Socha horníka připomíná 51 mrtvých horní

LITVÍNOV

Litvínov leží v srdci hnědouhelného revíru, přesto si slávu vydobyl kvalitními punčochami, které v 18. století odebíraly dokonce dvory ve Vídni a v Petrohradu; stejně úspěšná byla výroba sukna, to se z Litvínova vyváželo do celé Evropy

Litvínov žije hokejem; 26 odchovanců hrálo v kanadskoamerické NHL; v přepočtu na počet obyvatel to z Litvínova dělá nejúspěšnější město na světě v otázce hokejových talentů

Historie Litvínova (německy Leutendsdorf) se začíná psát v roce 1352, kdy najdeme nejstarší zmínky o městě. Jisté však je, že tento letopočet je spíše první písemnou zmínkou, obec byla založena už dřív. Tehdy tu existovala dvě samotná sídla s vlastními tvrzemi a jmenovala se Horní a Dolní Litvínov. Majitelé panství se často měnili, dokonce nebylo neobvyklé, že každý z Litvínovů patřil pod jiné panství. Na začátku je Litvínov městem německým, protože ho ovládají markrabata míšeňská; pod českou korunu se dostává až zásluhou krále Jiřího z Poděbrad. Důležitým údajem je rok 1589, kdy je Litvínov prodán Václavu z Lobkovic a v roce 1642 se sňatkem Polyxeny Marie Lobkovicové s Maxmiliánem z Valdštejna dostává téměř na 300 let do majetku valdštejnského impéria.

Období třicetileté války nese Litvínov těžce, je stižen morem a obyvatelé jsou kvůli náboženským názorům vystěhováváni. Litvínov je tím téměř vysídlen, na konci 17. století zde žilo 6 sedláků a 14 chalupníků se svými rodinami. Na budoucí rozvoj mělo rozhodující vliv založení dvou manufaktur. První z nich vzniká díky opatu oseckého kláštera v roce 1697. Jedná se o výrobu vlněných punčoch. V roce 1715 pak povyšuje Litvínov na královské město císař Karel VI.

 

Sortiment se brzy rozšiřuje i na čepice, rukavice, vesty nebo spodky a v roce 1757 je založen v Litvínově punčochářský cech. Z kronik lze vyčíst, že v roce 1763 zde bylo 220 pletacích stavů a v Litvínově se vyrábělo 11 tisíc tuctů velmi kvalitních punčoch. A ty se staly pojmem, protože výrobky odebíral nejen císařský dvůr ve Vídni, ale i ruský dvůr v Petrohradě a další ruská města. Krize přišla v období napoleonských válek a pak už to šlo s punčoškami od desíti k pěti, takže v roce 1859 byl cech zrušen.

 

Když se vrátíme v čase o malinko zpět, a to do roku 1715, tak zjistíme, že v tuto dobu zde vzniká i druhá z manufaktur; hraběcí manufaktura na výrobu sukna. Zakládá ji sám hrabě Jan Josef Valdštejn. Její slávu připomíná ve městě obelisk, který byl vztyčen k oslavám stého výročí založení továrny. Nejprve stáli u výroby sukna dva muži – jeden z České Lípy a jeden z Jihlavy. Brzy však bylo potřeba odborníků víc a ty školili skuteční mistři až z Anglie či Holandska. Vzniká jeden z nejmodernějších závodů světa, pracuje v něm velký počet dělníků, kteří dostávají mzdu a pracují na dílčích úkonech. Těch je při výrobě sukna více než čtyřicet pět. Sukno se vyváží do Lince, Štýrského Hradce, Norimberka, Lublaně, Levanty, Terstu, Prahy nebo Vídně. Konkurencí pro litvínovskou manufakturu je pak cisterciácká výroba sukna v klášteře v Oseku.

 

A to co se děje potom lze nazvat jen dokonalým historickým paradoxem. Valdštejnská výroba se stále modernizuje, zlepšuje a zkvalitňuje, vstupuje na rodící se kapitalistický trh, ale ošklivě s ní zamává hospodářská krize v roce 1848, takže v roce 1867 zcela končí v prachu hospodářského neúspěchu. Zatímco klášterníci v Oseku, kteří pracují stále se stejnými zaostalými postupy výroby, nejsou závislí na ekonomickém trhu, protože jejich odbytištěm jsou stále stejné klášterní komunity, jsou schopni odolávat krizi a sukno se v Oseku vyrábí až do I. světové války.

