Na Rýzmburku v Oseku (VP).JPG

OSEK

Cisterciácký řád vzniká v roce 1196 v bavorském městě Waldsassenu; už o dvanáct let později je právě v Oseku vysvěcen první cisterciácký hřbitov a oltář v Čechách; zdejší klášter proslul ve světě také svoji manufakturou na výrobu punčoch, které se vyvážely doslova do celého světa

 

Osek je připomínkou důlních neštěstí, která provázela severočeský hnědouhelný region; při druhém největším neštěstí v českých dějinách tu zemřelo při výbuchu uhelného prachu 3. ledna 1934 na dole Nelson III celkem 142 horníků

 

Osek (německy Ossegg) je město s více než 4 800 obyvateli; je to ale jen zlomek počtu původních obyvatel – těsně před válkou tu žilo téměř deset tisíc lidí. Město vzniklo při obchodní cestě do Saska. V roce 1196 vzniká v bavorském Waldsassenu cisterciácký konvent a po pár letech je přenesen do Oseka.

Už v roce 1206 je tu zahájena položením základního kamene stavba chrámu Panny Marie. Práce jde od ruky, a tak už za dva roky je možné světit hlavní oltář a hřbitov. Cisterciácký řád si získává podporu i u korunovaných hlav, a tak je pod svoji ochranu přijímají brzy král Přemysl Otakar I., pražský biskup Daniel i papež Inocenc III. Klášter bohatne a rozrůstá se; ochrannou ruku na ním drží i Boreš z Rýzmburka. Ten se v roce 1248 postavil na stranu krále Václava I. a porazil Přemysla Otakara II. Ten se ale o rok později pomstil vypleněním kláštera.

 

K dalšímu rozvoji města přispělo to, že se v oblasti objevila naleziště stříbra a cínu. Klášter i vládnoucí rod Hrabišičů se domluvili na tom, že vytěžené rudy budou mezi sebe dělit půl na půl. Klášteru to pomáhá a bohatne, zatímco rod Hrabišiců ztrácí vliv, moc i peníze; vymírá později v polovině 16. století. Pro klášter naopak začíná být hůř za husitských válek, kdy je husity dvakrát vypleněn a vypálen. Jenže vstřícný není ani císař Zikmund, který rozprodává klášterní majetky, aby měl na válečné výpravy.

 

Špatná doba pro Osek i klášter trvá až do třicetileté války, kdy se na hospodářství a situaci podepsal nejprve vpád saského a pak i švédského vojska. Rozmach začíná až v roce 1697, kdy opat Benedikt Littwerich zřizuje v klášterních prostorech textilní manufakturu; po osmi letech vlastní 9 tkalcovských stavů a po 90 letech existence klášterní textilní manufaktura zaměstnává téměř osm stovek osob. Opat Benedikt ale získané peníze investuje do kláštera, ten se rozrůstá o nové budovy a stará se o to italský stavitel Ottavio Broggio.

 

Jenže doba vzestupu je zase ohraničena dobou pádu; přichází sedmiletá válka a 18. listopadu 1759 je klášter vypleněn tentokrát pruskými vojsky. Růžově to nevypadá ani v době rušení řádů, kdy rozhoduje o budoucnosti samotný císař Josef II. Korunovaná hlava váhá, zprvu to vypadá, že osecký klášter bude zrušen, ale nakonec Josef II.  nechá činnost a existenci kláštera zachovanou.

V 19. století se začíná život Oseka osamostatňovat od života kláštera a v mnohém ho velmi předstihne. Vznikají továrny a rozvíjí se těžba hnědého uhlí. V roce 1872 je Osek povýšen na město. 3. ledna 1934 dochází na dole Nelson III k výbuchu uhelného prachu, který stojí za životy 142 horníků. Jedná se o druhé největší neštěstí v historii naší země. Horší byla jen důlní tragédie na šachtě Marie v Příbrami, při které zemřelo v roce 1892 celkem 319 mrtvých.

 

Další tragédie zasáhla Osek 24. srpna 1944, kdy byl do prostoru dolu Alexander sestřelen letoun B-17. Zahynulo 6 členů posádky a dalších 11 lidí v dole.

 

V nedalekém Háji u Duchcova se 16. července 1885 narodila v nádražním domku Anna Vlčková; pocházela sice z velmi nuzných poměrů, ale později se z ní stala první dáma Československé republiky. My ji ale známe spíše pod jménem Hana Benešová jako manželku Edvarda Beneše.

