Bílina a elektrárna Ledvice při pohledu

BÍLINA

Až démonicky působí hora Bořeň tyčící se nad městem Bílina; její skalní stěny přitahují horolezce, na vrchol této národní přírodní památky se ale dostaneme i poklidným výšlapem

 

Rozvoj těžební činnosti přinesl Bílině jeden primát – je tu nejnižší místo v České republice, jedná se dno povrchového dolu Bílina; na druhou stranu město obětovalo stovky historických domů, vybetonovalo koryto řeky Bílina, které mělo vůbec zmizet pod zem a také čistota ovzduší se zhoršila natolik, že léčit návštěvníky z nemocí horních cest dýchacích už prostě nešlo

 

Město Bílina (německy Bilin) leží na stejnojmenné řece a dnes zde žije zhruba 17 tisíc obyvatel. Zdejší kraj v pradávné historii obýval slovanský kmen Lemuzů, který byl spojencem Čechů v boji proti Lužanům. To jsou hlavní představitelé Lucké války. Prvním osídlením byl přemyslovský správní hrad, který zde vyrostl v 10. století. Jeho chatrné pozůstatky lze najít v zámecké zahradě. Toto místo je archeologickou památkovou rezervací, je ale stejně jako zámek Bílina nepřístupné.

První písemnou zmínku o městě najdeme v papežských listinách z roku 993. Přemyslovský hrad časem pozbyl na své důležitosti, protože správní středisko oblasti se z Bíliny přeneslo do Mostu. Přesto zde byl už v polovině 13. století vybudován hrad, jehož majitelem byl Ojíř z Fridberka. Hrad se nacházel na území dnešního zámku, v podhradí pak vzniká město s hradbami a třemi branami. Husité Bílinu dobyli vojsky pod vedením hejtmana Jakoubka z Vřesovic.

 

Od roku 1502 vlastnili Bílinu Lobkowiczové. V roce 1873 je Bílina spojena s ostatním světem železnicí, což umožnilo další rozvoj – vyrostly tu sklárny, parní mlýn, cukrovar, porcelánka nebo jatka. Jenže rozvoj města byl podmíněn zbouráním městských hradeb a věží, které bránily v rozmachu.

 

Tragédie pro město přichází v období reálného socialismu. Rozpínající se doly a návaznost průmyslové výstavby stály za zkázou města. Historická Bílina leží v hlubokém údolí, a proto výstavba nové trati a čtyřproudové silnice byla téměř nemožná. Nakonec se to sice povedlo, ale za cenu zbourání zhruba stovky nejvýstavnějších bílinských lázeňských domů, koryto řeky Bíliny bylo vylito betonem a dnes můžeme děkovat, že se neuskutečnil původní plán, podle kterého měla být řeka zarourována do podzemí. K zemi šel i kostel svatého Štěpána, na místě části zámecké zahrady pak vyrostlo autobusové nádraží.

Samostatnou kapitolu historie tvoří místní lázeňství, na něm se možná ještě víc podepsala léta éry socialismu, ale bohužel i doba dnešní. První, kdo se zmiňuje o zdejších lázních, je Václav Hájek z Libočan. Nápad využívat lázně komerčně se zrodí v hlavě kněžny Leonory z Lobkovic, která nechá v roce 1712 prameny vyčistit. V roce 1761 jsou zbaveny nečistých vod a město může vítat první hosty. Zajímavou postavou, která se zasloužila o rozvoj lázeňství v Bílině, je Franz Ambroz Reuss. Ten odhalil jejich léčebnou schopnost a přispěl k jejich propagaci všude po světě. Zároveň byl ale Reuss propagátorem využívání uhlí jako paliva u místních obyvatel. Svahy kolem Bíliny byly totiž odlesněné. Reuss tak stál v podstatě za vznikem, ale i zánikem lázní. Prvním výrazným nájemcem lázní byl Georg Schwab, který začal po světě rozesílat hliněné džbánky s bílinskou kyselkou a nechal tu postavit první lázeňský dům. Ke konci 19. století se už vyváželo téměř dva a půl milionů lahví, největším odběratelem bylo Německo. Po znárodnění se Bílinské lázně přejmenovaly stupidně na Lázně Julia Fučíka. Původní zaměření na léčbu nemocí horních cest dýchacích muselo být zrušeno, protože Bílina se stala jedním z nejznečištěnějších měst republiky kvůli exhalacím z elektrárny Ledvice; začaly se tu tedy léčit nemoci žaludku a tenkého střeva. Lázeňský park zcela zpustl, stejně jako výstavní centrum města. Po revoluci 1989 došlo k rozdělení lázní. Jedna část se starala o stáčení vody, druhá o lázeňské procedury. Rodina Lobkowiczů dostala v restituci část původního majetku. O lázně nemělo město v podstatě zájem, a tak byly prodány soukromé firmě. Výsledkem je skutečnost, že lázně jsou pro ekonomickou nerentabilitu už delší dobu uzavřeny.

