Biliardový sál na zámku Duchcov.jpg

DUCHCOV

Na zámku v Duchcově můžete do sebe nabrat vášnivost známého svůdce a lamače ženských srdcí Giacoma Casanovy; stačí si jen sednout do křesla, ve kterém pracoval a dokonce i zemřel; místní průvodkyně ho ale raději obehnaly provazem – vědí proč

 

Duchcov je město, které se mohlo pyšnit skvostnými barokními památkami, které shromáždil rod Valdštejnů na zdejším rodovém sídle; v 80. letech minulého století se ale vážně uvažovalo nad tím, že město i zámek budou srovnány se zemí kvůli těžbě uhlí; historické památky pak překvapivě zachránila ikona českého proletářského hnutí – Duchcovský viadukt

 

Duchcov (německy Dux) je pozvolna se vylidňující město s 8 400 obyvateli, které se nachází v Podkrušnohorské pánvi. Zajímavé je, že tolik lidí, kolik má město teď, mělo zhruba v roce 1870. Vrcholu populace dosáhlo v roce 1930, kdy tu žilo 20 tisíc lidí.

Oblast byla osídlena už v pravěku různými kmeny, což dokazuje nález takzvaného duchcovského pokladu. Zajímavé je, že město prodělalo velké změny jména. Nejprve ves na začátku 13. století nesla název Hrabišín, to se změnilo na Tokczaw, následně na Dokczaw a od roku 1663 se píše v úředních listech Duchcov.

 

Za třicetileté války došlo k totálnímu zpustošení města, ale zároveň sem byl přilákán rod Valdštejnů, který si zdejší zámek vybral jako své sídlo. Byli to právě Valdštejni, u kterých působil slavný Giacomo Casanova na zámku jako knihovník. Pro italského milovníka bylo těžké přijmout poddanskou roli a nesmířil se s tím celých dlouhých 14 let, které tu prožil. Přesto tu vytvořil stěžejní dílo svého života.

 

První snaha o těžbu hnědého uhlí se datuje ještě před příchodem Casanovy na Duchcov, a to v roce 1761. K rozvoji těžby ale dochází až v 19. století s průmyslovou revolucí. Dolování nabralo ve 20. století takových rozměrů, že ohrožovalo existenci celého města. V 80. letech 20. století se zcela vážně vedly diskuze o tom, že město bude srovnáno se zemí a ustoupí hnědouhelné těžbě. Několik velmi důležitých a cenných budov bylo zničeno. Nikdo nebral v potaz barokní zámek Duchcov, ale co tehdejší národohospodáře zastavilo byla existence Duchcovského viaduktu. Pro komunistickou ikonografii představoval most revoluční událost, od níž se odvíjely dělnické nepokoje v severních Čechách, které vedly k posílení moci komunistické strany. Důl Bílina se kvůli Duchcovskému viaduktu zastavil přímo před ním a na hraně zámecké zdi.

Město má na svém kontě několik zajímavých prvenství, která si zaslouží být připomenuta. V roce 1849 zde vzniká první sklárna v severozápadních Čechách a restaurace U Fričů bývala první českou školou na severu Čech.

 

10. dubna 1881 zazvonil na starém duchcovském nádraží poprvé telefon. Byla to věc v Čechách nevídaná. První česká telefonní linka tehdy spojovala nádraží a správní budovu dolu Richarda Hartmanna v Ledvicích. Dnes jsou kromě všudypřítomné těžby hnědého uhlí ještě silnými hospodářskými tahouny města firma Vitrablok vyrábějící luxfery a porcelánka Royal Dux Bohemia.

 

V Duchcově se narodila 31. července 1960 česká tenistka Iva Budařová. Ta to dotáhla na 24. místo v žebříčku WTA; z grandslamových turnajů nejdále postoupila na French Open 1979, kde byla ve čtvrtfinále.

