Nejvyšší bod okresu Most - vrch Loučná s

LOM

Lom je učebnicí archeologie, odborníci tu našli osídlení z doby neolitu či z keltského období; další tajemné hroby se spoustou otazníků pocházejí z 12. století a mnohé nálezy odpovídají i na tajemství druhé světové války

 

V roce 1945 tu došlo den po osvobození k pogromu německých občanů, v naprosto odvetném běsnění bylo brutálně zabito více než padesát lidí; přesně o rok později došlo v dole Kohinoor k požáru, který si vyžádal dalších padesát obětí – mnozí z místních to považovali za boží odplatu; samotné město směřovalo k potupnému konci na hromadě suti – Lom měl totiž následovat Most a ustoupit těžbě hnědého uhlí. Město zachránila až sametová revoluce a důl Bílina se zastavil těsně před prvními domy

 

Lom (německy Bruch) je protáhlé město, ve kterém žije v současné době zhruba 3 700 obyvatel. Lidé tu ale žili už v době neolitu a spoustu archeologických nalezišť zde odborníci zmapovali také z doby keltské. Dnešní osada vznikla na konci 12. století v místech, které postihly větrné polomy, a od toho také získala jméno.

Ves od začátku patřila šlechtickému rodu Hrabišiců z Oseka, což byl jeden z nejbohatších a nejvlivnějších rodů severních Čech. A pokud nepatřil Lom jim, spadal pod správu nedalekého oseckého kláštera. Až do 17. století to byla ryze zemědělská oblast, na hlavu ji postavilo až rudné dolování a šílenství. Lom na městys povýšil v roce 1902 ještě císař František Josef I., městem se stal až v době Československé republiky 14. května 1938. U zdi místního kostela Nejsvětějšího Srdce Páně se uskutečnila jedna z nejhorších poválečných pomst na německém obyvatelstvu. Krátce po osvobození tu bylo zavražděno možná až pět desítek lidí.

Masakr Němců

Jsou dva dny po válce a svět by se měl radovat. Jenže málokdo má důvod k úsměvu, nikdo nedokáže odhadnout, co se bude dál dít. Evropa leží v troskách, a to jak skutečných, tak morálních. Němci utíkají za hranice. Chtějí do zajetí k Američanům, ale ne k Sovětům. Při cestě na hranice odhazují do příkopů kufry, batohy, tašky, zkrátka zbytečnou zátěž, která jim brání v rychlém pohybu. Domy, které Němci opustili ve městě Lom, jsou už dávno prorabovány a jakékoliv pozůstatky jsou převezeny do sálu městského hostince. Tam také lomské ženy a děti nosí věci, které naleznou v příkopech směrem k německé hranici. Je mezi nimi i kufr, jedna z žen ho prohledá a nenajde nic, než oblečení. Vztekle ho odhodí na hromadu k ostatním. V tu chvíli se ozve výbuch. Zda byla munice právě v tomto kufru nebo v jiném, se dnes už nedozvíme. Jisté je, že na místě zemřely dvě děti, které si hrály u hromady věcí po Němcích. Jména dětí známe – Jindra Sýkora a Milada Hájková. Město ovládají samozvaní vládci, členové Revoluční gardy, kteří společně s hrstkou Rudoarmějců, kteří tu od osvobození zůstali, popíjejí. Exploze spustí šílenství – Revoluční gardy obcházejí dům po domu a vyvádějí ke kostelu místní Němce, kteří tu žijí od nepaměti. U zdi na ně čeká za dohledu Rudoarmějců sprška ze samopalu. Mezi mrtvými je řada havířů, 73letý řídící učitel na penzi Franz Treschl, 66letý železniční úředník na penzi Wilhelm Bauer, kamnář Rupert Neidel, obuvník Josef Lorenz, který všem opravoval a šil boty, holič Franz Kopf, který stříhal a holil všechny místní muže. Horník Josef Hoydar raději spáchá sebevraždu. Smrt v Lomu najde 10. května 1945 oficiálně 36 lidí, neoficíálně až pět desítek. Mrtvým je přivázán kolem kotníku provaz a muži na motorkách tahají těla k jámám po výbuších granátů, kde je zasypávají. Falšují se úmrtní zprávy. Některé oběti jsou prohlášeny za mrtvé až později v květnu nebo dokonce v červnu. Jen u jednoho jména je uvedena smrt zastřelením, u dalších je příčina smrti neznámá. Vyšetřování nevede k žádnému výsledku. Kdo byl iniciátorem masakru, kdo střílel a na čí to bylo rozkaz se nikdy nepodařilo vyšetřit. A to přesto, že i dnes existuje ještě řada očitých svědků masakru. Nikdo nechtěl nikdy konkrétní jména prozradit. Masakru v Lomu se věnuje ve své životopisné knize Povolání textařka také rodačka z Lomu Jiřina Fikejzová; v době incidentu jí bylo 18 let. Dnes mají oběti na hřbitově v Lomu pomník s dvojjazyčným nápisem: Vzpomínka německých a českých obětí 2. světové války.