K Bílině patří i jedna z nejkrásnějších hor Českého středohoří Bořeň. Je symbolem města a na starých fotografiích a pohlednicích vždy tvoří siluetu města. V katastru Bíliny najdete také jeden český rekord. Jde o nejnižší místo České republiky. Nevzniklo přirozenou cestou, vyhloubil ho člověk a jedná se o dno povrchového dolu Bílina. Aktuálně (2020) se pohybuje pár metrů nad mořem, ale těžaři předpokládají, že se dostanou hluboko pod úroveň světového moře. Z mineralogického hlediska pak stojí za zmínku ještě Granátových vrch u Měrunic, kde těžil granáty už rod Lobkowiczů a nedaleký lom Stříbrník, kde se dodnes nacházejí opály, aragonity a augity nebývalé velikosti.

Výsypky v lokalitě Bílina

Výsypka Větrák o rozloze 55 hektarů byla zcela rekultivována v polovině 90. let. Jde o území západně od lázní Bílina a severně od vrchu Kaňkov. Do katastrů měst Bílina a Ledvice spadá vnitřní výsypka dolů Bílina, kterou najdeme západně od Ledvické elektrárny. Zatím má plochu 660 hektarů, ale to není konečné číslo. V současné době jsou na výsypce budovány kazety pro ukládání vedlejších energetických produktů z elektrárny Ledvice. Výsypka Jirásek leží východně od silnice 13 v těsném sousedství bílinské části Chudeřice. Rekultivace na 240 hektarů velké výsypce byla ukončena v roce 2005. Zcela unikátní postavení mezi výsypkami má však Radovesická výsypka. Ta vznikla na místě dřívějších obcí Radovesice, Dřínek, Hetov, Lyskovice a Chotovenka. Oblast má velikost 1200 hektarů a je suverénně největší výsypkou Mostecké pánve a jednou z největších v Evropě. Její průměrná mocnost dosahuje 70 metrů šířky a zcela dokončená rekultivace by mohla být v roce 2030. Na východě výsypka plynule přechází v masiv Českého středohoří. Od roku 2015 jsou tady prováděny výstavby nových silnic.

V Měrunicích u Bíliny byl za socialismu vybudován sklad jaderné munice Javor 50. Na ploše 150 hektarů se nacházelo malé kasárenské městečko se 170 vojáky a jejich rodinami, které podléhalo přímému velení z Moskvy. Po revoluci fungoval v objektu uprchlický tábor, který byl v roce 2006 uzavřen a dnes je vlastníkem objektu občanské sdružení. V Česku byly ještě dva podobné objekty. Javor 51 v obci Borovno sloužil po revoluci a rozdělení Československa k uložení staré federální měny, takže tu bylo pod zemí schovaných mnoho miliard korun. Javor 52 najdeme v Bělé pod Bezdězem.

Znakem města Bílína je modrý štít. V něm je hradba s prázdnou branou s vytaženou zlatou mříží s černými hroty, provázená po obou stranách dvěma okny nad klíčovou střílnou. Za hradbou vynikají dvě věže, každá se třemi okny, cimbuřím a červenou stanovou střechou se zlatou makovicí. Hradba a věže jsou stříbrné a kvádrované, okna a střílny jsou černé. Mezi věžemi je polcený štítek vpravo červeno-stříbrně dělený, v levém stříbrném poli kosmá černá orlice se zlatou zbrojí a perizoniem. Za štítkem najdeme dva zkřížené praporce s vlaštovčími ocasy, pravý je dělený černo-stříbrně, levý stříbrno-červeně, oba na zlatých žerdích. V bráně jsou dvě zúžená stříbrná vlnitá břevna.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Město Bílina leží na hlavní silnici číslo 13. V centru se na ní napojuje také silnice číslo 257. Vzdálenosti Bíliny z českých měst: Praha (100 km), Ústí nad Labem (30 km), Karlovy Vary (88 km), Liberec (125 km), Plzeň (158 km).

Autobus: Autobusové spojení do Bíliny je z Litvínova, Teplic, Loun, Měrunic, Kostomlat pod Milešovkou, Lukova a Ledvic.