 

Znakem Oseka je stříbrozeleně svisle polcený štít. V hlavě štítu jsou čtyři malé zlaté štítky. V prvním je opatská berla, v druhém dub přirozených barev, ve třetím dvě zkřížená hornická kladívka a ve čtvrtém hrabišické hrábě. Zelená barva je v levé části štítu a symbolizuje okolní pastviny a pole; stříbrná pak poukazuje na těžbu drahých kovů v horách. Čtyři symboly znázorňují historii města: klášter, tisíciletý dub, hornictví a zakladatele města.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Katastrem města Osek prochází silnice první třídy číslo 27 a ještě hlavní silnice 254. Vzdálenosti Oseka z českých měst: Praha (106 km), Ústí nad Labem (36 km), Karlovy Vary (87 km), Liberec (132 km), Plzeň (128 km).

Autobus: Autobusové spojení do Oseku je z Duchcova, Litvínova, Krupky, Teplic, Chlumce a Janova

Vlak: Vlakové spojení ze stanice Osek je do Oldřichova u Duchcova, Litvínova, Teplic, Ústí nad Labem, Mostu a Louky u Litvínova. Vlakové spojení ze stanice Osek – město je do Moldavy, Mostu, Ústí nad Labem, Domoušic, Loun a Rakovníku.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★ - Národní kulturní památka Cisterciácký klášter, Osek:

Přes 800 let starý klášter patří k nejcennějším památkám severních Čech. Zakladatelem kláštera byl jistý Milhost, který tu založil v roce 1199 klášter po vzoru bavorského kláštera Waldassen. Jan Lucemburský otevírá nad klášterem ochranná křídla a dělá z něj klášter královský. Klid v církevním světě přeruší až husité v roce 1421, když klášter dobudou a vypálí. To ale mniši předvídali a stačili utéct k míšeňským kolegům. Mniši se vracejí v druhé polovině 15. století, klid ale netrvá příliš dlouho, protože Rudolf II. ruší osecké opatství; mniši odcházejí na Zbraslav. K obnově kláštera dochází až v roce 1626 a následuje velkorysá přestavba, za kterou stojí Octavio Broggio. Za josefinských reforem hrozilo klášteru zrušení, ale tehdejší opat dokázal fungování kláštera uhájit. Za 2. světové války tlačili nacisté na opaty, aby s nimi začali spolupracovat. Církevníci odolali, ale pod cenou museli prodat část klášterního hospodaření. V roce 1950 komunistická Akce K ukončila činnost oseckého kláštera a byl zde zřízen internační tábor pro řeholníky. Centrální bazilikou je Kostel Nanebevzetí Panny Marie, ten podle cisterciáckých zásad nemá postavenou pravou věž. Je tu řada obrazů od barokních malířů (Reiner, Willmann, Kern). S cisterciáckým klášterem je spojena manufaktura na výrobu punčoch.

Poloha: 50.6206536N, 13.6942272E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Osek, Klášter (250 m)

Vlaková zastávka: Osek Město (1,4 km)

Vybavení kláštera s sebou nese historii starou přes 800 let

Klášter v Oseku je plný uměleckých děl. Vzhledem ke svému stáří se v areálu mísí stavby a vlivy jednotlivých stylů od románského po současnost. Nejstarší části je velký mohutný románský portál. K architektonicky nejcennějším patří jedna z prvních gotických staveb na českém území – kapitulní síň. Velmi výrazně se na podobě a vybavení kláštera odráží baroko, například na bohatě intarzovaných lavicích chóru, které ohromují zpracováním. Odborníci žasnou nad varhanami. Mají pět tisíc píšťal a jsou ve vynikajícím stavu. Raritou je kamenný čtecí pultík z roku 1240. Je otočný a upoutá tím, že má zauzlené nohy. Uzel symbolizuje neměnnost, nekonečnost a nerozdělitelnou vazbu s Bohem.

