Terezčiny lázně v Dubí.jpg

DUBÍ

Dubí je město, kde se zrodil slavný porcelán – cibulák; má tu muzeum, kde ale uvidíte i jiné barevné variace než tu slavnou a původní modrobílou

 

Nížina a vysoké hřbety Krušných hor tu mají k sobě tak blízko, že vám to přijde až nepředstavitelné. Lázeňské sídlo vám dokáže nabídnout i pobyt v Benátkách, místní kostel totiž vznikl jako věrná replika slavného benátského chrámu Madona dell´Orto a pokud se přeci jen raději pohybujete ve větších výškách, ani to není problém. Cínovec je místem přenádherných rašelinišť a kouzelné krajiny, která vám sice může připadat provrtaná jako ementál, ale stovkami rudných žil jen dokazuje jak bohatá je a jak těžké živobytí měli naši předkové v dávných dobách, kde v každé chalupě byl alespoň jeden horník

 

Dubí (německy Eichwald) je pohraniční město se zhruba 8 tisíci obyvateli. O Dubí píší první kroniky, tedy krupské městské knihy, už v letech 1494-8, kdy se tu připomíná malá osada. V té přespávali horníci těžící cín. Jinak to tu vypadalo úplně jinak, všude byly hluboké dubové hvozdy, podle kterých konec konců osada dostala jméno.

Dubí mělo tu výhodu, že na rozdíl od jiných pantstí nestřídalo tolik majitele. Nejprve patřilo rodu Vchynských, což byli tepličtí mocipáni, ale po zavraždění Viléma Vchynského spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu připadla oblast do rukou Jana Jiřího Marka Clary – Adrigena a tomuto rodu zůstalo Dubí až do roku 1945, kdy její členové uprchli před Rudou armádou.

Velkého rozvoje dosáhlo Dubí v 19. století – novým fenoménem se stává lázeňství. Město je častým místem vycházek teplických lázeňských hostů, jedním z nich je hned třikrát Johann Wolfgang Goethe.

 

Další významný člověk, který několikrát navštívil lázně v Dubí, byl Jan Neruda. V té době se začínal prosazovat jako básník, ale jeho tvář lidé poznávali jen v Praze, tady jeho návštěvy proběhly bez povšimnutí veřejnosti. Přesto si dnes v Dubí připomínají právě Nerudova slova z jeho návštěvy v roce 1872: „Rudohoří stojí věru za procestování. Tak divoce romantická jsou temena a jeho okolí, tak zajímavé je jeho blahodárné léčivé úpatí, pravý zázrak.“

Člověkem, který se zasloužil o rozvoj celé oblasti je Anton Tschinkel. Ten zde roku 1864 zakládá továrnu na porcelán. A právě tady se zrodil světově proslulý cibulák.

 

To už tu ale dva roky stojí jeho první lázeňský dům; oficiálně se Dubí stává lázněmi až v roce 1872. Počet návštěvníků je tak velký, že je dokonce 14. října 1895 zprovozněna tramvajová trať z Teplic, která zůstává v provozu až do února 1959. V roce 1897 město postihly zničující povodně, které poškodily novou tramvajovou trať, vyvrátily mnoho stromů a poškodily řadu domů.

 

Oficiálně se stává Dubí městem v roce 1960; o šest let později získává dokonce statut lázeňského města. V 80. letech se Dubí potýká s obrovským nárůstem prostituce u blízkého hraničního přechodu, tato situace se zlepšuje až s otevřením dálnice D8.

Severně od města Dubí se na hranicích rozkládá obec Cínovec. To byl v letech dřívějších velký pojem. Cínovcem ovšem naši předkové nazývali vše od Krupky až po Moldavu. První osídlení Cínovce, tehdy ještě Předního Cínovce, se datuje do 12. století, kdy zde osadu založili horníci z Krupky, kteří už nenašli v Krupce místo pro stavbu domků. Přední Cínovec dnes už neexistuje a jedná se o lokalitu, která je ohraničena Přírodní rezervací Cínovecký hřbet na západě a na východě Krupkou. Od PR Cínovecký hřbet po dnešní obec Cínovec pak nazýváme Zadním Cínovcem. 

Přední Cínovec zmizel z mapy po druhé světové válce i s poutním místem

V kostele Nanebevzetí Panny Marie na Cínovci můžeme dnes nalézt gotický vyřezávaný oltář se sochou Panny Marie s Ježíškem uprostřed. Na křídlech oltáře pocházejícího z 1. poloviny 16. století jsou výjevy z mariánské legendy. Oltář byl uctívaným předmětem pro poutě konané čtyřikrát za rok. Bylo to ale v době, kdy se nacházel v dnes už neexistující poutní kapli Navštívení Panny Marie na Předním Cínovci. Ta byla 2,8 kilometru odsud východním směrem při silnici na Fojtovice. Kaple stála přímo na hranici a když pojedeme odsud, tak je místo označené informační cedulí. Jde o lokalitu přímo na hraniční čáře. Ani tam se ale nenacházel poutní oltář původně. Do Předního Cínovce byl přenesen roku 1887 z německého Fürstenau. Kaple na Předním Cínovci zanikla v letech 1957-59 společně s celou obcí. Tu založili už v roce 1378 horníci z Krupky. Po válce tu žilo téměř 1500 německých obyvatel, kteří byli odsunuti. Zůstalo tu 250 domů, které byly zbořeny.

Zdejší hranice mezi Českým královstvím a Saskem byla nejednoznačná, a tak se Cínovec tu nacházel na německé, tu na české straně. Konec této nestabilitě  udělala Chebská smlouva z roku 1459.