Vlak: Vlakové spojení do Bíliny je přivedeno z Děčína, Chebu, Mostu, Prahy, Ústí nad Labem, Kadaně-Prunéřova, Chomutova, Štětí a Teplic.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★ - Národní přírodní rezervace Bořeň, Bílina:

Jedná se o největší povrchový znělcový útvar ve střední Evropě. V třetihorách byla při sopečné činnosti pozvednuta rula a do druhohorních slínovců se dostal velký znělcový útvar. Ve čtvrtohorách eroze vypreparovala tuto unikátní horu. Některé její stěny jsou vysoké až 100 metrů. Z vrcholu je nádherný a široký výhled do celého okolí. Znělcové stěny jsou využívány horolezci. Svoji podobností se kopci Bořeň říká také česká Ďáblova hora, protože připomíná ikonickou horu ve Wyomingu. Zdejší rezervace je místem výskytu vzácných rostlin a živočichů. Zaznamenáno tu bylo několik druhů netopýrů. Na Bořeni můžete spatřit kriticky ohroženou Ladoňku vídeňskou, nachází se tu také jedna z pěti lokalit výskytu Hvězdice alpské a jedna ze čtyř lokalit výskytu v České republice Lomikámenu trsnatého křehkého. Mech Trhutka papilnatá se tu navíc objevuje na jediném místě v České republice. Navíc na Bořeni byly nalezeny pozůstatky sídliště knovízské kultury, které tu bylo v letech 1100 až 800 před naším letopočtem.

Poloha: 50.5276667N, 13.7639031E

Parkoviště: pod vrchem (1,2 km)

Autobusová zastávka: Hrobčice, Chouč, rozcestí (2,7 km)

Vlaková zastávka: Bílina kyselka (3,2 km)

Liběšická stráň

Je vůbec nejcennější části celé Národní přírodní rezervace Bořeň. Nejvýznamnější lokalita výskytu Hvězdice alpské v Čechách. Tato rostlina se běžně vyskytuje v Alpách a je pozůstatkem posledních dob ledových. Problém však způsobují v dřívějších dobách vysazené napatřičné rostliny, které se tu chovají jako invazivní – borovice černá, hloh, trnka či šípková růže. Zajímavostí Bořně je pak skutečnost, že je nejradioaktivnějším vrchem celého Českého Středohoří. Za ním následuje Zlatník, Želenický vrch a Kaňkov.

 

GALERIE: DÉMONICKÝ KOPEC BOŘEŇ

★★★★ - Tovární budova stáčírny, Bílina:

O výstavbu se zasloužil kníže Mořic Lobkovic v roce 1898. Chyběly totiž kapacity pro plnění lahví a mytí džbánků. Nedostačující byly také prostory, kde se vyráběly Bílinské zažívací pastilky. Kníže se domluvil s architektem Franz Sablíckem, že budova bude připomínat zámek, a dodnes ji považují mnozí návštěvníci za stavbu šlechtického sídla. Na počátku 2. světové války ji zabral německý Wermacht, po válce tu sídlilo ředitelství lázní. Dnes je tu expozice muzea, pořádají se tu společenské akce a najdete tu podnikovou prodejnu.

Poloha: 50.5418153N, 13.7591517E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (0,8 km)

Vlaková zastávka: Bílina kyselka (80 m)

★★★ - Lesní kavárna, Bílina:

Památka na jubilejní zemskou výstavu v Praze v roce 1891. Původně se jednalo o expoziční pavilon Lobkowiczů, který byl po výstavě rozebrán a přestěhován do lázeňského parku. Dřevěná budova ve švýcarském stylu dnes slouží jako restaurace.

Poloha: 50.5411433N, 13.7570622E

Parkoviště: v lázních (0,3 km)

Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1,2 km)

Vlaková zastávka: Bílina kyselka (0,5 km)

Bílina – nejšpinavější česká řeka

Ve starších mapách a knihách se lze setkat s názvem Bělá. To potvrzuje i název zastávky městské hromadné dopravy v Trmicích u Ústí nad Labem, která se jmenuje Bělský můstek. Prameny řeky Bíliny jsou uváděny dva. Oba najdeme v katastru obce Blatno na Chomutovsku. Vodítkem vám budiž Stará Blatenská cesta, která tvoří hranici Přírodního parku Bezručovo údolí. Pokud půjdeme po této cestě z kopce dolů, tak jeden z pramenů budeme mít po pravé ruce asi 50 metrů od cesty; druhý po levé ruce zhruba 250 metrů od cesty. Ten druhý pramen vydávala za oficiální prameniště i Česká televize v pořadu Zpět k pramenům. Nicméně nepřesnost určení nemění nic na tom, že v Krušných horách se zrodí řeka, která má vodu srovnatelnou kvalitou s vodou pro kojence. To trvá až do okamžiku, kdy řeka steče Telčským údolím do vodní nádrže Jirkov. Pak už to jde s řekou jenom a jenom z kopce. Protéká velkými městy – Jirkov, Litvínov, Most, Bílina, Teplice a všude na své pouti je vystavena znečišťujícím látkám průmyslu a těžby. Navíc jen šestina toku řeky Bíliny je vedena jejím přirozeným korytem, na mnoha místech je dokonce zatrubněna, což omezuje nebo dokonce ničí samočistící říční proces. Po 81. kilometrech cesty dorazí Bílina do Ústí nad Labem, kde se vlévá z levé strany do Labe. Tady už hygienici zjistí běžně v řece arzén, rtuť, fenoly a jiné nebezpečné a karcinogenní látky. Je nutné poznamenat, že za posledních 30 let se kvalita řeky a její čistota výrazně zlepšila. Přesto je stále oproti jiným řekám nedostačující. Navíc vzhledem k místům, kde řeka teče, tak nedosáhne nikdy asi absolutní čistoty. Vodohospodáři se také postupně snaží vrátit řeku zpět do původního koryta, i když se jedná o běh na dlouhou trať. Přesto je možné řeku Bílinu využívat i jako vodáckou řeku. Sjíždět se dá celý rok z Rudolic, což je část Mostu až do Ústí nad Labem.

