Jeden z největších chemických závodů v z

HORNÍ JIŘETÍN

Horní Jiřetín je synonymum boje proti prolomení těžebních limitů; místní brojí proti dolu, který je obklopuje ze všech stran, i tak tu ale najdete řadu krásných míst, které stojí za návštěvu

 

Zdejší krajinu obdivoval Johann Wolfgang Goethe a Ludwig van Beethoven. To v nich ale ještě nestála obří rypadla. Oba muži byli okouzleni Jezeřským zámeckým parkem – arboretem, které patřilo mezi nejkrásnější parky Evropy. Honba za hnědým uhlím a radlice bagrů ale způsobily jeden z největších zločinů na přírodě v českých zemích. Běsnění nepřežil ani druhý největší dub Evropy – Albrechtický dědoušek. Jeho smrt přišla v noci z 5. na 6. srpna 1993, kdy byl třikrát umýslně zapálen a vyhořel do kořenů

Horní Jiřetín (německy Obergeorgenthal, lidově Jörten) je město na úpatí Krušných hor s 2 200 obyvateli. S největší pravděpodobností ho založili v roce 1263 páni z Rýzmburku. Přemysl Otakar II. se musel rozhodnout pro jedno ze čtveřice měst ve zdejší lokalitě - Jiřetín, Ervěnice, Kopisty a Most – a tak začal prosazovat posledně jmenovaný a dovedl ho až k titulu královské město.

Třicetiletá válka s Jiřetínem, v té době už rozděleným na Horní a Dolní, pořádně zatočila; konec konců jako s většinou českých měst. A co nezničila válka, to zničil mor, který kráčel za válkou jako stín. Majiteli panství se stali dílem Lobkowiczové a na druhé straně Jiřetínského potoka Valdštejnové. V 19. století se tu začalo těžit uhlí. II. světová válka se téměř pět let vyhýbala Hornímu Jiřetínu až do spojeneckého náletu na Záluží v roce 1944. Tehdy řada bomb při náletu dopadla na jiřetínské domy.

Devastace neopakovatelné přírodní památky Jezeřského (Albrechtického) arboreta

Naprosto výjimečné a ojedinělé arboretum začalo vznikat v roce 1823 na rozloze 5 hektarů. Nejprve šlo o francouzskou zahradu se stříhanými stěnami, loubím, bazény s vodotrysky a kaskádou, voliérou, tělocvičnou a skleníky. Od roku 1838 už mělo rozlohu 50 hektarů a k francouzské zahradě přisedal anglický park. Při osazování se pracovalo s detaily; za pomoci stromů se zvýrazňovaly průhledy a výhledy na zámek či svahy hor. Pracovalo se citlivě s kontrasty a harmonií jednotlivých stromů. Důraz byl kladen na skutečnost, aby jedno místo nabízelo v průběhu roku odlišné pohledy a mělo čím stále uchvacovat. Kolem roku 1840 se v arboretu objevily kanadské jedle, červenolisté buky, svazčité břízy, převislé jasany nebo pestrolisté platany. Nejznámějším stromem celého arboreta byl Albrechtický dub, kterému se říkalo Albrechtický dědoušek. Tento dub zimní byl největším dubem střední Evropy a druhým největším v Evropě. Stával u vchodu, jeho stáří se odhadovalo na tisíc let a v obvodu kmene měřil neuvěřitelných 15,6 metrů. Jezeřské arboretum začalo pustnout po II. světové válce, kdy se o něj nikdo nestaral. V 70. letech se začalo hovořit o tom, že se pod parkem nachází obrovské ložisko hnědého uhlí. 4910 unikátních stromů obrovské hodnoty se najednou ocitlo v ohrožení. Socialistické úřady vyčíslily v roce 1980 hodnotu parku na půl miliardy československých korun. I přes tuto cenu dostalo uhlí přednost a do části arboreta se zakously bagry a rypadla. Rozhodující pro devastaci parku byl úhyn Albrechtického dubu. Toho během noci z 5. na 6. srpna 1993 někdo úmyslně třikrát zapálil a strom vyhořel ke kořenům. Zachránit se nepodařilo ani Sekvojovec obrovský, který odborníci vykořenili a přesunuli do mostecké části Zahražany. Unikátní operace, která se nepovedla ještě nikdy nikomu na světě nevyšla ani v Mostě, strom za pět let uhynul. Jediné dva stromy, které přežily, byly více než 300letý šeřík a stejně stará magnolie, které skončily v parku zámku v Krásném Dvoře. Dnes zbyl z původního arboreta jen opravdu malý zlomek severního okraje, který je ve velmi zbídačelém stavu, ale i tak jsou tu k vidění unikátní stromy. O částečný návrat bývalé slávy a věhlasu se snaží skupina místních nadšenců. O to smutnější je skutečnost, že pod zničeným parkem se těžit nezačalo a stromy šly k zemi zbytečně.