V blízké obci Lahošť se lze setkat s místem, kde byl nalezen Keltský bronzový poklad. Ten obsahoval téměř dva tisíce uměleckých předmětů. Ty byly v bronzovém velkém kotli přímo v Obřím prameni. Jedná se o pramen termální, který měl teplotu mezi 25-38° Celsia a jeho vydatnost byla přímo neuvěřitelná. Dosahovala až 42 litrů za sekundu a poháněla vodní mlýn. Poprvé pramen poklesl v roce 1878 jako předzvěst katastrofy na dole Döllinger, podruhé o rok později po katastrofě na tomto dole a v roce 1881 začaly snahy o zachycení pramene. Při té příležitosti byl v roce 1882 nalezen pod šestimetrovým bahnitým nánosem bronzový poklad. Dnes teče pramen v hloubce 35 metrů a jeho teplota se pohybuje mezi 15 a 20 stupni Celsia. Zcela bez užitku léčivý pramen, který je složením podobný pramenům teplickým, odtéká směrem na Teplice. Jeho stopu lze dohledat až k Jeníkovskému lomu, kde se ztrácí.

Znakem města Duchcov je čtyřikrát červeno-černě svisle polcený štít. V něm je zobrazen doprava situovaný stříbrný dvouocasý lev se zlatou korunkou a zlatou zbrojí.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Duchcov leží na křižovatce hlavních silnic 258 a 254. Vzdálenosti Duchcova z českých měst: Praha (100 km), Ústí nad Labem (30 km), Karlovy Vary (90 km), Liberec (125 km), Plzeň (167 km).

Autobus: Autobusové spojení do Duchcova je z Litvínova, Krupky, Bíliny, Dubí, Oseku, Ústí nad Labem a Teplic.

Vlak: Vlakové spojení je do Duchcova přivedeno z Chomutova, Děčína, Kadaně-Prunéřova, Chebu, Mostu, Ústí nad Labem, Bíliny, Teplic a Prahy.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★ - Národní kulturní památka Zámek Duchcov, Duchcov:

Duchcovská tvrz je zmíněna poprvé na mapách v roce 1385. Na zámek si ji nechal přestavět v roce 1570 Václav Popel z Lobkowicz. Přestavba na konci 17. století byla vedena podle plánů slavného architekta Jeana-Baptisty Matheye. Panství pak převzali do rukou Valdštejnové a začala další přestavba. Tu odstartoval další slavný architekt Antonio Canevalle, který stvořil i podobu vypáleného zámeckého kostela; přestavbu dokončil František Maxmilián Kaňka. V letech 1785-1798 působil na zámku jako knihovník Giacomo Casanova, který zde zemřel 4. června 1798. I přesto, že za svůj život obšťastnil Casanova desítky žen, zemřel zcela v ústraní a osamocený.

Poloha: 50.6022072N, 13.7446233E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, kino (460 m)

Vlaková zastávka: Duchcov (2 km)