★★★ - Kostel svatých Petra a Pavla, Bílina:

Na místě byl kostel datován už v roce 1067. Současná stavba vyrostla na začátku 14. století, později byla ještě dvakrát přestavena. Nejcennějším vybavením kostela jsou náhrobky rodu Lobkowiczů a dalších majitelů Bíliny pocházející ze 16. století. Část se jich nachází na vnější a část na vnitřní straně kostelní budovy.

Poloha: 50.5474756N, 13.7750181E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, náměstí (190 m)

Vlaková zastávka: Bílina (1,1 km)

★★★ - Přírodní rezervace Trupelník, Hrobčice:

Zajímavá a významná paleontologická lokalita. Vrch kopce v pravěku tvořilo jezírko, do kterého se usazoval diatomit, který je schopný obtiskovat do sebe jak rostlinné, tak i živočišné druhy. Nejvýznamnější nálezy jsou v blízkosti samotného vrcholu. Na severním svahu je navíc popsána puklina, která je vyplněna krystaly sádrovce.

Poloha: 50.5344722N, 13.8017800E

Parkoviště: na kraji lokality

Autobusová zastávka: Hrobčice, Kučlín (350 m)

Vlaková zastávka: Bílina (4,2 km)

Trupelník se stal náhradním domovem mnoha rostlin

Nedaleko odsud byla až do 80. let Přírodní památka Bělák, která byla zasypána výsypkou hnědouhelného dolu. Než se tak stalo, desítky dobrovolníků přesazovali vzácné květiny na Trupelník a ty se tu nadmíru dobře chytly. Nejvýznamnější z nich Len žlutý dokonce tak dobře, že zde vytvořil nejvýznamnější populaci na levém břehu řeky Labe. Stejně tak byl přesazen i Hlaváček jarní či na podzim kvetoucí Šanta lesostepní.

 

GALERIE: PŘÍRODNÍ REZERVACE TRUPELNÍK

★★★ - Budova inhalátoria, Bílina:

Historická budova byla postavena v roce 1898. Sloužila k lázeňským procedurám a zároveň byla kolonádou pro lázeňské hosty. Vystavena je v novorenesančním stylu. Na budově je také zavěšena pamětní deska Johanna Wolfganga Goetheho, která připomíná jeho pobyty v místních lázních.

Poloha: 50.5418972N, 13.7582075E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1 km)

Vlaková zastávka: Bílina kyselka (190 m)

★★ - Památník Reussů, Bílina:

Otec a syn Reussovi byli hlavními propagátory zdejší Bílinské kyselky. 29. května 1898 jim byl slavnostně odhalen pomník v blízkosti tehdy nové budovy tovární stáčírny.

Poloha: 50.5420400N, 13.7587225E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1 km)

Vlaková zastávka: Bílina kyselka (200 m)

★★ - Zámek Bílina, Bílina:

Na kopci bývalo přemyslovské správní hradiště, které zaniklo v první polovině 13. století, když jeho funkci převzal mostecký hrad. V polovině 13. století vyrostl na místě dnešního zámku hrad. Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz zahájil roku 1675 přestavbu na barokní zámek. Ve druhé polovině 19. století přestala být Bílina rodovým sídlem. Po revoluci se sem ovšem Lobkowiczové vrátili a zámek je dnes nepřístupný.

