Pohled z Bouřňáku do Mostecké pánve.jpg

HROB

Na začátku 17. století vyrostl ve městě Hrob protestantský nenápadný kostel; jeho vypálení ale bylo tak významné, že přímo způsobilo vznik třicetileté války

 

Přesně na den 283 let po incidentu, který se stal počátkem jedné z nejděsivějších válek na starém kontinentě, byl v Hrobě položen základ nového protestantského kostela; ten se stal prvním secesním svatostánkem na českém území; dnes město bojuje o jeho záchranu, do kostela se zakousl čas a ruce nenechavých pobertů, kteří železné části pomalu přesunuli do sběrných surovin

 

Hrob (německy Klostergrab) je malé město se 2 000 obyvateli, které ale ovlivnilo světové dějiny tak jako málokteré jiné české město. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1282, kdy tuto ves získal do majetku osecký klášter.

Podle ústního podání, které bylo písemně zaznamenáno až mnohem později, se tradovalo, že první křesťanská modlitebna byla postavena na místě původní pohanské svatyně na dnešním Tržním náměstí už v roce 905. Ve svých počátcích se obec jmenovala Hroby, neměla ale vůbec nic společného s místem pro ukládání mrtvých. Jméno získala po prospektorských rýhách v kopcích, kterými se zkoumalo podloží a hledaly se stříbrné rudy.

 

V roce 1341 byla do Hrobů přeložena dálková kupecká stezka. Ta původně vedla přes Osek, klášterní představitelé ale chtěli mít centrum Oseka klidné a k modlitbám způsobilé. Podle historiků se stávají Hroby městem za vlády Karla IV.; privilegia jsou mu přidělena, protože se tu pod zemí ukrývá poměrně velké bohatství v podobě rud stříbra a dalších kovů. V polovině 14. století dochází ke krizi hornictví v celé střední Evropě, a to vede i k úpadku města Hroby.

 

K renesanci hornictví a dalšímu rozmachu dochází znovu až o sto let později, kdy Jiří z Poděbrad potvrzuje hornická privilegia města. Do této doby jsou dějiny Hrobů ryze provinční záležitostí. Pak ale přichází okamžik, který z dějin města dělá dějiny celoevropské, neřkuli světové.

Úloha kostela v Hrobech při vypuknutí třicetileté války

Od počátku 17. století na starém kontinentě panuje napětí mezi reformací a starou katolickou církví. V roce 1607 si stěžují i občané Hrobů, že jejich farář odmítá udělovat svátost pod obojí. Ke katolicismu se hlásí jen čtyři rodiny z města, a tak si protestantská většina povolá evangelického pastora, který káže v soukromém domě. Arcibiskup Karel z Lamberka, který sídlí v nedalekém klášteře v Oseku, pro to ale nemá pochopení a vyhrožuje, že ochromí dodávky potravin do města. V roce 1611 abdikuje Rudolf II., který vyhlásil za svého panování Rudolfův Majestát. V něm písemně slíbil, že Češi si mohou podržet náboženské svobody. To potvrdí i jeho nástupce císař Matyáš; v Hrobech tak zavládne nadšení a začne se se stavbou jednolodního protestantského kostela, a to i bez arcibiskupova souhlasu. V roce 1612 umírá arcibiskup Karel z Lamberka a na jeho místo nastupuje mnohem tvrdší antireformátor – opat Strahovského kláštera Jan Lohelius. Ten okamžitě nařizuje zastavit stavbu. Hrobští se obracejí na defenzory, což jsou dnešní ombudsmani, kteří mají dohlížet na dodržování náboženských svobod v zemi, a ti dávají za pravdu Hrobským. Situace se znovu přiostřuje v září 1613, kdy přijíždí arcibiskup Jan Lohelius na návštěvu oseckého kláštera. K audienci si povolá i hrobské radní. Ti ale nepřijdou, vymluví se na mor ve městě. Po dvou měsících arcibiskup Lohelius žádost opakuje. Stejně tak se mu vrací i stejná omluva. 5. června 1614 je protestantský kostel vysvěcen, místní měšťané dokonce objednávají v německém Freiburgu zvony, ty už ale nikdy na místo nedorazí. 27. září 1614 přijíždí do Hrobů osecký hejtman Benedikt Maüsekönig, který nechává kostel uzamknout a zapečetit. Měšťané se znovu obracejí na defenzory; ti doporučují nehrotit situaci a konat protestantské bohoslužby na jiném místě. Jako odvetu odvolává 23. května 1615 arcibiskup celou městskou radu a hejtman Maüsekönig vykazuje 15. prosince 1615 protestantského kněžího Christophera Ludera z města. V červnu 1617 na zemském sněmu katolíci posilují své pozice, a tak chce arcibiskup kauzu kostela v Hrobech jednou provždy ukončit. 12. prosince 1617 přijíždí hejtman Maüsekönig do města i s ozbrojenými dragouny a zaútočí na obránce kostela. K zemi padají první mrtví, svatostánek hoří a najatí hejtmanovi dělníci rabují kostel a odnášejí vše, co má nějakou cenu. Druhý den vjíždí na scénu sám arcibiskup Jan Lohelius a při pohledu na doutnající trosky kostela řekne jedno jediné slovo: „Strhnout!“ Zdrcení měšťané dávají věc rychle k soudu. Ten jim dá za pravdu a nařídí arcibiskupovi na vlastní náklady postavit kostel nový. Jenže arcibiskup má mocného spoluhráče – krále Matyáše. Ten se arcibiskupa zastane, zbaví ho odpovědnosti a odůvodní to tím, že konal na jeho příkaz. Situace nemůže být napjatější, protestantské síly vyjadřují podezření, že v Praze vyvolávají ostré protievangelické tendence hlavně místodržící, konec konců některé dopisy Matyáše ohledně kostela v Hrobech to potvrzují. 23. května 1618 vyrazí čtveřice evangelíků na Pražský hrad, hádka zde nabere obrátky a místodržící Slavata a Martinec společně s písařem Fabriciem letí do hradního příkopu. Třicetiletá válka začíná.

