a to hlavně kvůli své délce. Zvláště v oblasti hradu Radeč není vyloučeno, že budete muset pěšky překonat pár překážek. Kdo se délky výletu obává a nebo ho nezvládne, může si okružní výlet přetnout na dvakrát. Stačí, když na 20. kilometru, když dojedeme na západní stranu města Mýta, výlet přerušíte. Budete mít za sebou severní okruh a třeba druhý den se můžete pustit do lokalit jižně od města Mýta. Výlet je zasazen do osmé náročnostní kategorie z deseti.

 

Zastávky:

Těškov, Přírodní park Radeč (5,2 km) - Těškov, Pozůstatky hradu Radeč (8,5 km) – Těškov, Pod Plzeňským vrchem (13,5 km) - Holoubkov, Turistický rozcestník Holoubkov-hotel (16,6 km) - Medový Újezd, Přírodní památka Medový Újezd (19,1 km) – Medový Újezd, Přírodní park Trhoň (20,2 km) – Strašice, Chráněná krajinná oblast Brdy (28,2 km) – Strašice, Lovecký zámeček Tři trubky (30,7 km) – Těně, Peškův dub (38,8 km) –  Mýto, Přírodní památka Štěpánský rybník 49,5 km)