POA2B5~1.JPG

MOST

Pro město Most se stalo prokletím i rájem hnědé uhlí, jehož obrovská ložiska byla nalezena pod původní historickou zástavbou; komunisté město obětovali, a to včetně dvaceti cenných gotických domů, které měly obdobu jen v Praze

 

Unikátní událostí nejen v dějinách Mostu byl přesun kostela Nanebevzetí Panny Marie z místa, které bylo odsouzeno k zániku na novou lokalitu; přesun po kolejích trval 28 dní a vstoupil i do Guinnessovy knihy rekordů

 

Most (německy Brüx) získal svoje jméno podle dřevěných mostů, po kterých vedla zdejší močálovitou krajinou obchodní stezka. Této cesty využívali hlavně kupci putující mezi Prahou a Saskem už v 10. století, později zde Hněva Hrabišic postavil tvrz a tím zvýšil obranyschopnost místa. Přemyslovci udělili Mostu městská práva, která rozšířil i Jan Lucemburský a Karel IV. Místní lidé se ve velkém věnovali pěstování vinné révy. V letech 1455 a 1515 spálí město dva velké ničivé požáry a městské centrum se vyloupne v nové kráse. Nad městem ční hrad Hněvín, který byl za třicetileté války dobyt švédskými vojsky. Místní obyvatelé usoudili, že do daleka viditelný hrad jen přitahuje cizí vojska, a tak požádali dopisem císaře Ferdinanda III., aby jim umožnil hrad zbořit. Ten k tomu dal roku 1651 souhlas. Město poničené vlastními obyvateli, ale i nepřátelskými vojsky začalo však strádat a upadat na významu.

K velkému rozmachu dochází až v polovině 19. století, kdy se pod městem odhalují obrovská ložiska hnědého uhlí. Do Mostu se stahují noví obyvatelé, kteří tu hledají štěstí v takzvané uhelné horečce. V roce 1895 postihla Most přírodní katastrofa kuřavka.

Tragédie s názvem kuřavka (tekuté písky)

Toto nebezpečí je typické pro hnědouhelné revíry a Mostecko je tekutými písky doslova pověstné. Kuřavkovité čočky vznikají na okraji uhelných slojí. Tělesa mají čočkovitý tvar, mohou mít velikost i několika desítek kubíků a jsou naplněna směsí jemného písku a jílu s vysokým poměrem vody. Na tělesa působí obrovský tlak zemského povrchu. K problému dojde v okamžiku, kdy je kuřavkovité těleso nafáráno či příliš tenká stěna mezi šachtou a kuřavkou neudrží tlak. Nejsrozumitelnějším příkladem je lidský pubertální uher. Pokud ho máte na tváři, tvoří se v něm hnis, vzniká obrovský tlak, a to až do okamžiku, kdy tenká kůže praskne a celé zanícení se vyvalí ven. To samé se děje s kuřavkou jen v mnohem větším rozměru. Celý obsah čočky vyteče do důlních šachet a valí se štolami. A přesně to se stalo v noci z 19. na 20. července 1895 v Mostě. Kdo čočku nafáral se dnes už nezjistí. Přímým svědkem události byl horník Wenzel Mistoler, který odpočíval s kolegou na kříži důlních chodeb. Později horník popisoval, že první bylo slyšet nezvyklé dunění, následoval ostrý poryv větru, který sfoukl kahany. To už všichni slyšeli zvuk čvachtající vody. Oba horníci spustili alarm a zachránili tak většinu mužů z podzemí. Jenže peklo začalo na zemi. Prázdná kuřavková čočka je naprosto nestabilní a obrovský tlak ji začne devastovat. To ještě nikdo netušil, že právě praskla monstrózní čočka o objemu 50 tisíc kubíků. V ulicích starého Mostu v té době nikdo skoro nebyl, byla průtrž mračen a temná noc, kterou problikávaly jen blesky z oblohy. Jako předzvěst začaly zhruba po 30 minutách po protržení nejprve zhasínat plynové lampy na ulici. Pohyby země totiž roztrhly přívodní potrubí. Následovaly děsivé zvukové efekty praskajících domů. Zemina na povrchu padala do vytvořené jeskyně a vytvářela trychtýřovité propady. Těch velkých bylo osm – do nich padaly celé domy. Menších propadů bylo několik desítek – ty většinou způsobily popraskání vnějších stěn domů a totální devastaci vnitřních stěn, takže dům zdánlivě zůstal stát s popraskanými stěnami, ale celý jeho vnitřek včetně zařízení a obyvatel se propadl do země. Ve městě vypukly požáry, ale nebylo možné je hasit, protože vodovodní potrubí bylo stejně jako plynové přetrháno. 20. července 1895 začalo svítat už po třetí hodině ranní. V tu chvíli se ukázala tragédie v plném rozsahu. V ulicích Mostu chybělo 25 velkých obytných domů, neexistovaly. Dalších 57 velkých domů bylo nenávratně poškozeno. Mrtví byli jen tři lidé. V tehdejším Mostě žilo 15 tisíc lidí, téměř 3 tisíce z nich přišly o střechu nad hlavou. Na mosteckém nádraží se vytvořil kráter, který pohltil pět řad kolejí a most přes ně. Vlaky nejezdily 11 dní. Pro Most to ale nebyla první kuřavková tragédie. 24. listopadu 1890 v době podzimních dešťů vymlela rozvodněná Bílina kuřavkovou čočku ve stejném dole Anna Hilf. O život přišlo 34 horníků; těla některých se našla až v létě 1891, těla deseti z nich se nenašla nikdy. V srpnu 1896 a znovu v září 1896 v Mostě opět padaly domy. 12 budov bylo zničeno, desítky lidí zraněno, naštěstí nikdo nepřišel o život. V místě výskytu kuřavkové zóny, kde se odehrály tyto katastrofy, dnes stojí Kopistská výsypka a rekultivovaná jezera Matylda a Vrbenský.

Za II. světové války byl Most mnohokrát zasažen bombardováním při nepřesných náletech na chemickou rafinérii v Záluží. V době socialismu přichází zlaté, ale i velmi temné období města. Hospodářství tlačí na mnohem větší těžbu uhlí, ke které je ale potřeba mnohem většího počtu horníků. Probíhají velkolepé nábory, město Most se rozšiřuje, staví se první sídliště z litého betonu a panelů a první panelový dům je v Mostě dokončen v listopadu roku 1959. V březnu 1961 se prezident Antonín Novotný zúčastní celorepublikového aktivu horníků, při té příležitosti je zprovozněna nová tramvajová linka a krátce poté je otevřena nejvyšší budova okresu – patnáctiposchoďový internát pro hornické učně. V srpnu 1963 se vedou klíčová jednání o likvidaci města, která ztvrzuje vláda na svém zasedání 26. března 1964.