Poloha: 50.5483192N, 13.7762086E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, náměstí (0,3 km)

Vlaková zastávka: Bílina (1,2 km)

Archeologická památková rezervace Bílina

Jedno z nejvýznamnějších českých hradišť vzniklo už v poslední třetině 9. století. Už tehdy byla Bílina jedním z klíčových center přemyslovského státu. Kníže Břetislav I. bojoval v té době s německým králem Jindřichem III. o oblast dnešních Krušných hor. Proto byla pro správce Bílinského hradiště Prkoše prioritou obrana hranic. Jenže Prkoš nebyl zase až tak čestný a Břetislava I. zradil a umožnil německému vojsku pod vedením markraběte Ekkeharda II. proniknout hluboko do Čech. Za tuto zradu byly Prkošovi useknuty ruce a nohy, pak byl hozen do Bíliny, kde se utopil. Následně se zdejší správci střídali, posledním byl Jaroš v roce 1222. Pak úlohu Bílinského hradiště převzal hrad v Mostě. Nicméně Bílinu získal Ojíř z Frýdberka, který tu založil hrad, základ dnešního zámku. Pro archeology je zdejší lokalita stálou výzvou. Odkryto tu bylo 200 hrobů, jejich počet se ale odhaduje na 800 v celé lokalitě. Stále však nenarazili archeologové na základy Mstišova dvorce a kostela svatého Petra, o kterých jsou písemné záznamy.

★★ - Přírodní rezervace Dřínek, Hrobčice:

Malá rezervace s teplomilnými rostlinnými společenstvy. Silně ohrožený Kavyl tenkolistý patří k nejkrásnějším českým travám.

Poloha: 50.5316906N, 13.8138647E

Parkoviště: v Razicích (1 km)

Autobusová zastávka: Hrobčice, Razice (1,4 km)

Vlaková zastávka: Bílina (5 km)

★★ - Lázeňský dům Bílina, Bílina:

Hlavní lázeňský dům dával hostům veškerou péči ve vybavených pokojích. Byl tu i společenský salon, lázeňské kabinky s inhalátory a čítárna. Budova byla postavena v roce 1878 v pseudorenesančním slohu architektem Franzem Sablickem. V současné době nejsou lázně v provozu. Hned vedle lázní roste památný strom Liliovník v lázeňském parku; jeho výška je 18 metrů a obvod kmene je 170 centimetrů. Za budovou je pak lázeňský hudební altán.

Poloha: 50.5424764N, 13.7581539E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1,1 km)

Vlaková zastávka: Bílina kyselka (290 m)

★★ - Pramen Bílinské kyselky, Bílina:

Minerální voda vychází přímo ze srdce Českého středohoří. Čerpá se z hloubky více než 190 metrů z masivu vrchu Kaňkov. Začátek lázeňství v Bílině je datován do roku 1761, kdy byly tři tehdejší prameny svedeny do jednoho rezervoáru a očištěny od divokých vod, které kyselku znečišťovaly. Obrovský podíl na věhlasu lázní měli dva muži balneolog Franz Ambrosius Reuss a jeho syn mineralog August Emanuel von Reuss. Původní vývěr Bílinské kyselky najdeme za hlavní lázeňskou budovou; koncem 19. století byl nad ní vybudován malý neorenesanční altánek. Za původním pramenem můžeme vstoupit do lázeňského parku, který má podobu průchozího anglického parku.

Poloha: 50.5429539N, 13.7567483E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1,2 km)

Vlaková zastávka: Bílina kyselka (420 m)

Královna léčivých vod

Tak je nazývána Bílinská kyselka. Je nejcennějším pramenem České republiky a je ověnčena řadou zlatých medailí z celého světa. Voda obsahuje hlavně sodík, draslík, vápník, hořčík a železo. Od roku 1781 se Bílinská kyselka vyváží do světa v hliněných džbáncích. V roce 1900 byl roční export ve výši téměř čtyř a půl milionu těchto džbánků. Pití Bílinské kyselky se doporučovalo při nemoci dýchacích orgánů, chorobách žaludku, slinivky břišní, ledvin a močového měchýře, jater, žlučníku a dně. Užívá se ale také formou inhalace při onemocnění horních cest dýchacích. Jako nejlepší přírodní nápoj při léčbě diabetes získala v roce 1900 Grand Prix na světové výstavě v Paříži.

 - Městská hradba, Bílina:

Zachovala se jen malá část. Jedná se o pozůstatek staré hradební zdi, do které byl časem proražen vchod pro lepší průchod.

Poloha: 50.5467103N, 13.7752703E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, náměstí (270 m)

Vlaková zastávka: Bílina (1,2 km)

 - Věžový vodojem, Bílina:

Výjimečně řešená budova věžového vodojemu. Tato oktagonální železobetonová stavba o výšce 43 metrů byla postavena v letech 1915-6 pro potřeby sklárny Weinmann. Vodojem je umístěn na osmi železobetonových pilířích se čtyřmi průvlaky. Uvnitř jsou dvě nádrže o celkovém objemu 150 kubíků. Stavba je technickou památkou.