★★★★ - Zřícenina hradu Rýzmburk (Osek) Osek:

Nejstarší a nejmohutnější gotický hrad v Podkrušnohoří. Stavbu hradu, který měl střežit obchodní stezku do Saska zahájil v roce 1248 Boreš I. z rodu Hrabišiců, později ji dokončil jeho syn Boreš II. Hrad byl trojúhelníkový a v každém vrcholu stála věž. Dvě byly čtverhranné a jedna kulatá. Hrad měl dobrou obranu i v přírodní podobě. Ze dvou stran ho obtéká Osecký potok. Proti přírodě je ale bezmocný, a tak byl zasažen v roce 1326 zemětřesením. V roce 1398 hrad opouštějí páni z Rýzmburka a prodávají ho míšeňskému markraběti. Husitské války přečkal hrad bez poskvrny, ale přestal být obýván v roce 1488 a zpustl na začátku po roce 1538.

Poloha: 50.6340819N, 13.6644708E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Rozcestní pod hradem Osek (Rýzmburk) (0,6 km)

Autobusová zastávka: Osek, Autokempink (2,5 km)

Vlaková zastávka: Osek Město (2,2 km)

Hrabišicové – páni z Rýzmburka

Prastarý český rod spojený s rozvojem Podkrušnohoří. Jako první je zmiňován Kojata, který byl členem dvora Vratislava II. a správcem hradiště Bílina. Za zakladatele rodu je ale považován Hrabiše, který byl v letech 1188-97 nejvyšším komorníkem. Ve stejné funkci pokračovali i bratr Slavek a jeho syn Bohuslav. Úspěch rodu korunoval Boreš II., který dokončil nový hrad Osek a stal se nejvyšším maršálkem a nejvyšším komorníkem království. V polovině 13. století se rod dělí na tři větve – pány ze Švábenic, z Egerberku a z Rýzmburku. V linii posledně jmenovaných vyniká Slavek III, stává se v roce 1238 oseckým opatem a o dva roky později pruským biskupem. Další významný představitel je Boreš V., který je zemským sudím v letech 1360-70 a současně s tím i hejtmanem České Falce. Do majetku rodu patřil hrad Hněvín a obec Duchcov nesla jejich jméno – Hrabišín. Své služby věnovali Přemyslu Otakaru I., Václavu I., Přemyslu Otakaru II., Karlu IV. a Václavu IV. V 15. století rod ztrácí na významu a chudne. Boreš XIII. v bitvě u Lipan bojuje na straně panské jednoty jako pěší, protože koně si nemůže dovolit. Rod vymírá roku 1528. Erb Hrabišiců je čtvrcený, v prvním a čtvrtém zeleném poli je červený lev. Ve druhém a třetím zlatém poli jsou červené hrábě s kolíky nahoru. Na helmě nad erbem je černý klobouk s kohoutími pery a černo-zlatým krytím vpravo a červeno-zlatým vlevo.

 

GALERIE: HRAD RÝZMBURK

★★★ - Přírodní památka Salesiova výšina, Osek:

Je až neuvěřitelné, že tyto obrovské balvany jsou naplaveniny třetihorní řeky. Představte si, jak musela být obrovská. Ústila do Mostecké pánve. Když se na obrovský blok podíváte podrobněji zjistíte, že tu jsou desítky otisků sladkovodních velevrubů. Jméno má přírodní památka po opatu oseckého kláštera a velkém milovníkovi zdejší přírody Salesiovi Krügnerovi.

Poloha: 50.6165061N, 13.6735689E

Parkoviště: na silnici (0,7 km)

Autobusová zastávka: Osek, autokempink (1,5 km)

Vlaková zastávka: Osek – město (1,5 km)

★★★ - Národní kulturní památka Památník obětem výbuchu na dolu Nelson III, Osek:

Vzpomínka na jednu z nejtragičtějších průmyslových událostí v České republice. Velice emotivní pomník byl vytvořen sochařem Karlem Pokorným v roce 1935 podle návrhu architekta Josefa Gruse. Sousoší představuje rodiče truchlící po smrti mladého horníka. Další památník obětem je umístěn na místním hřbitově. Důl byl z důvodu vytěžení uzavřen v roce 1969.