 

Tehdejší komunistický kabinet vychází z ekonomické rozvahy, podle které je cena uhlí skrytého pod zemí více než čtyři a půl miliardy tehdejších československých korun. Likvidace starého města a vybudování nového bude stát tři a půl miliardy, gigantická akce tak přinese zisk přes jednu miliardu československých korun. Prvním nezbytným krokem pro zahájení velké akce byla výstavba koridoru. Ten vlastně odděloval starou zástavbu odsouzenou k zániku a plochu pro výstavbu nového města. Do koridoru byl přeložen tok řeky Bíliny, železniční trať, rychlostní silnice a tramvajová linka spojující Litvínov a Most. V roce 1965 pak byla zahájena demolice historické části Mostu. Stát tu pro uhlí obětoval po Praze nejcennější gotickou zástavbu; do vzduchu bylo vyhozeno celkem dvacet velmi ceněných domů s historicky nevyčíslitelnou hodnotou. Ve stejném roce pak bylo rozhodnuto o přesunu místního kostela Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1969 se začíná řešit romská otázka.


Pro občany etnika je v Chanově vybudováno sídliště, kam jsou ze starého Mostu přesunuti. V následných letech vzniká obchodní dům Prior, první kino, v roce 1973 novým Mostem prochází první prvomájový průvod. 30. září 1975 krátce před polednem startuje přesun děkanského kostela, který se dostane na své místo 27. října téhož roku v 8:52 minut. Usazení, vnitřní i vnější úpravy, stabilizace a rekonstrukce – to si ještě vyžádá dlouhé roky oprav. Slavnostně je otevřen kostel Nanebevzetí Panny Marie až těsně před sametovou revolucí. Celou dobu však probíhá spor mezi komunistickým režimem a církví. Důvodů sporu je několik; úředníci a stranický aparát nechce aby kostel sloužil církvi, ale bylo z něj jen výstavní místo; chybí tu oltář a konečně kostel se pootočil a směřuje k jihu, nikoliv k východu. Kostel tedy není vysvěcen a stane se tak až v roce 1993. Demolice starého Mostu je ukončena 1. dubna 1987. Jediná ulice, která uhelné běsnění přežila a zůstala zachována, je dnešní ulice Kostelní.

Most a jeho nejbližší spádové okolí jsou poznamenány největším množstvím výsypek na území republiky. Najdeme zde vnitřní výsypku lomu Šverma a Vršany, výsypku Malé Březno, Kopistskou výsypku, výsypku lomu Vrbenský, výsypku lomu Most/Ležáky, Hořanskou, Slatinickou, Čepirožskou, Velebudickou, Střimickou a Rudolickou výsypku.

Mostecké výsypky

Největší výsypkou regionu je spojená výsypka lomů Šverma a Vršany. Tyto dva velké severočeské lomy se kolem roku 2005 spojily v jeden. Vnitřní výsypka začala fungovat v blízkosti bývalých obcí Kyjice, Pohlody a Nové Sedlo nad Bílinou. Právě tady stál před horníky největší problém – řeka Bílina. Proto bylo v těchto místech několikrát přerubáno její koryto, aby nakonec byly její vody svedeny do potrubí a staly se součástí Ervěnického koridoru. S rekultivací se začalo v roce 1992. Mezi obcemi Malé Březno a Strupčice se nachází výsypka Malé Březno. Při práci na ní byl přeložen tok říčky Srpiny, práce a rekultivace byly ukončeny v roce 2005 a dnes je součástí krajiny. I na Kopistské výsypce je už hotovo. Ta se nachází v trojúhelníku mezi železničními tratěmi ohraničenými Zálužím, Starým Mostem a Komořany. Šlo o výsypku bývalého dolu Obránců Míru. Její rozloha je 340 hektarů a práce na ní byly ukončeny v roce 1983. Dnes se tu dokonce nachází přírodní památka Kopistská výsypka, která je jednou z největších lokalit Čolka velkého v naší republice. Vnitřní výsypka spojených lomů Most a Ležáky byla ukládána na dvou místech. Nejprve šlo o lokalitu na místě bývalé části města Most Souš, dnes severně od Hněvína za silnici číslo 13 a železniční trať. 70 hektarů bylo zrekultivováno v roce 1997. Pak následovalo ukládání do druhé lokality, která je mezi hradem Hněvín, silničním a železničním koridorem, vrchem Špičák a přesunutým kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Na ploše 140 hektarů byly rekultivační práce ukončeny v roce 2009. Výsypka dolu Vrbenský stojí na místě obce Třebušice. Její rozloha je 440 hektarů a velmi se dotýká obyvatel města. Na její ploše totiž vzniklo odpočinkové jezero Matylda a v roce 1983 mostecký autodrom. V poslední době končí rekultivační práce v lokalitě bývalého odkaliště Saxonie, kde by mělo vyrůst další jezero. Dnešní jezero s názvem Vrbenský není součástí této výsypky. Toto jezero vzniklo samovolně propadem bývalého těžebního díla a dnes slouží jako velmi dobrá rybářská lokalita. Poměrně malá 60hektarová Hořanská výsypka se nachází nad dnešním odkalištěm Saxonia a patřila dolu Šverma. Rekultivace byla zahájena už v roce 1965 a skončila v roce 2007. O něco složitější je situace se 440 hektarů velkou Slatinickou výsypkou, ta se nachází na území dnešní obce Slatinice a Hořany a obtáčí mostecký vrch Ressl. Na její hraně můžeme najít i Vršanskou vyhlídku. Tady rekultivace skončily v roce 2013, ale jelikož nebylo veškeré uhlí odtěženo, bude znovu západní strana otevřena a těžena. Lom Vršanský má v této části povolené limity dalšího rozvoje. Čepirožská výsypka v jižní části města Most už je od roku 1997 rekultivována. Na ploše 120 hektarů zde vznikla zahrádkářská kolonie a vinice. Kvůli Velebudické výsypce na samém jižním okraji města zanikly tři vesnice – Stránce, Židovice a Kamenná Voda. Rozloha této obří výsypky je 780 hektarů a zcela zrekultivována byla v roce 2010. Od roku 1993 se na ní nachází golfové hřiště a od roku 1997 dostihové závodiště. Střimická výsypka vznikla na ploše bývalé obce Střimice a na ploše 600 hektarů ji dnes najdeme mezi vrchy Špičák, Zlatník, obcí Braňany a jezerem Most. První rekultivace v 60. letech se vůbec nepovedla, došlo k výrazným erozím a propadům, celý lesní porost zahynul a propady způsobily vznik dvou malých jezer. Pozdější znovurekultivace už byla úspěšná. Dnes tu najdeme nové mostecké letiště a novou silnici mezi Mostem a Braňany. Rudolická výsypka byla výsypkou dolu Ležáky a její rekultivace byla ukončena v roce 1990. Má velikost 60 hektarů a najdeme ji mezi vrchem Špičák a přesunutým kostelem. Dnes jsou na ní sady a lesní plochy. Zcela ukončené práce byly i na výsypce Svoboda. Práce tu skončily na 87 hektarech už v 80. letech. Výsypka se nachází severně od Braňan. Braňanská výsypka pak tvoří zelený pás mezi samotnou obcí a dolem Bílina. Na ploše 110 hektarů skončí rekultivace v roce 2025.