Litvínov pak vyniká ještě ve výrobě dřevěných hraček. Na jejím začátku stojí v roce 1818 saský občan V. G. Krausse. Jejich věhlas byl značný a vyvážely se do celého Rakouska-Uherska, Anglie nebo do Ameriky. V roce 1904 byly zaslány na světovou výstavu do amerického města Saint Louis, kde získaly Velkou cenu. Výroba ve městě končí téměř po sto letech, v době prvního celosvětového konfliktu.

 

Litvínov, který byl na město povýšen 5. srpna 1852, byl z velké části německým městem, ale soužití většinových Němců s Čechy tu nikdy nebylo problematické. Problémy se začaly vyskytovat po nástupu fašismu, kdy začala v Záluží výstavba chemického závodu, který zásoboval velkou část hitlerovského Německa potřebným benzínem a naftou. Při výstavbě a v provozu zemřely tisíce bezejmenných lidí. Po skončení II. světové války se rychle začalo s obnovou a celá oblast se přizpůsobila budování lepších zítřků. Karta se zcela obrátila – vznikl jeden z nejhorších internačních a českých koncentračních táborů – Záluží lágr 28. Tady byli Němci, kteří byli nuceni pracovat v Záluží v chemických závodech, podrobeni týrání a ponižování. Mnoho z nich útrapy lágru v Záluží nepřežilo. Jejich utrpení skončilo až s rozpuštěním tábora v roce 1947.

 

V Litvínově je vybudován v mnoha ohledech nenapodobitelný Koldům, který dokonale odráží levicové názory na bydlení konce 40. let. Dnes se o stavbu, která nemá ve světě obdoby, zajímá i organizace UNESCO. V Litvínově, který je druhým největším městem okresu Most, žije více než 24 tisíc lidí.

 

A i když by to člověk neřekl, dají se v katastru Litvínova a okolí najít i kriticky ohrožení živočichové a rostliny. Velkou radost udělaly ornitologům jezírka na Hornojiřetínské výsypce, kde v katastru Dolního Litvínova byl zahlédnut kriticky ohrožený Bukač velký, což je volavka velikosti bažanta. V České republice je jen 30 párů těchto ptáků. Jeho menší příbuzný, neméně vzácný Bukáček malý, byl v uplynulých letech spatřen na stejném místě. Mezi částí Litvínova Písečná a vodní nádrží Janov byla objevena rostlina Pryskyřník velký, která je sice se svými až 120 centimetry výšky nepřehlédnutelná, ale stejně tak vzácná a ohrožená.

 

Město je spojeno se sportovně hudebním fenoménem. Místní hokejový klub je jedním z nejlepších českých týmů. V nejlepší klubové soutěži světa – kanadskoamerické NHL působilo 26 litvínovských odchovanců, což je v přepočtu na počet obyvatel města nejvíc z celého světa. Věhlas místního hokeje pozvedávali Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Robert Reichel či Martin Ručínský. K lidem, kteří mají v rodném listě napsáno Litvínov, patří například moderátor Pavel Svoboda, zpěvák skupiny Lunetic Aleš Lehký, hokejista Robert Reichel nebo zpěvačka Iva Frühlingová. Nejvýznamnější osobností, která proslavila město v téměř celosvětovém měřítku je bezesporu Eva Herzigová, jedna z mála českých topmodelek, která dobyla módní mola celého světa. Marilyn Monroe Východu, jak ji svět módy nazýval, se narodila 10. března 1973. Tato 181 centimetrů vysoká blondýna se objevila na titulních stranách všech nejprestižnějších modních časopisů.

 

Znakem Litvínova je červený štít. V něm je stříbrná kvádrovaná hradební zeď zakončená cimbuřím o šesti stínkách. Uprostřed zdi je otevřená brána se zlatými černě kovanými vraty a vytaženou zlatou mříží. V bráně stojí doleva obrácený stříbrný dvouocasý lev. Nad cimbuřím vyrůstá po kolena viditelný archanděl Michael, okřídlený, s přilbou a svatozáří, ve stříbrné haleně a modré suknici, v pravici pozdvihující stříbrný meč se zlatou rukojetí, v levici zlaté váhy.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Městem Litvínov prochází hlavní silnice číslo 27; na ní navazuje silnice číslo 271. Vzdálenosti Litvínova z českých měst: Praha (109 km), Ústí nad Labem (43 km), Karlovy Vary (80 km), Liberec (138 km), Plzeň (116 km).