Chebská smlouva

Byla podepsána 25. dubna 1459 v Chebu. Podpisem ji ztvrdili saský kurfiřt Fridrich Jemnocitný, saský vévoda Vilém a český král Jiří z Poděbrad. Předmětem úmluvy bylo vytyčení hraniční čáry mezi Saskem a českým královstvím. Podle dohody všechna města na jih od této čáry budou česká, a to včetně lén, dvorů a statků. Na sever to samé platí pro saské území. Do té doby byly totiž hranice mezi oběma státy velmi rozbrázděné a české království vybíhalo na mapě ve výběžku téměř až k Pirně. Smlouva však myslela i na česká zahraniční léna, kterých se tato smlouva netýkala a i nadále zůstaly české, a to až do roku 1803. Chebská smlouva byla stvrzena i sňatkem dcery Jiřího z Poděbrad s kurfiřtovým bratrem Albertem. Chebská smlouva se do dnešního dne téměř nezměnila, a zůstává tak jednou z historicky celosvětově nejstarších dohod o hranicích.  Jediná podstatná změna nastala v roce 1547, kdy v rámci takzvané Wittenberské kapitulace byla rozdělena mezi české království a Sasko válečná kořist panství Schwarzenberg. S dnes známým šlechtickým rodem je to ale jen shoda názvů. Českému království tehdy připadly obce Horní Blatná a Boží Dar.  Velkou zajímavostí ale je, že Chebská smlouva nebyla první . Mezi Němci a Čechy už první hraniční smlouvu podepsali císař Karel IV: a míšeňská markrabata Friedrich III., Baltasar a Vilém I. To se psal 15. listopad 1372 a k podpisu došlo na hradě Sonnenstein v Pirně.

Podle Chebské smlouvy se však část Cínovce Georgenfeld stala německou, a tak to vydrželo do dnešních dní.  Toto rozdělení Cínovce mezi dva státy sehrálo později důležitou roli po třicetileté válce, kdy z Čech utíkali protestanté. Cínovec byl ve skrze protestantský, a tak místní kroniky popisují absurdní příběhy. Podle jednoho z nich byl protestant Eliáš Judenfeid donucen opustit český Cínovec a přestěhoval se pár metrů do Zinnwaldu. Svůj dům tu však nemohl prodat, protože nebyl o něj zájem, tak ho raději zapálil. Jiný protestant Hans Hirsch situaci vyřešil lepším způsobem - svůj domek přesunul pár metrů po válcích za hraniční čáru. 

V souvislosti s Cínovcem se v posledních letech hovoří hlavně o lithiu. Oficiální těžba sice v oblasti obce skončila v posledním wolframocínovém dole v roce 1990, ale dnes se znovu o ní vážně přemýšlí. Vše začala firma Geomet, která prováděla v lokalitě geologický průzkum. Podle něj se na Cínovci nachází až 1,5 milionů tun lithia, což je 6 % světových zásob. To dělá z Cínovce nejlepší naleziště lithia na světě. Srovnatelné je jen naleziště Jadar v západním Srbsku. Podle známých informací získala všechna potřebná povolení  firma RSJ miliardáře Karla Janečka a od roku 2017 probíhají přípravy na těžbu v prostoru místního odkaliště. 

Cinvaldit

Minerál vyskytující se na Cínovci je zdrojem lithia. Některými odborníky není považován za samostatný minerál, ale zastupuje skupinu tmavých slíd s obsahem lithia. Cinvaldit se nejčastěji vyskytuje jako žíly dosahující decimetrových mocností, ve formě lupenitých agregátů, nebo v dutinách křemenných žil jako úhledné tabulkovité krystaly. Má stříbřitě bílou, šedohnědou, nafialovělou nebo narůžovělou barvu s perleťovým leskem. Jeho štěpnost je dokonalá a tvrdost dosahuje čtvrtého stupně. Do 90. let minulého století byly na Cínovci vytěženy stovky tun lithia, ale v té době končilo lithium na výsypce, protože bylo odpadem. Touho po něm vzrostla až na na začátku 21. století, kdy se zjistilo, že je nezbytné pro mnoho odvětví. Najde uplatnění v jaderné energetice, chemickém, sklářském, zdravotnickém, ale i keramickém průmyslu. Je nezbytnou součástí baterií mobilních telefonů, elektromobilů a neobejdou se bez něj ani zařízení na získávání solární energie. 

Znakem města Dubí je svisle polcený štít. Levá strana je zlatá, pravá černá. Osově souměrný se středem je i obrys dubu i s kořeny, který vyplňuje celý znak. Je však v inverzních barvách. To znamená na zlaté části štítu je černý strom a na černé části zlatý.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Dubím prochází silnice první třídy číslo 8 a 27. Kromě toho je sem přivedena ještě silnice 253. Vzdálenosti Dubí z českých měst: Praha (96 km), Ústí nad Labem (26 km), Karlovy Vary (97 km), Plzeň (186 km), Liberec (120 km).

Autobus: Autobusové spojení Dubí je s Duchcovem, Košťany, Modlany, Chlumcem, Litvínovem a Teplicemi.

Vlak: Železnice do Dubí přivádí spoje z Moldavy, Mostu a Ústí nad Labem.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★ - Cínovecké oko, Dubí:

Velmi malebný úkaz. Jedná se o lokalitu, která vznikla propadem půdy po těžební činnosti. Prostředí je okouzlující v jakémkoliv ročním období. V lokalitě Krušných hor je takzvaných ok, malých rybníčků, hned několik.

Poloha: 50.7263786N, 13.8179964E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Krupka, Fojtovice (3,2 km)

Vlaková zastávka: Dubí (6,4 km)

GALERIE: POHÁDKOVÉ CÍNOVECKÉ OKO

 

★★★ - Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, Dubí:

Jedna z mála vzpomínek na starý Cínovec. Barokní kostel pochází z let 1729-32, uvnitř najdeme zajímavou rokokovou malbu kadaňského malíře V. Roitha. Dnes se tu bohoslužby konají jen příležitostně. Na přilehlém hřbitově je pohřbeno i 33 italských zajatců, kteří zemřeli za první světové války v místních cínoveckých dolech.