Giacomo Casanova

Narodil se 2. dubna 1725 v Benátkách. Rodiče byli herci, on odmítá jít v jejich stopách, i když celý život přesvědčuje o obrovském hereckém talentu a nadání. Sám Casanova ale považuje za biologického otce jednoho z benátských šlechticů. Na padovské univerzitě vystuduje právo a získá na tu dobu omračující vědomosti a znalosti. Právní praxi se ale nevěnuje a z dnešního pohledu bychom řekli, že vstoupil na dráhu okouzlujícího podvodníčka s dokonalým chováním a vystupováním a schopností využít každé situace. Živil se například jako učitel hudby, doprovod církevních hodnostářů, v Paříži zakládal národní loterii. Maximálně vytěžil obrovské sebevědomí umožňující jakýkoliv vlastní krok zveličit a podat tak, že vypadl jako heroický výkon hodný božského původu. Pro muže byl vzor, ženy ho obdivovaly a zasypávaly dary a financemi. Pařížská nesmírně movitá a vlivná markýza Jeanne d´Urfé ho mnohokrát dostala z vězení a do jeho potřeb rozpustila značnou část svého majetku jen proto, že obdivovala jeho esoterické a čarodějnické znalosti rituálů. V nich jí sliboval, že se brzy reinkarnuje v překrásnou mladou dívku. Casanova šířil kolem sebe pocit vlastní výjimečnosti a pro členy společenské smetánky bylo nutností, aby Casanovu znali, byli s ním zadobře a jeho služby doporučovali dalším svým známým. Giacomo se tak stává nejslavnějším představitelem komplexu Forresta Gumpa v historii. Cestuje po světě, nechá se vydržovat bohatými a mocnými, na evropských dvorech se chlubí přikrášlenými, ale naprosto marginálními činy a skutky. Ve Švýcarsku potkává básníka Voltaira, v Paříži ho obdivuje madame Pompadour, v Římě s ním konzultuje papež Kliment XIII., v Berlíně žádá jeho služby král Bedřich II. Pruský a v Moskvě ho rozmazluje carevna Kateřina Veliká. Jenže každé ucho se jednou utrhne. To Casanovo v roce 1766 v Polsku. Polský hrabě Branicki onálepkoval Casanovu milenku balerínu Annu Binetti termínem benátská matrace. Následuje výzva k souboji pistolemi, ze kterého si Casanova odnáší zraněnou paži a hrabě Branicki vážná zranění. Casanova musí opustit Polsko. Událost se rozkřikne po Evropě a najednou vyplyne na povrch řada věcí, které mají zcela fatální význam. Je vypuzen z Vídně, poté i z Paříže, kde se o to zaslouží příbuzní stále ne krásné a stále stárnoucí markýzy d´Urfé ve snaze uchránit alespoň zbytky rodového majetku. Ve Španělsku je zatčen a jediným místem s otevřenou náručí jsou rodné Benátky. Nabízí služby jako špion, ale jeho zprávy nemají hodnotu, a je s ním rozvázána spolupráce. Zanedlouho se dostává do konfliktu se šlechticem Carlettim a i půda v Benátkách je pro Casanovova chodidla horká. V roce 1785 přijímá nabídku hraběte Josefa Karla Eusebia z Valdštejna a stává se na Duchcově knihovníkem. Zcela odstřižen od ruchu a kvasu světa prožívá nejtraumatičtější období života. Nechápe, jak on se svými schopnostmi, znalostmi a zkušenostmi může být brán jako obyčejný služebník. Ostatní personál zámku a lidé ve městě se zase vysmívají jeho ukřivděnému povýšeneckému chování a vystavovaným vybraným způsobům. Casanova je zcela osamocen stranou všech kontaktů. Podporuje na dálku Francouzskou revoluci, schvaluje pád vlastní Benátské republiky. Ničí svět, do kterého patřil. Utápí se ve starých dopisech a vzpomínkách. Cítí, že ubývají síly a blíží se smrt. Chce ji obelstít tvrdou a nepřetržitou prací. Nad psaním knihy Dějiny mého života prosedí každou volnou chvíli, každou bezesnou noc. Znovu prožívá opojné chvíle, kdy byl král salonů, miláček společnosti, kdy byla doba, co se po politických a společenských zemětřeseních konce 18.století už nemohla vrátit zpět. Casanova přetaví svůj život do uměleckého díla, stává se vlastní zásluhou mýtem a legendou. Povedlo se, po čem celý život toužil. Krátce po dopsání knihy 4. června 1798 v Duchcově umírá. Je pohřben na místním hřbitově u zádušní kaple svaté Barbory. Zubu času neodolá ale ani hřbitov, po letech zbyla jen kaple. Na stěně je pamětní deska, jen imitace, ani originál náhrobního kamene nezbyl. Dnes je tu park a tady pod zemí leží muž, který se chtěl stát součástí světa. Světa, který se změnil tak, že už mu nerozuměl. Giacomo Casanova odpočívá v parku s názvem Sady Rudé armády.

 

GALERIE: DUCHCOVSKÝ ZÁMEK

★★★★ - Zámecká zahrada, Duchcov:

Krajinářský park vznikl v letech 1812-18. Francouzskou zahradu navrhl Jan Ferdinand Sochor, který využil řady bazénů, vodotrysků, ornamentálně řešených záhonů a množství mytologických soch Matyáše Bernarda Brauna. Z mnoha rybníčků se zachoval už jen Sfingový. Velmi cenná je i takzvaná Knížecí zahrada, která byla v roce 1731 vybudována v romantickém stylu architektem Jeanem Baptistem Matheyem. Jejím vrcholem jsou tvarované jehličnany, pnoucí růže a socha Niké od Matyáše Bernarda Brauna. Na zahrady navazuje anglický park.