Autobus: Autobusové spojení do Litvínova je z Janova, Lomu, Horního Jiřetína, Duchcova, Bíliny, Mariánských Radčic, Prahy, Českého Jiřetína, Staňkovic a německého Olbernhau.

Vlak: Vlakové spojení je v Litvínově na dvě nádraží. Na nádraží Litvínov se dostanete z Louky u Litvínova, Teplic a Oldřichova u Duchcova. Na nádraží Litvínov – město vás dovezou vlaky z Oseka, Ústí nad Labem, Domoušic, Rakovníka, Loun, Mostu a Moldavy.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★Koldům, Litvínov:

Kolektivní dům se zrodil v myšlenkách levicových architektů Hilského a Linharta. Vznikl v letech 1948-50. V tomto domě mělo být kromě bydlení soustředěno veškeré občanské vybavení jako obchody, školky či volnočasová zařízení. Původně mělo být těchto koldomů postaveno sedm, realitou byl ale kvůli nedostatku financí pouze jeden. Litvínovský koldům nebyl prvním v republice, tím byl Kolektivní dům ve Zlíně. V posledních letech se hovoří o jeho zařazení na seznam kulturních památek UNESCO. Zápis komplikují stavební úpravy v pozdějších letech.

Poloha: 50.6071083N, 13.6102917E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Koldům (140 m)

Vlaková zastávka: Louka u Litvínova (3,3 km)

★★★★ - Zámek Litvínov, Litvínov:

Původní tvrz nechal v letech 1732-1743 přestavět František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka. Návrh pochází z dílny Františka Maxmiliána Kaňky. Zámek se stal rodovým sídlem. Na konci 19. století byl na ploše bývalé zahrady založen anglický park. Ve zdi vjezdu jsou k vidění čtyři renesanční náhrobky pocházející z let 1542-1571. Nedaleko zámku najdeme netradiční památník. Je věnován manufakturnímu způsobu výroby na Litvínovsku.

Poloha: 50.5975233N, 13.6105439E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Obchodní dům (150 m)

Vlaková zastávka: Litvínov (0,8 km)

★★★★Czedikův gloriet, Litvínov:

Jde o celodřevěnou stavbu na svahu Studničního vrchu. Byl postaven v roce 1892 jako projev vděku Aloisi Czedikovi za výstavbu nádraží v Louce u Litvínova. Po deseti letech byl ale altán zničen vandaly. Na místo se vrátila jeho replika až po více než 100 letech v roce 2014. Lokalita nabízí nádherný pohled na celý Litvínov.

Poloha: 50.6110372N, 13.6382858E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Partyzán (250 m)

Vlaková zastávka: Litvínov (2 km)

★★★ - Kostel svatého Michaela archanděla, Litvínov:

Jedná se o nejstarší stavbu v Litvínově. Vznikla v letech 1685-1694 ve stylu vrcholného baroka. O výstavbu se zasloužil pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. K vytvoření byl povolán francouzský architekt Jean Baptiste Mathey. Zajímavostí jsou sice původní, ale netradiční báně kostela. Baroko mělo ve zvyku zdobit kostely cibulovými báněmi, tady však vyrostly na střeše jehlancové. V těsné blízkosti jsou Voigtovy sady. V nich je k vidění socha Hercula vytvořená v dílně Matyáše Brauna.

Poloha: 50.5993861N, 13.6138375E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Obchodní dům (180 m)

Vlaková zastávka: Litvínov (0,9 km)

★★★ - Městská památková zóna Litvínov – Osada, Litvínov:

Místo, které nemá ve světě obdoby. Naprosto výjimečná lokalita téměř dvanácti set bytů, které byly určeny pro odborníky z chemičky v Záluží. Vznikl ojedinělý komplex, který měl být inspirací pro jiná města v Německé říši. Dodnes jsou velkoryse řešené domy nejžádanějším bydlením v Litvínově.

