Úpravna_uhlí_Ledvice_a_Duchcov_z_ochoz

LEDVICE

Největší pýchou Ledvic je rozhledna na nejmodernější středoevropské elektrárně; najdeme ji ve výšce 144 metrů, a to z ní dělá nejvyšší českou rozhlednu a zároveň nejvyšší českou průmyslovou stavbu; háček je v tom, že Elektrárna Ledvice leží v katastru města Bílina

 

Za posledních sto let odešlo z města 90 procent populace; na přelomu 19. a 20. století se v Ledvicích uskutečnil boj o českou školu; čeští rodiče chtěli posílat děti do českých škol, německá obecní rada byla proti; konflikt se vyostřil v řadu šarvátek a ničení majetku; Češi po šesti letech zvítězili a česká škola byla na světě; dnes tu žádnou školu nenajdeme, tu poslední spolkl povrchový důl

 

Ledvice (německy Ladowitz) jsou podivuhodným městem v okrese Teplice s 540 obyvateli. O historii chybí jakékoliv podrobnosti. Je známo, že první zmínka v knihách je z roku 1209.

V roce 1898 došlo k povýšení Ledvic na městys a na město Ledvice povýšil císař František Josef I. 25. prosince 1911; jenže v té době tu žilo 4 500 obyvatel. Lidé se tu hojně věnovali zemědělskému životu, později se tu rozmohla výroba porcelánu.

 

10. dubna 1881 byla natažena historicky první česká telefonní linka, vedla z duchcovského nádraží do správní budovy dolu Richarda Hartmanna v Ledvicích.

 

V roce 1896 byl postaven zdejší kostel Panny Marie. V Ledvicích se také začal formovat v roce 1931 protestní průvod nespokojených dělníků, který skončil krveprolitím u Duchcovského viaduktu.

 

V roce 1966 vzrušil numismatiky a historiky nález takzvaného Ledvického pokladu – obrovského množství stříbrných mincí. Snad nejzajímavější událostí historie Ledvic je takzvaný boj o českou školu.

Boj o českou školu v Ledvicích / Kämpfe für die tschechische Schule in Ladowitz

Tato událost nastala na přelomu 19. a 20. století. Čeští rodiče chtěli pro své děti českou školu, a tak vznesli úřední požadavek na zemskou školní radu. Tomu bylo vyhověno rozhodnutím ze 24. dubna 1896. V Ledvicích byla zavedena formou školní dvoutřídky česká škola se zahájením provozu k 1. září 1897. Ovšem místní německé obecní zastupitelstvo českou školu nechtělo, a tak Němci podali oficiální stížnost na ministerstvo vyučování. To stížnost zamítlo. Oficiálně byla škola otevřena 1. září 1897. Do dvoutřídky nastoupilo 226 českých dětí, což bylo kapacitně neúnosné, a tak čeští rodiče podávají v listopadu téhož roku žádost o rozšíření české školy. Úředníci chtěli vše vidět na vlastní oči a důkladně prošetřit. Jejich návštěva v Ledvicích byla naplánována na 30. prosince 1897. Mezitím ale zasedal 15. prosince 1897 soud, který projednával stížnost německého zastupitelstva na zřízení české školy. Soudní dvůr našel plno procesních pochybení a rozhodl, aby česká škola byla až do vyřešení dočasně uzavřena. Němci se to dozvědí formou telegramu a nečekají ani na zaslání oficiálního soudního rozhodnutí a českou školu nečekaně 23. prosince 1897 zavřou. Rodiče okamžitě intervenují u samotného c. k. hejtmanství v Duchcově. Hejtman s okamžitou platností nařizuje českou školu otevřít. Němci odmítnou a odvolávají se k soudu kvůli rozhodnutí hejtmana. 29. prosince 1897 do Ledvic přijíždí hejtman a veze zámečníka, který školu násilím otevírá. Ten den v noci ale „kdosi“ českou školu poničil. Byla rozbita kamna, ztratily se všechny dveře, školní majetek byl rozházen, poničen a znehodnocen. Vše je narychlo opraveno a 31. prosince 1897 mohou děti přijít do české školy. Ne na dlouho. 11. února 1898 pošta doručí oficiální soudní rozsudek a ještě ten den je škola Němci zavřena. Obecní zastupitelstvo vydává vyhlášku, podle které je povinnost přihlásit děti do německé školy. Řídící české školy Václav Lapka se nevzdá a společně s pražskou ústřední školskou maticí zakládá matiční soukromou školu. Ministerstvo školství povoluje českou školu v květnu 1900; Němci se zase odvolávají k vídeňskému soudu; věc se natahuje, soud ale dává za pravdu Čechům. Od 1. září 1901 působí po téměř šestiletém boji v Ledvicích česká škola. Průtahy trvají. Německé zastupitelstvo neochotně staví novou budovu české školy. Když je hotová, umístí nad vchod německý nápis Gemeindehaus, což znamená obecní dům. Češi žádají český nápis Obecná škola, zastupitelstvo odmítá. Česká škola nemá tělocvičnu ani hřiště, německá má obojí. Češi chtějí využívat hřiště a tělocvičnu německé školy v čase, kdy nejsou využity. Zastupitelstvo odmítá. O několik let později je k české škole přistavena tělocvična. Češi žádají o zakoupení základního nářadí, zastupitelstvo odmítá...