Poloha: 50.6049378N, 13.7410828E

Parkoviště: na kraji zámecké zahrady

Autobusová zastávka: Duchcov, kino (260 m)

Vlaková zastávka: Duchcov (2,1 km)

Duchcovský špitál

Vrcholné dílo českého baroka stavebně kombinované s rokokovými prvky. Autorem byl František Maxmilián Kaňka, budova vznikla v letech 1716-28. Jednalo se o dvoukřídlou přízemní budovu, jejíž střed tvořila osmiboká kaple Nanebevzetí Panny Marie s nástropní malbou Václava Vavřince Reinera nevyčíslitelné hodnoty. Součástí byly i alegorické sochy Matyáše Bernarda Brauna. Areál zámku prodala rodina Valdštejnů českému státu v roce 1921 a od roku 1929 nebyla špitálu poskytnuta žádná péče. Situace se ještě zhoršila na konci války, kdy budova utrpěla válečným běsněním. Stát začal investovat do stavby v roce 1948, ale jen krátkodobě, protože hned následoval příkaz práce zastavit z důvodu rozšíření těžby. Režim se uvolit sejmout alespoň nástropní malbu s názvem Nejsvětější Trojice s Assumptou a anděly. Roku 1958 byla budova Duchcovského špitálu srovnána se zemí. Místo zůstalo později bez zásahu a nikdy se tu netěžilo. Slibované náhradní umístění pro Reinerovu fresku se našlo až v roce 1983, kdy byla otevřena budova uvnitř zámeckého parku, kam byla freska přemístěna. Zničením špitálu se oslabila i hodnota duchcovského zámku, protože budovy byly v přísných vazbách, kdy jedna druhé tvořila protiváhu přes francouzskou zahradu plnou záhonů, vodotrysků a sestříhaných keřů.

★★★ - Kostel Zvěstování Panny Marie, Duchcov:

Jednalo se o jeden z umělecky nejcennějších severočeských kostelů. Stojí na místě předcházejících tři nebo čtyř svatostánků, které jsou dnes součástí tělesa kostela. Kostel byl postaven v roce 1721 Františkem Maxmiliánem Kaňkou. Uvnitř byly nadživotní plastiky Matyáše Bernarda Brauna, gotické plastiky i cenné oltářní obrazy. Vše ale lehlo popelem 10. května 1945, kdy sovětští vojáci kostel vypálili. Dnes zůstaly uvnitř jen tři mramorové náhrobky; zčásti očouzené ohněm.

Poloha: 50.6018853N, 13.7457164E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, kino (320 m)

Vlaková zastávka: Želénky (1,9 km)

★★★ - Socha Walthera von der Vogelweide, Duchcov:

Údajně jedna z nejkrásnějších českých soch. Autorem je vídeňský sochař J. Scholze, který ji vytvořil v roce 1911. Duchcov sochou dává najevo, že se považuje za rodiště středověkého básníka Walthera von der Vogelweideho. Ten je autorem jedněch z nejstarších německých poetických děl, která vznikla na přelomu 12. a 13. století. Socha zde byla do roku 1945, pak byla přesunuta do muzea a po roce 1991 se vrátila zpět.

Poloha: 50.6038992N, 13.7482067E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, kino (110 m)

Vlaková zastávka: Duchcov (1,8 km)

Walther von der Vogelweide

Jedna z největších postav německé literatury a klíčová osobnost německého směru minnesangu. Narodil se zhruba v roce 1170, upřesnění časové ani místní není známo. K jeho odkazu se hlásí řada měst, a to i právě Duchcov. Dnes však odborníci sunou místo jeho narození kamsi do Bavorska. Lyrický básník skládal texty pro takzvané minesengry, putovní zpěváky milostných písní. Z jeho tvorby se zachovalo zhruba 500 řádků básní. Je z historie známo, že byl i autorem mnoha skladeb. V notovém zápise se však zachovala pouze jediná – Palästinalied. Vogelweide umírá v roce 1230 ve Würzburgu.

★★ - Kašna svatého Floriána, Duchcov:

Kašna stojí na náměstí Republiky proti čelu duchcovského zámku. Vytvořil ji v roce 1728 sochař Popel a kameník Reichman. Krásná barokní práce prošla v letech 1949-50 velkou rekonstrukcí, při které byla zachráněna hlavní socha světce. Ta se rozpadala natolik, že umělci museli podle ní vytvořit sochu novou.

