DOMAŽLICE

14. srpna 1431 tu prý husité pod vedením Prokopa Holého rozehnali soupeře jen za pomoci tónů chorálu Kdož sú boží bojovníci; s věčným připomenutím slavné bitvy to ale bylo mnohem složitější, než se tu objevil plánovaný památník trvalo to dlouhých 80 let; dnes tu je největší husitský kalich v Evropě

Domažlice jsou srdcem Chodska, každoročně se tu konají Chodské slavnosti. Svůj původní náboženský charakter byl za totality potlačen na úkor oslavy pohraničníků, dnes už se církevní slavnosti vracejí ke svatému Vavřinci, jak tomu bylo před mnoha lety

Domažlice (německy Taus) s 11 tisíc obyvatel mají mezi českými městy prokazatelně jednu z nejstarších historií. První záznamy, i když ještě jako o osadě s tímto názvem, pocházejí z konce 10. století. Význam sídla stoupá v přemyslovské době, kdy je nutné upevňovat pozice v nárazníkovém pásu u hranic s Bavorskem.

Z Domažlic se stává opevněné město s hradem, který stráží bezpečnost na česko-německé hranici. Na území ale pomýšleli i Germáni a postupné zesilování českého vlivu je jim pěkně proti srsti, a tak na oplátku při jedné z bojůvek vyplení a vypálí domažlické předměstí a několik obcí okolo. To se píše rok 1373. Ta největší vřava tu ale nastává o něco později. Dodnes je toto vojenské střetnutí známé jako bitva u Domažlic a došlo k ní 14. srpna 1431. Husité pod vedením Prokopa Holého porazili křížovou výpravu, kterou vedl markrabě Friedrich Braniborský a kardinál Giuliano Cesarini. Křižáci se podle legendy zalekli už jenom tisíci hlasy zpívaného chóru Kdož sú boží bojovníci a vzali do zaječích. Pro velice napjatou českou i evropskou politickou scénu to znamenalo jediné – totálně ztroskotala i pátá křížová výprava zaměřená na české rebely – husity. Nejvyšší orgán katolické církve pak musel uznat nenáviděné kacíře za rovnocenné partnery a začal s nimi jednat jako rovný s rovným. Kardinál Cesarini utíkal z boje tak rychle, že u nedalekého Koutu na Šumavě ztratil kardinálský klobouk. Ale bylo mu to úplně jedno, hlavně že zachránil holý život. Zhruba o čtyři sta let později, zde hrabě Stadion nechal na upomínku slavné bitvy vybudovat gloriet ve tvaru klobouku, který potupný útěk Cesariniho z boje připomíná.

 

Místo slavné bitvy u Domažlic leží na nedalekém vrchu Baldově, odkud je krásný pohled na okresní město. Najdete tu dnes největší husitský žulový kalich v Evropě. Je vysoký 6 metrů a váží 50 tun. Na místě se ale objevil až v roce 2015. Tady se určitě vyplatí malá odbočka k velmi zapeklité situaci, která provázela výstavbu pomníku. Položení základních kamenů bylo naplánováno na rok 1931 na 500. výročí slavné bitvy. Jenže souhra okolností chtěla, aby z velké národní slavnosti, utužované v té době silným národním cítěním, vznikla fraška ve stylu Járy Cimrmanna. Pořadatelé pojali akci ve velkém stylu, který měl připomínat pokládání základního kamene Národního divadla. Vše bylo připraveno a zajištěno na 14. srpna 1931 na 20. hodinu večerní. Nikdo ale nezajistil dobré počasí. V tuto hodinu měly z Chodského hradu vylétnout slavnostní ohňostroje. Kvůli navlhnutí však připomínaly spíš světelné poblafování. Lampiony nadšených diváků začaly jeden po druhém zhasínat a slavnostní husitskou hymnu Kdož sú boží bojovníci už sbor z balkonu Adamičova hostince zpíval skoro do tmy. Všechno měl napravit druhý den, kdy mělo dojít k samotnému usazení základních kamenů. Jenže pršelo ještě víc. Vozy se základními kameny, které byly vyslány z měst spojených s husitskou tradicí se bořily do rozměklé hlíny; Ústí nad Labem navíc odmítlo základní kámen poslat vůbec; patetické mnohonásobné poťukávání na základní kameny se tak změnilo v rychloťuky promoklých hostů; letoun československé armády prolétající nad Baldovem vyhodil vavřínový věnec ověnčený českou trikolorou tak, že málem zasáhl vážené hosty na čestné tribuně. Holoubci, kteří měli celou akci zakončit slavnostním odletem do všech stran, měli tak navlhlá křídla, že spíš než odletěli, tak odcupitali do polí.

 

A cimrmannovské prokletí se pomníku drželo dál. Základní kámen byl, ale byly také neshody, jak má pomník vypadat. Jedna skupina prosazovala vytvoření osmnáctimetrové monstrózní jezdecké sochy Prokopa Holého, to však bylo zamítnuto s obavami, že v krajině by vypadal příliš démonicky. Další návrh počítal s tím, že tu vznikne obrovské oboustranně pomalované plátno o rozměrech 9 krát 30 metrů, které bude doplněno plastickými předměty, zbraněmi, částí vozové hradby a zvláštním nasvícením vznikne iluze skutečné bitvy. Ani tato varianta nenašla pochopení. Pak už přišla doba, kdy na pomník nebyla nálada a beton se využíval na stavbu válečných bunkrů. Ideu pomník dokončit oživili v 70. letech členové KSČ, kteří to brali hlavně jako dar k 50. výročí založení strany. A znovu se začalo hovořit o tom, že tu vyroste panorama dějinné bitvy, které bude spojovat odkaz husitů převtělených do těl rudoarmějců a členů Pohraniční stráže. Dřív než se stačila nesmyslnost zrealizovat, přišla revoluce a na Baldovském vrchu vyrostl vysílač mobilních operátorů. A znovu byl kamenný sokl prázdný. Obrovský kamenný kalich se tak dostal na místo až po více než osmdesáti letech od prvního návrhu.

Vraťme se ale zpět do historie. Po husitských válkách význam Domažlic i nadále stoupá. Zlepšuje se obranný systém, na náměstí vyrůstá kruhová hláska, která je základem dnešní typické mírně šikmé domažlické věže. Po třicetileté válce jako všude dochází k úpadku, oživení nejen společenského života, ale i průmyslu a hospodářství přináší až národní obrození. Konec konců Domažlicko jako srdce Chodska přiláká řadu věhlasných umělců, spisovatelů a malířů přímo z Prahy, a ti tu zapisují příběhy ze života chodského lidu.

 

Město zůstává srdcem českého Chodska, a tak se mu připojení k Sudetské říši vzhledem k většinovému podílu českého obyvatelstva vyhne; ne tak některým okolním obcím. Mapa mezi Sudety a okleštěnou republikou je tak bizarní, že rychlík jedoucí z Domažlic do Plzně celkem sedmkrát přejíždí přes státní hranici.