Poloha: 50.6233492N, 13.6829353E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Osek, Autokempink (290 m)

Vlaková zastávka: Osek Město (300 m)

Těla obětí druhé největší důlní katastrofy se dostala na povrch až po čtyřech letech

Uhelný důl Nelson byl založen v roce 1870 a po patnácti letech činnosti otevírá anglická těžařská společnost založená Williamem Refeenem třetí těžební jámu, zvanou Nelson III. Důl dostal jméno na počest Horatia Nelsona, admirála, který ve slavné námořní bitvě u Trafalgaru porazil Napoleona a potvrdil tak nadvládu Anglie na moři. Sám Nelson umírá, když ho po bitvě zabije zbloudilá kulka. V Oseku v roce 1934 zabíjejí méně nápadné věci než vypálené kulky. Tamní uhlí je považováno za diamant mezi kameny. Je nejlepší, výhřevnost dosahuje 25 MJ. Dnes dobývané uhlí z lomu ČSA je nejkvalitnější hnědé uhlí v Evropě, a to dosahuje výhřevnosti jen 17,5 MJ. Uhlí z Nelsona má ale jednu nevýhodu, je příliš křehké. Velká lámavost uvolňuje v šachtách velké množství uhelného prachu. Nicméně Nelson je jeden z nejbezpečnějších dolů severních Čech. V roce 1897 sice dojde k požáru na těžební jámě, jedná se o malou nehodu. Větší starost dělají průsaky termálních vod. V roce 1879 při nehodě na sousedním dole Döllinger prosákla minerální voda i do dolu Nelson, kde se utopili dva horníci. Po dlouhé době klidu hoří na Nelsonu znovu v roce 1931; tento požár vyvolá zpřísnění bezpečnostních podmínek; chodby musí být pravidelně zkrápěny a je nutné průběžně odklízet důlní prach. Teď je však 3. ledna 1934, mrzne, děti v nedalekém Duchcově utíkají bruslit na místní rybník. Na dole Nelson zvoní telefon. Profesor průmyslové školy v Ústí nad Labem ruší exkurzi. 80 studentů mělo dnes navštívit důl, podle slov profesora si ale počkají na lepší počasí. Třídírna uhlí kousek od těžební věže je pracovním místem Marie Havelkové, na pár slov přišel dílovedoucí Karel Schmidt. Ručičky hodinek ukazují 16:45. Ozývá se ohlušující výbuch. Zem se chvěje, otřes je slyšet a cítit nejen v Oseku, ale i v Teplicích nebo Duchcově. Ve městech praskají okna, zdi domů, vzduchem létají cihly a střešní tašky. Nikdo netuší, že výbuch zasáhl v podzemí oblast o rozloze třikrát jeden a půl kilometru. Otřes cítí i děti v Duchcově, mají dojem, že s nimi celý rybník nadskočil. Jeden chlapec si všimne obrovské praskliny v ledu, nad kterou se valí ledová voda. Mají štěstí, na poslední chvíli se všechny dostanou na břeh. Zhruba kilometr odsud se hroutí provozní budovy na povrchu dolu Nelson, láme se těžní věž a padá na cihlové stavby. Z podzemí vyšlehne do výšky 100 metrů obrovský oheň, hned za ním se vyvalí jedovaté zplodiny. Těžní klec letí nahoru a dopadne několik desítek metrů od věže. Na povrchu umírá dělnice Havelková a dílovedoucí Schmidt. Jsou zasypáni obrovskými kusy uhlí, stejně jako trámy. Lidé se sbíhají k dolu Nelson. Ženy hledají muže, horníci oněmí. Když vidí spoušť na povrchu, vědí, že je zle. Z větrné jámy 7 u oseckého hřbitova vylézají čtyři muži, František Vosáhlo, Vojtěch Balíček, Dalibor Sýkora a František Ferner. Ten jde poslední, ale omdlí a padá zpět do šachty. Kolegové ho vytáhnou na poslední chvíli. Muži mají štěstí, jsou poslední živí na dole Nelson III. Zachránci vynášejí těla třinácti mrtvých, teď na povrchu zvrací a jsou otráveni jedovatým plynem. Ozývá se další výbuch. Důl je nefáratelný. Explozivní směs metanu a uhelného prachu hledá k běsnění místo stálého přísunu kyslíku. Tím je vlastně těžní jáma, která působí jako komín. Proto tu dojde k největší destrukci. Oheň v takovém případě není možné uhasit. Musí se udusit, je nutné zabránit přísunu kyslíku. Začíná se pracovat na zazdívkách. Ty jsou dokončeny 6. ledna 1934. Obrovskému neštěstí věnují pozornost nejen české, ale i evropské noviny. V Československu, ale i v zahraničí se pořádají finanční sbírky. V Oseku a okolí truchlí 114 vdov a 191 sirotků. Roste rozhořčení a nespokojenost davu, komunisté vyhrožují další generální stávkou. V předvečer pohřbu prvních patnácti obětí dochází k zatčení ředitele dolu Štěpána Beissera a celého vedení. V den pohřbu 8. ledna 1934 zní sirény nejen v československých dolech, ale solidárně i v Belgii, Francii, Německu a Sovětském svazu. V parlamentu se začne projednávat nový hornický zákon. O pár dní později 28. června 1934 dolem Nelson III otřese další výbuch. Vyrazí zazdívky a v podzemí usmrtí dva horníky. Na začátku roku 1935 je nový hornický zákon přijat. Zavádí hornickou inspekci, která dohlíží na bezpečnost práce. Nelson III získává dva inspektory. Následky celé důlní katastrofy se odstraňují až do roku 1938, kdy byla konečně na povrch vynesena těla obětí. Celkem zahynulo 144 lidí, z toho 140 v dole, dvě osoby v troskách na zemi a dva horníci při záchranných a vyklízecích pracích. 7. října 1938 vynáší soud verdikt. Zní: Příčinou katastrofy na dole Nelson III byla exploze uhelného prachu vyvolaná výbuchem důlních plynů. Nebyla nikým způsobena, byla vyvolána vyšší mocí. Těžba je obnovena až v roce 1941, poslední vozík s uhlím vyjíždí z dolu Nelson III roku 1969. Stejný vozík dnes stojí u silnice 254 mezi Duchcovem a Lomem jen pár metrů od místa druhé největší důlní katastrofy v našich dějinách.