Poloha: 50.6021189N, 13.7466336E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, kino (320 m)

Vlaková zastávka: Želénky (1,9 km)

★★ - Liptická vyhlídka, Duchcov:

Vyhlídka se nachází na mírném návrší u povrchového dolu Bílina. Název má po bývalé vesnici Liptice, která v roce 1976 musela ustoupit hnědouhelnému dolu. Z vyhlídky je vidět Milešovka, jáma velkodolu, Krušné hory nebo Bořeň. Najdeme tu avantgardní umělecké dílo vytvořené v roce 2014 a nazvané Duchcovská marina. Symbolizuje první český námořní přístav a poukazuje na to, že po rekultivaci zde vznikne největší české jezero. Zatím ale najdeme na rekultivacích jen o poznání menší jezero Emma.

Poloha: 50.5978553N, 13.7318775E

Parkoviště: na kraji Výsypky Pokrok (0,9 km)

Autobusová zastávka: Duchcov, kino (1,6 km)

Vlaková zastávka: Duchcov (3,2 km)

Výsypky v lokalitě Duchcov

První je výsypka Václav, kde rekultivace skončila v roce 1974. Leží mezi Duchcovem a Zabrušanami. Vznikl tu nový les a místo pro přeložku železniční trati Bílina – Duchcov. V oblasti je dominantní výsypka Pokrok. Kvůli ní zmizela obec Hrdlovka a Loučenský potok změnil svůj tok. Rekultivace byla zahájena v roce 1976 a skončit má v roce 2030. Dnes tu najdeme Liptickou vyhlídku a Duchcovskou marínu. V místě vznikne obrovské jezero. Výsypka se nachází mezi zámkem Duchcov, železnicí Osek – Lom a dolem Bílina.

★★ - Památník katastrofy na dole Svěží štěstí, Duchcov:

K tragédii došlo 19. září 1900. Kolem dolu byl několik dní cítit kouř. I když bylo místo zkontrolováno a uhlí ze záparu vyškrábáno a odstraněno, došlo v den katastrofy k většímu zahoření. Evakuace byla pomalá, došlo k výbuchu. Zahynulo 55 horníků. Památník má podobu tří obelisků a najdeme ho na místním hřbitově. Součástí hřbitovní zdi je i poutní Kaple Panny Marie Pomocné.

Poloha: 50.6030381N, 13.7612639E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, Želénská (100 m)

Vlaková zastávka: Želénky (0,8 km)

★★ - Pomník katastrofy na dole Döllinger, Duchcov:

Důl byl otevřen v roce 1871 na severozápadním okraji města. Majitelé nedostáli povinnosti provézt dokonalou geologickou sondáž. První varovný signál, zmizení Obřího pramene u Lahoště v červnu 1878, nikdo nebral na vědomí. 10. února 1879 se v dole utrhla uhelná stěna a dovnitř začala proudit horká voda. Ta prosakovala i do dalších dolů. Utopilo se 21 horníků, navíc v nedalekých Teplicích se v důsledku katastrofy ztratil pramen Pravřídlo. Tepličtí radní museli zavolat odborníky z Vídně, aby pramen vypátrali a vyvedli na povrch. Pomník obětí najdete v dnešních sadech Rudé armády u kaple svaté Barbory.

Poloha: 50.6025478N, 13.7552342E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, Skladištní (80 m)

Vlaková zastávka: Želénky (1,2 km)

★★ - Duchcovský viadukt, Duchcov:

Most, který dlouhá léta ovlivňoval dějiny naší bývalé socialistické republiky. Jednalo se o první krvavý konflikt, který vyvolala Velká hospodářská krize. Po roce 1948 byl viadukt prohlášen Národní kulturní památkou a byl zde odhalen památník. Tady se nacházel až do roku 1989, kdy byl přenesen do zámecké zahrady, protože mezitím se viadukt dostal až na samý okraj těžební jámy. V roce 1995 byl statut národní kulturní památky zrušen.