Až do roku 1989 nad Lomem visel Damoklův meč v podobě likvidace v důsledku těžby uhlí, tato hrozba se povedla odrazit až s revolucí.

Okolí města Lom se stalo domovem několika silně ohrožených druhů zvláště z ptačí říše. Kriticky ohrožený ptáček velikosti vrabce, jehož jedinci jsou v posledních letech počítatelní do stovky kusů v naší zemi – Linduška úhorní je k vidění velmi často v bývalých Libkovicích na výsypce Pokrok. Kolem Mariánských Radčic u jezera Za Pilou a v blízkých mokřadech byli k vidění Bukač velký a Bukáček malý. Na stejném místě byl spatřen v severních Čechách naprosto ojediněle Tenkozobec opačný, což je černobílý pták se zobákem otočeným nahoru. A i jeden kriticky ohrožený zástupce rostlinné říše tu byl spatřen. V nejsevernější části Lomského údolí byla nalezena rostlina Zdrojovka hladkosemenná pravá.

V Lomu se narodila 13. dubna 1927 česká textařka, ale i sportovkyně, která získala zlato na mistrovství Československa v atletice v roce 1951, Jiřina Fikejzová. Z tohoto města pochází i komik Josef Náhlovský (15. prosince 1949), který se sám nazývá Posledním žijícím Krušnohorcem.

 

Znakem města je čtvrcený štít. Vpravo nahoře je stříbrné pole se dvěma zkříženými červenými hornickými kladívky, vlevo nahoře pak najdeme v modrém poli stříbrné rádlo. Vpravo dole pak vidíme v červeném poli stříbrné ozubené kolo a vlevo dole je ve stříbrném poli zelený lipový list. Nad celým štítem je zlatá zděná koruna o třech stínkách.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Město Lom leží na hlavní silnici 27. Do ní tu ústí silnice 256 a těsně za hranicemi města také silnice 257. Vzdálenosti Lomu z českých měst: Praha (108 km), Ústí nad Labem (39 km), Karlovy Vary (82 km), Liberec (134 km), Plzeň (118 km).

Autobus: Autobusové spojení do Lomu je z Litvínova, Duchcova, Janova a Chlumce.

Vlak: Vlaky do Lomu přijíždějí z Oldřichova u Duchcova, Litvínova, Ústí nad Labem, Louky u Litvínova, Teplic, Mostu a Moldavy.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★ - Kostel Panny Marie Bolestné, Mariánské Radčice:

Poutní místo, které podporoval papež Mikuláš IV. Předmětem poutí byl obraz Panny Marie Bolestné pod Křížem ve stejnojmenném kostele, který se stal cílovou stanicí poutníků poté, co byl v roce 1278 vypálen Osecký klášter. A právě, aby se mezi věřícími zvýšil zájem o náhradní lokalitu, tak papež Mikuláš IV. vyhlásil čtyřicetidenní odpustek každému, kdo šel pouť do Mariánských Radčic. Kostel ustál husitské běsnění, jeho význam upadá až poté, co se cisterciáci vrátili zpět do Oseka. Situaci zachránil v 18. století opat Benedikt Littwerig, který zde nechal vybudovat nový kostel, ambit, faru a později i křížovou cestu. Za plány na výstavbu stáli věhlasní architekti Jean Baptista Mathey a Oktavian Broggia. Kolem svatostánku se rozkládá arkádové obdélníkové nádvoří. Zdejší ambit je doplněn řadou kaplí a zpovědnic, aby se příval poutníků do Mariánských Radčic snadněji zvládl. V roce 1716 se soše přišlo poklonit na 50 tisíc poutníků. Se zdejším mariánským kultem je spojena i řada zázračných uzdraveních. Ty byly vyobrazeny na nástěnných freskách ambitu a rozpoznat je můžete i dnes. Nejslavnější procesí se konalo v roce 1890, kdy ke kostelu přišlo na 150 tisíc poutníků.

Poloha: 50.5737336N, 13.6640953E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Mariánské Radčice, otočka (30 m)

Vlaková zastávka: Lom u Mostu (3 km)

Kam se ztratila původní Panna Marie Bolestná?