Poloha: 50.7327625N, 13.7762597E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, Cínovec, Clo (0,6 km)

Vlaková zastávka: Dubí (6,5 km)

GALERIE: KRAJINA BÝVALÉHO PŘEDNÍHO CÍNOVCE

 

★★★ - Dlouhý rybník, Dubí:

Koupání na hřebeni hor! Jedná se vlastně o umělou nádrž vybudovanou kolem roku 1787. Dlouhý rybník je 30 metrů široký, 300 metrů dlouhý. Zajímavostí je, že dno je kamenité a spojené červeným pískem, od kterého má načervenalou barvu i voda. Rybník nikdy, a to i v parném létě, nemá sinice. Součástí je i nudistická pláž.

Poloha: 50.7330297N, 13.7797275E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, Cínovec, Clo (0,9 km)

Vlaková zastávka: Dubí (6,8 km)

GALERIE: ZAJÍMAVOSTI ZADNÍHO CÍNOVCE

 

★★★ - Přírodní rezervace Rašeliniště U jezera – Cínovecké rašeliniště, Košťany:

Oblast s výskytem rašeliniště vrcholového typu. Je ceněná hlavně pro výskyt ohrožených druhů rostlin a zvířat. Nejvzácnější je Šicha černá.

Poloha: 50.7130147N, 13.7418497E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Mikulov, chata Vitiška (3,4 km)

Vlaková zastávka: Mikulov v Krušných horách (3,4 km)

GALERIE: RAŠELINIŠTĚ U JEZERA

 

★★ - Kamenná slunce, Košťany:

Poblíž lesní cesty jsou roztroušeny skalní útvary. Na nich můžeme sledovat zlomy hornin, které připomínají slunce. Vznikly porušením horniny odstřelem skály při těžbě.

Poloha: 50.6974119N, 13.7311111E

Parkoviště: na parkovišti Vitiška (1,6 km)

Autobusová zastávka: Mikulov, chata Vitiška (2,6 km)

Vlaková zastávka: Mikulov v Krušných horách (2,6 km)

★★ - Rašeliniště na Cínoveckém hřbetu – východ, Dubí:

Území prošlo nedávno výraznou revitalizací. Byly přehrazeny odvodňovací kanály, které byly vybudovány v 70. a 80. letech, a tak se místní rašeliniště stále obnovuje. Rozloha východní plochy je 25 hektarů.

Poloha: 50.7320758N, 13.7932244E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, Cínovec, Clo (1,8 km)

Vlaková zastávka: Dubí (7,7 km)

★★ - Rašeliniště na Cínoveckém hřbetu – západ, Dubí:

Západní část velkého rašeliniště je o něco menší, má 23 hektarů. I tady v současné době dochází k výrazné revitalizaci lokality, která by měla vrátit rašeliništím životaschopnost.

Poloha: 50.7273508N, 13.7812483E

Parkoviště: na místní komunikaci (300 m)

Autobusová zastávka: Cínovec, Pomezí (1 km)

Vlaková zastávka: Dubí (5,4 km)

GALERIE: RAŠELINIŠTĚ CÍNOVECKÉHO HŘBETU

 

★★ - Přírodní zajímavost Tři rybníčky, Dubí: (bez fotografie)

Místo bylo dřív lomem, dnes je revitalizováno. V hezkém prostředí tu vznikly tři horské rybníčky. Najdeme v nich křišťálově čistou vodu. Žijí zde vzácní obojživelníci jako je Čolek obecný a Čolek horský.

Poloha: 50.7114100N, 13.8198589E

Parkoviště: na parkovišti Komáří Vížka (3,6 km)

Autobusová zastávka: Krupka, Fojtovice, Komáří Vížka (3,6 km)

Vlaková zastávka: Dubí (6,6 km)

 - Kostelní železitý pramen, Dubí:

Minerální voda plná zdravých kovů. I když o přítomnosti železité minerálky místní lidé vědí, moc o místo nikdo nepečuje. Voda je však pitná a poskytne osvěží při slunečné túře.

Poloha: 50.7329222N, 13.7748222E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, Cínovec, Clo (0,5 km)

Vlaková zastávka: Dubí (6,4 km)

 - Pomník lidických žen na Cínovci, Dubí:

První, co viděly z Československa! Zde vstoupily 1. června 1945 na území našeho státu po několikaletém pobytu v koncentračních táborech ti, co se vraceli zpět. Bylo mezi nimi i 46 lidických žen z tábora v Ravensbrücku. Uvítala je kladenská vojenská posádka a legionáři. Tady se ženy dozvěděly, že Lidice byly vypáleny.

Poloha: 50.7328853N, 13.7689519E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, Cínovec, Clo (40 m)

Vlaková zastávka: Dubí (6,1 km)

 - Pomník amerických letců na Cínovci, Dubí:

Malý pomníček připomíná oběti letců 8. letecké armády, kteří zahynuli 19. dubna 1945 v Krušnohorské letecké bitvě. Byl sestřelen americký letoun Boeing B-17G Flying Fortess. Čtyři členové posádky uhořeli v letadle, dva byli zajati a konce války se dočkali jako zajatci.. Tři letce našel zfanatizovaný dav sudetských Němců a zastřelil je. Těla byla nalezená ledabyle zahrabaná do země až 21. října 1945 příslušníky finanční stráže na Cínovci. Jeden člen posádky byl prohlášen za nezvěstného a jeho ostatky se nikdy nenašly.

Poloha: 50.7328750N, 13.7689236E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, Cínovec, Clo (40 m)

Vlaková zastávka: Dubí (6,1 km)

 - Hraniční buk na Cínovci, Dubí:

Původní hraniční strom byl vysazen v roce 1537. Po II. světové válce začal odumírat a definitivní konec pro něj znamenal zásah blesku v 70. letech. V době úmrtí měl obvod kmene 6 metrů. Pod původním bukem obědval Napoleon Bonaparte, cínové číše a nádobí, ze kterého jedl a pil, bylo uloženo ve starém cínoveckém kostele. Později je však někdo z kostela ukradl.

