Studánka_Na_Kostelním_vrchu.jpg

REJŠTEJN

Pro mnoho turistů a milovníků přírody je oblast jižně od Rejštejna nejkrásnější částí Šumavy – vždyť Povydří je turistickým fenoménem; každopádně místní ikonou se stal českoněmecký spisovatel Karel Klostermann, který ve svých románech přibližoval těžký život obyčejných šumavských hrdinů

Po Karlu Klostermannovi je tu pojmenováno všechno – vyhlídka, chalupa, krajová jídla, studánky, cesta, ale hlavně chata. Ta jako historická chata Klubu československých turistů vstoupila mezi české nemovité kulturní památky; v Modravě ji navrhl věhlasný architekt Bohuslav Fuchs. Jenže ani Karlu Klostermannovi se nepodařilo proslavit zdejší oblast dál za hranicemi. To se povedlo místním výrobkům. Jednak unikátnímu secesnímu sklu ze sklárny Loetz, jednak místním smrkům, které se měnily ve vynikající rezonanční desky vyhledávané nejlepšími výrobci hudebních nástrojů po celém světě. Ani jedno už neexistuje; první zničil poválečný odsun německého obyvatelstva, druhé totálně devastující bouře, která udělala ze Šumavy planinu

Rejštejn (německy Reichenstein – Bohatý Kámen) je čtvrtým nejmenším městem v České republice. Žije v něm jen 254 lidí. I když je zde obyvatel poměrně málo, historie lokality je velmi bohatá a dlouhá. Není těžké uhodnout, že hybným motorem místního vývoje se stalo zlato.

To se zprvu podél řeky Otavy rýžovalo, později se přistoupilo k důlnímu způsobu těžby. Rejštejn byl dlouhá léta součástí sousedních Kašperských Hor, konec konců vzdálenost tří kilometrů mezi oběma městy tomu jen nasvědčuje. K oddělení došlo až v roce 1584, kdy byla část Rejštejn povýšena na samotné hornické město. Ke konci 17. století se už zlato přestalo pomalu těžit; nevyplácelo se to.

 

Na historii plnou zlata upomíná kámen s miskovitými prohlubněmi. Sloužil  k úpravě zlatonosného křemene. Dnes ho najdete na náměstí v Rejštejně.

 

Město si ale našlo jiný způsob obživy a hlavně slávy. V roce 1836 zde byla založena sklárna Loetz. Té stačilo jen čtyřicet let k tomu, aby se propracovala mezi nejoceňovanější a nejvěhlasnější evropské sklárny. Secesní sklo ze zdejší sklárny se stalo ozdobou mnoha aristokratických sbírek a dostalo se i do mnoha muzeí ve světě. Bohužel vše skončilo v roce 1947, kdy po odsunu Němců nezbyl nikdo, kdo by ve sklárně pracoval. I když to Jaroslav Dietl nikdy oficiálně nepřiznal, má se za to, že seriál Synové a dcery Jakuba skláře získal inspiraci právě v historii této sklárny. Celou situaci komplikuje ještě fakt, že i když se v seriálu Dietl zmiňuje o Kašperských Horách, tak umístil děj do fiktivních Albrechtic a seriál se natáčel v huti v Tasicích ve středních Čechách.

S Rejštejnem je částečně spojená i modla místní části Šumavy – Karel Klostermann. Na místním hřbitově je pochována jeho matka Charlotta a syn Jakub, který byl v Rejštejně farářem. Klostermanni byli majitelé velkého statku v Horské Kvildě. Konec konců ani se Srním není Karel Klostermann zase až tak spjat. Drtivou většinu života prožil jinde. Šumavu měl ale velmi rád a často sem jezdil, miloval zdejší lidi a často o nich psal. Klostermannovi ublížilo to, že se pohyboval přesně na hraně česky a německy psané literatury. U literární kritiky druhé poloviny 19. století neměl rozhodně na růžích ustláno. Jako představitel nejklasičtější ukázky vesnické prózy byl kritizován za plochost, přehnanou popisnost, naivnost a často přehnaný sentiment.

 

Vraťme se ale k vlastní obci Srní – ta vznikla mnohem později než Rejštejn, ale o zlaté horečce ani tady není pochyb. Konec konců obyvatelé Srní to uměli dát v minulosti náležitě najevo – na špičku kostela umístili orla z pravého zlata. Dodnes nikdo neví, kam se v průběhu let ztratil. Srní je také spojeno s jednou z nejstarších meteorologických stanic u nás. Byla založena už v roce 1818, ale nevydržela příliš dlouho – skončila v roce 1845.

 

S meteorologickými jevy je spojena i sousední  Horská Kvilda. Je to jedno z nejchladnějších míst v naší zemi. V průběhu roku se najde jen pár dní, kdy tu nenaměří mráz. I v nejteplejším létě jsou pro Horskou Kvildu typické takzvané mrazotropické dny. V tyto dny je noční teplota pod nulou, přes den se dostane přes třicítku.