Poloha: 50.5699558N, 13.7900639E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, Chudeřice, závod (450 m)

Vlaková zastávka: Bílina - Chudeřice (0,6 km)

 - Husitská bašta, Bílina:

S husity nemá nic společné a ani se neví, kde se vzal zavádějící název. Víceboká bašta byla součástí městských hradeb. Dnes je na místě restaurace.

Poloha: 50.5472622N, 13.7727169E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, Lidl (170 m)

Vlaková zastávka: Bílina (1,2 km)

 - Kostel Zvěstování Panně Marie, Bílina:

Pozdně gotická sakrální stavba pochází z roku 1420. Kostelu v kartuši vévodí lobkowiczký znak z období kolem roku 1600. Hlavní oltář je raně barokní s obrazem Zvěstování Panny Marie.

Poloha: 50.5431497N, 13.7689175E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bílina, 5. května (80 m)

Vlaková zastávka: Bílina kyselka (0,9 km)

 

Výlet 1: Procházka po lázeňské a historické části Bíliny a výstup na ikonickou horu Bořeň, která zdobí horizont města (pěší)

 

Start: Bílina, Turistický rozcestník Bílina - náměstí

Cíl: Bílina, Turistický rozcestník Bílina - náměstí

Délka trasy: 19,5 km

Časová náročnost: 6 hodin 25 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Město Bílina je dnes už odleskem své bývalé krásy, protože na její podobě se hodně podepsalo rozšiřování dolů na hnědé uhlí. Tento výlet nás vezme do lázeňské části města, ale nabídne i zbývající historické památky města. Kromě toho se projdeme po třech přírodních památkách v okolí, mezi kterými bezkonkurenčně ční ikonická hora Bořeň. Nejvyšší bod najdeme právě tady, ve výšce 539 metrů nad mořem. Nejnižší bod bude pouhých 200 metrů nad mořem, a to při přechodu řeky Bíliny. Celkové převýšení výletu bude 560 metrů nad mořem.

Vhodnost: Výlet není náročný, lze ho zařadit na pátý prostřední stupeň obtížnosti. Od Přírodní rezervace Trupelník by se vyplatilo mít navigaci pro lepší orientaci v prostoru.

Zastávky:

Bílina, Husitská bašta (0,2 km) – Bílina, Kostel svatých Petra a Pavla (0,7 km) – Bílina, Zámek Bílina (0,8 km) – Bílina, Městská hradba (0,9 km) – Bílina, Kostel Zvěstování Panně Marii (2 km) – Bílina, Tovární budova stáčírny (2,9 km) – Bílina, Budova inhalátoria (3 km) – Bílina, Památník Reussů (3,1 km) – Bílina, Lázeňský dům Bílina (3,2 km) – Bílina, Pramen Bílinské kyselky (3,4 km) – Bílina, Lesní kavárna (3,6 km) – Bílina, Národní přírodní rezervace Bořeň (7,4 km) – Hrobčice, Přírodní rezervace Trupelník (13,6 km) – Hrobčice, Přírodní rezervace Dřínek (15,5 km)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★ - Zřícenina hradu Kostomlaty, Kostomlaty pod Milešovkou:

Hrad byl postaven po roce 1300 pány z Oseka. Brzy ho však kupuje Karel IV., který si ho ale moc neužije, protože za dobré služby ho věnuje pánům ze Žerotína. V husitských bitvách jej na třetí pokus dokázala porazit až vojska hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Počátkem 17. století už byl hrad neobydlený. O jeho oživení se postarala v polovině 19. století výletní restaurace. V posledních letech byla zřízena ve zdejším bergfritu vyhlídková rozhledna. A kdybyste náhodou narazili na postavu, která má na čele černý kalich, tak je to duch Jakoubka z Vřesovic, který tu prý po poraženém hradě bloumá.

Poloha: 50.5542428N, 13.8794594E

Parkoviště: v Kostomlatech pod Milešovkou (0,7 km)

Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, náměstí (1,3 km)

Vlaková zastávka: Ohníč (6,4 km)

Typy věží

Historie a architektura rozděluje věže do několika kategorií: První z nich je obytná, která se jinak nazývá donjon a bývá zpravidla čtverhranná, věž útočištná či obranná se nazývá bergfrit. Hradební věží nazýváme tu, která zpevňuje exponovanou část hradeb a bývá většinou opatřena podsebitím či střílnami. Flankovací věž je zase hradební věž užívaná k boční střelbě. Bateriová věž je vlastně flankovací věž, která ale umožňovala dělostřeleckou obranu, většinou je okrouhlá a velmi mohutná. Máselnice je okrouhlá hradební věž, která má užší nástavbu s ochozem. Branská věž měla v sobě průjezdní bránu, studniční věž chránila zdroj vody a schodišťová věž obsahovala schodiště.