Rozhodně nebylo příjemné žít v poslední čtvrtině 13. století pod vrcholky Krušných Hor. Území neustále sužovaly šarvátky a boje českého a braniborského vojska. V roce 1278 je vypálen klášter v Oseku; mniši a lidé z okolních vesnic před rabujícím vojskem unikli do malého kostela v Mariánských Radčicích. O dva roky později osecký opat Teodorik II. z obrovské vděčnosti za zázračnou záchranu věnuje mariánskoradčickému kostelu dřevěnou sochu Panny Marie Bolestné. Ta se hned stává jedním z nejuctívanějších předmětů v celém kraji. Jako křesťanský symbol slouží až do období husitských bouří, které sice socha přečkala, ale hned poté se ztratila. V Mariánských Radčicích se socha Panny Marie Bolestné objevuje až mezi lety 1510-20; nejde ani o původní sochu, ani o repliku, ale o zcela novou podobu světice. I ta se ale stala předmětem poutního uctívání. Dnes je socha Panny Marie Bolestné umístěna na hlavním oltáři kostela.

 

GALERIE: POUTNÍ MÍSTO MARIÁNSKÉ RADČICE

 

VIDEO: JAK TO FOUKÁ V ZIMĚ POD LOUČNOU

★★★★ - Vyhlídkové místo Loučná, Lom:

Nachází se v nadmořské výšce 956 metrů nad mořem. Je odsud vynikající výhled na kerné pohoří Krušných hor. Spatříme zde plynulé svažování hor k jížní straně směrem k městu Lom. V lokalitě najdeme vyhlídkové skalky s krásným historickým křížem.

Poloha: 50.6485972N, 13.6102936E

Parkoviště: u rozcestníku Pod Vlčí horou (2,8 km)

Autobusová zastávka: Dlouhá Louka (2,8 km)

Vlaková zastávka: Osek (7 km)

 

VIDEO: SNĚHOVÉ JAZYKY V KRUŠNÝCH HORÁCH

 

GALERIE: NEJVYŠŠÍ BOD OKRESU MOST - LOUČNÁ

★★★Památník obětem koncentračních táborů, Lom:

V roce 1946 vytvořil sochař Karel Zentner. Poutavé a velmi působivé sousoší s podobou dvou zbídačelých lidí, nad kterými sedí orlice, je připomínkou všech obětí boje proti nacismu.

Poloha: 50.5934244N, 13.6582481E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lom, náměstí (95 m)

Vlaková zastávka: Lom u Mostu (340 m)

★★ - Pomník sestřeleného amerického letce v Lomu, Lom:

Až v roce 1993 se objevila v centru města vzpomínka na válečnou dobu. Na náměstí Republiky byl odhalen pomník připomínající mladého amerického pilota, který byl nad městem Lom sestřelen 17. dubna 1945. 21letý pilot se jmenoval John Halstead Banks III. Pilot zásah letadla přežil, zachytil se padákem na stromě poblíž školy v Lomu. Odtud byl však stržen a ubit Němci.

Poloha: 50.5932689N, 13.6574586E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lom, náměstí (90 m)

Vlaková zastávka: Lom u Mostu (350 m)

 - Bývalý důl Kohinoor II, Mariánské Radčice: (bez fotografie)

Důlní dílo začalo vyrůstat mezi Lomem a Mariánskými Radčicemi v roce 1899 a už v roce 1901 byla zahájena těžba. V roce 1931 získal důl současný název, před tím se jmenoval Jan II a na počátku Kaisergruber. Exkluzivní název Kohinoor měl připomínat výjimečnou kvalitu těženého uhlí. Zajímavé je, že důl od roku 1918 patřil rodině Weinmannů, na začátku 2. světové války jej však zkonfiskovali Němci a rodině jako náhradu dali šest milionů říšských marek. Těžba v dole skončila 31. srpna 2002. Za 101 let činnosti dolu Kohinoor bylo vytěženo přes 52 milionů tun hnědého uhlí. Ve stejném roce, kdy byla ukončena těžba, se staly jámová budova s těžní věží, kompresorovna, sklad a dílny kulturními památkami České republiky.

Poloha: 50.5793800N, 13.6555828E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lom, Mariánské Radčice, Kohinoor (100 m)

Vlaková zastávka: Lom u Mostu (3 km)

Pomstil se důl Kohinoor za masakr německých horníků?

14. listopadu 1946 ve 3:45 minut došlo v Lomu na dole Kohinoor I k výbuchu. K explozi došlo v hloubce 430 metrů a výbuch byl tak silný, že prolétl všemi chodbami revíru Mořic. První záchranáři dorazili na místo neštěstí už po 15 minutách, přesto dokázali z noční směny zachránit jen čtyři horníky. Zbývajících 52 mužů našli bez známek života. Většina z obětí se otrávila zplodinami výbuchu, protože exploze spotřebovala všechen kyslík v ovzduší. Zbytek pak našel smrt odmrštěním a nárazem na výstroj chodeb. Z celkového počtu 52 mrtvých bylo 38 stálých zaměstnanců dolu Kohinoor, 7 německých válečných zajatců a 7 trestanců z nápravného zařízení v Libkovicích. Členové vyšetřovací komise zaujali v průběhu šetření rozdílné postoje k příčině nehody, nakonec se většinou shodli na nejpravděpodobnější příčině, a to výbuchu stařinové třaskavé atmosféry. Jako nejpravděpodobnější příčina iniciace byl určen odstřel trhaviny v uvedené komoře. Místní lidé v Lomu však brali často důlní neštěstí jako boží odplatu za masakr Němců.