Poloha: 50.6080378N, 13.6272450E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Citadela (v místě)

Vlaková zastávka: Litvínov (2,7 km)

HermannGöring – Stadt

Tedy Göringov nebo Město Hermanna Göringa, přesně tak chtěli Němci toto město pojmenovat, nakonec ale došlo k připojení k Litvínovu. Nacisté po zabrání Sudet napnuli všechny síly na to, aby se rychle postavil chemický závod v Záluží. Od roku 1942 se v něm z hnědého uhlí vyráběl syntetický benzín. Jenže bylo potřeba řadu německých odborníků a zaměstnanců ubytovat. Byla proto vypsána architektonická soutěž na nové město. V té zvítězil věhlasný berlínský architekt Hermann Jansen, který vyhrál v mezinárodní soutěži v roce 1929 na vytvoření podoby turecké metropole Ankary. Výjimečný byl přístup ke stavbě – nové domy nevznikly na zelené louce, ale přímo v lese. I z tohoto důvodu se vzrostlé stromy nekácely, jen se zakomponovaly do plánu stavby. V době vzniku byla čtvrť mnohem zelenější než je dnes. Jednotlivé domy na sebe nasedaly a vznikala malá náměstí a vnitrobloky. V lokalitě nenajdeme dva stejné domy. Liší se počty oken, balkony, počtem pater, ale i vnitřní dispozicí. Nejmenší počet bytů v domě jsou čtyři, nalezneme ale i domy s deseti byty. Většinou se jednalo o byty 3+1, nejsou ale výjimkou i příbytky 5+1 nebo 6+1; dodnes lokalita patří k nejžádanějším adresám. Byty byly přiděleny lékařům, mistrům a zasloužilým pracovníkům. Na stavbě pracovali váleční zajatci, většinou Francouzi. Každý dům má protiletecký kryt, ze kterého vedou únikové cesty, nebyl proto problém se z domu, který byl zasažen náletem dostat ven. Dnes už jsou bohužel únikové cesty většinou zazděné a z krytů jsou sklepy, přesto lze spatřit ještě na mnoha obchodech originální válečné rolety. Vodorovné nosné konstrukce domů jsou z tvrdého dřeva; ocel směřovala na frontu. V roce 1944 bylo vybudováno přímé silniční spojení s chemičkou, které slouží dodnes. Současně začala stavba trolejbusové trati. Tu Němci už nestihli dokončit. Do provozu byla uvedena v roce 1946. Paradoxem je, že už před koncem války dorazily do Litvínova trolejbusy vyrobené v italském Miláně. Němci je ukryli v lese, aby se nestaly cílem náletu. Tady se trolejbusy dočkaly i osvobození. Paradoxně je pak československý stát využíval v době budování socialismu. Na lince jezdily až do roku 1959, kdy byla trolejbusová trať v Litvínově zrušena. Nacisté byli pyšní na zdejší lokalitu – vzniklo tu 1200 bytů a zcela ojedinělý architektonický soubor. Ten se měl stát vzorem pro budování dalších měst Německé říše. Rozhodně se však stal největší obytnou zónou postavenou za 2. světové války v celé Evropě.

 

GALERIE: HERMANNGÖRING - STADT

★★★Minerální pramen pod Studničním vrchem, Litvínov:

Extrémně silná železitá voda s vysokým obsahem síry a manganu. Pramen byl tak věhlasný, že tu byly vybudovány malé lázně. Ty zanikly na konci 40. let 20. století.

Poloha: 50.6059711N, 13.6111286E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Partyzán (50 m)

Vlaková zastávka: Litvínov (1,8 km)

Lázeňství na Litvínovsku

Prvním lázeňským byl Josef Kempe, který v roce 1823 na zahradě svého domu objevil pramen železité vody. Tu jímal do jedné, později do šesti kamenných van. Od roku 1867 využívají zdejší vodu první cizinci, k rozkvětu dochází po roce 1877, kdy lázně získávají manželé Walterovi. Balneoprovoz zastavuje první světová válka, v roce 1921 je tradice obnovena, ale jen na tři roky, protože v roce 1924 prameny překvapivě vyschly. O jejich znovunalezení se postaral v roce 1928 Gustav Guttwald, který lázně obnovil a od roku 1930 zavedl celoroční provoz. V té době je také prokázána velmi silná radioaktivita pramene. Léčba pomáhala na dnu, revmatismus, ischias, ochrnutí a zlomeniny. V roce 1945 lázně přebírá stát a za dva roky je zavírá, protože vybavení je příliš zchátralé.