 

GALERIE: ZŘÍCENINA HRADU KOSTOMLATY

★★ ★★ - Přírodní rezervace Hradišťanská louka, Hrobčice:

Nejvýše položenou louku Českého středohoří najdeme na plošině druhé nejvyšší hory České středohoří Hradišťany. Kdysi se jí říkalo Orchidejová louka pro hojný výskyt vstavačovitých rostlin. Jenže používání průmyslových hnojiv v 50. letech je téměř vyhubilo. Nejcennějšími rostlinami tu jsou kriticky ohrožené trávy Starček oranžový a Kostřava ametystová. Ochrana se vztahuje i na místní archeologickou lokalitu, která zahrnuje kamenné valy, jejichž postavení se datuje do doby bronzové, kdy tu žil lid knovízské kultury.

Poloha: 50.5086036N, 13.8698342E

Parkoviště: turistický rozcestník Baková – hájovna (3,2 km)

Autobusová zastávka: Třebívlice, Skalice (5,6 km)

Vlaková zastávka: Třebívlice (10,4 km)

★★★★ - Přírodní památka Štěpánovská hora, Hrobčice:

Památka vznikla kvůli ochraně jedné z nejvýše položených stepních lysin Českého středohoří. V lokalitě byl zaznamenán výskyt subtropického pavouka Křížáka pruhovaného. Ze zvláště chráněných a ohrožených rostlin zde můžete narazit na Medovník meduňkolistý nebo Modřenec tentokvětý.

Poloha: 50.5351964N, 13.8720014E

Parkoviště: turistický rozcestník Lukov - rozcestí (2,2 km)

Autobusová zastávka: Lukov (2,4 km)

Vlaková zastávka: Ohníč (9,7 km)

 

GALERIE: PŘÍRODNÍ PAMÁTKA ŠTĚPÁNOVSKÁ HORA

★★ Přírodní rezervace Březina, Kostomlaty pod Milešovkou:

V Českém středohoří ojedinělé rašeliniště. Ochrana je zřízena kvůli četnému výskytu obojživelníků. Ale také kriticky ohrožené rostlině Bublinatce obecné, která přežívá plně ponořená ve vodě. Žlutě kvetoucí rostlina se dnes v České republice objevuje maximálně na deseti místech.

Poloha: 50.5477061N, 13.9028897E

Parkoviště: na kraji silnice (0,6 km)

Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, Pod Březinou (1 km)

Vlaková zastávka: Žalany zastávka (6 km)

 

GALERIE: PŘÍRODNÍ REZERVACE BŘEZINA

★★★ Granátový vrch, Měrunice:

Už název vypovídá, že jde o jedno z nejhojnějších nalezišť českého granátu. Nacházející se tu diatremy, což jsou přívodní vulkanické dráhy. Jedná se vlastně o rodící se vulkán v malém. Jde o velmi malá trubkovitá do hloubky se zužující tělesa, která jsou vyplněná vším, co bylo zachváceno při výchozu z hlubin. A tím nejcennějším, co bylo vyneseno na povrch, jsou české granáty. Podle mineralogů se tu dají nalézt vždy, a to až do velikosti 5 milimetrů. Má to několik podmínek – hledejte na poli v okolí Granátového vrchu; hledejte po hluboké orbě – tedy na jaře a na podzim; musíte kleknout na kolena a dát oči co nejblíž k zemi, jen tak spatříte granát. Zajímavostí je, že granáty se tu těžily hlubinnými děly už v 19. století, kdy za těžbou stál rod Lobkowiczů.

Poloha: 50.4723272N, 13.8114239E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Měrunice (0,9 km)

Vlaková zastávka: Libčeves (3,5 km)

★★★ Kostel svatého Jakuba Většího v Mrzlicích, Hrobčice:

Cenná učebnice pro architekty. Kostel vyrostl na místě kaple, která tu stála už od 14. století, v roce 1676. V roce 1838 byl přestavěn do pozdně klasicistní podoby. Od té doby trvá jeho zakonzervovaná klasicistní budova, i když na začátku 21. století byla už v téměř dezolátním stavu .Postupně se díky skupině nadšenců opravuje.

Poloha: 50.5111039N, 13.8100667E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hrobčice, Mrzlice (220 m)

Vlaková zastávka: Bílina kyselka (7,1 km)

★★ Studánka Panny Marie, Kostomlaty pod Milešovkou:

Voda s léčivými účinky a poutní místo. Prvním zázračně uzdraveným se stal kostomlatský panský sládek Kryštof Habel. O jeho uzdravení se brzy mluvilo všude a ke studánce začaly proudit davy nemocných. Hned po prvním zázraku zde vyrostla kaple, která ale stála jinde než dnes a byla mnohonásobně větší, protože byla vybavená oratoří, sakristii a kůrem. Její součástí byly i varhany. V průběhu 18. století ročně přišlo ke studánce až 30 tisíc poutníků.