V horách nad Hrobem najdeme vesnici Moldava. Její název pochází ze starogermánského „milti ahwa“, což znamená Hojná voda. Moldava je místem, kde najdeme kořeny českého sklářství. První doklady o vzniku zdejší sklářské hutě jsou z roku 1392. Dlouhá léta žili místní obyvatelé z těžby a prodeje rašeliny, která se dovážela i do teplických lázní.

 

Je jen málo míst v republice, kde bychom našli tak neposkvrněnou přírodu jako na Moldavě. Seznam ohrožených rostlin a zvířat, které se zde vyskytují, by byl dlouhý na několik stran. V roce 1958 zde byl omylem zastřelen na dlouhá léta poslední Los evropský v českých zemích. Další exemplář byl viděn až v roce 1987.

Znakem města Hrob je svislý polcený štít. V pravé polovině je červený, v levé modrý. V pravém červeném poli je doleva obrácený stříbrný dvouocasý lev se zlatou zbrojí, jazykem a korunou. Na spodní části levého modrého pole je černý otvor do šachty obklopený skalami přirozené barvy. Z otvoru vystupuje zlatá biskupská berla překřížená kladivy přirozených barev.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Hrobem prochází hlavní silnice číslo 27. Ta se tu setkává s další hlavní silnicí číslo 382. Vzdálenosti Hrobu z českých měst: Praha (101 km), Ústí nad Labem (31 km), Karlovy Vary (92 km), Liberec (126 km), Plzeň (128 km).

Autobus: Autobusové spojení do Hrobu je z Litvínova, Chlumce, Dubí, Oseka, Krupky, Teplic a Moldavy.

Vlak: Vlakové spojení je do Hrobu přivedeno z Moldavy, Mostu a Ústí nad Labem.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★ - Základy protestantského kostela, Hrob:

Dějiště incidentu, který zahájil třicetiletou válku. Protestanti stavěli kostel dlouhé tři roky. Stejně dlouhou dobu pak sloužil svému účelu. 12. prosince 1617 byl katolickými silami vypálen a stržen. Konflikt se později ještě vyostřil, přerostl v pražskou defenestraci a ta spustila třicetiletou válku. V létě roku 1913 objevili protestanté na pozemku místního pivovaru základy původního kostela. Při jejich preparování byly nalezeny i lidské kosti, roztavený kov a řada střepů.

Poloha: 50.6575367N, 13.7229953E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hrob (350 m)

Vlaková zastávka: Hrob (0,6 km)

★★★★ - Evangelický kostel Vzkříšení, Hrob:

Základní kámen kostela byl položen 12. prosince 1900, přesně 283 let po vypálení bývalého protestantského kostela. Budova je postavena ve stylu německé secese architektonickým ateliérem Schlling und Gräbner. Byl to jejich první počin na území naší země a vůbec první secesní kostel v České republice. Bohoslužby Německé evangelické církve se tu však konaly jen do roku 1945.