Most se může chlubit rodáky, kteří nechali nezapomenutelnou stopu ve sportu. 26. ledna 1950 se tu narodil Ivan Hlinka, slavný hráč a ještě slavnější trenér, který dovedl Českou republiku k zisku hokejového olympijského zlata. 9. února 1931 se v mostecké části Střimice, která musela ustoupit uhelné těžbě, narodil i jeden z nejslavnějších českých fotbalistů – Josef Masopust. 6. června 1953 je datum narození další hokejové hvězdy – Vladimíra Růžičky, 11. března 1971 se tu narodil Martin Ručínský a 14. února 1966 pak Petr Svoboda, který vstřelil v Naganu finálový rozhodující gól. Modelka Vlaďka Erbová se v Mostě narodila 12. července 1981. V Mostě se 10. října 1961 narodila jedna z nejvýraznějších českých hereček a držitelka tří Českých lvů Zuzana Bydžovská. Most mají za rodiště tři ze čtyř zpěváků skupiny Lunetic nebo Martin Maxa (15. března 1961). Z Mostu pochází i jedna z nejvýraznějších českých signatářek Charty 77 Dana Němcová. Narodila se 14. ledna 1934. 24. března 1910 spatřil světlo světa v Mostě český herec Raoul Schránil, který byl prasynovcem Bedřicha Smetany. Narodila se tu i zpěvačka Judita Čeřovská. To se psal 21. duben 1929.

Znakem Mostu je modrý štít, kde je stříbrný vyklenutý most z kvádrů, o třech obloucích s pilíři vyrůstajícími ze spodního okraje štítu a čtrnácti stínkami cimbuří. Na mostě jsou dvě stříbrné kvádrované věže, ze dvou stran viditelné. Každá věž má v přízemí po levé straně černou prázdnou bránu a v patře po jednom okně nad branou, po dvou oknech na boční stěně. Věže vrcholí třemi stínkami cimbuří na každé stěně a červenou stanovou střechou se zlatou makovicí. Na mostě mezi věžemi rostoucí stříbrný doprava obrácený dvouocasý lev s červeným jazykem a zlatou korunou na hlavě, předními tlapami se opírající o pravou věž. Nad hlavou lva je zlatá šesticípá hvězda.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Město Most leží v místech, kde se střetávají silnice I. třídy číslo 13, 15 a 27. Vzdálenosti Mostu z českých měst: Praha (99 km), Ústí nad Labem (45 km), Karlovy Vary (83 km), Liberec (140 km), Plzeň (102 km).

Autobus: Autobusové spojení do Mostu je z Litvínova, Chomutova, Staňkovic a z Prahy.

Vlak: Vlakové spojení do Mostu je přivedeno z Prahy, Chomutova, Ústí nad Labem, Kadaně, Rakovníka, Plzně, Žatce, Bíliny, Oseku, Děčína, Loun, Oseku, Teplic, Chebu, Klášterce nad Ohří, Moldavy a Blatna u Jesenice.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★ - Národní kulturní památka kostel Nanebevzetí Panny Marie s vyhlídkovou věží, Most:

Kostel, který dojel až do Guinnessovy knihy rekordů. Pozdně gotický chrám se začal stavět po velkém požáru města v roce 1515. Věhlas však získal v roce 1975, kdy se uskutečnila unikátní akce na jeho záchranu. Celý kostel byl přesunut na hydraulických zvedácích po kolejích o 841 metrů, aby unikl svému zániku, protože jako celé město stál na místě, kde bylo rozhodnuto o těžbě hnědého uhlí. Celá operace, při které se pohyboval asi o 2 centimetry za minutu, vstoupila do dějin jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích. Před samotným přesunem musel být celý vnitřek kostela zpevněn speciální pryskyřicí, byla zbourána samostatná zvonice, zevnitř i zvenčí byl zpevněn kostel speciálním železným rámem. Přesun začal zvedáním a nakládáním celého objektu 15. září 1975; samotný přesun byl zahájen 30. září a skončil 27. října. Dráha, po které se pohyboval měla obloukový půdorys a protože kolejnic bylo jen 150 metrů, musely být vždy za kostelem rozebrány a převezeny znovu dopředu, kde byly upevněny k trase. Zabezpečování stability, úpravy vnitřku i okolí, nové položení střechy, to vše se protáhlo až do roku 1988, kdy byl kostel slavnostně otevřen. K vysvěcení pak došlo až v roce 1993. Pozoruhodná je pozdně gotická klenba kostela s čistě dekorativními žebry, která se dokonce místy oddělují od žebroví do volného prostoru. V kostele také bývala slavná gotická socha Zahražanské madony. Ta pochází z doby kolem roku 1380 a byla cílem častých náboženských poutí do kláštera magdalenitek v Mostě-Zahražanech. Dnes v Mostě najdeme jen v sochařském parku kamennou sochu zpodobňující slavnou Zahražanskou madonu. Originál se nachází v pražské Národní galerii.

Poloha: 50.5178686N, 13.6488136E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Most, RICO (150 m)

Vlaková zastávka: Most (1,9 km)

Zahražanská madona

Zbožňovaná 84 centimetrů vysoká socha z lipového dřeva pochází z bývalého kláštera magdalenitek v Mostě-Zahražanech. Vznikla v 70. letech 14. století. Výrazně esovitě prohnutá postava Madony drží v pravé ruce Ježíška, který prstem před svými rty symbolizuje mlčenlivost řádových sester. Socha se vyznačuje dokonalou řemeslnou propracovaností, oslavuje přirozený pohyb, oděv světice dokonale koresponduje s pohybem těla. Do nejmenších podrobností jsou vytvořeny záhyby a prohlubně šatů Madony. Skloněné pohledy svědčí o tom, že socha se nacházela buď na oltáři a nebo na vyvýšeném podstavci. Jedná se o unikátní řezbu, která v době vzniku nenajde ve střední Evropě srovnatelně kvalitně propracovanou konkurenci. Zahražanská madona je důležitým mezistupněm mezi uměleckou tvorbou období Michelské madony a mezi madonami Krásného slohu. Socha se nacházela v klášteře magdalenitek od konce 14. století až do roku 1893, kdy byl klášter pobořen. V té době byly Zahražany jedním z nejvyhledávanějších poutních míst celé Evropy. Od roku 1893 byla socha k vidění v mosteckém kostele Nanebevzetí Panny Marie. Dnes ji vlastní pražská Národní galerie.