Poloha: 50.5587722N, 13.8778300E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, náměstí (0,9 km)

Vlaková zastávka: Ohníč (6,1 km)

★★★ Radovesická výsypka, Hrobčice:

Na největší výsypku severních Čech se ukládá zemina z dolu Bílina. Na výsypku ji dovážel pásový dopravník dlouhý několik kilometrů. Kvůli výsypce bylo zničeno pět vesnic – Radovesnice, Chotovenka, Hetov, Dřínek, Lyskovice. Mocnost zeminy se tu pohybuje mezi 50 až 70 metry. Nejmocnější vrstva byla nasypána v ose bývalého potoka, a to do výšky 120 metrů. Výsypka po dokončení bude sloužit rekreačním účelům a budou tu vybudovány nové silnice.

Poloha: 50.5460908N, 13.8246175E

Parkoviště: na kraji lokality

Autobusová zastávka: Hrobčice, Razice (1 km)

Vlaková zastávka: Bílina (5,7 km)

★ Josefův kámen, Kostomlaty pod Milešovkou:

Kousek pod vrcholem kopce Skalička stojí obelisk. Připomíná návštěvu císaře Josefa II. v Kostomlatech v roce 1779. Tehdy ale ještě nebyl císařem, jen arcivévodou. Josefův kámen byl vztyčen v roce 1881.

Poloha: 50.5527381N, 13.8691342E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, náměstí (0,9 km)

Vlaková zastávka: Žalany (5,7 km)

Byl Josef II. zdatný turista?

Na návštěvu kraje zavítal arcivévoda Josef II. v roce 1779. Tehdy šel se svojí družinou z Lelova do Mukova a po cestě prošel i Kostomlaty. Původní podoba obelisku byla jiná. Do kamene byl vytesán v němčině nápis: „Císaři Josefu II. osvoboditeli z tisíciletého nevolnictví u příležitosti stého výročí věnují z nejhlubší vděčnosti obyvatelé Kostomlat a okolí“. V horní části byla bronzová deska, která později zmizela. Stejně tak kovaný plůtek.

 Zámek Kostomlaty pod Milešovkou, Kostomlaty pod Milešovkou:

Barokní zámek byl postaven v poslední třetině 17. století. Nechal ho postavit hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic, ale už o tři roky později přechází do majetku rodiny Clary-Aldrigen; i potom zámek často střídá své majitele. V roce 1888 je přestavěn na ženské vězení. Dnes je zde výchovný ústav pro mládež.

Poloha: 50.5619481N, 13.8717789E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, náměstí (0,5 km)

Vlaková zastávka: Ohníč (5,6 km)

 

Výlet 2: Návštěva zříceniny kostomlatského hradu, nejvýše položené louky Českého středohoří a Granátového vrchu, kde na nás čekají kamínky krvavé barvy (horské kolo)

 

Start: Kostomlaty pod Milešovkou, Turistický rozcestník Kostomlaty pod Milešovkou

Cíl: Kostomlaty pod Milešovkou, Turistický rozcestník Kostomlaty pod Milešovkou

Délka trasy: 41,6 km

Časová náročnost: 3:35 hodiny, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet mapuje nejzajímavější místa takzvaného Kostomlatského Českého Středohoří. Patří mezi ně hrad Kostomlaty a Granátový vrch, kde můžeme nasbírat i krásné pyropy, tedy granáty. Nejvyšší bod výletu leží tentokrát ve výšce 746 metrů nad mořem, což je nadmořská výška Hradišťanské louky. Nejníže budeme ve výšce 327 metrů nad mořem v Razicích, těsně před vjetím na Radovesickou výsypku. Celkové převýšení výletu je 951 metrů nad mořem.

Vhodnost: Výlet patří k náročnějším kusům, a to kvůli výraznějšímu převýšení, proto ho řadíme do kategorie devět.

Zastávky:

Kostomlaty pod Milešovkou, Zámek Kostomlaty pod Milešovkou (0,5 km) – Kostomlaty pod Milešovkou, Studánka Panny Marie (1,1 km) – Kostomlaty pod Milešovkou, Zřícenina hradu Kostomlaty (2,2 km) – Kostomlaty pod Milešovkou, Přírodní rezervace Březina (5,3 km) – Hrobčice, Hradiště Knovízské kultury (10,1 km) – Hrobčice, Přírodní památka Štěpánovská hora (10,6 km) – Hrobčice, Přírodní rezervace Hradišťanská louka (18,4 km) – Měrunice, Granátový vrch (26,2 km) – Hrobčice, Kostel svatého Jakuba Většího v Mrzlicích (31,3 km) – Hrobčice, Radovesická výsypka (37,7 km) – Kostomlaty pod Milešovkou, Josefův kámen (40,8 km)