 

Po skončení II. světové války zažily Domažlice jedny z největších pogromů na Němce. V noci z 11. na 12. července 1945 bylo zavražděno a pochováno v pískovně na pravé straně silnice mezi Domažlicemi a Draženovem zhruba 100 německých obyvatel. Dalších 120 osob bylo zastřeleno a zahrabáno na domažlickém nádraží. Drtivou většinu vražd provedl štábní kapitán Josef Fahner, který si nechal přivážet zadržené z věznice okresního soudu a z tábora v Chrastavicích u Domažlic. Mezi oběťmi byli členové SA, SS a NSDAP, velká většina z německých obyvatel se však provinila pouze tím, že patřili k německé národnosti.

 

K Domažlicím neodmyslitelně patří Chodské slavnosti. Jejich tradice vznikla hned po II. světové válce v roce 1945. Vždy byly spojovány s náboženskou poutí svatého Vavřince. V dobách komunismu se úmyslně náboženský význam potlačoval a akce se balila do maskáčového obalu Pohraniční stráže. Po revoluci se znovu k původnímu sakrálnímu významu Chodské slavnosti naštěstí vrátily.

Nedaleko od Domažlic, v Klenčí pod Čerchovem, se v roce 1869 narodil nejvýznamnější šumavský spisovatel Jindřich Šimon Baar. Ve stejném městě i v roce 1925 zemřel a ruku na srdce, kdo by neznal tituly jeho knih jako Hanýžka a Martínek nebo Pro kravičku. To je zásadní dílo, které se dostalo i do věhlasného filmu Světáci, kde se jím na policejní stanici oháněl fasádník Prouza od Velhartic v mistrovském podání Vlastimila Brodského. Hrobu a památce spisovatele Jindřicha Šimona Baara se můžete poklonit na hřbitově v Klenčí pod Čerchovem dodnes. Další významnou osobností, která se v Klenčí pod Čerchovem narodila, byl český hudební skladatel a hlavně sběratel chodských lidových písní Jindřich Jindřich. Narodil se tu o sedm let později než Baar, tedy v roce 1876. Jeho kariéra byla obdivuhodná; na klavír doprovázel Karla a Emila Burianovi, ale hlavně Emu Destinovou, která ráda zařazovala do programu chodské lidovky v jeho podání a úpravě. Jindřich Jindřich se dožil úctyhodných 91 let a zemřel 23. října 1967 v Domažlicích.

 

Pokud se dá říci o nějakém českém spisovateli, že byl značně kontroverzní, tak to v první řadě byl Ladislav Klíma. Narodil se v Domažlicích 22. srpna 1878. Jeho dílo ovlivněné filozofii Nietzcheho a Schopenhauera bývá často protikladně vykládáno. Konec konců samotná interpretace Klímových děl je velmi složitá; jeho tvorba často tvrdě zasahuje a vysmívá se samé podstatě lidského bytí. Jeho slavný román Bílá svině doslova cupuje samotné základy křesťanství. Nejslavnějším Klímovým svazkem je ale jeho román Utrpení knížete Sternenhocha. Jak kontroverzní bylo jeho dílo, tak stejně kontroverzní byl i jeho život – alkohol, závislost na nikotinu, život na okraji společnosti, neúmyslné i řízené hladovění, tuberkulóza, to vše ukončilo předčasně jeho život v pouhých 49 letech. Naproti tomu jméno dalšího domažlického rodáka Františka Michla (narozen 20. listopadu 1901) dnes už asi nikomu nic neřekne. Přesto jeho nejslavnější dílo máme každý den před očima nejméně stokrát. Michl je totiž autorem emblému Škody Plzeň, toho známého okřídleného šípu, který se později dostal na kapotu každé škodovky, která vyjede z Mladé Boleslavi.

 

Oblast Domažlicka jakoby přitahovala nespoutané a nezkrotitelné talenty. V obci Milavče se 23. září 1884 narodil neukočírovatelný a oslepující talent, který zasáhl do českého malířství, grafiky, ilustrace, sochařství, řezbářství, ale i literatury. Jmenoval se Josef Váchal a jeho nejslavnějším dílem je Krvavý román. Pokud děláme výčet zajímavých osobností Domažlicka, nemůžeme přehlédnout postavu Jana Sladkého Koziny. Ten se narodil 10. září 1652 v Újezdu u Domažlic. Jisté je, že právě Jan Sladký Kozina byl skutečně hlavní postavou boje Čechů proti Němcům, který se velmi vyostřil v pobělohorském období. Na druhou stranu asi dnes nikdo nedokáže už rozklíčovat pravý význam Kozinovy postavy; můžou za to léta ideologického zneužívání jeho odkazu, který tak rádi používali minulí mocipání, ale i třeba Alois Jirásek ve svých Psohlavcích. Proto zůstane postava muže, který našel smrt na oprátce 28. listopadu 1695 v Plzni, velkou záhadou. V sousedním Trhanově na zámku dožil 2. listopadu 1696 svůj život Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu a svoji smrtí tak splnil údajnou Kozinovu výzvu, kterou dokáže dnes ocitovat každé malé dítě: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne zvu tě na Boží súd!“ Dá se říci, že Lomikar jako příkladně rázný muž splnil Kozinovy požadavky ještě 26 dní před stanoveným termínem. Ve stejném městě, tedy v Trhanově, se narodil i jeden z největších českých lékařů. Jeho význam je tak velký, že v Praze byla po něm pojmenována jedna z nemocnic. Odborník interního lékařství Josef Thomayer měl v rodném listě napsané datum 23. března 1853.

Znakem města Domažlic je modrý štít, ve kterém se nachází stříbrná kvádříková zeď se stínkami nahoře. Uprostřed zdi je otevřená brána s veřejemi a s povytaženou mříží, vše je ve stříbrné barvě. Nad bránou je dvojice čtverhraných stříbrných věží. Každá věž je zachycena ze dvou stran, v jedné straně je u každé věže dvoudílné okno, ve druhé straně trojdílné. Věže jsou zakončené lichoběžníkovou věží se dvěma makovicemi. Vše je vyvedeno ve stříbrné barvě. Mezi oběma věžemi se o stínky opírá stříbrný anděl, který drží plamenný meč nad hlavou. Anděl má zlatou čelenku s křížem a zlatou šerpu.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Do Domažlic se dostaneme po silnici I. třídy číslo 22. Ve městě se na tuto silnici napojují i silnice 183 a 193. Vzdálenosti Domažlic z českých měst: Praha (150 km), Ústí nad Labem (236 km), Karlovy Vary (129 km), Plzeň (54 km), České Budějovice (141 km).

Autobus: Autobusové spojení do Domažlic je z Plzně, České Kubice, Klatov, Mrákova, Hradiště u Domažlic, Postřekova, Všerub, Draženova, Horšovského Týna, Kdyně, Koloveče, Poběžovic, Hostouně, Milavče, Staňkova, Nemanic a německého Chamu.