V horách nad Hrobem najdeme vesnici Moldava. Její název pochází ze starogermánského „milti ahwa“, což znamená Hojná voda. Moldava je místem, kde najdeme kořeny českého sklářství. První doklady o vzniku zdejší sklářské hutě jsou z roku 1392. Dlouhá léta žili místní obyvatelé z těžby a prodeje rašeliny, která se dovážela i do teplických lázní.

 

Je jen málo míst v republice, kde bychom našli tak neposkvrněnou přírodu jako na Moldavě. Seznam ohrožených rostlin a zvířat, které se zde vyskytují, by byl dlouhý na několik stran. V roce 1958 zde byl omylem zastřelen na dlouhá léta poslední Los evropský v českých zemích. Další exemplář byl viděn až v roce 1987.

Znakem města Hrob je svislý polcený štít. V pravé polovině je červený, v levé modrý. V pravém červeném poli je doleva obrácený stříbrný dvouocasý lev se zlatou zbrojí, jazykem a korunou. Na spodní části levého modrého pole je černý otvor do šachty obklopený skalami přirozené barvy. Z otvoru vystupuje zlatá biskupská berla překřížená kladivy přirozených barev.

A jaká je situace dnes? Město školu nemá, jen tu mateřskou. Není tu ani kostel, ten z konce 19. století šel k zemi v roce 1964 kvůli těžbě uhlí. Už tu není ani porcelánka; lidé se zemědělství věnovat nemůžou, protože v katastru Ledvic není jediné pole. Je tu ordinace lékaře, není tu lékař; jednou týdně dojíždí ten pro dospělé. Dětský lékař ani nedojíždí. Silnice je tu slepá a končí, v těsné blízkosti sice vede silnice I. třídy číslo 13, ale obec je neprůjezdná. Je tu spousta kolejí, ale není tu železniční stanice. Koleje slouží pro nákladní vlaky, které vozí uhlí. Autobus sem zajíždí devětkrát denně, o víkendu ani jednou. Mají tu poštu; v úterý a ve středu má otevřeno dvě a půl hodiny dopoledne; v pondělí, čtvrtek a pátek dvě a půl hodiny odpoledne. Knihovna je otevřena devadesát minut v pondělí a devadesát minut ve čtvrtek.

 

Největší pýcha Ledvic, nejvyšší česká rozhledna s výškou 144 metrů na střeše Ledvické elektrárny vlastně už v Ledvicích není, leží za hranicemi města, v katastru města Bílina. Rozloha sídla je 5 kilometrů čtverečních, obytný prostor a hřbitov zabírají jen 5 procent výměry. Zbytek tvoří povrchový důl Bílina, odkaliště, úpravna uhlí, železniční seřadiště a rekultivovaný důl mezi Ledvicemi a Želénkami. Proč byl obci vrácen v roce 2006 statut města, když od udělení statutu před sto lety se zmenšil počet lidí o téměř 90 procent, je dodnes záhadou.