Znakem Rejštejna je červený štít. Z jeho spodního dolního okraje vyrůstá havířova ruka v černém rukávu s ohrnutou záložkou. V pěsti svírá hornický mlátek. Červený štít doplňují ještě dvě želízka. Obě jsou otočená špičatou stranou k pravé straně erbu. První najdeme v pravém horním rohu, druhé v levém dolním rohu.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Rejštejnem prochází silnice 169. Vzdálenosti Rejštejna z českých měst: Praha (161 km), Ústí nad Labem (250 km), Karlovy Vary (169 km), Plzeň (86 km), České Budějovice (87 km).

Autobus: Autobusové spojení do Rejštejna je z Prahy, Modravy, Sušice a Kašperských Hor.

Vlak: Vlakové spojení do Rejštejna neexistuje. Nejbližší nádraží je v 16 kilometrů vzdálené Sušici.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★ - Povydří, Rejštejn:

Jedná se o jednu z nejkrásnějších lokalit v Česku. Malebností si nezadá s nejkrásnějšími severskými oblastmi. Řeka Vydra je známá jako ekvivalent čistoty prostředí, kouzelných scenérií a neopakovatelného bohatého biotopového života. A to i přesto, že samotná řeka Vydra je dlouhá jen zhruba 11 kilometrů. A paradoxně nemá pramen ani ústí. A ještě o část vody přijde. Vzniká na Modravě, kde se stečou postupně tři potoky – Roklanský, Modravský a Filipohuťský. Všechny tři odvádějí vodu z rozsáhlých šumavských planin a slatí. Od Modravy k Čeňkově Pile nese tok název Vydra. Jenže se musí ještě o vody podělit s Vchynicko-tetovským plavebním kanálem. U Čeňkovy Pily se spojí Vydra s Křemelnou a vzniká řeka Otava.

Poloha: 49.1066275N, 13.4931850E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Rejštejn, Čeňkova Pila (100 m)

Vlaková zastávka: Sušice (20,6 km)

Řeka Vydra

Vydra na svém jedenáctikilometrovém úseku mezi Modravou a Čeňkovou Pilou klesne o 370 metrů, ačkoliv se to vůbec nezná. Celé Povydří vzniklo díky erozi, která je patrná i dnes. Síla přírody a vodního toku dokáže za jeden rok změnit 1 milimetr původního prostředí. Hluboké údolí řeky Vydry se zatím zakouslo do Šumavského prostředí 550 metrů hluboko. Pokud přes les prohlédneme na vrch údolí, tak můžeme uvidět takzvané Hrádky. Jedná se o původní úroveň, kde Vydra tekla dřív, než se začala zakusovat do zdejšího údolí. Hrádky bývají velmi nestabilní, protože se jedná vlastně o velmi labilní spojení erozivní horniny. Na hrádky působí mráz, vítr i voda. V řece Vydře narazíme také na zajímavost – obří hrnce. Nejvíce patrné jsou v blízkosti Turnerovy chaty. Vznik obřích hrnců zde vytvořilo spojení podloží ruly a žuly. Obří hrnce v šumavských řekách se dělí na kuželovité, mísovité a trubicovité.

 

GALERIE: ŘEKA VYDRA - POKLAD ŠUMAVY

★★★★Hauswaldská kaple, Srní:

Poutní centrum západní části Šumavy. Pod Kostelním vrchem stávala od roku 1820 kaple, která byla poutním místem pro mnoho šumavských obyvatel. K místu vedla dlouhá procesí místních horalů, kteří se chodili děkovat za uzdravení, které jim umožnil zdejší pramen léčivé vody. V roce 1957 ovšem mocipánům došla trpělivost, a tak na Hauswaldskou kapli při úpravě vojenského prostoru vzali dynamit. Zbyly tu jen základy stavby. Na začátku 21. století se místo zrekultivovalo a lokalita se stala znovu poutním místem pro návštěvníky. Léčivý pramen byl za pomoci dřevěného potrubí sveden až ke skleněné plastice u kaple.

Poloha: 49.0682989N, 13.4615175E

Parkoviště: v osadě Mechov (2 km)

Autobusová zastávka: Srní, Mechov (2 km)

Vlaková zastávka: Sušice (28,5 km)

Jedno z nejvýznamnějších poutních míst Šumavy

Ke vzniku poutní lokality se váže řada pověstí. Jedna z nich vypráví o tom, ze zde byly na přímluvu Matky Boží dvě ženy zachráněny před útokem medvěda. Podle jiných legend zde docházelo k údajným zázračným uzdravením, které měla způsobit zdejší zázračná voda. Proto tu obec Srní nechala vybudovat v roce 1820 malou kapli. Svoji velikostí ale nestačila zájmu poutníků, a tak byla o čtyřicet let později přestavena na větší. Na oltář byla umístěna socha Panny Marie Lurdské, která se jako jediná dochovala z původního zařízení kaple. Dodnes se nachází na postranním oltáři kostela Nejsvětější Trojice v Srní.