Zvony v přesunutém kostele

Do nově vybudované zvonice ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie se vrátil i původní největší mostecký zvon. Ten má průměr 140,2 centimetrů a váží 3200 kilogramů. Pochází z roku 1593. Na nové místo se přesunul i menší hodinový cimbál, který pochází z roku 1594 a má průměr 97 centimetrů. Druhý zvon, který v nové věži vyzvání nepochází z původní stavby, ale byl sem přesunut ze Slatěnic. Pochází z roku 1586, má průměr 110,5 centimetrů a váží 1400 kg. Druhý hodinový cimbál o průměru 86 centimetrů byl přenesen z původního zaniklého mosteckého kostela Minoritů. Své nové místo si po přesunutí našel i malý zvonek v sanktusové věži o průměru 36 centimetrů. Jediný zvon, který se z původní stavby nezachoval je velký hodinový cimbál o průměru 129 centimetrů. Dodnes není známo, co se s ním stalo.

 

GALERIE: KOSTEL CO JEL PO KOLEJÍCH

★★★★★ - Vrch Špičák, Most:

Kopec čnící nad městem. Jeho podobu ovlivnil lom na kámen na jeho západním svahu. Z výšky 399 metrů můžete pozorovat, jak se pozvolna napouštějí dvě velká jezera vznikající na Střimické výsypce. Jedná se o jezera Most a Venuše.

Poloha: 50.5198528N, 13.6677753E

Parkoviště: v části města Rudoltice (1,3 km)

Autobusová zastávka: Braňany, závod (2,4 km)

Vlaková zastávka: Most (2,5 km)

 

VIDEO: DVA POHLEDY ZE ŠPIČÁKU

 

GALERIE: ZE ŠPIČÁKU JE MOST JAKO NA DLANI

★★★★ - Hrad Hněvín s rozhlednou, Most:

Místo skonu slavného alchymisty Edwarda Kellyho. Hradiště tu však bylo už v pravěku, což dokázaly archeologické průzkumy. Přestavba dřevěného hradiště na kamenný hrad se uskutečnila někdy ve 12. století. Král Václav I. povýšil v polovině 13. století Most na královské město, a to už tu byl Hněvín jako strážce sídla. Husité si na jeho dobývání vylámali zuby, jenže pak přecházel hrad z ruky do ruky jako zástavní majetek. Mostecký hrad zažil i dva alchymisty – Marka Mamugnyho a Edwarda Kellyho, který se z oblíbence Rudolfa II. změnil v nepřítele, byl tu uvězněn a v roce 1597 zde i zemřel. Švédové za třicetileté války pustošili město, hrad dobyli až v závěru válečného konfliktu. Po skončení zničující války žádali obyvatelé města císaře, zda mohou hrad zbořit, aby nelákal pozornost vojska. Císař svolil, a tak byl hrad pobořen a rozebrán na stavební materiál. V roce 1653 z hradu už nic nezbývalo. S jeho obnovou se začalo až v poslední třetině 19. století. V té době byla zámecká hora častým výletním cílem místních obyvatel. Nejprve zde byla postavena dřevěná replika Eiffelovy věže v Paříži, tu ale shodil vítr. Proto se místní rozhodli, že vybudují repliku původního hradu. Za II. světové války Hněvín obsadili Němci a měli tu sídlo protivzdušné obrany. Na zdi hradu za války svítil velký hákový kříž. Pod hradem je vybudována válečná jeskyně, která sloužila jako kryt a je dodnes volně přístupná. Místní věž je vysoká 34 metrů, ve výšce 21 metrů najdete vyhlídkovou plošinu. Nahoru musíte vyšlapat 96 schodů. Odměnou vám bude výhled na Mosteckou pánev, Krušné a Doupovské hory. V těsné blízkosti hradní repliky je i hvězdárna. Na vrch Hněvín vede z Mostu také křížová cesta; nechal jí v roce 1861 postavit saský kurfiřt Johann Gottfried von Schmiedla.

Poloha: 50.5206158N, 13.6334283E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Most, Zahražany (1,3 km)

Vlaková zastávka: Most (4,4 km)

 

GALERIE: HNĚVÍN - DOMINANTA MĚSTA MOST

 

VIDEO: PTAČÍ POHLED Z HNĚVÍNA

★★★ - Památník obětem II. světové války (budova bývalého krematoria), Most:

Muzeum mapuje tragédii války na Mostecku. Ta si vyžádala v této části celkem 12 tisíc obětí. Muzeum je v budově starého městského krematoria. To pochází z let 1923-24 a postavil ho Antonín Svítil podle návrhu vídeňského architekta Augusta Kirsteina. Stavba je nejtypičtější ukázkou české individualistické moderny.

Poloha: 50.5024794N, 13.6276992E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Most, Městský hřbitov (140 m)

Vlaková zastávka: Most (3,2 km)

Velká Mostecká stávka

Jednalo se největší stávku velké hospodářské krize ve střední Evropě. Odstartovalo ji důlní neštěstí v Lomu 15. března 1932, kdy zemřelo osm havířů. Důl byl okamžitě do vyšetření neštěstí uzavřen. Hromadnou výpověď v následujících dnech dostalo 153 horníků z dolu Nelson III (17. března) a také 382 mužů na dole Humboldt II (21. března). Horníci žádali stažení vypovědí, což se nepodařilo, a tak vstoupili 23. března do stávky. 31. března se k nim přidal celý severočeský hnědouhelný revír, což znamenalo 25 tisíc mužů. Toho se však zalekli majitelé dolů, a tak byly původní výpovědi odvolány a stávkový výbor byl 1. dubna rozpuštěn s tím, že všichni se mohou vrátit do práce. To ale odmítli horníci, kteří požadovali záruky. V tento den také přesouvá KSČ na sever Čech své ústřední vedení a na řízení stávky se osobně podílejí Klement Gottwald a Antonín Zápotocký. Postoj stávkujících podpořili jejich kolegové na Kladně a v Ostravě. Na stranu horníků se postavila i herecká dvojice Voskovec – Werich z Osvobozeného divadla a také Ivan Olbracht, Marie Majerová, Vladislav Vančura, Julius Fučík a Géza Včelička. Nově zvolený stávkový výbor 5. dubna uspořádal stávku, které se zúčastnilo 40 tisíc lidí. Na 13. duben pak byla svolána generální stávka. Ten den se však už nepodařilo udržet klid zbraní. Mezi Mostem a Souší zaútočil rozběsněný dav vedený členy KSČ na četníky a začal po nich házet cihly, kameny, šrouby z kolejnic. Četníci spustili palbu. Na straně dělníků byli dva mrtví, dva těžce a osm lehce zraněných mužů. Na straně četníků byly dva těžce a 24 lehce zraněných. Ve stejný den došlo i k incidentu u Chomutova, kdy byl výstřelem z davu stávkujících zraněn policista. Následně byl zkopán rozvášněným davem a v nemocnici ještě téhož dne zemřel. Pohřeb obětí se koná 16. dubna a je další velkou demonstrací. O tři dny později je podepsána dohoda mezi dělníky a majiteli dolů. 20. dubna 1932 se horníci vracejí do práce. Zajímavostí je, že nejvíce na podpoře dělníků spolupracovala KSČ s DNSAP, což byla Německá národně socialistická strana dělnická, která velmi úzce spolupracovala s Hitlerovou NSDAP.