Poloha: 50.5968953N, 13.7539239E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, náměstí Legií (190 m)

Vlaková zastávka: Želénky (1,9 km)

Duchcovské krveprolití

4. února 1931 se v Ledvicích zformuje dav demonstrantů. Těm se nelíbí špatná hospodářská situace. Nepokoje podněcuje komunistický senátor Petr Stránský, který se skryje uvnitř davu. Do Duchcova dorazí 500 lidí s 12 četníky, kteří jistí průvod zezadu. Protestující míří na zámek do sídla okresního hejtmanství. V zúženém prostoru viaduktu už čeká dalších deset četníků, kteří přehradí stávkujícím cestu. Dav je z obou stran stlačován, strážníci nabádají k rozchodu, senátor Stránský povzbuzuje ke stávce. Vzduchem letí kameny, četníci začínají střílet. Na zem padají tři mrtví, v nemocnici večer umírá čtvrtý. Pohřby provázejí další protesty, které vyvrcholí Velkou Mosteckou stávkou.

★★ - Památník duchcovského viaduktu, Duchcov:

Plastika připomínající události z roku 1931. Vytvořil ji v roce 1954 akademický sochař Karel Lerch. Po sametové revoluci byla přenesena od viaduktu do zámecké zahrady.

Poloha: 50.6051383N, 13.7456425E

Parkoviště: na kraji zámecké zahrady

Autobusová zastávka: Duchcov, Teplická (180 m)

Vlaková zastávka: Duchcov (1,6 km)

Nechal tatíček Masaryk střílet do dělníků?

Toto vštěpovalo v hodinách dějepisu do hlavy studentům socialistické školství. Pravda je trochu jinde. Musíme se podívat nejprve na situaci, ve které byla na přelomu 20. a 30. let KSČ. Do jejího čela nastupuje na V. Sjezdu v roce 1929 Gottwaldovo vedení. Nový předseda okamžitě vyhlašuje bolševizaci strany. To způsobí velkou hlubokou roztržku v rudé straně. Na protest odchází řada členů, poslanců a senátorů. Odvracejí se mnozí umělci, strana se pohybuje lehce pod prahem volitelnosti. Záchrana ale přichází z Ameriky. Jmenuje se Velká hospodářská krize. Tehdejší KSČ dokonale využila těžké situace dělníků k zisku preferencí. Poslanci a senátoři byli Gottwaldem přímo nabádáni k provokacím, které způsobí boje mezi dělníky a četníky. Po incidentu v Duchcově žádá prezident Masaryk okamžité vysvětlení od ministra vnitra Juraje Slávika. Ten jednoznačně potvrdil, že četníkům šlo o holý život a stříleli v sebeobraně. Jediný, kdo byl v otázce Duchcovského krveprolití odsouzen, byl samotný komunistický senátor Petr Stránský. Byl zbaven senátorské imunity a na rok odsouzen do vězení. Incident v Duchcově ale nebyl první, který skončil střelbou. Komunisté organizovali dělnické nepokoje už 20. dubna 1930 v Kosoři u Prahy. Tady byl iniciátorem poslanec Václav Kopecký. Do prvních řad protestního pochodu do Radotína postavil ženy a děti. Sám s dalšími muži šel za nimi a přes ně házel na četníky kameny. I tady četníci v panice po zasažení kameny začali střílet. Naštěstí v Kosoři nedošlo k úmrtí; postřeleny byly dvě dívky a tři mladé ženy.