★★ - Vodní nádrž Janov (Hamerská nebo Mostecká přehrada), Litvínov:

Zděná hráz patří k nejvyšším v Česku. Mezi lety 1911-13 byla postavena z lomového kamene a patří do kategorie hrází tížných. Výška je 45,45 metrů a v době uvedení byla nejvyšší hrází na území celého Rakouska-Uherska. Místo je výletním cílem mnoha místních občanů, bohužel z důvodů ochrany vodního zdroje je vstup na hráz zakázán.

Poloha: 50.6105311N, 13.5582642E

Parkoviště: v obci Křižatky (1,6 km)

Autobusová zastávka: Křižatky (1,8 km)

Vlaková zastávka: Litvínov (5,9 km)

★★ - Valdštějnská hrobka, Litvínov:

Kapli nechala vystavět hraběnka Karolína Valdštejnová. Stalo se tak v roce 1829 a stavba stojí nad rodinnou hrobkou. Je zde pohřbena sama Karolína po boku manžela Františka Adama z Valdštejna. Dnes je z bývalého hřbitova park.

Poloha: 50.6035844N, 13.6157433E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Technické služby (240 m)

Vlaková zastávka: Litvínov (1,6 km)

★★ - Bývalý důl Julius III (Podkrušnohorské technické muzeum), Litvínov:

Jedná se o bývalý hlubinný hnědouhelný důl, který vznikl v 80. letech 19. století. Těžba probíhala v hloubce téměř 200 metrů. Z dolu se dobývalo uhlí až do roku 1992, pak byl uzavřen a přestavěn na muzeum.

Poloha: 50.5555322N, 13.6208850E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Most, rozcestí Kopisty (2 km)

Vlaková zastávka: Most - Minerva (1,1 km)

Výsypky na Litvínovsku

Růžodolská výsypka je monstrózním 810 hektarů velkým dílem, které vzniklo jako výsypka dolu ČSA. Za oběť ji padl Dolní Litvínov, Růžodol a Lipětín. Výsypka se nachází mezi jižním okrajem Litvínova, chemickými závody v Záluží, obcemi Mariánské Radčice a Louka u Litvínova a jezerem Venuše. Rekultivace skončily v roce 2018. Do katastru Litvínova pak z velké části spadá ještě Hornojiřetínská výsypka. Ta má plochu 410 hektarů a nachází se mezi západní částí Litvínova, chemickými závody Záluží a Horním Jiřetínem. Rekultivace byly ukončeny v roce 2006, ale pokud budou prolomeny těžební limity na dole ČSA dojde znovu ke zničení a bude zde otevřen hnědouhelný lom.

★★ - Pomník obětem výstavby chemického závodu, Litvínov:

Plastika připomíná tisíce mrtvých. Výstavba chemických závodů začala hned po zabrání území hitlerovským Německem v roce 1938. Už jen při stavbě závodu zahynuly tisíce nuceně nasazených. Po spuštění provozu přibývali další mrtví při běžném provozu a nebo při spojeneckých náletech. Počet mrtvých je dnes nezjistitelný, odhaduje se, že číslo překročilo deset tisíc. Pomník byl odhalen v roce 2015 a autorkou je Markéta Oplíštilová. Najdeme ho před hlavní vrátnicí Chemparku v Záluží. Pomník má podobu nýtovaného plechu vypouleného výbuchem vzhůru.

Poloha: 50.5609939N, 13.6015544E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Záluží, Chemopetrol (20 m)

Vlaková zastávka: Litvínov - město (4,5 km)