★★★ - Národní kulturní památka Vchynicko-Tetovský kanál, Srní:

Ojedinělá technická památka sloužila k plavení dřeva. Praha byla na začátku 19. století už velkým městem s mnoha obyvateli a pochopitelně bylo třeba zajišťovat nějakým způsobem topení v zimním období. K tomu se jako ideální jevilo splavovat po Vltavě do metropole potřebné dřevo. Jenže problém dělala naprosto nesplavná řeka Vydra, která je známá obrovskými balvany v korytě řeky, takže nebylo možné tudy klády protlačit. Kníže Schwarzenberg proto požádal inženýra Josefa Rosenauera o projekt kanálu, který by problematickou Vydru obešel. Vznikl Vchynicko-tetovský kanál. Jeho výstavba trvala tři roky a v roce 1801 už putovalo první dřevo do Prahy. Stavba je dlouhá 13,6 kilometru a k plavení dříví se používala intenzivně šedesát let. Na tak dlouho byla udělena koncese na plavení dřeva pro Pražany. Po šedesáti letech se začalo do Prahy po železnici dostávat lacinější uhlí, a tak přestal být o šumavské dřevo zájem. Pořád ale ještě sloužil kanál k plavení alespoň mezi obydlími na Šumavě. Splavování skončilo v roce 1958. Od té doby slouží kanál jako zdroj vody pro vodní elektrárnu v Čeňkově pile. Odborníci odhadují, že za dobu existence technické památky prošlo jejím korytem na čtyři miliony kubických metrů dřeva.

Poloha: 49.0508497N, 13.4900561E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Srní, Rokyta (450 m)

Vlaková zastávka: Sušice (30,1 km)

Zajímavosti spojené s Vchynicko-Tetovským kanálem

Plavební kanál je dlouhý 14,4 kilometru. Za tu dobu voda musí urazit výškový rozdíl 243 metrů. Spád Vchynicko-Tetovského kanálu je jen tři promile, což umožňuje vodě téct rychlostí 4 kilometry za hodinu, což usnadňuje kontrolu kmenů na vodní hladině. Na třech místech kanálu jsou ovšem prudší úseky – říkáme jim skluzy. Najdeme je na Rokytě, u Mechova a u výtoku do řeky Křemelné. Aby byl zajištěn stálý průtok vody na kanále, byly na okolních potocích vybudovány švele. Šlo vlastně o akumulační nádrže, které zadržovaly vodu a v případě nedostatku se voda za pomocí stavidel pouštěla do kanálu. Švele byly na Javořím, Roklanském, Novohuťském, Studeném, Luzanském, Černohorském a Ptačím potoce. Poslední osmá švele pak byla na říčce Rokytce. Pohyb klád zajistila takzvaná plavební vlna. Do koryta se nahromadily klády o délce 75 – 100 centimetrů a po zvednutí stavidel a zvýšení vodního toku klády díky skluzům nabraly rychlost a pluly po hladině. Klády delší než metr se svážely na potazích k řece Otavě, kde se svazovaly do vorů a splavovaly po Vltavě.

 

GALERIE: VCHYNICKO-TETOVSKÝ KANÁL A JEHO OKOLÍ

★★★ - Vodní zámek, Srní:

Unikátní technické dílo, které je zásadní pro funkci vodní elektrárny na Čeňkově Pile. Odsud z Vodního zámku se vede voda pod velkým tlakem na vzdálenost téměř jednoho kilometru do vodní elektrárny, která leží o 235 metrů níže. Pokud se ptáte, odkud se bere voda, která je vedena z Vodního zámku do elektrárny, tak musíte hledat zhruba půl kílometru od Vodního zámku po místní Naučné stezce. Najdete tu akumulační nádrž a u ní malou nenápadnou kamennou stavbu, to je tak zvaný Odtokový objekt. Odsud se půl kilometru dlouhým potrubím dostává voda do Vodního zámku. A pokud si kladete otázku, kde se bere voda, která je odváděna Odtokovým objektem, tak musíte hledat o tři a půl kilometru jižněji u Vchynickotetovského kanálu, kde je Vtokový objekt. Ten odvádí z kanálu tři a půl kilometru dlouhým potrubím vodu.