Poloha: 50.7329733N, 13.7688308E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, Cínovec, Clo (40 m)

Vlaková zastávka: Dubí (6,1 km)

Hraniční buk byl spojením Čechů a Němců

Strom symbolizoval nejen spojení obou národů, ale také vytyčoval hraniční místo obou zemí. Byl miláčkem místních, a tak se ho snažili zachovat do posledních chvil, i když bylo všem jasné, že se jeho dny chýlí ke konci. Kovář Schöttner zhotovil železnou obrubu kmene, která držela rozpadající ho se velikána. Bohužel blesk a hlavně rozšíření hraničního přechodu na Cínovci znamenalo v 70. letech konec. A tak téměř po půl tisíciletí od vysazení původního stromu se sešli lidé z Cínovce a Zinnwald-Georgenfeldu ke slavnostnímu zasazení jeho následovníka.

 - Úvraťová železniční stanice Dubí, Dubí:

Byla zprovozněna v roce 1884. Důvodem byla nutnost spojení se Saskem, které se stalo velkým odběratelem místního hnědého uhlí. Z návrhů při výstavbě vyhrála takzvaná úvrať, to znamená, že vlak najede do jednoho místa, a pak couvá přes výhybku na jinou trať. Je to způsob oblíbený zvláště v horských oblastech, kde není dostatek místa na stavbu trati. Dnes tu vozy jezdí hlavně o víkendu.

Poloha: 50.6968936N, 13.7626867E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, železniční stanice (370 m)

Vlaková zastávka: v místě

Moldavská horská dráha

Železnice spojující Most a Moldavu v Krušných horách se také nazývá Krušnohorská železnice nebo Teplický Semmering. Trať je dlouhá 26,6 km a vybudovala ji společnost Pražsko-duchcovská dráha. První vlak vyjel na trať 15. května 1877, kdy byl otevřen úsek mezi Mostem a Hrobem. Část z Hrobu do Moldavy byla dána do užívání 6. prosince 1884. První vlak do Saského Freibergu zahájil přeshraniční provoz až 18. května 1885. V roce 1945 narušili trať ruské tanky a provoz přes hranice už nebyl nikdy obnoven; klesal ale zájem o provoz na celé trati. Výjimkou byl rok 1952, kdy se po železnici přepravoval materiál na výstavbu přehrady Fláje. 14. března 2017 byl v úseku Mikulov v Krušných horách a Mikulov – Nové Město zjištěn erozivní sesuv půdy. Ten zapříčinil prohnutí kolejí. Následná výměna, ale hlavně zajištění svahu zastavilo v úseku Mikulov v Krušných horách – Moldava v Krušných horách veškerou dopravu až do 31. října 2018. Úsek trati Louka u Litvínova – Moldava v Krušných horách je od roku 1998 kulturní památkou.

VIDEO: ÚVRAŤOVÁ ŽELEZNICE DUBÍ

 

 - Cínovecká halda, Dubí:

Místo, kde najdete i lithium. Halda představuje odpadní materiál z těžby, který obsahuje obrovské množství zajímavých minerálů, doslova pastva pro nadšence do kamenů. Místo je volně přístupné.

Poloha: 50.7221011N, 13.7762814E

Parkoviště: na místní komunikaci (150 m)

Autobusová zastávka: Cínovec, Pomezí (0,9 km)

Vlaková zastávka: Dubí (4 km)

 - Bývalý důl Cínovec II, Dubí: (bez fotografie)

Tězilo se tu jen deset let! Důl byl funkční v letech 1980-90, pak byla těžba zastavena. Je vyhlouben do hloubky 318 metrů.

Poloha: 50.6552458N, 14.0962636E

Parkoviště: na místní komunikaci (150 m)

Autobusová zastávka: Cínovec, Pomezí (0,9 km)

Vlaková zastávka: Dubí (4 km)

Historie těžby na Cínovci

První záznamy o důlní činnosti pocházejí z roku 1378; v té době byl Cínovec konkurent dolování v Krupce, i když i tady se zpočátku jen rýžovalo. Kromě cínu se zde z hloubi země dostávalo i stříbro a měď. V 19. století se zjistilo, že wolfram je vynikající při tvrzení oceli, a tak se v letech 1880-90 horečka rozhořela znovu. Využíván byl při té příležitosti i křemen jako komodita pro sklárny. Začátkem 20. století se však dostavil další úpadek, který byl zažehnán chtivostí světa po barevných kovech v době I. světové války. Na konci 20. let prudce klesaly ceny wolframu, důl se stal nerentabilním a v roce 1931 byl uzavřen. Otevřela ho II. světová válka, kdy zde pracovalo 600 lidí pro německý koncern Krupp. Těžba pokračovala až do 21. listopadu 1990, kdy byl důl uzavřen. V současnosti se ale s nálezem obrovského množství lithia ve zdejších kopcích uvažuje o dalším zahájení těžby.

Výlet 1: Vrcholová cesta po Cínoveckém hřbetu za krásami rašelinišť v okolí Cínovce (pěší)

Start: Dubí, Turistický rozcestník Cínovecké slatě CZ/D

Cíl: Dubí, Turistický rozcestník Cínovecké slatě CZ/D

Délka trasy: 22,2 km

Časová náročnost: 6 hodin 55 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Jedná se o výlet, který vede krajinou Krušných hor. Zaměřený je na přírodní zajímavosti a těžební činnost v okolí Cínovce. První část je vedena po náhorní plošině Krušných hor, od Cínovecké haldy přichází strmé klesání až k místní železniční stanici a pak následuje stejně strmé stoupání až ke Kamennému slunci. Odsud je zase výletní trasa vedena téměř po rovině. Nejvyšší bod - 885 metrů nad mořem - najdeme u Kamenných sluncí. Naopak nejníže budeme v okamžiku návštěvy železniční stanice v Dubí. Půjde o výšku 550 metrů nad mořem. Celkové převýšení je 443 metrů. 