Nejtragičtější průmyslová katastrofa v českých zemích

Byl pátek 19. července 1974 a lidé z Litvínova a Mostu si mohli oddechnout. Konečně začaly mezi oběma městy zase jezdit tramvaje. Z letních dešťů rozvodněná Bílina totiž na několik posledních dnů tramvajové linky zastavila. Teď se jedna z tramvají blíží k hlavní bráně tehdejších Chemických závodů Československo-sovětského přátelství v Záluží. Je 20:07 a výrobní dispečer si všiml, že z jednoho potrubí na výrobně lihu uniká zkapalněný plyn. Vyděsil se. Uvědomil si, že se jedná o vysoce hořlavý a výbušný etan. O pár kilometrů dál vystoupal amatérský fotograf na mostecký hrad Hněvín. Dnes je po mnoha dnech ideální večer na fotografování. Muž chce pořídit pár záběrů Krušných hor s blízkým pohledem na chemické závody. Nastavuje clonu a ostří... Dispečer alarmuje podnikové hasiče, ti zprávu přijímají. Unikající etan se koncentruje a jeho mrak se blíží k ohni spalovací pece. Tramvaj plná lidí dorazila do stanice u hlavní brány chemičky. Fotograf mačká spoušť... Ohlušující exploze. Je 20:09 hodin. Tlaková vlna letí krajinou. Vyrazila vrata podnikovým požárníkům. Ti okamžitě přijíždějí na místo. Rozsah požáru je obrovský, hoří zhruba čtvercová plocha o hraně 200 metrů. Muž na Hněvíně mačká spoušť, dokud mu nedojde film. Tramvaj ze stanice už neodjede. Nemá okna, výbuch ji vymrštil z kolejí, většina cestujících je mrtvá. K ohni je povoláno celkem 22 hasičských jednotek, tedy více než 200 mužů. V první řadě musí chránit před ohněm další linky – například sousední kompresorovnu vodíku. Nad plameny hasiči zvítězí až po čtyřech dnech. Bilance výbuchu je tragická – 15 mrtvých na místě, drtivá většina ve vozu tramvaje, dva další umírají na popáleniny v nemocnici. Zraněných je 124 lidí. Výbuch a tlaková vlna způsobily škodu za několik miliard československých korun. Poničeno je 313 objektů, některé nevratně. Je mezi nimi i 220 rodinných domů. Ke škodám dochází na budovách až osm kilometrů od výbuchu. K zasklení rozbitých oken je potřeba 80 vagonů skla. Vyšetřování zjistilo, že k úniku došlo na koleni potrubí, které mělo mít šířku stěny šest milimetrů, ve skutečnosti však šlo jen o několik desetin milimetru. Obviněni jsou tři údržbáři, kteří si odpykají několikaleté tresty. Na kriminálce se ocitne i amatérský fotograf z Hněvína, veřejná bezpečnost mu snímky zabaví. Později odborníci zjistili, že intenzita výbuchu byla 30 tun TNT, což je zhruba 1 procento nejsilnějšího nejaderného výbuchu na Zemi, kterým se stala Halifaxská exploze v Kanadě v roce 1917.

 - Rieckenova vila, Litvínov:

Vznikla v blízkosti velké textilky, která patřila továrníku Heinrichovi Rieckenovi. Po roce 1946, kdy musel průmyslník s rodinou opustit Československo, začala vila chátrat. Dnes je v soukromém vlastnictví. Pokud si ji chcete prohlédnout, stačí se domluvit se současným majitelem. Na bývalé zahradě vily jsou dva památné stromy. Jírovec má obvod kmene téměř 500 centimetrů, lípa je štíhlejší. Oba stromy si pamatují založení parku zhruba před 150 lety. A oba se dostaly do desítky největších stromů okresu Most. Kaštan skončil na druhém místě, lípa na šestém.

Poloha: 50.6051911N, 13.5953236E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Šumná, průmyslový areál (150 m)

Vlaková zastávka: Litvínov (2,2 km)

 - Pomník obětem tragédie v dole Pluto II, Litvínov:

Pomník v centru Litvínova připomíná největší tragédii oblasti. Důl Pluto II leží v katastru Louky u Litvínova. Už brzy po svém založení se na dole stalo několik neštěstí. V letech 1892 – 1900 tu zahynulo při třech nehodách 52 horníků. K největšímu neštěstí došlo 3. září 1981.