Poloha: 49.1016542N, 13.4829711E

Parkoviště: parkoviště u akumulační nádrže (0,6 km)

Autobusová zastávka: Srní (2,1 km)

Vlaková zastávka: Sušice (25,8 km)

Zapeklitosti zdejšího vodního systému aneb Jak se co jmenuje

Vyznat se ve zdejších vodních tocích a vodních dílech je složité. Začneme u páteře zdejší krajiny – řeky Vydry. Ta ale paradoxně nemá žádný pramen ani ústí. Řeka Vydra je dlouhá zhruba jen 11 kilometrů a vzniká na Modravě, kde na malém prostoru spojí dohromady své vody tři šumavské potoky – Roklanský, Modravský a nejmenší z nich Filipohuťský. Od Modravy se vodní tok jmenuje Vydra. Řeka končí na Čeňkově Pile, kde se setkává s řekou Křemelnou a od splynutí už vodní tok nese název Otava. Vydra je krásná řeka, jejíž koryto je plné velkých kamenných valounů. Dělala však odjakživa starosti a vrásky zdejším vodohospodářům. Právě kameny bránily využít tok řeky k plavbě a stahování dřeva ze šumavských svahů. Proto asi dva kilometry severně od Modravy u místního Hradlového mostu – Rechle vzniká další vodní šumavský systém – Vchynicko-Tetovský plavební kanál. Ten odvádí část vody z řeky Vydry nalevo a umožňuje splavování dřeva. Vchynicko-Tetovský kanál je dlouhý 13,6 kilometrů a ústí do řeky Křemelné západně od Čeňkovy Pily. A aby to nebylo tak úplně jednoduché, tak v druhé polovině Vchynicko-Tetovského plavební kanálu, krátce za Hauswaldskou kaplí najdeme nad kanálem v oblasti Mosau budovu s názvem Vtokový objekt. Z něj je část vodní masy, zpravidla ale veškerá, sváděna potrubím do akumulační nádrže Sedlo. Délka potrubí je 3200 metrů a akumulační nádrž se nachází zhruba o 30 nadmořských metrů výš než Vtokový objekt. Na opačné straně akumulační nádrže najdeme Odtokový objekt, což je kamenná stavba, ze které vede potrubí dlouhé 500 metrů a široké jeden metr do takzvaného Vodního zámku. Tady už na proud vody čeká 900 metrů dlouhé vysokotlaké potrubí, kterým voda proletí do vodní elektrárny Vydra, kterou najdeme na Čeňkově Pile o 235 nadmořských metrů níž. Tady se ztracené vody Vydry vrátí zpátky do jejího koryta. Vydra se z nich ale může radovat jen asi 250 metrů, pak přichází soutok s Křemelnou a jméno Vydra se přemění v Otavu.

★★★Národní technická památka Vodní elektrárna Čeňkova Pila, Rejštejn:

Původně se jednalo o pilu na řezání dřeva, která byla na vodní pohon. Tu postavil pražský obchodník Čeněk Bubeníček, proto se zdejší místo zpočátku jmenovalo Bubeníčkova pila, později se vžil název Čeňkova pila. V roce 1908 se začalo s její modernizací a byla přidána tři vodní kola. V roce 1912 pak zde začíná stavba vodní elektrárny. Původně sloužila jen jako zdroj elektrické energie pro nedaleké Kašperské Hory. Elektrárna je osazena Francisovou kašnovou turbínou a dodnes pracuje s unikátním zařízením z roku 1912. Ročně elektrárna vyrobí stejné množství energie jako kdybychom spálili třicet nákladních vlaků plných hnědého uhlí. O kousek dál proti proudu pak najdeme druhou vodní elektrárnu, která byla vystavena v letech 1937-42 a kde ústí podzemní potrubí z Vodního zámku. Za německé okupace se na výstavbě elektrárny podíleli i váleční zajatci například z Francie. O výstavbu této elektrárny se zasloužil Karel Kosek, který navázal na umění stavitele Vchynicko-Tetovského kanálu Josefa Rosenauera. Karel Kosek je také podepsán pod vznikem unikátní vodní elektrárny u Černého jezera.

Poloha: 49.1094675N, 13.4932400E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Rejštejn, Čeňkova Pila (290 m)

Vlaková zastávka: Sušice (20,5 km)

★★★Vlčí výběh, Srní:

Unikátní přírodní rezervace. Návštěvníci přijdou po visuté cestě na místo, které se nachází v hlubším údolí. Pod dřevěným chodníkem je vlčí výběh se smečkou šelem. Kromě toho vás místní naučná stezka seznámí s různými zajímavostmi ze života vlků, které dřív běžně obývali šumavskou krajinu.