★★ - Kostel svatého Ducha, Most:

Nejstarší budova ve městě. Tvoří ji dnes dvě vzájemně propojené části – gotický kostel svatého Ducha a v barokním stylu přestavěný městský špitál. V blízkosti kostela vzniká lapidárium, kam jsou přesunovány restaurované sochy ze zaniklého Mostu a z přilehlých obcí zničených uhelnou těžbou. Je zde například soubor alegorických soch ctností a svatého Františka z Assisi, který byl původně v minoritském klášteře. Najdeme tu ale také moderní sochy, které vznikly v rámci sochařského sympozia v roce 2010. V lokalitě byl v roce 2010 postaven ve stylu transylvánské gotiky i chrám svatého Valentina. Nesloužil nikdy věřícím, protože nebyl zkolaudován a 29. října 2017 byl ztržen silnou vichřicí.

Poloha: 50.5173878N, 13.6484167E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Most, RICO (50 m)

Vlaková zastávka: Most (1,8 km)

 - Odpočivný kámen, Most:

Jeden z 48 kamenů, které nechal na cestě do kláštera v Oseku osadit osecký opat. Poutníci si na něm mohli odpočinout nebo opřít nůši. Na tomto najdeme nápis LAO 1672, ten lze číst jako jméno tehdejšího opata – Laurentise a datum osazení. Toto místo ale není přesná poloha, kde stál kamen původně. Sem byl převezen, protože jeho původní místo zničila těžba uhlí.

Poloha: 50.5020492N, 13.6270875E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Most, Městský hřbitov (240 m)

Vlaková zastávka: Most (3,3 km)

 - Kostel svatého Václava, Most:

Jediný kostel, který byl v Československu postaven během normalizace. Byl stavěn v letech 1983-1989. Vznikl jako náhrada za šest zbořených kostelů v centru starého Mostu a jako náhrada za děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl sice přesunut, ale počítalo se s tím, že bude využíván jen jako výstavní či koncertní prostor. Komunistický režim si ale při stavbě vymínil, že budova nebude mít zvonici, věž a nebude zdaleka vypadat jako kostel. Autorem stavby je architekt Michal Sborwitz, autorem interiéru akademický sochař Bořivoj Rak.

Poloha: 50.5024794N, 13.6276992E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Most, Gymnázium (0,7 km)

Vlaková zastávka: Most (2,4 km)

 

Výlet 1: Výlet po sakrálních památkách města Most vrcholící u kostela Nanebevzetí Panny Marie, který odjel na nové stanoviště po 841 metrů dlouhé kolejnici (pěší)

 

Start: Most, Turistický rozcestník Most – oblastní muzeum

Cíl: Most, Turistický rozcestník Most – oblastní muzeum

Délka trasy: 17,8 km

Časová náročnost: 5 hodin 35 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Město Most bylo kvůli velkému urbanistickému přesunu sídla, likvidaci starého Mostu a výstavbě nového města velmi nepřátelské k církevním stavbám. Mnoho jich zaniklo. Přesto tento výlet z devadesáti procent mapuje místa, která mají s náboženstvím hodně společného. Nejdůležitějším bodem výletu je Národní kulturní památka Kostel Nanebevzetí Panny Marie, který v 70. letech musel ustoupit těžebním jámám a inženýři našli řešení, jak ho po hydraulických zdvihácích přesunout na nové místo. Výlet má dva vrcholy. První z nich je hrad Hněvín, který je zároveň nejvyšším bodem výletu s výškou 398 metrů, druhý je vrch Špičák jen o metr nižší. Nejnižší bod výlet je za železničním nádražím Most, kde přecházíme řeku Bílinu ve výšce 222 metrů. Celkové převýšení výletu je 458 metrů.

Vhodnost: V Mostě téměř neexistují oficiální turistické stezky, a tak se tu budeme pohybovat po místním turistickém okružním značení, ale hlavně podle názvu ulic. Musíme tedy dávat pozor, abychom nesešli z cesty. Jinak výlet vede nově vybudovaným městem, takže máte možnost si prohlédnout socialistickou architekturu tohoto severočeského sídla. Ale i to patří k české krajině a je dobré se i s touto částí země blíže seznámit. Výlet je zařazen ve čtvrté kategorii obtížnosti. 

Zastávky:

Most, Kostel svatého Václava (0,2 km) – Most, Křížová cesta Hněvín (0,6 km) – Most, Hrad Hněvín (2,6 km) – Most, Bývalé městské krematorium a Památník obětem II. světové války (6 km) – Most, Odpočivný kámen (6,1 km) – Most, Vrch Špičák (13,6 km) – Most, Kostel svatého Ducha (16,5 km) – Most, Národní kulturní památka Kostel Nanebevzetí Panny Marie (16,6 km)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★ - Přírodní rezervace Písečný vrch, Bečov:

Najdete tu nejstarší lidské obydlí na území České republiky. Bylo zde nalezeno místo, ve kterém před 250 tisíci lety pobýval neandrtálec. Lokalita je však extrémně zajímavá i z dalších hledisek; odborníci zde odhalili nejstarší křemencový lom v Evropě; ten sloužil už v době kamenné a lidé využívali zdejších kamenů, které jsou téměř dokonalým čistým křemíkem, na výrobu výrobků denní potřeby. Kameny se vyznačovaly ostrými hranami, později se z nich dělali i mlýnky na obilí. Lokalita byla kdysi, v době mladších třetihor, svědkem obrovské erupce, která navždy změnila tvář krajiny. Tady se nacházely močály a silně zavodněné vrstvy s velkou křemencovou krustou. Jakmile horké magma dosáhlo na tuto vodou nasáklou vrstvu, voda se přeměnila okamžitě v páru, která se rozpínala, a tak došlo ke gigantickému výbuchu, který rozmetal do okolí obrovské množství křemencových bloků; často i na vzdálenost mnoha kilometrů. Jednalo se o takzvané sluňáky – obrovské bílé bloky téměř čistého křemence. Ty neunikly pozornosti hospodářů a téměř všechny sluňáky byly rozdrceny a byly z nich vyrobeny křemíkové polovodiče.