Vlak: Do Domažlic dojedeme vlakem z Prahy, Plzně, Janovic nad Úhlavou, Tachova, Plané u Mariánských Lázních, Klatov, Horšovského Týna, Bělé nad Radbuzou, Poběžovic a německých měst Mnichov a Schwandorf.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★ - Baarův pomník ve Výhledech, Klenčí pod Čerchovem:

Zamilované místo šumavského spisovatele. Sem si chodil odpočinout, načerpat sílu a inspiraci a těšil se krásným pohledem do krajiny v lokalitě Výhledy. Dnes se už tak moc nepotěšíme, neudržované stromové porosty už přerostly výšku, kde by mám nabídly výhledy, o které se nechtěl Jindřich Šimon Baar nechat připravit. Takže dnes můžeme obdivovat hlavně sochu spisovatele v nadživotní velikosti od sochaře Ladislava Šalouna.

Poloha: 49.4363119N, 12.8159086E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Klenčí pod Čerchovem, škola (170 m)

Vlaková zastávka: Klenčí pod Čerchovem (0,6 km)

Jindřich Šimon Baar

Český katolický kněz, básník a spisovatel spojil celý život s Klenčím pod Čerchovem. 7. února 1869 se tu narodil a 24. října 1925 ve věku 56 let tu zemřel. Baar byl vrcholným představitelem literárních směrů venkovské prozy a Katolické moderny. I přes intenzivní kariéru spisovatele stále plnil povolání kněze, které ho zavedlo například do Přimdy, Spáleného Poříčí nebo Stochova. K nejvýznamnějším dílům patří Chodská trilogie, z nichž kniha Paní komisarka je věnována pobytu Boženy Němcové na Chodsku. Věhlasný je selský román z jihu Čech Jan Cimbura nebo dojemný příběh Pro kravičku. Baarův hrob najdeme v Klenčí pod Čerchovem pod náhrobkem, na kterém není uvedené jméno.

★★★Hrob Jindřicha Šimona Baara, Klenčí pod Čerchovem:

Najít místo odpočinku nejslavnějšího šumavského spisovatele na zdejším hřbitově bude oříškem – hrob totiž nemá jméno. Na vlastní přání Jindřicha Šimona Baara bylo místo osazeno jen nápisem: "Čtenáři! Též tvá cesta k hrobu běží, tož se netaž, kdo zde leží, které bylo naše jméno, jaká práce – žití věno. I své kvítí i své hloží odnesli jsme na soud Boží. Pokoj máme v tomto hrobě, Bůh ho jednou dej i tobě. Pane, smiluj se nad námi!"

Poloha: 49.4322411N, 12.8183950E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Klenčí pod Čerchovem, škola (0,6 km)

Vlaková zastávka: Klenčí pod Čerchovem (0,8 km)

★★★ - Pomník Jana Sladkého Koziny, Újezd:

Socha vysoká 320 centimetrů hledí směrem na Plzeň, kde Kozina přišel o život. Pomník byl vztyčen v roce 1895 na 585 metrů vysokém kopci Hrádek. Návrh vznikl v ateliéru Františka Hoška a vytesal ho Čeněk Vosmík. Kozina je ztvárněn s chodským psem, čakanem v pravé a královskými privilegiemi v levé ruce. Zajímavostí je, že když se dílo v roce 1895 odhalovalo, byl přítomen i Alois Jirásek a při slavnosti zde převzal čestné občanství chodské obci Újezd. V blízkosti najdeme i novější sochu, která vzdává hold velkému pomocníkovi Chodů – chodskému psovi.

Poloha: 49.4309439N, 12.8614994E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Újezd, Hrádek (450 m)

Vlaková zastávka: Trhanov (2,5 km)

Jan Sladký Kozina

Byl vůdcem povstání, které ochromilo Chodsko na konci 17. století. Přízvisko získal podle vlastního statku Kozinec. Jan Sladký byl hlavním představitelem odporu proti německému útlaku, který nastal po bitvě na Bílé hoře. Jeho protivník Wolf Maxmilián Lamminger byl ovšem mnohem silnější a mohl používat i pák, kterými Sladký nemohl disponovat. To Kozinu dovedlo až na oprátku, která ukončila v roce 1695 v Plzni jeho život ve věku 43 let. V areálu Prazdroje najdeme místo, kde hrdina těsně před smrtí odpočíval. Bohužel minulý režim odkaz a oběť Jana Sladkého Koziny velmi často překrucoval pro svůj užitek, a tak se dnes objektivní odkaz hledá velmi těžko. Jeho život popsal velmi podrobně ve svém díle Psohlavci Alois Jirásek. Jméno Jana Sladkého Koziny si propůjčil také 10. pěší střelecký pluk nově utvářené 3. divize československých legií v Rusku.

★★★ - Pomník amerického letce, Újezd:

V těchto místech vyhasl život amerického stíhacího pilota. Byl jím nadporučík Virgil Paul Kirkham a psal se 30. duben 1945. Letka amerických strojů zaútočila na kolonu německých vozů, která se pohybovala po silnici u Trhanova. Stroj 21letého pilota zavadil o vršky stromů a narazil do Zadní hory.

Poloha: 49.4276117N, 12.8495353E

Parkování: u silnice (0,8 km)

Autobusová zastávka: Trhanov, železniční stanice (1,9 km)

Vlaková zastávka: Trhanov (2 km)

Virgil Paul Kirkham – poslední americký pilot, co padl ve II. světové válce v Evropě

Jedenadvacetiletý Kirkham patřil k takzvaným americkým hloubkařům, nebo jak se říkalo kotlářům. Ti vedli letecké útoky na kolony nepřátelských vozidel, vlaky nebo přesouvající se techniku. Byla to velmi nebezpečná mise, na kterou doplatilo jenom v dubnu 1945 na území Československé republiky životem 20 letců. Úplně poslední obětí z řad amerických letců v boji s hitlerovským Německem byl Virgil Paul Kirkham, který se dostal do odvetné palby po útoku na německou kolonu nákladních vozů putujících mezi Trhanovem a Klenčí pod Čerchovem. Jeho stíhací letoun P-47 D Thunderboit se pak zřítil do zalesněné části Zadní hory. Bylo 30. dubna 1945 12:50 minut. Nejprve se americká armáda, ale i místní obyvatelé domnívali, že došlo k chybě pilota, který letadlem zavadil o stromy. Nahrávala tomu skutečnost, že stroj zpřerážel několik stromů v délce 100 metrů a v koridoru širokém 8 metrů. Později bylo na místě ohledáním vraku zjištěno, že byl Kirkham zasažen palbou. Byla totiž prostřelena pancéřová opěrka chránící jeho hlavu zezadu. Zuhelnatělé tělo bylo pohřbeno na americkém vojenském hřbitově St. Avold ve Francii.

★★★ - Přírodní památka Chodovské skály a stejnojmenná vyhlídka, Chodov:

Místo nazývané také Český křemenný val. Střetávají se tu různé generace křemenných krystalů. Ty nejstarší jsou zbarveny růžově, ale obsahují železo, takže se křemen nemohl používat ve sklářském průmyslu. Do starších žil vbíhají mladší žilky mléčné barvy. Při velkém štěstí se v dutinách mezi žílami dají najít zajímavé krystalky samotného křemene. Lokalita je turisticky upravena; na vrcholu najdeme několik panoramatických fotografií.