Poloha: 49.0702281N, 13.4909589E

Parkoviště: záchytné parkoviště (0,8 km)

Autobusová zastávka: Srní, Penzion Zvoneček (1,6 km)

Vlaková zastávka: Sušice (27 km)

Vlčí výběh

Základem vlčí smečky ve výběhu se stala vlčice Pandora, která pochází z bavorského Lohlbergu a vlk Greg z plzeňské ZOO. Oba se do výběhu dostali v roce 2015. Odborníci zachovávají ve výběhu zákony přírody, pouze kromě toho, že vlci nemusí lovit a žrádlo dostávají. Proto také dochází i ve výběhu Srní často k potyčkám, které mají ustavit hierarchii smečky. Vlk Greg tak zabil několik mladých a čerstvě narozených vlků. V současné době má vlčí výběh celkem 14 členů. Do absolutní naplněnosti už chybí jen jeden vlk. Vlčice Pandora tak dostala antikoncepční injekci.

★★★ - Klostermannova vyhlídka, Srní:

Se jménem šumavského rodáka je spojeno v okolí Srní spousta věcí. Jednou z nich je tato vyhlídka, kterou najdeme pod Sedelským vrchem. Je odsud vidět krásnou krajinu v údolí Otavy, Vydry a Křemelné. Lokalita nabízí i pohled na Dračí skály.

Poloha: 49.1013725N, 13.4800583E

Parkoviště: parkoviště u akumulační nádrže (1,1 km)

Autobusová zastávka: Srní (2,5 km)

Vlaková zastávka: Sušice (28,1 km)

 

GALERIE: POHLEDY Z KLOSTERMANNOVY VYHLÍDKY

Karel Klostermann

Narodil se 13. února 1848 v Haag am Hausruck v Horním Rakousku. Do Sušice se Klostermannovi přestěhovali, když byl malému Karlovi necelý rok. Klostermann se celý život pohyboval na rozhraní česky a německy psané literatury. Ve svém životě narážel stále na často napjaté vztahy mezi oběma národy. Jako východisko vždy Klostermann ale hledal a nabízel mírovou cestu, kdy tvrdil, že je nutné pomáhat menšímu národu – tedy Čechům. Podle množství různých míst pojmenovaných po Klostermannovi na Šumavě by se mohlo zdát, že spisovatel odsud paty nevytáhl, opak je pravdou. Na Šumavě paradoxně prožil poměrně krátkou část svého života, šlo jen o pár prázdninových pobytů. Karel Klostermann byl jeden z nejvýraznějších představitelů českého realismu, speciálně vesnické prózy 19. století. Nejvýznamnějším jeho dílem je román Ecce Homo!, který vznikl v roce 1915 a popisuje život šumavského faráře Hanžla. Pokud se na Klostermannovo dílo podíváme očima kritiky, musíme přiznat, že o velké literární skvosty opravdu nejde. Už za jeho života mu byla vytýkána přehnaná popisnost, plochost děje a příběhu a často i plytkost zápletek. To všechno musíme přiznat je pravda, a to i přesto, že vůči Klostermannovi byly často vedeny negativní kampaně, hlavně pro jeho nevyhraněné působení na zlomu německého a českého prostředí na Šumavě. Karel Klostermann zemřel 16. července 1923 na rozedmu plic na zámku ve Štěkni u Strakonic. Pochován je na Ústředním hřbitově v Plzni.

★★Klostermannova chalupa, Srní:

Jedná se o jednu velkou historickou lež. S Karlem Klostermannem tato chalupa nemá opravdu nic společného, pokud chcete navštívit spisovatelův rodný dům, musíte hledat v obci Srní na náměstí. Tento objekt dostal název asi podle skutečnosti, že chalupa patří k nejmalebnějším na celé Šumavě a je typickou ukázkou dřevěné architektury z doby, kdy spisovatel žil. Nesporné však je, že se chalupa proslavila jinak. Na konci 70. let zde vznikla filmová trilogie Pod Jezevčí skálou – Na pytlácké stezce – Za trnkovým keřem, ve které exceloval Tomáš Holý. Právě zdejší chalupa byla místem, kde žil jeho dědeček lesník a kde malý hrdina tropil svoje hlouposti.

Poloha: 49.0922122N, 13.4803586E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Srní (0,7 km)

Vlaková zastávka: Sušice (25,1 km)

★★Klostermannův most, Srní:

Nevyhovující původní lávka musela být v roce 2012 odstraněna. Od té doby tu na místě stojí nový obloukový most, který ale nese původní jméno. V minulosti se v blízkosti přechodu přes řeku Vydru nacházela dnes už neexistující Hálkova chata.

Poloha: 49.0729800N, 13.5097114E

Parkoviště: u rozcestníku Horní Hrádky (1,1 km)

Autobusová zastávka: Srní, penzion Zvoneček (2,8 km)

Vlaková zastávka: Sušice (28,3 km)

★★ - Miniatura Hauswaldské kaple, Srní:

Zmenšená replika původní poutní kaple. Najdete ji zhruba dva kilometry severněji u silnice v osadě Mechov. Vytvořil ji Martin Leiše a odráží reálnou podobu Hauswaldské kaple před její destrukcí.