Znak města Ledvic je štít dělný kosmým zeleným břevnem na dvě části. Nahoře je část stříbrná, dole černá. Na zeleném břevnu jsou položeny tři zlaté pětilisté růže. Štít obklopuje ornamentální bronzová obruba, na jejímž horním okraji spočívá stříbrná zděná koruna s pěti viditelnými stínkami.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Městem Ledvice neprochází žádná hlavní silnice. Existuje tu jen vedlejší slepá silnice. Vzdálenosti Ledvic z českých měst: Praha (98 km), Ústí nad Labem (28 km), Karlovy Vary (93 km), Liberec (123 km), Plzeň (163 km).

Autobus: Autobusové spojení do Ledvic je jen z Bíliny a Teplic.

Vlak: Vlakové spojení do Ledvic neexistuje. Nejbližší stanice je v Chotějovicích.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★ - Rozhledna Ledvice, Bílina:

Nejvyšší rozhledna v České republice. Jedná se o obří kotelnu přilehlého elektrárenského provozu ve výšce 144 metrů. Nahoru se dostaneme pomocí výtahů a pak je ještě nutné vystoupat 46 schodů. Z vyhlídky uvidíme nejen město Bílina, Krušné hory, České středohoří, ale i nejnižší bod České republiky, což je dno lomu Bílina. Na vyhlídku se pouští pouze deset lidí v jedné skupině ve dvouhodinových intervalech. Proto je nutné domluvit návštěvu dopředu. Komín zdejší elektrárny s výškou 206 metrů patří k nejvyšším komínům severních Čech.

Poloha: 50.5780800N, 13.7809900E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Ledvice, Úpravna uhlí (210 m)

Vlaková zastávka: Chotějovice (320 m)

Lom Bílina

Jeden ze čtyř severočeských aktivních lomů. Zabírá prostor mezi městy Lom, Duchcov, Ledvice, Bílina a obcemi Braňany a Mariánské Radčice v okresech Most a Teplice. Původně nesl název Velkodůl Maxim Gorkij. Nízkosirnaté energetické uhlí se těží z třetihorní hnědouhelné sloje. Ročně se získá 8-9 milionů tun paliva a odkrývka za rok činí 50 milionů metrů krychlových zeminy. Uhlí putuje do úpravny v Ledvicích a drtivou část paliva spotřebuje zdejší elektrárna. Kvůli dolu se upravovaly toky Radčického, Lomského a Loučenského potoka. Přeložena byla silnice II. třídy číslo 256. Zanikly obce Břežánky, Břešťany, Jenišův Újezd, Liptice a Libkovice. Dno jámy dolu Bílina je nejnižším místem v České republice, které se dostalo na úroveň 20 metrů nad mořem. Jedná se o nejhlubší povrchový důl v Evropě; od hrany lomu ke dnu naměříte 230 metrů. Na dole Bílina došlo k prolomení limitů těžby. Důl se bez bourání lidských obydlí posune směrem k Mariánským Radčicím a městu Lom. Získá se tak dalších 100 milionů tun hnědého uhlí. V lomu Bílina se bude těžit nejméně do roku 2055. Po rekultivaci celého dolu vznikne největší a nejhlubší české umělé jezero, které bude mít plochu 930 hektarů a bude zadržovat přes 700 milionů metrů krychlových vody. Bude padesátkrát větší než největší české přírodní jezero – Černé na Šumavě. Hloubka plánovaného jezera dosáhne 200 metrů.

 

GALERIE: NEJVYŠŠÍ ROZHLEDNA V ČESKU

★★★★ - Přírodní památka Husův vrch, Hostomice:

Typicky kuželovitý kopec v Českém středohoří. Byl vyhlášen přírodní památkou kvůli výskytu vzácné květeny v čele s Hlaváčkem jarním. Kromě toho tato významná archeologická lokalita poskytuje krásné výhledy do okolí.