 - Naleziště dělostřeleckých baterií, Mariánské Radčice:

Přímo na hraně dolu Bílina byly odkryty stopy II. světové války. Hnízda dělostřeleckých baterii zblízka vypadají jako ozubené kolo s osmi zuby obtisknuté do podloží. Na tento základ bylo připevněno vlastní dělo. Tato baterie, která obsahovala zhruba dvacet děl byla součástí německé protivzdušné obrany. Tady byla vybudována, aby chránila před nálety chemické závody na výrobu benzínu v Záluží. Kolem naleziště byla nalezena nevybuchlá munice, ale i základy ubytovny vojáků. Pokud nenavštívíte dělostřelecké baterie v nejbližší době, nenavštívíte je už nikdy. Rozšiřující se důl Bílina zanedlouho pohltí i tuto nenápadnou připomínku II. světové války.

Poloha: 50.5838508N, 13.6871731E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lom, Mariánské Radčice, rozcestí (2,3 km)

Vlaková zastávka: Lom u Mostu (3 km)

 - Pohřebiště u dolu Bílina, Mariánské Radčice: (bez fotografie)

Jen pár metrů od hrany dolu Bílina bylo objeveno pohřebiště z 11. a 12. století. Rentgenový průzkum odhalil v místě neuvěřitelný počet dvou tisíc hrobů. Zatím jich byla odkryta necelá polovina. Nalezeny byly i stovky šperků, předměty běžné spotřeby a zbytek kopí z 11. století. Záhadným nálezem v této lokalitě je ale kostra bez chodidel, místo kterých byly mlýnské kameny. Vědci se domnívají, že šlo o protiupírský rituál, který měl nemrtvému znemožnit vstát z hrobu. Druhou záhadou, na kterou zatím neexistuje odpověď je, proč tak velkolepé pohřebiště vzniklo tak daleko od osídlené oblasti. Lidé museli mrtvoly nosit na místo i několik kilometrů. Dnes už je velký problém se do lokality dostat kvůli rozšiřujícímu se lomu.

Poloha: 50.5692222N, 13.6853169E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Lom, Mariánské Radčice, rozcestí (3,6 km)

Vlaková zastávka: Lom u Mostu (4,4 km)

 

Výlet 1: Od pravěkého pohřebiště u hrany dolu Bílina až k vyhlídkovému místu Loučná v srdci Krušných hor (horské kolo)

 

Start: Mariánské Radčice, Autobusová zastávka Mariánské Radčice, důl Kohinoor II

Cíl: Mariánské Radčice, Autobusová zastávka Mariánské Radčice, důl Kohinoor II

Délka trasy: 32,1 km

Časová náročnost: 3 hodiny, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet ukáže, jak se z míst těžbou velmi poznamenaných lze poměrně rychle dostat na vrcholky Krušných hor, které jsou lidskou rukou ještě nepoznamenány. Přesto najdeme velmi zajímavá místa i tam, kde je krajina těžbou změněna v měsíční krajinu. O tom svědčí hnízda dělostřeleckých baterií nebo pravěké pohřebiště. Převýšení výletu je 692 metrů. Nejvyšším bodem je 938 metrů nad mořem, což je nadmořská výška vyhlídkového místa Loučná. Nejnižší bod je 243 metrů nad mořem v místě pravěkého pohřebiště. Dvě lokality - hnízda dělostřeleckých baterií a pohřebiště u dolu Bílina jsou sázkou do loterie - není vyloučeno, že se na jejich místo vůbec nedostanete. 

Vhodnost: Výhodou výletu je, že stoupání je vlastně neustálé a postupné. Stejně tak je postupný i sešup dolů. Výlet vyžaduje určitou kondici a přípravu - zařazen je v šestém výkonnostním koši. 

Zastávky:

Mariánské Radčice, Bývalý důl Kohinoor II (0,1 km) – Lom, Vyhlídkové místo Loučná (12,3 km) – Lom, Pomník sestřeleného amerického letce (24 km) – Lom, Památník obětem koncentračních táborů (24,1 km) – Mariánské Radčice, Hnízda dělostřeleckých baterií (26,9 km) – Mariánské Radčice, Pohřebiště u dolu Bílina (29,1 km) – Mariánské Radčice, Kostel Panny Marie Bolestné (31,1 km)