HOSTOUŇ

Kostel svatého Jakuba Většího v Hostouni je pozoruhodným dílem vrcholné gotiky; vědci ho až do roku 2000 považovali za barokní. Kostel se do velkolepého hávu oblékl v 18. století proto, aby vzniklo důstojné místo pro sošku Bolestné Panny Marie, která ve městě a v okolí činila zázraky; originál sochy byl však ukraden – neví se kým, kdy a kam

 

Dalším věhlasným místem Hostouně byl zdejší hřebčín. Ten byl původně vojenský a byl sem přesunut v rámci Rakouskouherské monarchie krátce po vypuknutí první světové války z Haliče, kde fronta ohrožovala chov unikátních plemen. Po Mnichovu připadla Hostouň k sudetské oblasti, Němci se ale věhlasného stáda nechtěli vzdát ani na konci II. světové války, a tak tajné převáděli koně přes šumavské hvozdy do Německa. Cenná kořist padla do rukou Američanům, ještě na konci roku 1945 se nejlepší plemeníci ale vrátili do Čech

 

První zmínka o obci Hostouň (německy Hostau), kde dnes žije 1300 obyvatel, pochází z roku 1238 a spojuje se s Gumpertem z Hostouně. Vyjmenovávat následující rody, které se tu střídaly by bylo příliš nepřehledné a zdlouhavé. Místní oblast byla často zastavována a byla předmětem svatební politiky.

Za zmínku stojí určitě postava Jana z Rabštejna, který získal panství v roce 1510. Vyhlásil nařízení, podle kterého se všichni narození v Hostouni po dožití 70 let osvobozují od roboty, placení daní a poplatků. Jednalo se o velmi lidumilné nařízení, zvlášť když si uvědomíme, že průměrný věk v té době byl zhruba 45 let. Tehdy byla oblast Hostouně téměř ryze česká, ale od Přimdy směřovaly do vnitrozemí řady německých osídlenců. Šlechtic s netradičním jménem Protiva Černín z Chudenic byl poslední českou vrchností na zdejším panství. Po roce 1656 už následují jenom Němci. První z německých pánů jsou Trauttmansdorffové. Ti si ale brzy zřizují centrum panování v Horšovském Týnu, proto se význam Hostouně pomalu ztrácí. V té době začíná stoupat procentuální zastoupení německého obyvatelstva.

 

Každopádně se v Hostouni začaly dít zázraky, mohla za ně soška Bolestné Matky Boží. Církev proti ní původně bojovala, pak prověřila její údajné zázraky a připustila, že je skutečně zázračná. Hostouň se stala poutním místem, po čase byla soška zcizena a z města zmizely i zázraky. Ale to už byl výstavní kostel perlou Hostouně. 19. století přineslo městu nové obzory, začala se tu rozvíjet krajkářská a keramická tradice. Místní keramika vyniká lahvicovitými tvary a tmavě hnědými odstíny glazur. Velkou zkázu přinesl tragický požár, který vypukl 19. srpna 1877. Zničil nejen většinu místních domů, ale i kostel. Propadlá klenba dokonce zničila podkostelní kryptu. V roce 1910 je Hostouň napojena na železnici a v roce 1914 je sem přesunut z Haliče věhlasný vojenský hřebčín. Koně z něho se na konci 2. světové války pokusí Němci dostat přes hranice do Německa. Zvířata padnou jako vojenská kořist do ruky Američanům, ale po čase se vrátí zpět. Hřebčín je přesunut na začátku 50. let k Opavě.

Američani a Němci na konci druhé světové války spolupracovali

Fronta I. světové války roku 1915 ohrožovala chov koní na Haliči, tak se rakouskouherské agrární ministerstvo muselo porozhlédnout po nových vyhovující podmínkách pro chov. Našlo je v Hostouni, kde si pronajalo od hraběte Karla von Trauttmansdorff-Weinsberg 460 hektarů zemědělské půdy. Z pronajatých pozemků se staly remonty, tedy místa na výcvik mladých koňů. Od roku 1917 už Hostouň měla oficiální vojenské hřebčíny, kde žili nejlepší plemeníci hannoverských, anglických a arabských plemen. Před vypuknutím II. světové války byly koně narychlo přesunuty do Horních Motěšic u Trenčína. Po připojení Slovenska do nacistické koalice se zvířata vrátila do Hostouně, která ale už patřila sudetské říši. Chovná stanice podléhala přímému vedení wermachtu a domov zde najde živá válečná kořist – plemenní koně z Itálie, Jugoslávie, Rakouska, Kavkazu a Donu. Nacistům se povedl dokonce husarský kousek, když do Hostouně svezli z Makedonie, Chorvatska, Itálie a Rakouska veškerý chovný vzorek lipicánů. Chovné koně dostali na starost dva němečtí vojenští zvěrolékaři – Rudolf Lessing a Wolfgang Kroll. Ti se také v dubnu 1945 odhodlali k nebývalému činu. Překročili česko-německou hranici a kontaktovali americké velení armády s prosbou o záchranu koňů. Americký velitel 2. jezdecké skupiny plukovník Charles H. Reed žádosti vyhověl a americká armáda kromě osvobození západních zajatců zachraňovala i ušlechtilá zvířata. Mezi nacisty a Američany došlo dokonce k dohodě o zastavení bojů v lokalitě. 28. dubna 1945 byl hřebčín v Hostouni osvobozen a z amerických vojáků se dočasně stali ošetřovatelé koní. 15. května 1945 se lipicáni vydali na dlouhou cestu přes šumavské hvozdy do italského Janova, kde byly naloděni a doputovali až za velkou louži. Ještě v roce 1945 se však velká část z nich vrátila zpět do Vídně a do slovinské Lipice. Pár jedinců zůstalo v armádním výcvikovém středisku ve Virginii, a založili americkou odnož vzácných lipicánů. Po válce sláva zdejšího hřebčína začala upadat a zbytek koní byl převezen v roce 1952 do hřebčína v Albertovci na Opavsku. To znamenalo tečku za zdejším hřebčínem. O záchranu šlechtitelských chovů v Hostouni se po sametové revoluci pokouší zdejší zemědělec Miroslav Koza.