Vhodnost: Trasa je vedena po turistických stezkách nebo minimálně frekventovaných silnicích. Povrch cest je dobrý. Každopádně i vzhledem k délce trati vyžaduje výlet jistou dávku fyzické zdatnosti. Zařazen je ve čtvrté skupině náročnosti.

Zastávky:

Dubí, Pomník amerických letců, Pomník lidických žen a Hraniční buk (1,4 km) – Dubí, Kostelní železitý pramen (1,9 km) – Dubí, Kostel Nanebevzetí Panny Marie (2 km) – Dubí, Dlouhý rybník (2,3 km) – Dubí, Rašeliniště na Cínoveckém hřbetu – východ (3,4 km) – Dubí, Rašeliniště na Cínoveckém hřbetu – západ (5,5 km) – Dubí, Bývalý důl Cínovec II a Cínovecká halda (6,3 km) - Dubí, Úvraťová železniční stanice (10,6 km) – Košťany, Kamenná slunce (15,1 km) – Košťany, Přírodní rezervace Rašeliniště U jezera – Cínovecké rašeliniště – jižní část (19,4 km) – Košťany, Přírodní rezervace Rašeliniště U jezera – Cínovecké rašeliniště – severní část (21,5 km)

 

Tip pro milovníky Krušnohorské přírody

Pokud se chcete vydat ke třem zrevitalizovaným rybníčkům, které najdeme poblíž vrcholu Loupežník stačí neopouštět za Rašeliništěm na Cínoveckém hřbetu – východ dálkovou červenou turistickou trasu E3. Po ní dojdete až k turistickému rozcestníku Přední Cínovec, kde už trasu ale opustíte a doprava se napojíte na Příhraniční hornickou naučnou stezku. Ta vás přivede k rozcestníku Pod Sedmi štíty, kde je i turistický přístřešek. Odtud budete pokračovat po naučné stezce zhruba ještě 400 metrů a pak zahnete doprava na neznačenou cestu a brzy přijdete k této přírodní zajímavosti. Při cestě zpět projdete turistickým rozcestníkem Pod Sedmi štíty a pak na křižovatce se dáte rovně po cyklostezce 23, ale hlavně po Cínoveckém okruhu, kterého se budete držet až k Bodu záchrany TP 021, kde se před bývalým lomem Cínovec II napojíte na základní trasu. Výlet se vám protáhne na 28 kilometrů a 8 a půl hodiny.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★ - Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, Dubí:

Přenádherný novogotický kostel je věrnou kopii svatostánku Madonna dell´Orto v Benátkách. Byl vystaven v letech 1898-1906 a byly použit bílý a červený mramor dovezený přímo z Itálie. Odsud také pocházejí některé gotické prvky, které byly součástí rušených benátských kostelů. Ve 33 metrů vysoké boční jižní věži se nachází zvon z roku 1925 a na střeše je vyobrazen dvojitý benátský kříž. V roce 1929 byly do krypty kostela převezeny ostatky členů šlechtického rodu Clary – Aldringen.

Poloha: 50.6841281N, 13.7871031E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, kostel (250 m)

Vlaková zastávka: Dubí (2,8 km)

Rod Clary – Aldringen

Jde o významný rakouský šlechtický rod s italskými kořeny. Jeho historie se začíná psát ve 14. století v Toskánsku. V českých zemích se rod objevuje poprvé v roce 1623, kdy František Clary de Riva kupuje statky v Dobříčanech na Žatecku. V roce 1664 dochází k vymření rodu Aldringenů a sloučení erbů blízkých rodů Clary a Aldringen. Velkého rozmachu v našich zemích dosáhl rod za vlády Jana Jiřího Marka, který koupil Kostomlaty, Benešov nad Ploučnicí či nemovitosti v Praze. Byl třikrát ženatý, měl hodně dětí, takže se rod úspěšně rozrostl. Od 18. století hraje prim knížecí teplická větev. Do majetku přibyla Krupka a František Karel Clary-Aldringen se stává v roce 1722 nejvyšším lovčím Českého království. František Václav v roce 1751 zahajuje zásadní přestavbu zámku v Teplicích a pozornost je upřena na podporu teplického lázeňství. Na přelomu 19. a 20. století je hlavou rodiny kníže Karel Richard, který je poslancem českého zemského sněmu. Jeho synové pracují v diplomatických službách a syn Manfred se stává dokonce rakouským ministerským předsedou. V té době plynou do rodové kasy velké příjmy z podpory turismu v Českém Švýcarsku či z výstavby a provozu Ústecko-teplické dráhy. Hlavou rodu se stává Alfons Clary-Aldringen; ten je ale znechucen situací po vzniku Československa. Bojuje proti zrušení šlechtických titulů a zásahům do soukromého majetku. Odpor proti novému státnímu zřízení ho dovede až ke vstupu do Národně socialistické německé dělnické strany, tedy k nacistům. Dva jeho synové padli na východní frontě jako příslušníci wermachtu. V květnu 1945 se snaží členové rodiny uprchnout do americké okupační zóny, to se jim ale nepodaří. Jsou zadrženi a v létě 1945 musí rodina pracovat při žních na Teplicku. Poté jsou odsunuti do Německa. Alfons Clary-Aldringen umírá v roce 1978 v Benátkách, je mu 91 let. Rok před smrtí vydává knihu vzpomínek, která vychází v roce 2002 i v Čechách pod názvem Vůně vzpomínek. Z českého vydání však vypadl velmi ostrý kritický pohled šlechtice na meziválečné podmínky v Československu. Současnou hlavou rodiny je Hieronymus Clary-Aldringen, narozený v roce 1944 v Teplicích. Hieronymus je finančním poradcem, žije ve Frankfurtu a občas navštěvuje Teplice, tehdejší rodové sídlo v Čechách. Knížecí erb je čtvrcený červeným pruhem napříč. Uprostřed se nachází štítek s císařským orlem na zlatém poli. Nahoře vpravo se třpytí tři stříbrné hvězdy na modrém poli, vlevo leží na zlatém poli koruna se dvěma černými háky. Dole vpravo se ve zlatém poli nacházejí tři šindele, vlevo svítí v modrém poli bílá věž.