Poloha: 50.6593189N, 13.7261511E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hrob (340 m)

Vlaková zastávka: Hrob (0,6 km)

Kostel s neopakovatelnou a nezaměnitelnou podobou je v havarijním stavu

Dominantou je 40 metrů vysoká věž, kterou zdobí na vrcholu třímetrový kříž. Ten byl dřív pozlacen. Kostelní loď o rozměrech 32 x 15 metrů pojme 350 lidí. Nad hlavním vchodem jsou reliéfy postav, které ovlivnily protestantské učení. Jde o císaře Josefa II., který vydal Toleranční patent, švýcarského náboženského reformátora Ulricha Zwingliho, německého reformátora Martina Luthera a švédského krále Gustava Adolfa, luterána, který se horlivě zapojil do třicetileté války. Naprosto výjimečné jsou věžní hodiny lipských mistrů. Musejí se stále ručně natahovat a disponují ojedinělým hodinovým strojkem. Nenahraditelná škoda vznikla na oknech, vitráže zobrazovaly výjevy ze života Martina Luthera. Kameny vandalů je ale zničily. Uvnitř se zachoval oltář a kazatelna vytesané z bílého pískovce, obojí je darem lipského evangelického svazu. Dar z Berlína, oltářní obraz Nanebevzetí Ježíše Krista, byl ukraden neznámo kdy a kým. V havarijním stavu je kotelna na uhlí, horkovzdušný rozvod, ale i kostelní klenba. Po válce zabavený kostel získala Církev československá husitská. Ta ho sice užívala jen do konce 60. let, ale je stále vlastníkem. Právě husitská církev změnila secesní dřevěné lavice na otop v kotli. Stejný osud s největší pravděpodobností potkal i zmizelé varhany. Počátkem 21. století se rozhořel ve městě spor mezi jednotlivými církvemi a městem. Město, které usiluje o obnovu památky, si raději kostel pronajalo a zajistilo jeho ochranu, aby nedošlo k dalšímu ničení památky. O záchranu se snaží formou veřejné sbírky i veřejnost.

★★★★ - Přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště, Moldava:

Vrchovištní rašeliniště rozvodnicového typu je oblíbenou lokalitou zmijí, pozor na to. Ve výšce kolem 850 metrů přežívají jen kleče a rašelinní květena. Vřesoviště jako hnízdiště využívá kriticky ohrožený Tetřívek obecný. Zdárně se tu uchytila i kriticky ohrožená rostlina Vítod douškolistý.

Poloha: 50.6955228N, 13.6580364E

Parkoviště: na nejbližší komunikaci (1,8 km)

Autobusová zastávka: Moldava, rozcestní Fláje (3,3 km)

Vlaková zastávka: Mikulov – Nové Město (4,4 km)

GALERIE: GRÜNWALDSKÉ VŘESOVIŠTĚ

 

★★★ - Přírodní památka Domaslavické údolí, Hrob:

Na zdejších prudkých svazích zůstala zachována původní svahová bučina s častými prameništi. Celé údolí je protknuté žílami s vysokým obsahem stříbra. Vyskytují se tady polymetalické žíly s vysokým obsahem stříbra. K nejvzácnějším obyvatelům Domaslavického údolí patří chránění netopýři – velký, vousatý, severní a Brandtův.

Poloha: 50.6664039N, 13.6757536E

Parkoviště: na kraji obce Křižanov, při vstupu do údolí

Autobusová zastávka: Hrob, Křižanov (3,5 km)

Vlaková zastávka: Horní háj (4,1 km)

★★ - Železniční most, Hrob:

Technická památka pomáhá vlakům od roku 1883 překonat údolí Bouřlivce. Stavbě předcházel návrh architekta Jana Bydžovského. Trať je vedena ve výšce 34 metrů nad hladinou potoka a celý most dosahuje délky 150 metrů. Jedná se o trojpolový most s ocelovou příhradovou konstrukcí, nesenou dvěma kamennými pilíři. Extrémně strmé svahy údolí jsou opatřeny pro větší bezpečí kamenným záhozem.

Poloha: 50.6636031N, 13.7297344E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hrob, Mlýny, závod (170 m)

Vlaková zastávka: Hrob (1,1 km)

★★ - Přírodní památka Buky na Bouřňáku, Moldava:

Za vznikem památky stojí sníh, mráz a ostrý vítr. To všechno tvarovalo tamní stromy do zajímavých a velmi bizarních tvarů. Buky v nehostinných podmínkách rostou mnohem pomaleji, a tak připomínají spíše odrostlejší bonsaje.