Poloha: 49.4114714N, 12.8343836E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Chodov, Podskalí (240 m)

Vlaková zastávka: Trhanov (1,4 km)

Český křemenný val

Jedná se o výstupy křemenných žil nad zemský povrch, které se táhnou od Folmavy až k Tachovu. Někdy mají podobu souvislého valu, jindy vystupujících suků či osamocených takzvaných ovčích kamenů. Tato místa byla vždy pro lidi přitažlivá a magická, proto se tu stavěla boží muka či sakrální stavby jako kostely a kaple. Český křemenný val vznikl před 600 miliony lety. Tehdy byl Český les už souší a v kotlině na území České republiky se rozkládalo mělké moře. Tlaky na zlomovou linii mezi souší a mořem byly obrovské a zlomy vyplňoval z nitra země vytlačený křemen.

★★Poutní místo Dobrá voda a kaple Panny Marie, Draženov:

Johann Ottilinger – jméno údajně prvního vyléčeného muže, který svěřil zranění zázračné moci této studánky. Šlo o cestáře. Věhlas zázračné vody se rozšířil brzy do okolních měst a obcí nejen na české straně hranice. Jak známost o zázracích narůstala, proměňovalo se i okolí studánky, nejprve tu vyrostla dřevěná kaplička, kterou po požáru nahradila zděná. Ta vznikla v letech 1896-1900 podle návrhu architekta Alfreda Čenského. Na její výstavbě se podíleli nejvíce draženovští občané, a to jak zapojením do stavebních prací, tak i finančními sbírkami. Nejcennější a dodnes uctívaný je poutní obraz Chodské madony. Jejím autorem je Jaroslav Špillar. V obci není k vidění jen zázračná studánka, ale i usedlost čp. 8, která je považována za nejzachovalejší chodský statek.

Poloha: 49.4465567N, 12.8605714E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Draženov (1,5 km)

Vlaková zastávka: Domažlice - město (6 km)

Studánka okouzlila i Boženu Němcovou

Věhlas studánky se rychle rozšiřoval, a tak není divu, že se informace o zázračné vodě donesly brzy k uším Boženy Němcové. Ta Chodsko milovala, zamlouvali se jí zdejší lidé a byla spjata s chodskou přírodou. Konec konců prožila tu část života, hlavně v nedalekých Všerubech. O léčivé studánce Dobrá voda se autorka zmiňuje v knize Pohorská vesnice, která vyšla v roce 1856. Už tehdy píše o zděné kapličce, která léčivý pramen obepíná. K postavení zděné kaple ale došlo až v roce 1882; Němcová se ukázala jako dokonalá vizionářka.

★★Přírodní památka Louka u Šnajberského rybníka, Újezd:

Nízko položená rašelinná a mokřadní louka patří mezi nejcennější biotopy oblasti. Jedním z důvodů, proč byla stanovena její ochrana byl výskyt Prstnatce českého. Tato orchidej zde ale už nebyla několik let spatřena, a tak se dnes vyskytuje na jediném místě v republice – nedaleko Jestřebí u České Lípy. Přesto tato přírodní památka dokáže okouzlit.

Poloha: 49.4130572N, 12.8655536E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Babylon, Hadrovec (0,8 km)

Vlaková zastávka: Pila (0,8 km)

 - Budova Staré pošty, Klenčí pod Čerchovem:

Jednalo se o nejdůležitější budovu v obci. Sídlila tu celnice, pošta i zájezdní hostinec. Klenčí pod Čerchovem leželo na důležité obchodní stezce, která vedla do bavorského Řezna a právě obec byla posledním větším sídlem před samotnou zalesněnou hranicí. Útočiště zde přes noc našel i generál Suvorov, když se vracel z vojenského tažení z Itálie.

Poloha: 49.4363119N, 12.8159086E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Klenčí pod Čerchovem, škola (170 m)

Vlaková zastávka: Klenčí pod Čerchovem (0,6 km)

Zámek Trhanov, Trhanov:

Místo skonu nechvalně známého Lomikara. Na Boží súd ho vyzval Kozina chladného rána 2. listopadu 1696. Lomikar (Laminger) začal budovat letní zámek dvacet let předtím. Lomikarové se k majetku dostali v pobělohorské době a šlo o zabavený konfistkát. Wolf Maxmilián Lomikar může uskutečnit svůj velký plán – postavit zámek, vybudovat vsi a z Trhanova udělat samotné centrum panství. Po jeho smrti 2. listopadu 1696 však zůstává rod bez mužského dědice a Lomikarové po meči vymřeli. Panství se 6000 poddanými, 40 vesničkami a 3 městečky odkoupili Stadionové a ti nechali budovu po velkém požáru přestavět. Po druhé světové válce sloužil zámek armádě a po sametové revoluci zase dětem, byla tu škola v přírodě. Od zámku vede památná lipová Trhanovská alej. Největší lípa v aleji má obvod kmene 620 centimetrů a je čtvrtým největším stromem v okrese Domažlice.

Poloha: 49.4212064N, 12.8458419E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Trhanov (100 m)

Vlaková zastávka: Trhanov (0,5 km)

Lamingerové z Albenreuthu (známější jako Lomikarové)

Jedná se o šlechtický rod původem z Bavorska. Do Čech vstoupili Lamingerové roku 1534, kdy Volf Laminger koupil Chodový Újezd, dnešní Újezd Svatého Kříže. Největšího rozkvětu dosahuje rodový vliv v roce 1630, kdy po nějaké době zástav Bavoři kupují hrad v Domažlicích. Nejznámější představitel rodu Volf Maxmilián Laminger využívá sporu o dědictví mezi svými bratry a v roce 1660 získává veškerý rodový majetek – tedy nejen domažlický hrad, Újezd Svatého Kříže, ale i Bělou nad Radbuzou. Roku 1671 se bydlení v Domažlicích vzdává a stěhuje se na zámek v Trhanově. Tady bojuje proti chodskému povstání a proti Janu Sladkému Kozinovi, kterého dovede na plzeňskou šibenici. Brzy ovšem umírá taky. Všechny majetky dědí dcera Marie Anna Barbora. Ani ta se však nedožije vysokého věku a její smrtí také česká větev rodu vymírá.

 

Výlet 1: Po stopách chodských legend - Jindřicha Šimona Baara, Jana Sladkého Koziny a Wolfa Maxmiliána Lamingena (pěší)

Start: Klenčí pod Čerchovem, Turistický rozcestník Klenčí pod Čerchovem - náměstí

Cíl: Klenčí pod Čerchovem, Turistický rozcestník Klenčí pod Čerchovem - náměstí

Délka trasy: 24,8 km

Časová náročnost: 7:40 hodin, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet v samém srdci Chodska mapuje osudy tří hlavních postav chodských dějin. Kromě toho můžeme vidět zajímavá místa, na která narazíme. Výškové převýšení oběma směry je 530 metrů. Nejvyšším bodem je 700 metrů nad mořem, což je kóta, které dosáhneme v lokalitě Výhledy u pomníku Jindřicha Šimona Baara. Nejnižší bod – 427 metrů nad mořem – je v místě, kde krátce před koncem výletu přejdeme říčku Čerchovku. Výlet je poměrně dlouhý, ale až na úvodní stoupání na Výhledy je téměř vedený po rovině.