★★★★ - Kamenné moře, Dubí:

Jde o evropsky významnou lokalitu. Kamenná moře nejsou pro oblast Krušných hor obvyklá. Mnohem častěji se objevují v Českém středohoří, na Šumavě a nebo Českomoravské vrchovině. Jedná se o přenádherné místo, ale čtyři hvězdičky dostává kvůli obtížnému přístupu.

Poloha: 50.6819969N, 13.7637019E

Parkoviště: v Dubí u nádraží (3,7 km)

Autobusová zastávka: Dubí, železniční stanice (4 km)

Vlaková zastávka: Dubí (3,7 km)

 

GALERIE: OJEDINĚLÉ KAMENNÉ MOŘE

★★★ - Porcelánový pomník, Dubí:

Netradiční pomník zdobí místní sídliště Družba. To tu vyrostlo v letech 1973-4. Na jeho počest vyrostl tento pomník, o který se postarala místní porcelánka.

Poloha: 50.6775392N, 13.7917647E

Parkoviště: v míště

Autobusová zastávka: Dubí, městský úřad (220 m)

Vlaková zastávka: Dubí (3,7 km)

Porcelán s cibulákovým motivem se objevuje poprvé v roce 1885

Na začátku všeho stojí opět velkoprůmyslník Anton Tschinkel, který v roce 1864 zakládá továrnu na porcelán. V té době ale o cibulákovém motivu nemá nikdo z Dubí ani tušení. 5. ledna 1885 se ocitne Tschinklova firma v konkurzu a on je nucen jí prodat německé firmě O. C. Teuchert z Míšně. A právě ta zavádí výrobu cibulákového motivu. Jenže Dubí patří Rakousku-Uhersku a německá firma má neustálé problémy s formalitami na hranicích, a tak prodává porcelánku v roce 1896 podnikateli Bernardu Blochovi. Ten ji vede až do roku 1938, kdy je porcelánka „odkoupena“ od Blocha a stává se přímým říšským podnikem. V roce 1945 je zestátněna a upevňuje postavení na trzích doma i v zahraničí. V roce 1991 je zprivatizována a získává ocenění Rodinné stříbro. Opakovaně se firma objevuje v žebříčku nejlepších českých podniků. Cibulákový porcelán vyrábějí dnes jen čtyři porcelánky na světě – Dubí k nim patří.

Naučte se číst cibulák!

Nebudete tomu věřit, ale ať je talíř či hrneček jakkoliv velký či malý, pokaždé pracuje cibulákový dekor se stejným motivem. A vy se seznamte s jeho šesti základními částmi. Ve středu obrazce najdeme vždy na pravé straně z kořene vyrůstající větvičky chryzantémy (lotos nebo astra). Ty mají velký květ, který je ještě podložen okvětím ve tvaru srdce. Pod tímto se nachází druhý malý a uzavřený květ. Na levé straně středového obrazce vždy uvidíme hrubou vyrůstající bambusovou větev, která je ovinuta popínavou rostlinou v květu (liána či svlačec). Tato část symbolizuje soudržnost. Uprostřed středu najdeme velký dvojitý ostře zoubkovaný list. Nad ním je květ pivoňky, symbol bohatství, vznešenosti a růstu. Nechme středový motiv a všimněme si, že mezi ním a krajem je vždy bordura či takzvaný květinový lem. Zde je znázorněna pnoucí popínavá rostlina, na čtyřech místech přerušena lotosovým květem. A dostáváme se k okraji. Tady se nacházejí v dekoru vždy dva požehnané plody. První téměř srdcový tvar s výhony patří broskvi, ta v čínské symbolice představuje nesmrtelnost nebo alespoň dlouhověkost. Druhý požehnaný plod, který může připomínat zmiňovanou cibuli, je ve skutečnosti granátové jablko, vykreslené jako oválný plod. To je symbolem plodnosti a hojnosti zdravých dětí.

 

GALERIE: CO VÁM ŘEKNE HRNÍČEK?

Cibulák je historický omyl

K výrobě tohoto porcelánu není potřeba plodů cibule a ani na dekoru se žádné zobrazení cibule neobjevuje. To jsou všechno historické omyly a posměšky, které se táhnou dlouhou historií tohoto porcelánového vzoru. Každopádně takzvaný cibulák je nejstarší funkční dekor na světě. Vytvořil ho v roce 1729 Johan Kretschmar, jeden z výtvarníků první evropské porcelánky v německé Míšni. Jeho kolegové ho zasypali pošklebky a části dekoru nazývali melouny či cibulemi. Odtud se pak vzal název cibulák. Ve skutečnosti Kretschmarův návrh vychází z kořenů východoasijské filozofie a dává přednost ztvárnění rostlinných motivů. A ta slavná cibule je ve skutečnosti granátovým jablkem.

★★★ - Dubský lesní pramen, Dubí:

Nejedná se o pramen léčivé vody. Jde o normální pramen pitné vody, který je však součástí místních lázeňských procházkových okruhů. Ke zvelebení jeho okolí došlo v roce 2012, kdy byla vybudována nová naučná stezka.

Poloha: 50.6901167N, 13.7811000E

Parkoviště: na místní komunikaci v Budově (250 m)

Autobusová zastávka: Dubí, lázně (1 km)

Vlaková zastávka: Dubí (2,2 km)

★★ - Kamenný stůl, Dubí:

Jeden z kamenných stolů, který se nachází v okolí Dubí. Tento má rozměry 150 x 100 centimetrů a je zmiňován v literatuře už v roce 1595. Podle pověsti ke stolu zasedali místní obyvatelé k poradám.