Poloha: 49.0805981N, 13.4604631E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Srní, Mechov (20 m)

Vlaková zastávka: Sušice (26,5 km)

 - Smetanův smrk Čeňkova pila, Rejštejn:

Jeho historie sahá do roku 1867. Tehdy tu úspěšný skladatel Bedřich Smetana pobýval u majitele zdejší pily a při svých procházkách zasadil i tento smrk, který nese skladatelovo jméno. Smetanovi se na Čeňkově Pile velmi líbilo, procházel se rád kolem vody a zurčící vodní tok skákající z kamene na kámen ho inspiroval k napsání symfonické básně Vltava. Paradoxní je, že inspiraci získal na břehu řeky Vydry a sousední Křemelné, jejichž soutokem vzniká Otava; po Vltavě ani památka.

Poloha: 49.1094675N, 13.4932400E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Rejštejn, Čeňkova Pila (290 m)

Vlaková zastávka: Sušice (20,5 km)

 

Výlet 1: Po stopách Karla Klostermanna, březích Vchynicko-Tetovského kanálu a za krásou vlčí smečky (pěší i horské kolo)

Start: Srní, turistický rozcestník Srní

Cíl: Srní, turistický rozcestník Srní

Délka trasy: 28,5 km

Časová náročnost: 8:50 hodiny, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet podchycuje nejzajímavější místo kolem obce Srní. Zaměřuje se na postavu místního spisovatele Karla Klostermanna a unikátní technickou stavbu Vchynicko-Tetovského kanálu. Nejvyšším bodem je 980 metrů nad mořem, což je výška, které dosáhneme těsně za Hauswaldskou kaplí. U Smetanova smrku je nadmořská výška 634 a jedná se o nejnižší bod výletu. Celkové převýšení je 543 metrů.

Vhodnost: Výlet patří k náročnějším. Ne ale kvůli fyzické náročnosti, ale spíš kvůli délce. Trať je totiž dlouhá bezmála třicet kilometrů a je to rozhodně výlet na celý dlouhý letní den. I když jsme ale v horách, tak se překvapivě pohybujeme v poměrně rovném terénu. Výlet je velmi poutavý, protože je veden nejkrásnějšími částmi Šumavy. Přesto je nutné počítat s tím, že výlet patří do sedmé kategorie z deseti na škále náročnosti.

Zastávky:

Srní, Klostermannova chalupa (0,6 km) – Srní, Akumulační nádrž a odtokový objekt (1,5 km) – Srní, Vodní zámek (2 km) – Srní, Klostermannova vyhlídka (2,5 km) – Srní, Miniatura Hauswaldské kaple (7 km) – Srní, Vtokový objekt (7,8 km) – Srní, Hauswaldská kaple (9,1 km) – Srní, Vchynicko-Tetovský kanál (13,3 km) – Srní, Vlčí výběh (17,7 km) – Srní, Klostermannův most (19,5 km) - Rejšten, Povydří (22,3 km) - Rejštejn, Smetanův smrk (25,3 km)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★ - Tříjezerní slať, Modrava:

Typické šumavské vrchovištní rašeliniště. Jedná se o nejmenší ze tří zpřístupněných rašelinišť na Šumavě. Vrstva rašeliny na Tříjezerní slati dosahuje zhruba 4,5 metrů. Přes lokalitu vede naučná stezka. Můžete tu zahlédnout například chráněného Žluťáska borůvkového, jehož housenky se živí pouze listy vlochyně borůvkové.

Poloha: 49.0418139N, 13.4685289E

Parkoviště: v Modravě (3,2 km)

Autobusová zastávka: Modrava (3,6 km)

Vlaková zastávka: Lipka (27,1 km)

 

GALERIE: RAŠELINIŠTĚ TŘÍJEZERNÍ SLAŤ

★★★★ - Cikánská slať, Modrava:

Jedno z největších šumavských slatinišť. Zabírá plochu zhruba sto hektarů, úctyhodná je i jeho mocnost, dosahuje více než šesti metrů. V lokalitě najdete smrky a kleče. Místem prochází zelená turistická stezka.

Poloha: 49.0037414N, 13.4713867E

Parkoviště: v Modravě (3,1 km)

Autobusová zastávka: Modrava (3,3 km)

Vlaková zastávka: Lipka (25,5 km)

Jak vznikala šumavská rašeliniště?

Jejich vznik začal na konci poslední doby ledové, tedy před 10 až 15 tisíci lety. Ke vzniku rašeliniště je nutné splnit několik podmínek. První z nich je krajinná prohlubeň. Musí být zaručen dostatek podzemní i srážkové vody. A poslední podmínkou je dostatek rostlin v okolí vznikajícího rašeliniště. Rostliny po uhynutí pod hladinou zetlejí a vznikne z nich slatina – základové bahno. V průběhu let se vrstva bahna na dně zvyšuje a rostliny na povrchu už nejsou schopny dosáhnout na podzemní zdroje vody. Na scénu tak přicházejí nenáročné rašeliníky, které zcela ovládnou lokalitu. Z odumřelých rašeliniků vzniká rašelina. V průběhu let se rašelina kupí a v krajině z ní vzniká typický kopečkový útvar.