Poloha: 50.6867828N, 13.7039033E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Moldava, Nové Město (0,8 km)

Vlaková zastávka: Mikulov – Nové Město (2,1 km)

★★ - Železniční most Křížanov, Hrob:

Nad Křižanovickým potokem tu most stojí už od roku 1870. Valené klenební oblouky jsou složeny z větších kvádrů. Pilíře se mírně nahoru zužují po vysazenou římsu. Most je technickou památkou od roku 1958. Je dlouhý 117 metrů a nad údolím ční do výšky 33 metrů.

Poloha: 50.6537069N, 13.7134908E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hrob, Křižanov (380 m)

Vlaková zastávka: Hrob (1,5 km)

 - Šachta Bouřňák, Moldava: (bez fotografie)

Hojné naleziště fluoritu, při troše štěstí objevíme i baryt. K šachtě musíme od turistického rozcestníku Bouřňák – turistická chata pokračovat dolů ze svahu pod vlekem Hrobská kotva. Po pár metrech je vpravo od vleku budova. Pokud půjdeme kolem ní po hraně lesa, tak po pár metrech narazíme na průzkumnou šachtici. Jedná se o jámu o rozměrech 3 x 3 metry, která nabízí žílu fluoritu nevýrazné barvy.

Poloha: 50.6847825N, 13.7052956E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Moldava, Nové Město (1 km)

Vlaková zastávka: Mikulov – Nové Město (2,2 km)

Fluorit

je krychlový minerál skládající se z fluoridu vápenatého. Český název kazivec vymyslel Jan Svatopluk Presl. Objevuje se v téměř všech barevných kombinacích, které jsou závislé vždy na dalších příměsích. Krystaly z Moldavy jsou čiré, zelené, žluté, fialové nebo hnědé. V nedaleké Krupce zase můžete narazit na zelený, světle a tmavě modrý, narůžovělý nebo bezbarvý s tmavomodrým jádrem.

 

Výlet 1: Cesta po místech ve městě Hrob, kde začala třicetiletá válka a neposkvrněnou krajinou Grünwaldského vřesoviště (pěší)

 

Start: Hrob, Turistický rozcestnk Hrob – železniční stanice

Cíl: Hrob, Turistický rozcestnk Hrob – železniční stanice

Délka trasy: 20,6 km

Časová náročnost: 6 hodin 55 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Hrob je městem, které navždy změnilo dějiny starého kontinentu. Málokdo ví, že incident, který vyvrcholil vypálením zdejšího protestantského kostela se stal spouštěcím mechanismem jednoho z nejstrašnějších novověkých válečných běsnění. V Hrobu v podstatě začala třicetiletá válka. A právě dnešní výlet odhalí přesně místo, kde k tomu došlo. Kromě toho se seznámíme se dvěma místními technickými památkami, které jsou součástí Moldavské trati. Stěžejní část výletu je ale spojena s neporušenou přírodou Domaslavického údolí a hlavně Grünwaldského vřesoviště. Celkové převýšení je 574 metrů. Nejnižší bod má hodnotu 348 metrů nad mořem a čeká na nás při překonávání Domaslavického potoka. Nejvyšším místem je 870 metrů nad mořem v blízkosti Vrchu Tří pánů. Výškové rozvrstvení výletu je jasné. První část výletu ve městě Hrob vede po naprosté rovině. Postupné táhlé stoupání v Domaslavickém údolí nás přivede na náhorní plošinu, kde jdeme znovu po absolutní rovině a od Bouřňáku sestupujeme do Hrobu v táhlém dlouhém klesání.

Vhodnost: Kromě výletu si nic jiného neplánujte – půjde totiž o cestu celodenní. Výlet je poměrně dlouhý, ale náročnost nepřesahuje průměr. Proto je taky zařazen na pátém stupni z desetibodové škály.

Zastávky:

Hrob, Památník odčinění Bílé Hory (0,5 km) – Hrob, Evangelický kostel Vzkříšení (0,6 km) – Hrob, Železniční most Hrob (1,2 km) – Hrob, Základy protestantského kostela (2,2 km) - Hrob, Železniční most Křižanov (3,4 km) – Hrob, Přírodní památka Domaslavické údolí (5 km) – Moldava, Přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště (12,8 km) - Moldava, Přírodní památka Buky na Bouřňáku (16,9 km) – Moldava, Šachta Bouřňák (17,3 km)