Poloha: 50.5998644N, 13.6024622E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Litvínov, Bílý sloup (120 m)

Vlaková zastávka: Litvínov (1,5 km)

Tragédie na dole Pluto II

Je 3. září 1981 a v podzemí dolu Pluto II v Louce u Litvínova pracuje odpolední směna. Horníci tam ale nejsou sami, je tam i skupina důlních záchranářů, tedy celkem 105 lidí. V dole totiž hořelo a záchranáři stále zasahují. Ti co nastoupili na odpolední směnu, to ale nevědí. Neproběhla ani čistící směna, která zbavuje chodby šachty přebytečného uhelného prachu. V 15:33 zaduní výbuch, otřese Loukou u Litvínova i samotným Litvínovem, nad těžební věž se vyvalí 15 metrů vysoký oblak uhelného prachu – to je vždy špatné znamení. Podtrhnou ho ještě tři další za sebou následující výbuchy. S podzemím není možné se spojit. Záchranná četa po 30 minutách od výbuchu sfárá dolů. Až teprve tady se zjistí, že výbuch zničil umělé větrání dolu, těžební věž, poškodil rozvod požární vody, spojení s dolem i dopravní zařízení. Velká destrukce postihla i výztuže lomu a způsobila závaly. Nahoru se dostalo jen 40 osob. Podle jejich výpovědí se jedním z pater dolu prohnala ohnivá koule, která všechno sežehla. V den tragédie je vyproštěno 27 těl obětí. Na místo dorazí předseda federální vlády Lubomír Štrougal. Začíná vyšetřování, někdo však odcizil knihu závad. Druhý den jsou záchranné práce zastaveny a je rozhodnuto o uzavření dolu protipožárními přepážkami. Neštěstí nepřežilo 51 horníků a 14 záchranářů. Tělo posledního z nich je na povrch vytaženo až těsně před vánoci. Dalších 13 mužů je zraněno těžce a 15 lehce. Pitvy potvrdí, že jen málo horníků zemřelo následkem výbuchu a tlakové vlny, drtivá většina se udusila – výbuch totiž spotřeboval všechen kyslík. Je ustanovena vyšetřovací vládní komise. V září 1988 je šetření 11 osob zastaveno s tím, že není možné příčiny výbuchu zjistit. V roce 2000 vyšetřovatel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Ilja Pravda žádá státní zastupitelství v Ústí nad Labem o nové otevření případu. Jako důkaz předkládá komunikaci tehdejšího federálního generálního prokurátora Jána Pieščáka s generálním tajemníkem KSČ Miloušem Jakešem. Z materiálu vyplývá, že se oba muži dohodli na zastavení kauzy, aniž by generální prokurátor spis prostudoval. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem se však rozhodlo, že se výbuchem na dole Pluto II zabývat nebude. Dva roky po tragédii byla těžba zastavena a důl Pluto II byl zasypán.

 

Výlet 1: Procházka po památkách města Litvínova a jeho nejbližšího okolí (pěší)

 

Start: Litvínov, Informační centrum na zámku Litvínov

Cíl: Litvínov, Informační centrum na zámku Litvínov

Délka trasy: 18,8 km

Časová náročnost: 5 hodin a 55 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet mapuje zajímavá místa v hornickém a chemickém městě Litvínov, kromě toho nás dovede k hrázi vodní nádrže Janov, která je přímo nad městem, i když se jí paradoxně říká Mostecká. Celkové převýšení výletu je 419 metrů. Nejvyšším bodem je kóta 540 metrů nad mořem, se kterou se potkáme u rozcestníku Nad Hrází. Nejníže budeme ve výšce 297 metrů, což je místo u rybníku Nová voda v parku Nové Záluží.

Vhodnost: Výlet prochází Litvínovem, který je z velké části novým městem zasvěceným chemickému průmyslu. Odrazující může být délka, která dosahuje téměř devatenácti kilometrů a kvůli které je výlet na čtvrtém stupni náročnosti.

Zastávky:

Litvínov, Zámek Litvínov (0,1 km) – Litvínov, Obelisk ke 100. výročí vzniku textilní manufaktury (0,2 km) – Litvínov, Vodní nádrž Janov (5,9 km) – Litvínov, Pomník obětem tragédie v dole Pluto II (9,9 km) – Litvínov, Rieckenova vila (10,9 km) – Litvínov, Minerální pramen Pod Studničním vrchem (12,6 km) – Litvínov, Czedikův gloriet (12,8 km) – Litvínov, Socha Ivana Hlinky (13,9 km) – Litvínov, Koldům (15,5 km) – Litvínov, Valdštejnská hrobka (17,6 km) – Litvínov, Socha Hercula (18,2 km) – Litvínov, Kostel svatého Michaela Archanděla (18,3 km)