★★★ - Rozhledna Vlčí hora, Osek:

Původně tu stála jen 40 metrů vysoká telekomunikační věž. Město Osek si prosadilo k věži přidání vyhlídkové plošiny. Je vystavěna ve výšce 15 metrů nad zemí. Výhled je na Krušné hory, České středohoří, uhelnou pánev, Litvínov a pohoří Džbán.

Poloha: 50.6467158N, 13.6417606E

Parkoviště: Dlouhá Louka (0,9 km)

Autobusová zastávka: Dlouhá Louka (0,9 km)

Vlaková zastávka: Osek – město (4,9 km)

★★★ - Vyhlídka na Stropníku, Osek:

Nedalo vrcholu Stropník najdeme vyhlídku. Leží přímo na zelené trase. Místo je upravené; na kamenném vrcholu je připevněna ještě dřevěná vyhlídka.

Poloha: 50.6448692N, 13.6813244E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Horní Háj – železniční stanice (2,8 km)

Autobusová zastávka: Háj u Duchcova, Horní Háj (3,2 km)

Vlaková zastávka: Horní Háj (2,8 km)

★★★ - Dušanova skalní vyhlídka, Osek:

Najdeme ji na úbočí vrchu Stropník. Z vyhlídky je pěkný výhled na teplickou pánev, místní elektrárny, České středohoří a na jámu dolu Bílina.

Poloha: 50.6495181N, 13.6846531E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Horní Háj – železniční stanice (2,3 km)

Autobusová zastávka: Háj u Duchcova, Horní Háj (2,7 km)

Vlaková zastávka: Horní Háj (2,3 km)

★★ - Lípy u Kláštera, Osek:

Dvě přenádherné lípy vytvarované do totožného a nádherného rostlinného habitusu. Lípy jsou úmyslně prostříhány do košaté velmi široké podoby koruny.

Poloha: 50.6206536N, 13.6942272E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Osek, Klášter (70 m)

Vlaková zastávka: Osek Město (1,2 km)

★★ - Krušnohorský zlom, Osek:

Místo pradávné srážky. Začátkem třetihor narazila Indie a Afrika do Euroasie, nárazem vznikly Alpy a třeba i Himaláje. Tento náraz zvednul i tuto zemskou desku, u které právě stojíme, ta ale velký tlak nevydržela a praskla. V těchto místech je vidět rulová skalní stěna s úklonem 60 – 70°. Proto také Krušné hory jsou z české strany mnohem více rozčleněny a jsou mnohem prudší, než na straně německé, kde plynule přecházejí do údolí. Na straně české došlo k tomuto zlomu, který zvedl vršek Krušnohorských ker až o 1200 metrů oproti zbytku zlomu, který spadl na dno Mostecké pánve. Nedaleko od Krušnohorského zlomu narazíme na Čertovu díru. Jde o staré hornické dílo, které sloužilo ke kutání stříbronosné rudy.