Vhodnost: Výlet rozhodně počítejte za celodenní, ale není moc náročný. Trochu nadprůměrná je jeho délka, ale dá se zvládnout, výlet kromě úvodního stoupání na Výhledy neobsahuje výraznější výškové rozdíly. Výlet je zařazen na pátém náročnostním stupni.

Zastávky:

Klenčí pod Čerchovem, Hrob Jindřicha Šimona Baara (0,4 km) – Klenčí pod Čerchovem, Baarův pomník (3,9 km) – Chodov, Přírodní památka Chodovské skály a stejnojmenná vyhlídka (7,3 km) – Újezd, Přírodní památka Louka u Šnajberského rybníka (14,2 km)  - Trhanov, Zámek Trhanov (16,2 km) – Újezd, Pomník amerického letce (17,6 km) – Újezd, Pomník Jana Sladkého Koziny (18,8 km) – Draženov, Dobrá Voda (21,1 km) – Klenčí pod Čerchovem, Budova Staré pošty (24,7 km)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★ - Kurzova věž, Pec:

Rozhledna leží na nejvyšším vrcholu Českého lesa na Čerchově ve výšce 1 042 metrů nad mořem. Byla to tehdy velká slavnost, když se v roce 1894 otevírala na vrcholu první dřevěná rozhledna. Byla jen 17 metrů vysoká, zazněla píseň Kde domov můj, hrabě ze Stadionů, který se o výstavbu nejvíce finančně zasloužil, připravil pohoštění. Z Domažlic do České Kubice byl vypraven zvláštní vlak. Tehdy se věž ještě nejmenovala Kurzova. Rozhledna se tak jmenuje až od 16. července 1905, kdy byla na stejném místě otevřena zděná, o šest metrů vyšší věž. Ta původní dřevěná za deset let v šumavském povětří vzala za své. I na tu druhou přispěl velký přítel zdejšího lidu hrabě Stadion. V roce 1938 však padla do rukou německé armády, která ji zkonfiskovala a udělala z ní strážní věž. Po válce sem mohli lidé chodit jen do roku 1950, protože pak ji pro změnu zkonfiskovala československá armáda. Ta zde vybudovala výcvikové středisko SNB a postavila odposlechovou věž, halu s radary a další vojenské objekty. Klubu českých turistů se vrátila až v roce 1999. Z lokality je nádherný výhled do krajiny, na české i německé vrcholky Šumavy a Českého lesa.

Poloha: 49.3832553N, 12.7840169E

Parkování: na parkovišti v Caparticích (4,4 km)

Autobusová zastávka: Klenčí pod Čerchovem, Capartice (4,4 km)

Vlaková zastávka: Trhanov (8,6 km)

GALERIE: NEJVYŠŠÍ BOD ČESKÉHO LESA - ČERCHOV

 

★★★ - Národní přírodní rezervace Čerchovské hvozdy, Česká Kubice: (bez fotografie)

Jedná se o ochranu severních a východních svahů Čerchova. Původně byl záměr do rezervace zahrnout i vlastní vrchol, ale ten byl odlesněn a značně poničen stavbami vojenských objektů, takže se na něj ochrana nevztahuje. Najdeme zde dlouhý seznam chráněných a vzácných rostlin a živočichů, kteří tu v nedotčené přírodě slušně prospívají. Čerchovské hvozdy jsou místem s největší koncentrací výskytu Rysa ostrovida u nás.

Poloha: 49.3766589N, 12.8006736E

Parkování: u turistického rozcestníku Česká Kubice - rozcestí (4,2 km)

Autobusová zastávka: Česká Kubice, škola (5 km)

Vlaková zastávka: Česká Kubice (6,1 km)

★★★ - Fremuthova jedle, Česká Kubice:

Nejvyšší Jedle bělokorá v celé České republice. Sto padesát let starý exemplář dorostl do výšky 54 metrů a v obvodu kmene má 386 centimetrů. Patří mezi pět nejvyšších stromů České republiky. Cesta k ní není jednoduchá a protože roste v hustém porostu, je dobré využít služeb GPS.

Poloha: 49.3736617N, 12.7907292E

Parkování: u turistického rozcestníku Česká Kubice - rozcestí (6,7 km)

Autobusová zastávka: Česká Kubice, škola (7,5 km)

Vlaková zastávka: Česká Kubice (6,9 km)

★★ - Dubovka v Zapomenutém údolí, Česká Kubice:

86 exemplářů Dubů letních vytváří zvláštní obraz. Jsou vedeny kolem cesty, která vede dnes k zapomenutým cílům. Zánikem obce Bystřice se význam cesty ztratil, krása vzrostlých stromů je tu dál. Kromě toho se bývalá obec Bystřice může chlubit dvěma dalšími výraznými alejemi.

Poloha: 49.3509728N, 12.8112736E

Parkování: u turistického rozcestníku Pod Ovčím vrchem (2,3 km)

Autobusová zastávka: Česká Kubice, Folmava (4,1 km)

Vlaková zastávka: Česká Kubice (7,4 km)

 

Výlet 2: Na vrch Čerchov nejjižnější částí Českého lesa (pěší)

 

Start: Folmava, Turistický rozcestník Folmava

Cíl: Folmava, Turistický rozcestník Folmava

Délka trasy: 22,4 km

Časová náročnost: 7 hodin 30 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet se zaměřuje na nejjižnější část Českého lesa, kde najdeme i památnou horu Čerchov, která dala jméno dalším lokalitám v oblasti. Dřív vlastně na hoře Čerchov už naše republika končila, protože dál byla hraniční území, kam nikdo nemohl vstoupit. Vlastně ani na samotnou horu. Při tomto výletu nás čeká převýšení 697 metrů. Na nejnižším místě budeme pár metrů za startem při přechodu Teplé Bystřice na Folmavě, a půjde o výšku 445 metrů nad mořem. Nejvýše se dostaneme na vrchu Čerchově, kde vystoupáme do výšky 1 036 metrů.

Vhodnost: Výlet rozhodně počítejme za celodenní. Výhodou je, že celý vede mimo komunikace a jen po značených trasách. Další výhodou je skutečnost, že nejsou žádná převýšení houpačkového typu nahoru dolů. Zkrátka od Folmavy celou dobu postupně stoupáte na Čerchov a z Čerchova zase celou dobu klesáme na Folmavu. Přesto výletu patří místo v sedmé kategorii náročnosti.