Poloha: 50.4244064N, 13.7325053E

Parkoviště: na komunikaci (0,5 km)

Autobusová zastávka: Břvany, hostinec (2 km)

Vlaková zastávka: Břvany (1,8 km)

 

GALERIE: PŘÍRODNÍ REZERVACE PÍSEČNÝ VRCH

★★★★★ - Přírodní rezervace Milá, Bečov:

Nejcennější partií celé rezervace je takzvaná kavylová step na jižní a jihozápadní stráni pod temenem kopce. Najdeme tu mnoho zajímavých, chráněných a ohrožených rostlin. Za zmínku stojí určitě Violka obojetná a Česnek tuhý. Obě rostliny se tu vyskytují v nejzápadnějším evropském nalezišti. V roce 2008 zde byl popsán úplně nový druh stromu Jeřáb milský. Je to jeho jediné naleziště na celém světě. Ze zvířat se zde ochránci pokoušejí o záchranu Sysla obecného. Ikdyž se vám nepodaří zahlédnout ani jednu z popisovaných zvláštností, nelitujte. Na vrcholu Milé je tak krásný výhled, že budete na České středohoří koukat zcela okouzleni.

Poloha: 50.4345733N, 13.7578628E

Parkoviště: na komunikaci (1,2 km)

Autobusová zastávka: Bělušice, Obecní úřad (2 km)

Vlaková zastávka: Bělušice (2,6 km)

 

GALERIE: PŘÍRODNÍ REZERVACE MILÁ

★★★★ - Vrch Skála, Bělušice:

Typická sopka Českého středohoří s výškou 386 metrů. Na jižní straně je porostlý teplomilnou vegetací. Na odlesněném vrcholu lze spatřit sloupcovitou odlučnost čediče. Stojí zde ptačí pozorovatelna, protože lokalita je ptačí oblastí s hnízdištěm ťuhýků, strnadů a lindušek.

Poloha: 50.4441039N, 13.7646581E

Parkoviště: v místě (250 m)

Autobusová zastávka: Bělušice, Obecní úřad (0,8 km)

Vlaková zastávka: Bělušice (1,2 km)

 

GALERIE: OBRAZY Z VRCHU SKÁLA

★★★ - Kostel svatého Jakuba Většího v Bedřichově Světci, Bělušice:

Nejstarší stavební památka okresu Most. Románsko-gotický kostel vznik už v 1. polovině 13. století, později byl přestaven v raně gotickém stylu. V době renesance pak byla přistavena ještě věž. Kostel stojí na terénní vyvýšenině obklopený hřbitovem. Uvnitř jsou gotické nástěnné malby a gotická freska ze 14. století. Z tohoto kostela pochází také vzácná gotická polychromovaná dřevořezba Piety. Ta vznikla kolem roku 1400 a dnes je ve vlastnictví Oblastního muzea v Mostě. V současné době je kostel zavřený a chátrá.

Poloha: 50.4529136N, 13.7520008E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bělušice, Bedřichův Světec (190 m)

Vlaková zastávka: Bělušice (1,4 km)

★★ - Přírodní památka Chloumek, Bečov:

Nevysoký hřbet protáhlého návrší. Jedná se o chráněné území s bývalým lomem, které je chráněno z důvodu ochrany travnatých stepních společenstev.

Poloha: 50.4533078N, 13.6948014E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bečov (1,7 km)

Vlaková zastávka: Bečov u Mostu (1,6 km)

 

GALERIE: PŘÍRODNÍ PAMÁTKA CHLOUMEK

★★ - Přírodní památka Velká Volavka, Volevčice:

Extrémně zasolené půdy přilákaly rostliny mořského pobřeží. V této necelý hektar velké přírodní rezervaci můžete spatřit takové rostliny jako je Komonice zubatá, Ledenec přímořský nebo Ostřice žitná. Na vrcholu výjimečnosti se ale vyhřívá Jitrocel přímořský brvitý, který zde má jedno ze tří stanovišť výskytu. Roste tady, na Žatecku a na Hustopečsku na jižní Moravě.

Poloha: 50.4315169N, 13.6990742E

Parkoviště: v místě (250 m)

Autobusová zastávka: Volevčice, Za kostelem (0,8 km)

Vlaková zastávka: Volevčice (1,6 km)

 

Výlet 2: Nejzápadnější částí Českého středohoří za nejstarší stavbou okresu Most, místem gigantické pradávné exploze a vrchem Milá s krásným výhledem (pěší)

 

Start: Bečov, Turistický rozcestník Bečov

Cíl: Bečov, Turistický rozcestník Bečov

Délka trasy: 20,5 km

Časová náročnost: 6 hodin 20 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: České středohoří nabízí nepřeberné množství možností k těm nejkrásnějším výhledům, že jen stěží budete rozhodovat, který je hezčí. Tento výlet se zaměřuje na nejzápadnější výspu chráněné krajinné oblasti kolem vrchu Milá. Ta je suverénně nejvyšším bodem celého výletu. Její vrchol je ve výšce 510 metrů. Nejníže budeme na kraji Volevčic, a bude to ve výšce 213 metrů nad mořem. Převýšení je 381 metrů.

Vhodnost: Výlet je jednoduchý a vhodný pro všechny typy turistů. Trochu ho komplikuje poměrně velká délka a to, že z velké části je veden po silničních komunikacích. Zařazen je do čtvrtého náročnostního koše.

Zastávky:

Bělušice, Kostel svatého Jakuba v Bedřichově Světci (2,9 km) – Bělušice, Vrch Skála (4,7 km) – Bečov, Přírodní rezervace Milá (6 km) – Bečov, Přírodní rezervace Písečný vrch (9,4 km) – Volevčice, Přírodní památka Velká Volavka (15,6 km) – Bečov, Přírodní památka Chloumek (18,3 km)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★ Národní přírodní rezervace Zlatník, Obrnice:

Dokonalá ukázka rozdílnosti západní části Českého středohoří. Klenotem jsou zdejší teplomilné doubravy s kvalitním vřesovištním porostem. To všechno je rájem pro mimořádně vyspělé hmyzí a ptačí společenstva. Výstup není jednoduchý, některé svahy mají náklon až 70°, což ze Zlatníku dělá jednu z nejhůře přístupných hor Českého středohoří. Výhled z vrcholu vás ale doslova uchvátí.

Poloha: 50.5195389N, 13.7317153E

Parkoviště: v obci Obrnice (1,7 km)

Autobusová zastávka: Obrnice, České Zlatníky (2,4 km)

Vlaková zastávka: Obrnice (3,9 km)

Tolik rozdílných prostředí na jednom místě

Příroda na necelých 80 hektarech Národní přírodní rezervace Zlatník dokázala vykouzlit neopakovatelnou kombinaci různých prostředí. Na západním svahu upoutají neuvěřitelně vysoké a štíhle špičaté skalní věže, pod kterými se objevují kamenná moře a mrazové sruby. Tyto skály jsou hnízdištěm Výra velkého s rozpětím křídel až dva metry. Na jižní straně se nacházejí teplomilné stepi se vzácnými druhy travin a květin – Kavyl Ivanův, Bělozářka liliovitá nebo Tařice skalní. Východní a severní odsluněnou část pak na znělcovém podloží tvoří původní kyselé doubravy s vřesovištním podrostem.