Poloha: 50.6210700N, 13.6729547E

Parkoviště: na silnici (180 m)

Autobusová zastávka: Osek, autokempink (1,3 km)

Vlaková zastávka: Osek – město (1,6 km)

Spirálový lom

Zajímavým a ne zrovna častým jevem je blízký spirálový lom. Ukazuje jeden z nejprimitivnějších, ale zároveň nejpromyšlenějších způsobů těžby kamene. Nejprve se na místě lomové těžby odstranila zemina. Kámen se dobýval klínováním – do vysekaných otvorů se zarážely dřevěné klíny, které po zalití vodou nabývaly na objemu a trhaly horninu. Odlomené balvany se odvážely po nakloněné rovině točené do spirály.

★★ - Přírodní rezervace Vlčí důl, Osek:

Přehlídka krásných 200 let starých buků. Ty jsou ve zdejší rezervaci nechávány, aby rostly v téměř pralesním režimu. Spousta ptáků pak staré kmeny používá jakou doupné stromy.

Poloha: 50.6393867N, 13.6598992E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Rozcestní pod hradem Osek (Rýzmburk) (1,5 km)

Autobusová zastávka: Osek, Autokempink (3,3 km)

Vlaková zastávka: Osek Město (3 km)

★★ - Náhrobek saského prince, Osek:

Přenádherná funerální empírová stavba z roku 1802. V náhrobku ve tvaru pyramidy je pohřben Joseph Xavier Karl Raphae Phillip Benno, který zemřel 26. června 1802 nedaleko hradu Rýzmburka. Autorem náhrobku je František Pettrich.

Poloha: 50.6216728N, 13.7047067E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Osek, Kolonie (20 m)

Vlaková zastávka: Osek (0,9 km)

Smrt přišla až na počtvrté

Princ Joseph nebyl přímým následníkem saského trůnu, ale i tak měl v sobě tolik modré krve, že mohlo závidět i letní nebe. Byl vnukem saského kurfiřta Friedricha Augusta II., synem polského a litevského prince, sicilského královského místodržitele a saského vévody. Sám Joseph působí od roku 1793 jako plukovník gardy carevny Kateřiny Veliké. Do jejich služeb nastupuje ve svých 26 letech; v té době je kníže Potěmkin dva roky mrtvý; jeho otěže převzal bezskrupolozní 26letý Platon Zubov, milenec 64leté carevny. Se Zubovem se dostává princ saský do sporu, který vyústí v souboj. Při něm je Zubov raněn. Zubova se zastává jeho nohsled Nikolaj Ščerbatov. I z druhého souboje vychází saský princ vítězně. Je však vyhoštěn z Ruska. Odchází do Neapole a pak do Vídně. Zde se zamiluje do Flory, dcery svého přítele knížete de Ligne. V roce 1801 umírá Kateřina Veliká, Zubovova moc na ruském dvoře se rozpouští jak sníh na slunci, a tak balí peníze, cennosti a s poměrně velkým jměním odjíždí bloumat Evropou. Ve Vídni narazí na stopu prince Josepha a ješitnost mu velí pomstít se. Vyhledá prince na teplickém panství u knížete de Ligne a vyzývá ho k souboji. 17. června 1802 je Zubov raněn na ruce a souboj prohrává. Je však vzteky bez sebe a povolává Ščerbatova. V té době jsou souboje na pistole postaveny mimo zákon; hrabě Joseph de Saxe ovšem tuto riskantní nabídku od Rusa přijímá. Je domluveno místo souboje – hrad Rýzmburk a termín 22. června 1802. V ten den se obrátilo štěstí zády. Slunce ještě ani nestačilo vyjít nad hradby a saský princ Joseph Xavier Karel Raphael Philipp Benno de Saxe umírá v náručí svého přítele knížete de Ligne. Nikolaj Ščerbatov ho zabil ranou přímo do srdce.

★★ - Osecký dub, Osek:

V literatuře ho lze najít ještě pod názvem Tlustý dub, Husitský dub nebo Tisíciletý dub. Na pohlednicích ze začátku 20. století byl ještě zachycen živý. K jeho úmrtí došlo mezi světovými válkami. Dnes už na místě stojí 4 metry vysoké torzo kmene. Podle toho se dá zjistit, že strom měl v objemu skoro devět metrů a dosáhl zhruba tisíce let. Dostal se i do znaku města. I když je už přes sto let mrtvý, stále se drží na prvním místě okresních tabulek. První Prosetický dub na druhém místě za ním zaostává o více než dva a půl metru v obvodu kmene.