Zastávky:

Česká Kubice, Dubovka v Zapomenutém údolí (4,7 km) – Česká Kubice, Fremuthova jedle (8,8 km) – Dolní Folmava, Pavlíkova vyhlídka (11,5 km) – Česká Kubice, Zřícenina myslivny (12,8 km) - Pec, Rozhledna Kurzova věž (14,7 km) – Česká Kubice, Národní přírodní rezervace Čerchovské hvozdy (16,3 km)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★ - Domažlická věž, Domažlice:

Poznávací znamení města. Bílá kruhová věž vyrostla na náměstí na měkkém podloží, proto se v pozdějších letech odchýlila o 59 centimetrů ze své osy. Věž má 12 pater a při cestě nahoru za vyhlídkou na nás čeká 194 schodů. Ve zvonici najdeme tři zvony, jedná se o Zikmunda, Marii a Pavla. Celý historický střed města je městskou památkovou rezervací.

Poloha: 49.4404950N, 12.9298111E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Domažlice, Poděbradova (230 m)

Vlaková zastávka: Domažlice – město (0,8 km)

★★★★ - Pomník bitvy u Domažlic, Luženičky:

Nachází se na Baldovském návrší nad Domažlicemi. Stráží místo, kde došlo 14. srpna 1431 k velké husitské bitvě. Pomník byl vztyčen až 84 let od položení základního kamene. Gigantický husitský pohár však působí v krajině poněkud nepatřičně a vztahuje na sebe zbytečně moc pozornosti. Pro člověka má Baldovské návrší větší význam jako místo s krásnými výhledy do okolní krajiny.

Poloha: 49.4617006N, 12.9160339E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Luženičky (1,5 km)

Vlaková zastávka: Domažlice - město (3,3 km)

★★★ - Augustiniánský klášter Domažlice, Domažlice:

Obutí augustiniáni přišli do Domažlic díky českému králi Václavu II. a jeho manželce Jitce. Ti tu společně v roce 1287 zřídili konvent. Přežil dva velké požáry, o první se postarali husité, ten druhý přišel s požárem města v roce 1747. Činnost řádu byla ukončena až v roce 1950. Nejzajímavější a nejzdobnější částí je refektář s nástropními malbami od Františka Julia Luxe z poloviny 18. století.

Poloha: 49.4404300N, 12.9272806E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Domažlice, Benešova I (320 m)

Vlaková zastávka: Domažlice – město (0,7 km)

★★★ - Chodský hrad s vyhlídkovou věží, Domažlice:

Vznikl v době založení města za vlády Přemysla Otakara II. Katastrofický požár z roku 1592 změnil hrad na nefunkční zříceninu, kterou nechalo město přestavět do barokní podoby o 200 let později. Z původní stavební dispozice zbyla jen obvodová zeď a válcová věž, která nabízí výhled do okolí.

Poloha: 49.4389881N, 12.9278264E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Domažlice, Havlíčkova (100 m)

Vlaková zastávka: Domažlice – město (0,5 km)

★★★ - Dolejší brána, Domažlice:

Základ brány uzavírající náměstí z východní strany je stavebně datován do 60. let 13. století. Původně byly součástí městského opevnění brány tři, do dnešní doby se zachovala jen jediná. Prošla velkou stavební úpravou na začátku 20. století.

Poloha: 49.4406069N, 12.9325283E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Domažlice, Havlíčkova (460 m)

Vlaková zastávka: Domažlice – město (1 km)

★★★ - Milavečské mohyly, Milavče:

Tak významné naleziště mohyl, že dalo jméno i vlastní kultuře. V okolí najdeme mohylové pohřebiště ve formě kup kruhového tvaru, které již dávno splynulo s přírodou. O objevení se postaral zdejší učitel Záhořík, který neměl o prázdninách do čeho píchnout, a tak začal prozkoumávat podivné kopečky v lese. Nepočínal si příliš šťastně, takže si nevedl žádné zápisy, kopal jak ho napadlo, přesto ale nalezl zajímavé nálezy, se kterými se podělil s místním farářem. Pak se pustili do postupného ničení mohyl společně. Zcela přehlíželi nálezy ve formě úlomků keramiky a hledali jen předměty z bronzu. Naštěstí se o všem doslechl profesor Smolík z Národního muzea, a tak začal profesionální průzkum lokality.

Poloha: 49.4697869N, 12.9602356E

Parkování: v obci Milavče

Autobusová zastávka: Milavče (1,9 km)

Vlaková zastávka: Milavče (2 km)

Milavečské mohylové pohřebiště

Zdejší polesí nabízí a skrývá zhruba pět desítek mohyl. Ty spadají do období mladší doby bronzové do rozmezí let 1300 – 900 před naším letopočtem. Pohřebiště zanechal lid kultury popelnicových polí. Podle velkého naleziště se v západních Čechách říká této době kultura milavečská. Ta se shoduje s kulturami knovízskými a lužickými, které se nacházejí v jiných částech republiky. Naučná stezka nás dovede k mohyle, která prokazatelně patřila význačnému válečníkovi. Je vysoká až tři metry s patnáctimetrovým průměrem. Kromě jehlic, dýky, břitvy, nože, knoflíků a dalších předmětů je nejcennějším předmětem z mohyly bronzový kultovní vozík, který měl v průměru 40 centimetrů. Tento kultovní předmět byl spojen se čtyřmi kolečky. Okraj zdobí trojitá řada tepaných perliček. V Evropě se našlo několik podobných vozíků, žádný však nebyl totožný s ostatními. Vozík milavečský je však jeden z nejstarších. V České republice byl nalezen pouze jeden, po rekonstrukci ho můžeme vidět v pražském Národním muzeu.

★★ - Mlýn Vodolenka, Chrastavice:

Mlýn Vodolenka patří k nejzachovalejším mlýnům v naší krajině. Je i velmi rozlehlý a relativně zdobný, a tak připomíná spíše malý barokní zámeček. Najdeme ho v severovýchodní části Domažlic v lokalitě u řeky Zubřiny.

Poloha: 49.4410025N, 12.9731692E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Domažlice, U čistící stanice (1,5 km)

Vlaková zastávka: Domažlice (2,8 km)

★★ - Arboretum Domažlice, Domažlice:

Klidové místo v centru okresního města. Arboretum vzniklo jako součást Státní školy pro hajné a lesní v letech 1925-27. Časem se z něj stal krásný park, který díky instalované naučné stezce slouží nejen ke vzdělávání o botanice a zoologii šumavských lesů, ale i k odpočinku městských obyvatel.

Poloha: 49.4443828N, 12.9208833E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Domažlice, Čapka Choda (300 m)

Vlaková zastávka: Domažlice – město (1,4 km)

★★ - Vyhlídková věž Chrastavice, Chrastavice:

Dřevěná konstrukce jako ostatní podobné vyrostla v rámci česko-německé spolupráce v roce 2012. Z této je hezký pohled na Malý a Velký Ostrý, Malý a Velký Javor, Čerchov, Baldov, ale i Koráb.