 

GALERIE: NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE ZLATNÍK

★★★★★ Vrch Kaňkov, Braňany:

Výrazný kopec se zvláštním tvarem je rezervoárem Bílinské kyselky. Tato léčivá voda byla už od 17. století jímána na východním svahu do mělkých studní. Kopec je častým cílem lázeňských hostů z Bíliny, z jeho vršku je nádherný výhled do krajiny.

Poloha: 50.5374875N, 13.7260706E

Parkoviště: v části města Kaňkov (0,7 km)

Autobusová zastávka: Most, Rudoltice, náměstí (2 km)

Vlaková zastávka: Želenice nad Bílinou (3 km)

 

GALERIE: KAŇKŮV VRCH

★★★ Želenický vrch, Želenice:

Geologicky nejprozkoumanější kopec Českého středohoří. Místní znělec vykazuje specifika, která z něj dělají jednu z nejžádanějších surovin ve sklářském průmyslu; neobsahuje téměř žádný nikl a chrom, naopak disponuje extrémně vysokým obsahem niobu a zirkonu, což z něj dělá ideální součást tavicích směsí pro sklárny. Stále činný kamenolom na severní straně je přístupný jen v doprovodu zaměstnance. Z vrcholu je ale krásný pohled do okolí.

Poloha: 50.5195389N, 13.7317153E

Parkoviště: v obci Liběšice (0,9 km)

Autobusová zastávka: Želenice, štěrkovna (1,6 km)

Vlaková zastávka: Želenice nad Bílinou (2,3 km)

 

GALERIE: ŽELENICKÝ VRCH

★★★ Národní přírodní památka Jánský vrch, Korozluky:

Ovsíř stepní – to je velmi vzácný host zdejších strání. Jedná se o extrémně vzácnou trávu, která právě na Jánském vrchu má své nejzápadnější světové rozšíření. Daří se tu i dalším teplomilným travám. Důvodem je výhřevný čedičový povrch, který díky pohlcování slunečního záření zvyšuje teplotu o několik stupňů Celsia. Botanicky se jedná o jedno z nejcennějších přírodních území našeho státu. Není ale k němu snadný přístup. Zezdola lokalitě brání zahrady rodinných domů, shora musíte jít celkem náročnou cestou na hraně lesa a pole.

Poloha: 50.4794903N, 13.7256603E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Korozluky, Obecní úřad (0,6 km)

Vlaková zastávka: Sedlec u Obrnic (2,6 km)

★★★ Přírodní památka Lužické šipáky, Lužice:

Jedna z největších lokalit výskytu Dubu pýřitého u nás. Původně zde v této lokalitě byly chráněny jen nejstarší exempláře tohoto dubového druhu, které dorůstaly velmi zajímavých rozměrů a tvarů. Postupně byla ochrana rozšířena na celý svah. Ten je na jílovém podloží, a tak jsou zde časté velmi výrazné sesuvy půdy. Proto je silnice pod přírodní památkou uzavřena pro automobily.

Poloha: 50.4893064N, 13.7588094E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lužice (0,7 km)

Vlaková zastávka: Skršín (3,8 km)

★★★ Vršanská vyhlídka, Malé Březno:

Z vyhlídky si můžete prohlédnout změnu severočeské krajiny. Budete se dívat do obrovské jámy dolu Vršany, který stojí na místě stejnojmenné obce a dalších obcí, které zmizely navždy z mapy. Jmenovaly se Slatinice, Hořany, Kyjice, Pohlody, Holešice, Nové Sedlo nad Bílinou a Ervěnice.

Poloha: 50.4870828N, 13.5798311E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bylany, DOMES (3 km)

Vlaková zastávka: Třebušice (5,5 km)

Lom Vršany

Jeden ze čtyř činných severočeských lomů. Ohraničen je městem Most, obcemi Vrskmaň, Malé Březno, Strupčice a Ervěnickým koridorem. Ročně se tu vytěží až 7,7 milionů tun uhlí. Zbourány byly obce Vršany a Bylany. Přerušen byl také tok Lučního potoka. U lomu je počítáno s pokračováním těžby do roku 2035, kdy se stočí východním směrem a pohltí současnou silnici, která vede po hraně lomu i s místní vyhlídkou.

★★ Zámek Korozluky, Korozluky:

Zámek utekl hrobníkovi z demoličního výměru. A to díky architektu Miroslavu Peroutovi, který se po roce 1994 postaral o jeho záchranu. Na místě kdysi stávala tvrz, která ale zanikla. Místo si ale oblíbil Václav Rajský z Dubnice, který si zde nechal v roce 1775 postavit barokní zámeček. Šlo o litoměřického hejtmana, který se ale časem dostal do dluhů, a tak ho po jedenácti letech Rajský prodal, aby alespoň část z nich splatil. Následně se tu střídali majitelé a ti poslední před sametovou revolucí rozhodně nebyli šlechtického rodu, protože jak družstvo Včela, tak JZD, tak zemědělské učiliště nebo Okresní národní výbor v Mostě tu nadělaly víc škody než užitku. Velkou proměnou prochází i zámecký park s kaplí svatého Josefa.

Poloha: 50.4794903N, 13.7256603E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Korozluky, Obecní úřad (0,5 km)

Vlaková zastávka: Sedlec u Obrnic (2,6 km)

Srpina

Druhá největší řeka mosteckého okresu. Délka přesahuje 28 kilometrů a na její pramen se musíme podívat pár kilometrů za hranice chomutovského okresu. Najdeme ho v polích kousek od Pesvic v nadmořské výšce 330 metrů. Řeka odvodňuje nejsušší část okresu. V blízkosti Malého Března byla říčka výrazně přeložena, původní tok totiž protékal dnešní Březenskou výsypkou. Poté se Srpina z jihu a východu vyhýbá Velebudické výsypce. V okolí Korozluk uvidíme nejcennější úsek říčky. Jedná se o levotočivý oblouk s původní nivou. Srpina pak spěchá do cíle cesty, který přichází v Českých Zlatníkách, kde před NPR Zlatník vtéká jako pravostranný přítok do řeky Bíliny.

★★ Kostel svatého Augustina, Lužice:

Novogotický kostel byl postaven v roce 1877. Vznikl na místě původního kostela, který byl postaven už ve 14. století. Dnes je však novogotická stavba ve velmi špatném stavu. Od roku 1998 je chráněn jako kulturní památka, záchrana však postupuje velmi pomalu.