Poloha: 50.6272711N, 13.6920319E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Osek, Hrdlovská (150 m)

Vlaková zastávka: Osek Město (0,9 km)

★★ - Přírodní památka Vrása, Osek:

Malá přírodní památka odhaluje obrovské síly Země. Na názorném příkladu je možné pozorovat, jak se překlopí a vytvoří se vrása horniny. Dnes už památka pod vlastním názvem neexistuje, stala se součástí větší lokality – Přírodní rezervace Vlčí důl.

Poloha: 50.6352258N, 13.6612750E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Rozcestí pod hradem Osek (Rýzmburk) (0,7 km)

Autobusová zastávka: Osek, Autokempink (2,6 km)

Vlaková zastávka: Osek Město (2,3 km)

Doklad monstrózní hlubinné síly

Svislá kamenná stěna je vysoká 8 metrů a široká 25 metrů. Vidíte zcela překlopenou kamennou vlnu svědčící o obrovské síle Země. Podobných lokalit je v Krušných horách několik, ale Osecká vrása je největší a nejčitelnější. Vrása se nachází pár metrů nad oficiální turistickou stezkou.

★★ - Na Krásné vyhlídce, Osek:

V blízkosti místních skokanských můstků najdeme místo s názvem Na Krásné vyhlídce. Odsud se otvírá nádherný výhled na město Osek a na Podkrušnohorskou pánev.

Poloha: 50.6251261N, 13.6776458E

Parkoviště: v ulici Horská (0,6 km)

Autobusová zastávka: Osek, Autokempink (1,1 km)

Vlaková zastávka: Osek Město (1,1 km)

 - Rodný dům Hany Benešové, Háj u Duchcova:

Jde o nenápadný domeček u železniční trati. Narodila se zde Anna Vlčková. Česká historie ji zná jako Hanu Benešovou, manželku druhého československého prezidenta Edvarda Beneše.

Poloha: 50.6443200N, 13.7059822E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Háj u Duchcova, Horní Háj (1,2 km)

Vlaková zastávka: Horní Háj (0,9 km)

Hana Benešová

Hana Benešová se narodila 16. července 1885. S budoucím manželem se seznámila při studiu na pařížské Sorboně. Po zásnubách v květnu 1906 si slečna Anna Vlčková mění oficiálně jméno na Hanu. Anna připomínalo Benešovi hořkou lásku z mládí. Svatba se koná na podzim 1909 a Benešová přijímá od začátku roli Edvardovy opory a sekretářky. V září 1915 odchází Beneš do exilu a jeho žena je obviněna z přechovávání spisů TGM. Stráví jedenáct měsíců ve vězení. K setkání manželů dochází po třech letech na jaře 1919, na oba ale čeká těžké vyrovnání se s tím, že nikdy nebudou rodiči. Jediné těhotenství Benešové končí potratem. V době první republiky je z Benešové okouzlující a oblíbená manželka ministra zahraničí. Vzhledem k duševní nemoci manželky prezidenta Charlotty Masarykové bere po dohodě na sebe často i úlohu první dámy. Národ ji miluje, uznává a obdivuje. Za II. světové války působí pro Červený kříž a po ní se stává jeho nejvyšší československou představitelkou. Období 1945-48 stojí jejího muže mnoho sil, zhoršuje se jeho Meniérova nemoc, komunistickým režimem je v červnu 1948 donucen abdikovat a v září umírá. Komunisté se k Haně Benešové zachovali velkoryse. Vyměřili ji důchod odpovídající ministrovi, dostala byt o velikosti 450 metrů čtverečních na Loretánském náměstí a stát ji platil řidiče, hospodyni a komornou. Dle nepsané domluvy se ale musela zdržet politické angažovanosti. Benešová žila i nadále společensky, navštěvuje výstavy, koncerty a stýká se s velkou přítelkyní herečkou Leopoldou Dostálovou. To vše pod neustálým dohledem Státní bezpečnosti. V polovině 60. let rozděluje byt na Loretánském náměstí na dva menší. Do druhého se stěhuje jedna z neteří prezidenta Beneše Božena Klučková s rodinou. V kvasu roku 1968 Hana Benešová přeci jen dvakrát okomentuje události. Poprvé vyjádří radost nad probíhající změnou chápání politiky a postojů Edvarda Beneše. Podruhé laskavými dojemnými slovy s mateřskou něhou kondoluje matce Jana Palacha, Ludmile: „Drahá maminko velikého syna, prožívám s vámi v tichu nesmírnou bolest, ale i nesmírnou hrdost a celým srdcem vás objímám.“ Hana Benešová zůstala i nadále miláčkem národa, lidé vstávali a vzdávali úctu v tramvaji, v obchodech ji pouštěli dopředu. V červnu 1972 se loučí s umírající Leopoldou Dostálovou. 2. prosince 1974 umírá ve svém bytě na Loretánském náměstí. Veřejnost se doví o jejím skonu až dva dny po pohřbu. Hana Benešová spočinula po boku muže v hrobce na zahradě vlastní vily. V závěti odkazuje vilu v Sezimově Ústí československému státu, respektive Husitskému muzeu v Táboře, s tím, že tam má vzniknout Benešův památník. Nestane se tak. Místo toho se vila stává odpočinkovým sídlem Lubomíra Štrougala. Ani po sametové revoluci se závěť nejoblíbenější první dámy československé historie nenaplní. Vilu používá vláda a památník Edvarda Beneše vzniká až v roce 2000 v její těsné blízkosti.