Poloha: 49.4609575N, 12.9537647E

Parkování: na kraji obce Chrastavice (0,6 km)

Autobusová zastávka: Chrastavice (1 km)

Vlaková zastávka: Domažlice (3,8 km)

★★ - Luženická lípa, Luženičky:

Luženická lípa je památný strom severozápadně od Domažlic. Přibližně třistaletá lípa malolistá roste vedle kříže u cesty na sever od vsi, v nadmořské výšce 460 m. Obvod jejího kmene měří 386 cm a pravidelná koruna dosahuje do výšky 18,5 m. Chráněna je od roku 1980 pro svůj vzrůst, věk, estetickou hodnotu a jako krajinná dominanta. Dnes se kolem provádí bytová zástavba, takže lípa pomalu ztrácí ušlechtilé místo na vrchu místního kopce. Oblast byla osídlena už v době bronzové, což dokazují nálezy z místních mohyl. Tím nejslavnějším je Luženický džbánek.

Poloha: 49.4683392N, 12.8928450E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Luženičky, Luženice (400 m)

Vlaková zastávka: Domažlice město (5,2 km)

 

Výlet 3: Nejzajímavější a nejkrásnější památky Domažlic a jejich okolí (pěší)

 

Start: Domažlice, Turistický rozcestník Domažlice – náměstí

Cíl: Domažlice, Turistický rozcestník Domažlice – náměstí

Délka trasy: 22,2 km

Časová náročnost: 6:35 hodiny, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet nás provede po nejzajímavějších místech okresního města, ale i nejbližšího okolí. Několikrát se nám naskytnou zajímavé pohledy na město z výšky. Celkové převýšení je 316 metrů. Vrcholem výletu je vrch Baldov, kde najdeme památník bitvy u Domažlic, to je ve výšce 550 metrů, nejnižším bodem je mlýn Vodolenka ve výšce 406 metrů nad mořem.

Vhodnost: Při výletu je možné načerpat řadu zajímavých historických poznatků, které nabídnou informační panely v průběhu cesty. Uměleckou ozdobou bude procházka sochařskou stezkou směrem na Baldov. Výlet lze doporučit každému, není náročný. V případě, že nás přepadne únava, není problém uzpůsobit jeho délku a využít husté dopravní sítě k návratu zpět. Výlet je zařazen ve třetím stupni výkonnostní škály.

Zastávky:

Domažlice, Chodský hrad s vyhlídkovou věží (0,1 km) – Domažlice, Augustiniánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie (0,3 km) – Domažlice, Domažlické arboretum (1,3 km) – Luženičky, Pomník bitvy u Domažlic (3,8 km) – Luženičky, Luženická lípa (6,6 km) - Milavče, Milavečské mohyly (13,5 km) - Chrastavice, Chrastavická vyhlídková věž (15,1 km) – Chrastavice, Mlýn Vodolenka (17,9 km) – Domažlice, Dolejší brána (21,8 km) – Domažlice, Domažlická věž u kostela Narození Panny Marie (22 km)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★ - Rašínův kámen, Česká Kubice:

Místo spojované s letními pobyty prvního ministra financí Československé republiky Aloise Rašína. Historici považují Rašína za jediného opravdového politika českých zemí, který pracoval bez ohledu na vlastní prospěch. I proto je na kameni, kde Rašín rád odpočíval, vytesán jeho výrok: Za práci pro vlast se neplatí.

Poloha: 49.3786317N, 12.8669911E

Parkování: v obci Česká Kubice (0,6 km)

Autobusová zastávka: Česká Kubice, železniční stanice (0,9 km)

Vlaková zastávka: Česká Kubice (0,7 km)

Alois Rašín

Byl jedním z nejvýznamnějších českých politiků. Své protirakouské zaměření nechal řádně rozhořet už v dobách studií, za což byl potrestán žalářem. V roce 1910 se stává šéfredaktorem Národních listů a o rok později poslancem mladočechů za Klatovy. V čele odbojového hnutí stojí i během první světové války, za což si vyslechne v roce 1916 za velezradu rozsudek trestu smrti, ten je o rok později změněn na 10 let žaláře, v roce 1918 je amnestován. Po vzniku Československé republiky se Rašín podílí na vzniku státní ústavy, ale hlavně dovádí do praxe svůj největší životní počin, a tím je finanční reforma a odluka od rakouské inflační měny. Rašín položil základy tvrdé československé měny a dobré státní rozpočtové politiky. 5. ledna 1923 byl u svého bydliště v Žitné ulici střelen komunistickým anarchistou Josefem Šoupalem do zad. Atentátník skončil na 18 let ve vězení, Alois Rašín byl zasažen do míchy a ochrnul na dolní končetiny. Po několika dnech dostal sepsi mozkomíšního moku a 18. února 1923 ve věku 55 let umírá. Pochován je na hřbitově Šárka u kostela svatého Matěje v pražských Dejvicích. Českou Kubici ministr miloval a každoročně ji v létě navštěvoval. Místo s výrazným kamenem na travnatém palouku si oblíbil. S přáteli a rodinou tu pravidelně odpočíval a svačil. Místo si oblíbil i jeho syn Ladislav, který šel v otcových právnických stopách a i on byl výrazným nacionalistou bojujícím proti hitlerovskému Německu. O život přišel v německém žaláři.

★★★ - Akvadukt přes železnici v Havlovicích, Domažlice:

Jedno z mála míst v České republice, kde teče přes koleje voda. Je to možné díky akvaduktu, který se klene nad tratí Plzeň – Česká Kubice. Najít vlastní akvadukt je poněkud složité, je dobré se držet mezinárodní cyklostezky, která spojuje Prahu s Mnichovem. Po dřevěné novostavbě mohou jezdit cyklisté, chodí tu chodci a teče tu voda.

Poloha: 49.4163236N, 12.8789269E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Domažlice, Havlovice, Valcha (0,8 km)

Vlaková zastávka: Havlovice (300 m)

Přírodní park Zelenov

Jedná se o přírodní park na kraji Domažlic. Nejvyšším vrcholem je Dmout s výškou 603 metrů. V lokalitě se nacházejí tři rybníky – Zelenovský, Radošovský a Strakovský. Park je jedním ze čtyř míst v České republice, kde se nachází kriticky ohrožený Rak kamenáč. Zároveň se jedná o jediné místo, kde se společně vyskytuje s Rakem říčním.

★★★ - Přírodní památka Salka, Pasečnice:

Jednohektarová památka je výstupem ze štoly, kde se těžila kyzová břidlice. Dnes už je štola ze 17. století zatopená, ale její výchoz je stále dobře čitelný. Kyzové břidlice se používaly na výrobu kyseliny sírové. Zdejší žíla byla extrémně velká. Dosahovala délky 100 metrů a měla mocnost 5 metrů. Kyzové břidlice se dál zpracovávaly v huti zhruba půl kilometru od šachty. Konec těžby přišel na konci 17. století, kdy se provalila do šachty spodní voda a podle nepotvrzených údajů zde našlo bídnou smrt utopením přes 200 horníků. Dnes je Přírodní památka Salka významné místo pro studium geologických podmínek Domažlicka. Štola se nachází na svahu stejnojmenného vrchu.