Poloha: 50.4922917N, 13.7576697E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lužice (420 m)

Vlaková zastávka: Skršín (4,3 km)

Poutní místo Kaple svatého Blažeje

Zhruba kilometr od kostela svatého Augustina se v lese nachází kaple svatého Blažeje. Dnes je v dezolátním stavu a její místo vám prozradí už z dálky viditelný vysoký topol. Ještě na začátku 20. století byla kaple poutním místem, ke kterému docházely tisíce lidí ročně. Důvodem byly dvě zázračné studánky s léčivou vodou. I když vandalové v posledních desetiletích kapli téměř zničili, voda tu prýští ze země stále. Poměrně silné prameny už netečou z vybudovaných kohoutů, ale proráží místo v zemi a po několika metrech se znovu vsakují do podloží.

 Přírodní památka Kopistská výsypka, Most: (bez fotografie)

Místo, které vzniklo na místě, kam byla vyvážena důlní hlušina. Rekultivace skončila v roce 1983 a po výsadbě jednoho a čtvrt milionu sazenic stromů zde vznikl největší lesní porost v Mostecké pánvi. Bylo zde vysázeno také půl milionu keřů. Zůstaly tu ale i travnaté louky celkem na ploše šesti hektarů. Specifickým bodem celé lokality jsou bezodtokové tůně, které se staly dnes místem nejhojnějšího výskytu chráněného Čolka velkého v Ústeckém kraji.

Poloha: 50.5350072N, 13.5992892E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Most, Souš, Vrbenský I (2,1 km)

Vlaková zastávka: Třebušice (2,3 km)

Severočeská hnědouhelná pánev

V současnosti nejprůmyslovější aglomerace střední Evropy. Rozkládá se mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Západní hranou je Klášterec nad Ohří na východě pánev končí Ústím nad Labem. Šířka je 20 a délka 70 kilometrů. První zmínka o těžbě pochází z roku 1403, jenže až do roku 1850 byla lokalita úrodnou nížinou s rozsáhlými vodními plochami. Do ní bylo zasazeno několik stovek malých hlubinných dolů. K překotné změně dochází v roce 1853, kdy je do Krušných hor dovedena železnice a uhlí se začíná vyvážet, a to hlavně do Saska. Na přelomu 19. a 20. století dochází ke změně těžby – z hlubinného dolování se přechází k povrchovému, což způsobí devastaci životního prostředí, která vrcholí v 70. a 80. letech kompletním zničením krušnohorských lesů. V lokalitě Mostecké pánve je skryto 9 miliard tun hnědého uhlí. Současnými technologiemi jsme schopni vytěžit 6 miliard tun. Polovinu jsme už vydolovali. Druhá půlka je však méně kvalitní a mnohem hůř přístupná. Tyto 3 miliardy tun uhlí leží ve značné hloubce, pod geologickými zlomy a pod velkými městy, obcemi a obrovskými průmyslovými podniky.

 Lípa v Lužici, Lužice:

Pětimetrová krasavice v pase. Krásně vzrostlá Lípa malolistá roste u vchodu do hřbitova. Vysoká je 17 metrů a její stáří je téměř 400 let.

Poloha: 50.4914381N, 13.7562964E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lužice (380 m)

Vlaková zastávka: Skršín (4,1 km)

 Zaječická hořká, Bečov:

Zdroj unikátní minerální vody. Obsahuje ohromné množství sodíku a hořčíku a slouží k léčbě otylosti, nemoci žaludku, žlučníku, proti kornatění tepen, ale i při kožních chorobách. V minulosti byla nazývána hořkou vodou a je velmi podobná legendární britské Epsomské soli, jejíž naleziště se už v 18. století vyčerpalo. Právě v 18. století pak začíná rozkvět zdejší Zaječické hořké vody, která se jeví jako dokonalá náhrada za vyschlé anglické zdroje. O rozvoj zdejší lokality se postaral Friedrich Hoffmann, který byl osobním lékařem pruských panovníků. Dnes je více než 20 vrtů této kyselky obehnáno plotem a kamerově hlídáno. Stáčí se a vyváží se na trhy, kde je o ní extrémní zájem, což je hlavně Čína, Rusko a USA.

Poloha: 50.4738575N, 13.7054644E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Korozluky (2,7 km)

Vlaková zastávka: Bečov u Mostu (2,7 km)

 

Výlet 3: Okružní jízda po vršcích kolem Mostu, po industriální a technické krajině a po rekultivovaných místech, do kterých se znovu vrací život (horské kolo)

 

Start: Most, Turistický rozcestník Most – zimní stadion

Cíl: Most, Turistický rozcestník Most – zimní stadion

Délka trasy: 71,9 km

Časová náročnost: 5 hodin 35 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Krajina kolem Mostu je velmi různorodá a tento výlet chce některé tváře krajiny v této oblasti ukázat. Kromě unikátních přírodních lokalit, které požívají nejvyššího stupně státní ochrany, kterými jsou NPR Zlatník a NPP Jánský vrch se můžeme při výletě setkat i s místem, kde se stáčí jedna z nejunikátnějších minerálních vod světa. V přírodní památce Lužické šípáky budeme obdivovat neobvyklé a méně časté Duby pýřité. Některé zastávky ukáží, jak vypadá vyčerpaná mostecká uhelná krajina a další zase skutečnost, jak může krajina k nepoznání vypadat po mnohaleté rekultivaci. Nejvyšším bodem výletu je 522 metrů nad mořem, což je vrchol kopce Zlatník. Nejnižší bod na vás čeká krátce před tím a jde o výšku 206 metrů nad mořem, což je místo na konci obce Želenice. Celkově v sedle kola překonáme 1104 výškových metrů.

Vhodnost: Výlet obkrouží celé okresní město Most a jeho okolí. Jeho délka vás může vyděsit. 67 kilometrů není malá porce, na trati jsou ovšem i dva náročné výstupy. Několikrát se musí kolo odložit a pokračovat jen pěšky. Výlet se dá pochopitelně rozdělit do několika částí. Jeho pokoření vcelku zvažujte, je zařazen v desátém nejvyšším výkonnostním koši.

Zastávky:

Most, Braňanská pískovna (4,3 km) – Braňany, Vrch Kaňkov (8,7 km) – Obrnice, Národní přírodní rezervace Zlatník (18,7 km) – Lužice, Kostel svatého Augustina (27,2 km) – Lužice, Lípa v Lužici (27,3 km) – Lužice, Přírodní památka Lužické šipáky (27,7 km) – Korozluky, Zámek Korozluky (32,1 km) – Korozluky, Národní přírodní památka Jánský vrch (32,3 km) – Bečov, Pramen Zaječické hořké (35,6 km) – Malé Březno, Vršanská vyhlídka (54,9 km) - Most, Přírodní památka Kopistská výsypka (63,7 km) – Most, Jezero Matylda (68,2 km)