Karlínští kluci

Pejorativní název pro křídlo KSČ, které se na V. sjezdu (18.-23. února 1929) ujalo vedení strany. Poprvé ho použil zakladatel strany Bohumil Šmeral. V čele křídla stál Klement Gottwald, Petr Stránský a Václav Kopecký byli důležitými členy. Stránský (narozen 28. června 1878 v Mratíně u Prahy) byl celoživotní anarchista, který kvůli nepokojům skončil na počátku století několikrát v žaláři. Po vzniku Československa inklinuje ke komunismu. Jeho politický vliv klesá, comeback ale prožije coby „Karlínský kluk“ po boku Gottwalda. Stává se předsedou Průmyslového svazu horníků a v roce 1929 senátorem. Po incidentu v Duchcově je zbaven mandátu. Další žalář na něj čeká v roce 1934, kdy v Ústí nad Labem podněcuje k revoluci po ruském vzoru. V roce 1939 ho zatýká gestapo a válku prožívá v koncentrácích Buchenwald a Dachau. Po válce se vrací s podlomeným zdravím a do politiky už nezasahuje. Umírá 17. února 1949 v Nižboru ve věku 71 let. To Václav Kopecký byl jeden z nejtvrdších stalinistů v Československu. Narodil se 27. února 1897 v Kosmonosích. Od začátku se formuje jako hlavní ideolog strany. V roce 1931 kritizuje v parlamentu vládu za pošlapání práv sudetských Němců. Od poloviny 30. let ale na příkaz Kominterny proti Němcům vystupuje. V roce 1938 uniká do moskevského exilu, kde se dokonce pokouší svrhnout Gottwalda z předsednického křesla. Po válce působí jako ministr informací a kultury. Je tvrdým zastáncem politických trestů smrti. Jeho výrazným rysem je msta. Osobně prosazuje popravu Otto Šlinga. Ten byl krátce před smrtí intimním přítelem manželky zakladatele KSČ Jana Švermy, Marie. Ta předtím odmítla Kopeckého nabídku k sňatku. Odvetou byla zdrcující kritická Kopeckého řeč, která Marii Švermovou poslala na dlouhá léta do vězení. Později byla rehabilitována a je jí udělen Řád republiky. Švermová sbírající podpisy občanů pro hrdelní trest Milady Horákové, v 60. letech připustila, že trest smrti nebyl úměrný provinění Horákové. Sama Švermová podepsala Chartu 77 a dočkala se nové perzekuce. Dožila se sametové revoluce a v roce 1992 zemřela. Zpět k Václavu Kopeckému. Ten byl hlavním strůjcem přibarveného kultu Julia Fučíka. Ještě počátkem 60. let uctívá Kopecký odkaz Stalina a volá po jeho následování. Václav Kopecký zemřel na plicní embolii 5. srpna 1961 ve věku 63 let. Zvláštností je, že mu kariéru nezničila ani spřízněnost se synovcem Janem Kopeckým. Ten pocházel ze slavného loutkářského rodu, po válce se neotočil zády k Lídě Baarové, nabídl ji angažmá v dětském loutkovém divadle, oženil se s ní a v roce 1948 spolu emigrovali do Rakouska.

★★ - Vyhlídková věž kostela Církve československé husitské, Duchcov:

Za projektem secesního kostela stojí drážďanští architekti Rudolf Schilling a Julien Willi Gräbner. Kostel byl vybudován v letech 1899-1902. Součástí je 42 metrů vysoká Soví věž, na její vrchol vyšplháte po 118 schodech. Uvidíte okolí města, Krušné hory a Mosteckou pánev.

Poloha: 50.6044033N, 13.7495478E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, Teplická (340 m)

Vlaková zastávka: Duchcov (1,7 km)

★★ - Naleziště Duchcovského keltského pokladu, Lahošť:

Poklad byl nalezen přímo v Obřím prameni. Byl objeven při snaze o jeho vyvedení na povrch, když po katastrofě na dole Döllinger podivuhodně zmizel. Ve skalní trhlině byl pod nánosem bahna nalezen bronzový kotel s velkým množstvím bronzových předmětů. Obří pramen je teplý léčivý minerální pramen (25-38° Celsia), který se používal v lázeňství.

Poloha: 50.6216378N, 13.7573264E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lahošť (130 m)

Vlaková zastávka: Duchcov (0,8 km)

Duchcovský keltský poklad

Byl nalezen v roce 1882 v šestimetrové hloubce při čištění prameniště Obřího pramene. Poklad tvořilo 1000 spon, 650 náramků a 100 prstenů. Nejzajímavějším předmětem však pro odborníky byly spony – šatní spínadla o velikosti 35-65 milimetrů. Ty pracují na principu dnešního zavíracího špendlíku a jejich nález byl tak významný, že odborníci od té doby používají termín „duchcovská spona“. Náramky byly vyrobeny z jednoduchých či vinutých drátů nebo tenkých pásků plechů. Prsteny byly vytvořeny z drátů či plechových pásků a byly, stejně jako náramky bohatě zdobeny. Odborníci zjistili, že do pramene byl poklad uložen někdy v letech 370 až 320 před naším letopočtem. Podle vědců šlo o dar božstvu či nadpřirozené moci. Největší část předmětů je uložena v muzeu v Teplicích, zbytek byl rozdělen mezi dvě desítky muzeí u nás i v zahraničí. Zdejší ozdoby se tak dostaly například do muzeí v Drážďanech, Londýně, Vídni nebo Norimberku.