Poloha: 50.5896283N, 13.8152447E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hostomice, Náměstí (0,6 km)

Vlaková zastávka: Hostomice nad Bílinou (1 km)

Hlaváček jarní

Žlutý květ pochází z východoevropské a středoasijské stepi. České středohoří je úplný západní okraj jeho světového výskytu. Hlaváček snáší a miluje kruté podmínky - suchou mrazivou zimu, horká léta, nízké srážkové úhrny a velké rozdíly teplot mezi dnem a nocí. U nás ho najdeme v Českém i Moravském krasu, Pálavě a Českém středohoří. Nejhojněji však roste v oblasti Mostu, Bíliny a Loun. Obsahuje glykosoidy posilující činnost srdce, pozor ale rostlina je jedovatá. Latinský název – Adonis vernalis – je odvozen od sebezničující krásy bájného antického krasavce. Vyjadřuje tak dominanci, kterou na sebe rostlina svými květy přitahuje. Méně známý je Hlaváček letní, který má méně okvětních lístků, ale krvavě červenou barvu.

GALERIE: ŽLUTÉ MOŘE NA HUSOVĚ VRCHU

 

★★★ - Lom Želénky, Zabrušany:

Zrekultivovaný povrchový lom, kde došlo k unikátní události pradávné historie. V období čtvrtohor se podle vědců odkryl výchoz uhelné sloje a došlo k jejímu samovznícení. Sloj prohořela až na úroveň podzemní vody. Oheň se slojí šířil i do míst překrytých nadložním jílem. Ten se působením tepla přeměnil v takzvané porcelanity, což je přírodní keramika v tomto případě oranžové, růžové nebo červené barvy. Zdejší jílovité podloží při tepelné přeměně do sebe ochotně obtiskovalo tehdejší floru; jde proto o ideální lokalitu nálezu fosílií rostlinného původu. Bylo zde popsáno přes 50 druhů zkamenělých rostlin.

Poloha: 50.6027042N, 13.7920917E

Parkoviště: v Zabrušanech (450 m)

Autobusová zastávka: Zabrušany, Obecní úřad (0,5 km)

Vlaková zastávka: Želénky (2,1 km)

Jediné naleziště bariového hexaferitu na světě

Zdejší uhelná sloj se ve čtvrtohorách samovznítila a podložní vrstvy byly vystaveny působení ohně. Teplota stejně jako délka působení byla v podstatě metr od metru různá. Stejně proměnlivé bylo i chemické složení zdejší půdy. Vznikla tak obrovská škála přeměněných nerostů. Proto byly v lomu Želénky popsány nálezy buchitu, markazitu, vysublimované ryzí síry, magnetitu, esseneitu, melititu, hematitu, anorhitu, anhydritu, perovskitu, limonitu, halloizitu nebo jehličkového aragonitu. Doslova šokem byl nález nerostu nazvaného bariový hexaferit. Ten byl v Želénkách v přírodní podobě nalezen na jediném místě na světě. Stejně výjimečnými jsou i vápnitý ferit a srebrodolskit.

★★ - Zámek Světec, Světec:

Barokní zámek vznikl v roce 1708 na místě zaniklého kláštera. Postaral se o to Jan Josef Breuner – pražský arcibiskup. Další arcibiskup Vilém Florentin Salm rozšířil zdejší park. O přestavbu zámku se následně zasloužil arcibiskup Alois Josef Schrenk. Jedná se o klerika, který nechal vystavět rozhlednu na Pohradické hoře.

Poloha: 50.5771419N, 13.8123919E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Světec, Zámecká zahrada (0,6 km)

Vlaková zastávka: Světec (1,5 km)

★★ - Železniční most Křížanov, Hrob:

Nad Křižanovickým potokem tu most stojí už od roku 1870. Valené klenební oblouky jsou složeny z větších kvádrů. Pilíře se mírně nahoru zužují po vysazenou římsu. Most je technickou památkou od roku 1958. Je dlouhý 117 metrů a nad údolím ční do výšky 33 metrů.