Znakem Hostouně je modrý štít se stříbrnou kvádříkovou hradbou. V hradbě je zvednutá zlatá mříž a otevřená brána se zlatými dveřmi, které drží stříbrné veřeje. Hradba má cimbuří s pěti stínkami. Nad hradbou vystupují dvě stříbrné věže, opět kvádříkové. Ve třech patrech mají pětici černých oken. Věže jsou zakončeny cimbuřím o pěti stínkách a červenou stanovou střechou se zlatou makovicí. Uprostřed mezi věžemi je erb. V horní polovici vlevo je stříbrozlatý rabštejnský lev, vpravo ve zlatém poli černé paroží. Dolní část erbu je červené pole.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Přímo do Hostouně se dostaneme po silnici 195. Jen pár metrů za městem se tato silnice kříží se silnicí 197. Vzdálenosti Hostouně z českých měst: Praha (169 km), Ústí nad Labem (255 km), Karlovy Vary (112 km), Plzeň (73 km), České Budějovice (162 km).

Autobus: Autobusové spojení do Hostouně je z Bělé nad Radbuzou, Horšovského Týna, Mutětína a Poběžovic.

Vlak: Železniční spoje do Hostouně vedou z Domažlic, Plané u Mariánských Lázní, Tachova a Bělé nad Radbuzou.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★ - Kostel svatého Jakuba Většího, Hostouň:

Pravdu o kostele přinesl až průzkum z let 1999-2000. Do té doby se předpokládalo, že se jedná o barokní stavbu. Průzkum ukázal, že v celém půdorysném rozsahu se jedná o gotické dílo, stejně tak i v případě věže. K barokní přestavbě došlo v okamžiku, kdy do kostela byla umístěna kouzelná socha. I věž se chlubí gotickým jádrem, a to až do třetího nadzemního podlaží. Konec konců samotné umístnění věže nad západní portál je pro tuto část Čech velmi netypické. Kostel je první českou zastávkou na takzvané svatojakubské cestě, která vede po kostelích svatého Jakuba na cestě ze Santiaga di Compostela.

Poloha: 49.5601281N, 12.7704592E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hostouň (420 m)

Vlaková zastávka: Hostouň (0,6 km)

★★★Kostel svaté Apoleny, Vidice:

Raně barokní kostel usazený na kopci nad Vidicemi. Je zdánlivě osamocený, a proto odborníci uvažují o tom, že sloužil jako poutní kostel pro odpočinek při cestě do Hostouně. Stavebně je podobný kostelu svaté Apoleny v Přimdě. Poskytuje příjemné místo ke krátkým procházkám.

Poloha: 49.6160061N, 12.8306339E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Vidice (0,7 km)

Vlaková zastávka: Svržno (10,5 km)

 - Lom Svržno, Hostouň: (bez fotografie)

Zaklínadlem místa je nerost zoisit. Pro milovníky mineralogie se tento nerost tady nachází v jednom z nejhojnějších nalezišť v celé republice. Místo nálezu je doposud činný několikaetážový lom, kde se vyskytují hojně žíly obsahující i několik centimetrů velké krystaly. Nemusíme připomínat, že je vhodné požádat o vstup majitele pozemku.

Poloha: 49.5739208N, 12.7541828E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bělá nad Radbúzou, Újezd svatého Kříže (470 m)

Vlaková zastávka: Újezd Svatého Kříže (0,6 km)

Zoisit

Nerost byl pojmenován po slovinském mecenáši mineralogických expedic Sigmundovi Zoisovi von Edelstein. Kamen patří do skupiny sorosilikátů, má skelný lesk, je průhledný až průsvitný a vryp je bílý. Vyskytuje se v barevných formách od bezbarvé přes červenorůžovou až po fialovou.

 

Výlet 1: Procházka kolem Hostouně a za minerálem zoisitem (pěší)

Start: Vidice, Kostel svaté Apoleny

Cíl: Hostouň, Lom Svržno

Délka trasy: 13,7 km

Časová náročnost: 4 hodiny, bez prohlídky lokalit

Popis: Pěší procházka vede podhůřím Českého lesa. Zachycuje nejzajímavější věci v jinak ne příliš památkami překypující oblasti. Celkové převýšení výletu je zhruba 250 metrů. Nejvyšším bodem je 560 metrů nad mořem, které protneme krátce za obcí Vidice. Nejnižším bodem je přechod přes řeku Radbuzu v nadmořské výšce 417 metrů.

Vhodnost: Nejedná se o regulérní výlet, ale spíše o příjemnou procházku po okolí Hostouně. Na lehkou cestu se mohou vydat všichni bez ohledu na fyzickou výkonnost i na věk. Výlet je zařazen do druhé náročnostní třídy.

Zastávky:

Vidice, Kostel svaté Apoleny (0,6 km) - Hostouň, Kostel svatého Jakuba (11,4 km) - Hostouň, Lom Svržno (13,4 km)