Poloha: 50.6650597N, 13.7810286E

Parkoviště: v míště

Autobusová zastávka: Dubí, Mstišov, náměstí (v místě)

Vlaková zastávka: Střelná v Krušných horách (4,4 km)

★★ - Terezčiny lázně, Dubí:

Rokem jedna zdejších lázní je rok 1862. To je v Dubí postaven první lázeňský dům. Dnes se zde léčí nervové choroby, stavy po mozkových příhodách a chorobách mozku, obrna, nemoci z povolání a poúrazové stavy. K častým lázeňským hostům patřili v minulosti herec Oldřich Nový, spisovatel Jan Neruda či dirigent Václav Talich.

Poloha: 50.6860653N, 13.7839147E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, lázně (152 m)

Vlaková zastávka: Dubí (2,5 km)

Historie lázeňství v Dubí

S nápadem výstavby lázní přišel Anton Tschinkel, který v roce 1862 přeměnil zájezdní hostinec Diana v první lázeňský dům. Mužem číslo 2 byl teplický lékař Alois Brecher. Ten zde postavil v roce 1870 Vodoléčebný ústav, který rozvíjel Priessnitzovu metodu. Ústav končí v lednu roku 1898, kdy stavba lehne popelem. Největší úspěch čeká na třetího v pořadí – inženýra a stavitele Moldavské železnice Thomase Nowaka. Ten otevírá v roce 1877 na svou dobu velmi luxusní lázeňskou budovu. Hned za dva roky přistavuje druhé křídlo a tím je položen základ Tereziných lázní, které získaly jméno Nowakovy manželky. Jenže ani Nowak se nevyhne krizi, a tak na přelomu 19. a 20. století odkupuje celý komplex lázeňský podnikatel a šlechtic Edmund Clary–Aldringen. Ten rozproudí v Dubí společenský život, plesy, promenádní koncerty a zkvalitní lázeňskou péči. V roce 1945 jsou lázně zestátněny, ale 9. srpna 1946 téměř celé shoří. Obnova trvá až do roku 1950.

 

GALERIE: LÁZEŇSKÁ ZÁKOUTÍ V DUBÍ

★★ - Obora Mstišov, Dubí:

Oboru založil na počátku 18. století František Karel Clary – Aldringen. Je celoročně přístupná. A zvláště malí návštěvníci zde ocení daňky, srnce, jeleny, muflony, divoká prasata a japonské sika jeleny.

Poloha: 50.6689017N, 13.7702278E

Parkoviště: v míště

Autobusová zastávka: Dubí, Mstišov, Dvojhradí (v místě)

Vlaková zastávka: Střelná v Krušných horách (3,4 km)

 - Pozůstatky skokanských můstků, Dubí:

Skokanské můstky v Dubí vznikly už za první republiky. Ve druhé polovině 50. let byly můstky prodlouženy a bylo upraveno doskočiště, mohlo se tu skákat až 50 metrů. To umožňovalo pořádat krajské i mezinárodní závody. Jenže v 60. letech se závody ruší kvůli nedostatku sněhu a později zanikly. Dnes jsou patrné dojezdové dráhy a základ delšího z můstků.

Poloha: 50.6836036N, 13.7923997E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, kostel (1,3 km)

Vlaková zastávka: Dubí (3,9 km)

 - Nerudova studánka, Dubí:

Jde o kamennou kašnu vytesanou z jednoho kusu kamene. Voda je do ní přivedena částečně zapuštěným potrubím. Vlastní rezervoár vody je o několik metrů výše. Voda údajně není pitná.

Poloha: 50.6799542N, 13.8061575E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, Běhánky, Dubská (60 m)

Vlaková zastávka: Dubí (4,7 km)

 - Kamenný stůl, Běhánky, Dubí:

Jeden ze dvou kamenných stolů v okolí. Tento ale není původní, kámen byl nalezen v lese a byl na místo dovezen a instalován po vzoru stolu mstišovského.

Poloha: 50.6799894N, 13.8062519E

Parkoviště: na místní komunikaci

Autobusová zastávka: Dubí, Běhánky, Dubská (60 m)

Vlaková zastávka: Dubí (4,7 km)

 - Tschinkelova vila, Dubí:

Vila pochází z let 1864-5. Patřila významnému továrníkovi Antonínu Tschinkelovi. I když tento muž stál za velkým rozkvětem Dubí, zasáhla ho obchodní osobní krize a jeho akcie zkrachovaly. Po válce sloužila jako ozdravovna pro nemocné tuberkulózou. Později tu byla dětská psychiatrická léčebna, kde se experimentovalo s LSD na léčbu. Dnes budova patří bývalému starostovi Moldavy Jaroslavu Pokovi a neutěšeně chátrá.

Poloha: 50.6773111N, 13.7901444E

Parkoviště: v míště

Autobusová zastávka: Dubí, městský úřad (320 m)

Vlaková zastávka: Dubí (4 km)

Anton Tschinkel

Když přijíždí velkoprůmyslník jednoho dne na počátku 60. let 19. století do Dubí, netuší, že se rodí osudová láska. A to nutno říci, že náš hrdina není žádný naiva. V době příjezdu do Dubí je mu skoro padesát let (narodil se 18. února 1812 v Krásném Poli u Chřibské na Děčínsku). Původně sem Tschinkel přijel, aby si vyhlédl místo na stavbu vodní pily. Jeho továrna na cikorku v Lovosicích potřebovala stálý přísun prken, beden a dalšího dřevěného materiálu. Jen tak pro zajímavost – fabrika na cikorku dodnes existuje a jedná se o slavnou továrnu na výrobu oplatek DELI. Dnes tu z pásů sjíždějí miliony kusů Horalek, Tatranek, Miňonek, celé kolekce sušenek Zlaté a BeBe. Jenže první setkání Tschinkela a Dubí bylo osudové a došlo k vzájemnému zamilování se. Velkoprůmyslník si zde zřizuje letovisko a napadají ho nápady, které dokáže převést do reálného světa. Nejprve zařizuje výrobnu sideritového zboží (siderit je ocelek) a pak zakládá továrnu na porcelán. Mezitím se potkává s pražským lékařem Josefem Löschnerem, který ho přivede na myšlenku vybudování klimatických lázní. Ze zájezdního hostince Diana vzniká lázeňský dům a v Dubí vyrůstají aleje, promenády a vyhlídky. Tschinkel je také majitelem stavební parcely, kde si nechá vybudovat slavnou vilu i s tropickými skleníky. Jeho nápady nemají konce, chce ve městě zřídit mléčný bar, salaš, kde se bude udit maso a spoustu dalších věcí, ale všechno poškrtá červeným perem hospodářská krize v 80. letech 19. století. Štěstí Antona Tschinkela opouští a jeho firma se ocitá v roce 1885 v konkurzu. Unavený a zlomený pán umírá 4. prosince 1892 ve věku 80 let v Lovosicích.