Poloha: 50.6537069N, 13.7134908E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hrob, Křižanov (380 m)

Vlaková zastávka: Hrob (1,5 km)

★★ - Kostel svatého Jakuba Většího, Světec:

Zdejší kostel má základ v pozdně románské stavbě, která byla barokně upravena. Cenný je obraz madony z 16. století, který se nachází na oltáři Panny Marie. Kostel je v současné době jediným pozůstatkem slavného světeckého ženského kláštera.

Poloha: 50.5767364N, 13.8120808E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Světec, Zámecká zahrada (430 m)

Vlaková zastávka: Světec (1,3 km)

Řeholní kanovnice Božího hrobu

Z kláštera ve Světci pochází soška Panny Marie, která se později stala a dodnes je uctívanou modlou v bazilice Panny Marie Bolestné v Bohosudově. Klášter byl založen v roce 1227, a stal se vůbec prvním klášterem tohoto ženského řádu ve světě. A to i přesto, že řád byl založen ve Svaté zemi, tedy v Jeruzalémském království a v Palestině. Řeholním kanovnicím Božského hrobu se také říká Kanovnice Božího hrobu, Ochránkyně Božího hrobu a nebo Sepulchrinky a jde o ženskou odnož kanovníků Božího hrobu. Dnes má řád zhruba 30 převorství v Evropě, ale velmi se rozmáhá v tropické Africe. Oděv jeptišek je bílý a je doplněný černým pláštěm s červeným patriarším křížem.

Ledvický poklad

25. června 1966 byl učiněn nález, jenž vstoupil do dějin pod názvem Ledvický poklad. Jde o jeden z největších nálezů stříbrných mincí na území státu. Dodnes ho obestírá řada nejasností, kterou se nepodaří asi nikdy rozplést. V den nálezu byli do původních Ledvic převezeni odsouzení z bělušického nápravného zařízení. Dělali tu demolicí starých domů. Pod podlahou prvního patra domu čp. 218/31 nalezli obrovské množství stříbrných mincí pokrytých měděnkou. A dál se informace rozcházejí. Praporčík A. Holoubek, který byl s odsouzenými na místě nálezu, později v dopise adresovaném numismatickému oddělení Národního muzea v Praze uvedl, že nádob s mincemi se našlo pět. Redaktor časopisu Hornický život C. Šilhán přijel několik hodin po nálezu, ale tvrdil, že nádob bylo sedm. Pracovníci teplického muzea dorazili na místo s dvoudenním zpožděním. Informaci dostali totiž až druhý den pozdě odpoledne. Ti na místě našli jen střepy dvou nádob. Dvě další celé nádoby (mlékače) pak získali od jednoho místního muže. Pravda je, že nádoby v okamžiku nálezu mincí nikoho moc nezajímaly. Mince byly s koncem pracovní doby odsouzených odvezeny do nápravně výchovného zařízení v Bělušicích. Druhý den byly předány odborníkům. Muzeum žádalo bělušické nápravně výchovné zařízení o totožnost odsouzených, kteří nález uskutečnili. To věznice odmítla, a tak nedošlo k dalšímu ověření nálezových okolností. Pracovníci muzea získali 3847 stříbrných mincí o váze 28,211 kg. Poklad obsahuje dvacetikrejcary, tolary, dvoutřetinové tolary, půltolary, třetinové tolary a desetikrejcar z doby Marie Terezie a Ferdinanda V. Nejmladšími mincemi jsou pražské dvacetníky z roku 1847. Dodnes je poklad uložen v teplickém muzeu.

★★ - Kostel svatého Šimona a Judy, Zabrušany:

Zabrušany jako jedna z prvních obcí ustupovaly hnědouhelné těžbě. Na náklady těžařů se celá obec posunula o několik set metrů severněji. Dělo se tak v letech 1906-10. Jako poslední si místní občané vymínili postavení naprosto přesné repliky kostela. Vznikl tak druhý totožný kostel, a to i včetně vnitřního vybavení, které bylo přeneseno.