 

GALERIE: RAŠELINIŠTĚ CIKÁNSKÁ SLAŤ

★★★ - Hradlový most Rechle, Srní:

Místo, kde začíná Vchynicko-Tetovský kanál. Zde se naváděly dřevěné kmeny do koryta kanálu. Dělo se tak za pomocí lichoběžníkových věšadel, na kterých byla ukotvena česla. Význam ztratil tento 72 metrů dlouhý most v 50. letech, když se přestalo dřevo plavit. Od té doby most chátral až do přelomu tisíciletí, kdy byl de facto nahrazen novou velmi věrnou replikou.

Poloha: 49.0400417N, 13.5044383E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Modrava (2 km)

Vlaková zastávka: Lipka (24,3 km)

★★★ - Mezolitické sídliště, Modrava:

V ohbí Javořího potoka našli archeologové naleziště, které svědčilo o sezónním osídlení už v době mezolitu. Pravěcí lidé sem směřovali v letech 9 600 až 5 500 před naším letopočtem. Podle výzkumu šlo o cyklické cesty mezolitických obyvatel. To znamená, že v průběhu jednoho roku navštívili pravěcí lidé řadu známých stanovišť a když využili nabídku dané lokality, pokračovali dál. Podle zdejšího archeologického průzkumu se zde v určité části roku věnovali sběru borůvek, brusinek, ořechů a samozřejmě tu i lovili – udicemi pstruhy, šípy a oštěpy losy, kteří běžně táhli zdejší krajinou až do počátku novověku. Lokalita mezolitického sídliště se nachází v nádherném prostředí meandrujícího potoka, které potěší nejen milovníky přírody a fotografií.

Poloha: 49.0305369N, 13.4488106E

Parkoviště: v Modravě (4,3 km)

Autobusová zastávka: Modrava (4,7 km)

Vlaková zastávka: Lipka (22,9 km)

 

GALERIE: ÚDOLÍ ROKLANSKÉHO A JAVOŘÍHO POTOKA

★★★ - Myslivna Březník, Modrava:

Meteorologický unikát v nadmořské výšce 1133 metrů nad mořem. Jedná se o jedno z nejdeštivějších míst v republice. Průměrně tu naprší více než jeden a půl litru vody za rok. Rekord drží rok 1922, kdy tu napršelo za rok 2 metry a 13 centimetrů. Zároveň se jedná i o jednu z nejchladnějších mrazových kotlin v naší zemí. Pro milovníky nádherných výhledů se tu otevře pohled do Luzenského údolí. První stavbou v této lokalitě je dřevěná lesovna, která tu vznikne v roce 1804, v roce 1856 ji pak nahradí zděná budova.

Poloha: 48.9709856N, 13.4825058E

Parkoviště: v Modravě (6,9 km)

Autobusová zastávka: Modrava (7,2 km)

Vlaková zastávka: Lipka (29,4 km)

Luzenské údolí

Otevírá se od myslivny Březník podél Luzenského potoka až k hoře Luzný na německé straně Šumavy. Jedná se o jedno z nejvíce zachovalých přírodních prostředí v České republice. Pro svoji krásu a neposkvrněnost bývá Luzenské údolí právem nazýváno Drahokamem šumavské přírody. V nejbližší době se připravuje vytyčení nové turistické stezky, která povede až k hraničnímu rozcestníku Modrý sloup, nabídne pohled na Hraniční slať, ale zároveň neohrozí život jednomu z nejvzácnějších  evropských živočichů Tetřevu hlušci. V Luzenském údolí najdeme největší šumavské vrchovištní rašeliniště, které má velikost přes dva tisíce hektarů. Na těchto šumavských pláních vykvétá kvarteto nejkrásnějších šumavských květin – Prha chlumní (arnika), Pcháč bahenní, Hořec panonský a Oměj šalamounek. Panují tu extrémní meteorologické podmínky; teplota pod nulou se tu vyskytuje 150 dní v roce, často tu mrzne i v červenci; sníh tu leží přes 140 dní v roce. Kolem Luzenského potoka rostou mrazové formy smrku, které dosáhnou výšky 50 centimetrů třeba až po sto letech růstu.