 - Křížové kameny, Dubí:

Vytyčují prostor, kde měla vyrůst salaš pro návštěvníky lázní. Za tímto projektem stál továrník Anton Tschinkel; měla se zde podávat opékaná zvěřina z okolních lesů a místní zdravotní likéry. Ke stavbě se přikročilo v roce 1884, ale hospodářská krize realizaci zastavila.

Poloha: 50.6834244N, 13.7838506E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Dubí, lázně (350 m)

Vlaková zastávka: Dubí (2,9 km)

 - Bývalá bobová dráha, Dubí:

Svého času jedna z nejvýznamnějších českých drah. Její začátky se datují dokonce už na začátku 20. století za vlády šlechtického rodu Clary – Aldringenů. Byla oblíbeným místem nejen návštěvníků, ale i místních. Konala se tu řada sportovních soutěží. Nejvýznamnějším závodem bylo mistrovství republiky sáňkařů v roce 1959. Dnes najdeme už jen terénní nerovnosti v krajině.

Poloha: 50.6948703N, 13.7786875E

Parkoviště: na místní komunikaci (0,5 km)

Autobusová zastávka: Dubí, lázně (1,4 km)

Vlaková zastávka: Dubí (2,4 km)

 - Lovecký zámeček Dvojhradí, Dubí:

Zámeček v čínském stylu u obory nechal postavit František Karel Clary-Aldringen pro svoji manželku Marii Terezii Kuniglovou. Jenže té v kraji neřekl nikdo jinak než Tupferle. A tak se stejně začalo říkat i místnímu zámečku. Jenže časem došlo ke zkomolení na Tuppelburg a otrockým překladem do češtiny vznikl zavádějící název Dvojhradí. Zámek měl podobu osmiboké jednopatrové budovy obehnané vodním příkopem. Od každé stěny osmiboké stavby vybíhalo do krajiny osm alejí. Zámeček se stal častým cílem lázeňských návštěvníků, zavítal jsem ale i Johann Wolfgang Goethe a Ludwig van Beethoven. V roce 2018 zámeček vyhořel. Původně se zdálo, že řádění ohně bylo nenahraditelné, po čase se ale majitel objektu domluvil s památkáři, že dojde k vybudování co nejvěrnější kopie.

Poloha: 50.6693208N, 13.7689967E

Parkoviště: v míště

Autobusová zastávka: Dubí, Mstišov, Dvojhradí (v místě)

Vlaková zastávka: Střelná v Krušných horách (3,4 km)

 

GALERIE: DOTEKY PŘÍRODY V DUBÍ A NA CÍNOVCI

Výlet 2: Procházka lázeňským městem Dubí s návštěvou Kostela Neposkvrněného početí Panny Marie (pěší)

 

Start: Dubí, Infocentrum Dubí

Cíl: Dubí, Infocentrum Dubí

Délka trasy: 15,4 km

Časová náročnost: 4 hodiny 55 minut, bez prohlídky lokalitě

Popis: Okruh, který je zaměřen na lázeňskou tradici a tradici výroby porcelánu v tomto podkrušnohorském městě. Procházka vede klidným prostředím, i když několikrát přetíná hlavní páteřní komunikaci – silnici I. třídy číslo 8. Na cestě se pravidelně střídají mírná stoupání a mírná klesání. Nejvyšším místem je lokalita Kamenného moře, tady jsme ve výšce 528 metrů nad mořem. Pak následuje prudký sestup do Mstišova na úroveň 289 metrů nad mořem, pak se do Dubí zase mírně stoupá. Celkové převýšení je 387 metrů. Výlet považujte, zvláště při návštěvě Muzea porcelánu za celodenní.

Vhodnost: Cestu zvládnou všechny věkové kategorie. Pokud ji skutečně věnujete celý den, není problém tempo ještě zvolnit a udělat si z cesty opravdovou pohodovou procházku. Výlet je zařazen ve třetí náročnostní skupině z deseti.

 

Zastávky:

Dubí, Nerudova studánka (1,2 km) – Kamenný stůl, Běhánky, Dubí (1,3 km) - Dubí, Pozůstatky skokanských můstků (2,4 km) - Dubí, Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (3,5 km) – Dubí, Tereziny lázně (4 km) – Dubí, Dubský lesní pramen (4,8 km) – Dubí, Křížové kameny (6,1 km) – Dubí, Kamenné moře (9,4 km) – Dubí, Obora Mstišov a Lovecký zámeček Dvojhradí (11 km) – Dubí, Kamenný stůl (12,2 km) – Dubí, Tschinkelova vila (14,3 km) – Dubí, Porcelánový pomník (14,7 km)

 

Tip pro milovníky sportovní nostalgie

V Dubí nenajdeme jen zbytky skokanských můstků, ale i zbytky bobové dráhy. Pokud ji chcete najít, tak v okamžiku když půjdete od Dubského lesního pramene a přejdete Bobový potok, tak nezahýbejte doleva do ulice Myslbekovy, ale doprava na neznačenou cestu. Jděte do kopce a brzy bude následovat vidlice, kde odbočíte doprava. Brzy na bývalou bobovou dráhu narazíte. Možná si i připomenete její velkou slávu, protože na místní dráze se konalo dokonce v roce 1959 mistrovství republiky. Krátkou zacházkou k bývalé bobové dráze a zpět se vám výlet prodlouží na 16,3 kilometru.