Poloha: 50.6057819N, 13.7875642E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Zabrušany, Obecní úřad (140 m)

Vlaková zastávka: Želénky (1,5 km)

Výsypky v lokalitě Ledvice

Ledvická výsypka je pozůstatek činnosti dolu Eleonora a musela jí ustoupit původní obec Ledvice. Leží severně od dnešního města Ledvice, má rozlohu 23 hektarů a v roce 1975 na ní byla dokončena rekultivace. Výsypka Fučík vznikla po stejnojmenném dole na ploše 72 hektarů. Najdeme ji v katastru Ledvic, na jižní straně Duchcova. Rekultivace skončila v roce 2011 a dnes je na ní odpočinkový prostor s lesem. 22 hektarů velká výsypka Jiří je svým postavením výjimečná. Rekultivace zde skončila už v roce 1965 a celá se povedla vrátit zpět zemědělskému využití. Najdeme ji po pravé straně silnice 258 na Želénky.

★★ - Most Želénky, Zabrušany:

Nádherný tříobloukový kamenný most. Je postavený nad potokem Bouřlivec a pochází z konce 18. století.

Poloha: 50.5986728N, 13.7801828E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Zabrušany, Želénky (80 m)

Vlaková zastávka: Želénky (0,8 km)

 - Slovanské hradiště, Zabrušany:

Kmenové hradiště Lemuzů vyrostlo na přelomu 8. a 9. století. Můžete se setkat i s jeho druhým názvem - Švédské šance. Vystupuje nad okolní povrch o 10 metrů. Původně tu byl i 2,5 metru hluboký příkop. Když došlo ke spojení přemyslovských kmenů, ztratilo hradiště význam. O definitivní zánik se postarali saští bojovníci v polovině 11. století.

Poloha: 50.6069944N, 13.7876286E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Zabrušany, Obecní úřad (240 m)

Vlaková zastávka: Želénky (1,8 km)

 

Výlet 1: Líná letní projížďka se zastávkami na koupání zpestřená výstupem na nejvyšší českou rozhlednu Ledvice a porcelanitovým rekultivovaným lomem (jízdní kolo, ale i pěší)

 

Start: Bílina, Infocentrum Ledvice

Cíl: Bílina, Infocentrum Ledvice

Délka trasy: 17,2 km

Časová náročnost: 1 hodina 20 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet začíná u unikátní ojedinělé rozhledny Ledvice. Ta drží několik českých rekordů. Jinak Ledvice a jejich okolí moc zajímavostí nenabízejí, proto si zpestříme výlet dvojím vykoupáním u krásných vodních ploch. Nejzajímavějším místem je určitě rekultivovaný lom Želénky, kde se dají najít nádherné porcelanity. Celkové převýšení výletu je 173 metrů. Nejvyšším bodem je Husův vrch s 271 metry nad mořem. Tam ovšem nahoru s kolem nesmíme!!! Nejnižší bod - 188 metrů nad mořem – potkáme, když přejedeme Bílinu v obci Hostomice. Stejnou trasu lze jít klidně i pěšky. Bohužel její nevýhoda je v tom, že v okolí Ledvic v podstatě neexistují turistické trasy, takže bychom kráčeli téměř celou trasu jen po silnicích.

Vhodnost: Výlet je skutečně natolik krátký, že se to dá s klidným svědomím nazvat línou projížďkou. Není důvod kam spěchat, klidně prožijte libovolně dlouhou dobu na březích vodních ploch. Náročnost je na prvním stupni z desetibodové škály.

Zastávky:

Bílina, Rozhledna na Elektrárně Ledvice (0,1 km) – Světec, Zatopený lom Márinka (3 km) – Světec, Kostel Svatého Jakuba Většího (4 km) – Světec, Zámek Světec (4,05 km) – Hostomice, Přírodní památka Husův vrch (6,1 km) – Zabrušany, Vodní nádrž Všechlapy (10,9 km) – Zabrušany, Slovanské hradiště (11,8 km) - Zabrušany, Kostel svatého Šimona a Judy (12,1 km) – Zabrušany, Lom Želénky (12,7 km) – Zabrušany, Most Želénky (14,1 km)