Tetřev hlušec

V Luzenském údolí se nachází jediná česká životaschopná populace tohoto u nás kriticky ohroženého ptáka. V současné době žije v České republice zhruba 200 jedinců; z toho nejméně 175 se jich nachází právě tady. Od 90. let jejich počet v naší zemi velmi pozvolna stoupá. Osamocení jedinci se objevují ještě ve Slavkovském lese, Beskydech, Jeseníkách a Kralickém Sněžníku, ale jejich stavy nejsou z hlediska budoucnosti životaschopné. Dospělí samci dosahují velikosti až 90 centimetrů. Tetřevi žijí ve starých lesích, ve kterých musí být ale nezbytností mýtiny, ale poměrně malých rozměrů. Další nezbytností, která je potřebná k tomu, aby si tetřevi vybrali dobrý domov je nutnost přítomnosti bobulovitých rostlin, obzvláště borůvek a přítomnost mravenišť. Ptáci zakládají hnízdo na zemi. Jedná se o důlek, kde samice naklade v květnu až červnu 6 – 12 vajec. Na nich pak sedí 26-28 dnů. Mláďata hned po vylíhnutí opouštějí hnízdo a živí se živočišnou stravou, která postupně přechází v rostlinnou. Už po osmi dnech létají. S matkou zůstávají až do září, kdy se rozdělují do menších hejn podle pohlaví. Samci a samice se v dospělosti setkávají pouze na tokaništi.

 

GALERIE: ÚDOLÍ LUZENSKÉHO POTOKA

 - Smolná pec, Rejštejn:

Nikdy nebyla využita ke svému významu. V Čechách nenajdeme moc zachovalých smolných pecí. Tato byla postavena na přelomu 19. a 20. století, nikdy se v ní ale nepálilo.

Poloha: 49.1483556N, 13.4889664E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Rejštejn, Radešov, rozcestí (2,7 km)

Vlaková zastávka: Sušice (17,9 km)

Stavba s tajemstvím

Dnes už se odborníci jen domnívají, proč stavba vznikla a jaký byl její další osud. Podle některých techniků měla stavba sloužit na výrobu kosmetických prostředků z jehličnatých pryskyřic. Na to, aby to totiž byla smolná pec, tak chybí některá technická zařízení. Podle pamětníků se na Velký Radkov na přelomu 19. a 20. století přistěhoval jakýsi holič z Vídně, který chtěl rozjet podnikání a začít vyrábět kosmetické prostředky. S největší pravděpodobností se ale holič spojil s podvodníkem, který sice předstíral výstavbu sofistikovaným způsobem, ale o kosmetické výrobě nevěděl vůbec nic. Příběh podle místních rodáků skončil tak, že holič byl podvodníkem zcela ožebračen.

 - Spaunova vila, Rejštejn:

Krásná secesní stavba z počátku 20. století. Jejím architektem byl známý vídeňský umělec Leopold Bauer. Vila vznikla pro Maxmilliána Spauna, který byl majitelem zdejší proslavené sklářské dílny. Sklárna v Klášterském Mlýně byla nejslavnější šumavskou sklárnou a její secesní irisované sklo se doslova rozletělo do celého světa.

Poloha: 49.1429736N, 13.5125894E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Rejštejn (400 m)

Vlaková zastávka: Sušice (17,4 km)

 

Výlet 2: Na kole za nejkrásnějšími částmi I. zóny Šumavského národního parku (horské kolo)

 

Start: Rejštejn, turistický rozcestník Rejštejn - most

Cíl: Rejštejn, turistický rozcestník Rejštejn - most

Délka trasy: 73,2 km

Časová náročnost: 5:45 hodin, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet nabízí projížďku v nejkrásnějším prostředí české strany Šumavy. Nabízí mnoho lákavých a zajímavých lokalit. Z drtivé většiny je veden po cyklostezkách, po kterých není problém jezdit. Je to ale velmi dlouhý výlet – 74 kilometrů – což je porce, zvlášť v šumavském prostředí, pouze pro ty, kteří už na kole něco najezdili. Nejvyšším bodem je 1167 metrů nad mořem nedaleko hory Sokol. Alespoň čtvrtinou výletu budete zasahovat do nadmořské výšky vyšší než 1000 metrů. Nejnižší bod je kousek za Spaunovou vilou 549 metrů. Náročnost výletu je na bodě deset z deseti možných. Celkové převýšení je 1249 metrů.

Vhodnost: Výlet patří k těm nejkrásnějším, ale také k nejnáročnějším. Lze ho doporučit jen zdatným cyklistům, kteří už mají něco naježděno.  A ještě doporučení. Před cestou je dobré trasu ještě jednou zkontrolovat, je možné, že může být vlivem mimořádných událostí některá z etap uzavřena.

Zastávky:

Modrava, Myslivna Březník (28 km) - Modrava, Cikánská slať  (31,9 km) –Srní, Hradlový most Rechle (37,7 km) – Srní, Vchynicko-Tetovský kanál (41 km) - Modrava, Tříjezerní slať (44,2 km) - Modrava, Mezolitické sídliště (47 km) –  Rejštejn, Spaunova vila (65,3 km) – Rejštejn, Smolná pec (69,1 km)