 - Dům čp. 30, Osek:

Dům ve svých stěnách přivítal slavnou návštěvu. V roce 1779 se tu ubytoval císař Josef II. Dům pochází z roku 1716 a byl postaven podle litoměřického architekta Octavia Broggiho, který v něm také bydlel.

Poloha: 50.6220556N, 13.6933475E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Osek, Náměstí (60 m)

Vlaková zastávka: Osek Město (1,1 km)

 

Výlet 1: Seznámení s historií města Osek, cisterciáckým klášterem a nádhernými vyhlídkami, které nám otevřou mnoho neokoukatelných pohledů do podkrušnohorského údolí (pěší)

Start: Osek, turistický rozcestnk Osek – náměstí

Cíl: Osek, turistický rozcestnk Osek – náměstí

Délka trasy: 23,6 km

Časová náročnost: 8 hodin 45 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Město Osek leží těsně pod Krušnohorským zlomem, který vyzdvihl kry tvořící Krušné hory vysoko nad Mosteckou pánev a Osek zůstal těsně pod tímto zlomem. To je také důvod, proč při tomto výletě vyšplháme na vrchol v poměrně velkém převýšení. Tentokrát budeme překonávat 687 výškových metrů. Nejnižším bodem je 265 metrů nad mořem, který na nás čeká v Oseku u Odpočivného kamene. Nejvyšším místem je 889 metrů nad mořem, to znamená pata rozhledny Vlčí hora. A vlastně můžeme připočítat ještě dalších 15 metrů, které vyšplháme po schodech nahoru.

Vhodnost: Výhodou tohoto výletu je fakt, že se pohybujeme v krásném a zdravém prostředí. Stoupání je také výhodné - pozvolné a stálé, stejně jako klesání. Nejedná se v žádném případě o houpačkový způsob cesty. Přesto je nutné zařadil, i vzhledem k délce přes dvacet kilometrů, tento výlet do sedmého stupně náročnosti.

Zastávky:

Osek, Dům čp. 30 (0,05 km) – Osek, Lípy U Kláštera (0,3 km) – Osek, Kostel Nanebevzetí Panny Marie (0,4 km) – Osek, Cisterciácký klášter (0,5 km) – Osek, Odpočivný kámen (1,7 km) - Osek, Náhrobek saského prince (2 km) – Osek, Osecký dub (3,2 km) – Háj u Duchcova, Rodný dům Hany Benešové (5,8 km) – Osek, Dušanova skalní vyhlídka (9,2 km) – Osek, Vyhlídka na Stropníku (10,1 km) – Osek, Rozhledna Vlčí hora (13,8 km) – Osek, Přírodní rezervace Vlčí důl (16,5 km) – Osek, Přírodní památka Vrása (17,2 km) - Osek, Zřícenina hradu Rýzmburk (Osek) (18 km) – Osek, Vyhlídka Na Krásné vyhlídce (19,6 km) - Osek, Krušnohorský zlom (20,3 km) - Osek, Přírodní památka Salesiova výšina (20,9 km) – Osek, Památník obětem výbuchu na dole Nelson III (22,8 km)