Poloha: 49.3860031N, 12.8902164E

Parkování: v obci Stará Pasečnice (0,8 km)

Autobusová zastávka: Pasečnice (2,2 km)

Vlaková zastávka: Babylon (3 km)

Středověký způsob výroby kyseliny sírové

Kyzové břidlice se nasypaly do nádrže a zalily se vodou a močí. Dělníci hmotu několikrát denně míchali dřevěnými tyčemi. Po nějaké době se tekutina vypustila do necek, břidlice se nechala vyschnout a celý proces se opakoval. Vyloužená tekutina byla na velkých olověných čtvercových pánvích mírným plamenem svařována. Svařený louh se nechal usadit a vystydnout v připravených kádích. Pak se oddělila tekutina od kalů a čistý louh se převařil ještě jednou. Na konci výroby se louh nalil do mělkých dřevěných nádrží, povětšinou zakopaných v zemi, kde se odpařil do podoby krystalické kyseliny sírové.

★★★ - Vyhlídková věž Tlumačov, Tlumačov:

Jen pět metrů vysokou stavbu najdeme na Kubíčkově skále. Vyhlídková věž vznikla v roce 2012 v rámci česko-německého projektu. Je odsud nádherný výhled na Kdyňskou pahorkatinu, Šumavu, oblast Nýrska nebo Český les.

Poloha: 49.4071317N, 12.9243381E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Tlumačov (0,9 km)

Vlaková zastávka: Domažlice – město (4 km)

GALERIE: VÝHLEDY V OKOLÍ DOMAŽLIC

 

★★★ - Kostel svatého Vavřince, Domažlice:

Podle historických pramenů byl založen v 10. století knížetem Boleslavem na počest vítězství nad Maďary. Kostel ožívá zejména o Vavřinecké pouti. Stavbu doplňují památné lípy. Vedle kostela lze najít i čtveřici památných Vavřineckých lip. Ta největší z nich má obvod kmene 460 cm a výšku 23 metrů.

Poloha: 49.4202272N, 12.9108075E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Stráž (1 km)

Vlaková zastávka: Domažlice – město (2,2 km)

★★ - Lipa ve Staré Pasečnici, Pasečnice:

Jedná se o obrovský rodový strom, který stojí už asi 400 let. Najdeme ho před domem č. p. 30. Obvod kmene je bez pár centimetrů rovných 500 centimetrů a v obci si určitě nikdo nebude přát, aby lípa hubla. Mají tu k ní vřelý vztah, což svědčí o tom, že když se svými kořeny před časem prodrala přes opěrnou zeď, která zpevňuje mírný svah nad silnicí, rozhodl se obecní úřad postavit zeď novou s co největší šetrností právě ke kořenovému systému stromu.

Poloha: 49.3924331N, 12.8946769E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Pasečnice (320 m)

Vlaková zastávka: Babylon (2,5 km)

★★ - Babylonský lom, Pasečnice:

Lezecký terén v krásném prostředí. V lokalitě bývalého lomu vzniklo v blízkosti železniční stanice Babylon cvičné středisko skalního lezení. Je tu vytvořených 31 cest různé obtížnosti.

Poloha: 49.3995678N, 12.8683592E

Parkování: v místě

Autobusová zastávka: Babylon, hotel Bohmann (0,9 km)

Vlaková zastávka: Babylon (60 m)

★★ - Viklan Čertův kámen, Babylon:

Má mezi českými viklany unikátní postavení. Kdysi byla jeho poloha tak extrémně vyvážená, že se dal přivést do kývavého pohybu s rozkmitem až několika desítek centimetrů. Přitom kámen vydával strašidelné skřípavé zvuky. V 60. letech 19. století tuto unikátní situaci ukončila skupinka italských železničních dělníků, kteří v lese stavěli novou trať. Ti rozhoupali kámen tak, že vyletěl ze své osy. Na původní místo se 40tunový drobeček vrátil až po téměř 150 letech v roce 2009, kdy ho usadil Pavel Pavel. Hybnost kamene je od té doby mnohem menší. Dnes už je bohužel znovu vyhozen z původního hnízda.

Poloha: 49.3957289N, 12.8688847E

Parkování: na kraji obce (220 m)

Autobusová zastávka: Babylon, hotel Bohmann (1,2 km)

Vlaková zastávka: Babylon (0,7 km)

Přírodní park Český les

Jedná se o chráněné území, které má rozlohu přesahující 460 kilometrů čtverečních. Nejcennější jsou přirozené lesní porosty, rašelinné smrčiny nebo původní luhy. Místo přírodního parku není jednotné. Je rozděleno na čtyři části. Nejjižnější začíná v blízkosti Všerubského průsmyku a táhne se přes Babylon k Poběžovicím. Druhá část je vymezena městy Poběžovice, Hostouň a Bělá nad Radbuzou. Třetí nejmenší část je vklíněna za Bělou nad Radbuzu a stejnojmennou chráněnou oblast. Tyto části se nacházejí v okrese Domažlice. Poslední největší část zasahuje do okresů Tachov a Cheb. Začíná pár kilometrů jižně od dálnice D5 mezi Přimdou a Rozvadovem a táhne se severně kolem Tachova a Plané k vodní nádrži Jesenice.

 

Výlet 4: Mnoho podob kamene při procházce kolem Babylonu (pěší)

 

Start: Babylon, Turistický rozcestník Babylon – hotel Praha

Cíl: Babylon, Turistický rozcestník Babylon – hotel Praha

Délka trasy: 21,3 km

Časová náročnost: 6 hodin, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet je veden v okolí jednoho z nejzajímavějších turistických letovisek regionu - Babylonu. Výlet se vyznačuje tím, že několik zajímavých míst je spojeno s různými podobami kamenů, ať už jsou viklanem, památným kamenem, lezeckým prostorem nebo štolou na kyzovou břidlici. Celkové převýšení výletu je 399 metrů. Nejvyšším bodem je 588 metrů nad mořem, který najdeme u kostela svatého Vavřince. Nejnižší bod 461 metrů překonáme v blízkosti akvaduktu.

Vhodnost: Výlet vede krásnou krajinou. Jeho nevýhodou je neustále houpavý rytmus stoupání a klesání. Jinak ho můžeme doporučit všem druhům turistů, kteří mají za sebou alespoň minimální turistický trénink. Výlet patří do čtvrté z deseti tříd náročnosti.

Zastávky:

Pasečnice, Babylonský lom (0,2 km) - Babylon, Viklan Čertův kámen (1 km) – Česká Kubice, Rašínův kámen (3,1 km) – Pasečnice, Přírodní památka Salka (5,6 km) – Pasečnice, Lípa ve Staré Pasečnici (6,6 km) – Tlumačov, Vyhlídková věž Tlumačov (10,9 km) – Domažlice, Kostel svatého Vavřince (14,5 km) - Domažlice, Akvadukt přes železnici (18,4 km)