★★ - Historické mosty, Lahošť:

Dva barokní kamenné mosty přes potok Bouřlivec. Byly vybudovány v druhé polovině 18. století.

Poloha: 50.6180572N, 13.7680231E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lahošť (0,8 km)

Vlaková zastávka: Duchcov (1,6 km)

 - Zahradní dům, Duchcov:

Empírová stavba stojí stranou hlavní zahradní osy. Byla postavena na počátku 19. století jako obydlí pro zahradníka. V té době se zadní část zahrady předělávala do podoby anglického parku.

Poloha: 50.6045461N, 13.7442800E

Parkoviště: na kraji zámecké zahrady

Autobusová zastávka: Duchcov, kino (0,6 km)

Vlaková zastávka: Duchcov (1,8 km)

 - Reálné gymnázium, Duchcov:

Pod návrhem atraktivní budovy je podepsán významný český architekt Ladislav Skřivánek. Původně šlo o budovu německého gymnázia.

Poloha: 50.6043892N, 13.7467156E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, Teplická (230 m)

Vlaková zastávka: Duchcov (1,7 km)

 - Busta Ludwiga van Beethovena a Bedřicha Smetany, Duchcov:

Obě najdeme ve Smetanových sadech. Vznikly v napjatých 30. let 20. století, kdy se vyhrocovaly vztahy mezi Čechy a Němci. Duchcovský sochař Hermann Zettitzer je vytvořil z jemnozrnného pískovce jako akt porozumění mezi oběma národy.

Poloha: 50.6064592N, 13.7502775E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Duchcov, Teplická (280 m)

Vlaková zastávka: Duchcov (1,6 km)

 

Výlet 1: Krajem věhlasného milovníka Giacoma Casanovy, důlních neštěstí a dělnických nepokojů u Duchcovského viaduktu (pěší)

Start: Duchcov, Turistický rozcestník Duchcov - kino

Cíl: Duchcov, Turistický rozcestník Duchcov - kino

Délka trasy: 15,1 km

Časová náročnost: 4 hodin 10 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Město Duchcov stojí na hraně velké těžební jámy, na hraně povrchového dolu Bílina. Přesto, že bylo ohlodáno o svoje okolí, tak si dokázalo zachovat historii a minulost, i když častokrát ne všechnu a ještě za pět minut dvanáct. Přesto je Duchcov městem, které stojí za to projít i s jeho okolím. Celkové převýšení výletu je pouhých 77 metrů. Nejvyšší bod najdeme ve výšce 250 metrů nad mořem, což bude výška, které dosáhneme na Výsypce Pokrok. Nejníže budeme před Duchcovským viaduktem – 206 metrů nad mořem.

Vhodnost: Výlet je klidný, přátelský a rozhodně nenáročný. Zařazen je v prvním stupni náročnosti. 

Zastávky:

Duchcov, Kašna svatého Floriána (0,3 km) – Duchcov, Kostel Zvěstování Panny Marie (0,4 km) – Duchcov, Národní kulturní památka Zámek Duchcov (0,6 km) – Duchcov, Zámecká zahrada (1,1 km) - Duchcov, Místo bývalého Duchcovského špitálu (1,4 km) – Duchcov, Nový pavilon s Rainerovou freskou (1,6 km) – Duchcov, Zahradní dům (1,7 km) – Duchcov, Památník Duchcovského viaduktu (1,9 km) – Duchcov, Sfingový rybník (2,1 km) – Duchcov, Liptická vyhlídka (4,8 km) – Duchcov, Jezero Emma (5,3 km) - Duchcov, Duchcovský viadukt (6,5 km) – Duchcov, Pomník katastrofy na dole Döllinger (7,4 km) – Duchcov, Památník katastrofy na dole Svěží štěstí (7,9 km) – Lahošť, Historický barokní most I (11,1 km) – Lahošť, Historický barokní most II (12,1 km) – Lahošť, Naleziště Duchcovského pokladu (12,2 km) – Duchcov, Busta Ludwiga van Beethovena (14,3 km) – Duchcov, Busta Bedřicha Smetany (14,35 km) – Duchcov, Vyhlídková věž kostela Církve československé husitské (14,6 km) – Duchcov, Socha Walthera von der Vogelweide (14,8 km) – Duchcov, Reálné gymnázium (14,9 km)