Okolí Horního Jiřetína je paradoxně ale místem, kde se můžeme setkat s některými kriticky ohroženými rostlinami či zvířaty. Zbytky Jezeřského arboreta jsou domovem Kovaříka fialového, který se na našem území už téměř nevyskytuje. Linduška úhorní je pták podobný vrabcovi, jehož populace se v Česku počítá maximálně do padesáti párů. V posledních letech je opakovaně spatřen na výsypce za chemickými závody Záluží poblíž jezera Jiřetín II. Na podobném místě, jen u jezera Propadlina, se několikrát objevila rostlina Lakušník Baudotův, která v podstatě v Čechách téměř neexistuje a její výskyt je extrémní zvláštností. A konečně Kapraď hřebenitá, která byla několikrát objevena v okolí jezírek v blízkosti osady Černice. I ona je už v naší přírodě více méně výjimkou.

Nejvýznamnějšími rodáky Horního Jiřetína jsou hudební skladatel František Glaeser a Walter Womacka, jeden z nejvýznamnějších socialistickorealistických malířů v NDR.

 

Znakem Horního Jiřetína je modrý štít se zlatou hlavou. Uprostřed hlavy je umístěn hnědý slaměný úl, za nímž jsou zkřížené dva klasy přirozených barev. V pravé straně hlavy jsou černá zkřížená hornická kladiva, v levé straně černé ozubené kolo se čtyřmi špicemi. Zbytek štítu vyplňuje postava svatého Jiří ve zlatém brnění na stříbrném koni. Jiří drží okrouhlý štít v levici, v pravici pak kopí. Tím probodává zeleného draka, který se svíjí na zemi pod koněm. Štít obklopuje ozdobná obruba v barvě kamene, na horním okraji spočívá stříbrná zděná koruna s cimbuřím o pěti stínkách.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Město Horní Jiřetín je mimo jakékoliv hlavní silnice v oblasti. Nejblíž je silnice 27, která spojuje Most a Litvínov. Vzdálenosti Horního Jiřetína z českých měst: Praha (109 km), Ústí nad Labem (56 km), Karlovy Vary (79 km), Liberec (151 km), Plzeň (116 km).

Autobus: Autobusové spojení do Horního Jiřetína je z Litvínova a Záluží.

Vlak: Vlakové spojení není do Horního Jiřetína přivedeno.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

★★★★★Vyhlídka Jezeří, Horní Jiřetín:

Vyhlídka nabízí neuvěřitelný pohled. V prvním plánu vidíte barokní zámek Jezeří a na zadním plánu se pohybují obrovská rypadla hnědouhelné pánve na dole Československé armády.

Poloha: 50.5554233N, 13.5025553E

Parkoviště: v místě (400 m)

Autobusová zastávka: Černice (3,8 km)

Vlaková zastávka: Kyjice (9,3 km)

★★★★ - Údolí Albrechtického potoka, Horní Jiřetín:

Jde o jedno z nejméně postižených míst Krušných hor. Údolí se nachází vzdušnou čarou jen zhruba 500 metrů od okraje hnědouhelného revíru, ale rozhodně by to nikdo neřekl. Údolí je velmi a obtížně přístupné. Je lemováno vysokými skalami, nevede tu žádná turisticky značená stezka a převažují tu původní vzrostlé bukové porosty.

Poloha: 50.5614392N, 13.5111897E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Černíce (1,4 km)

Autobusová zastávka: Černíce (1,8 km)

Vlaková zastávka: Kyjice (10,4 km)

 

GALERIE: NESPOUTANOST ÚDOLÍ ALBRECHTICKÉHO POTOKA

★★★★Zámek Jezeří, Horní Jiřetín:

Barokní zámek hledí do nitra hnědouhelné pánve. Není známo, kdy se začínají psát počátky hradu, kolem roku 1550 byl ale přestaven do renesanční podoby. V roce 1646 ale vyhořel. Ferdinand Vilém z Lobkovic mu nechal vtisknout při opravě barokní podobu. Dobu největší slávy zažil na přelomu 18. a 19. století. To vzniklo divadlo, byla založena myslivecká kapela a častým hostem byl Johann Wolfgang Goethe. Premiéru tu měla dokonce i Beethovenova symfonie Eroica. Od 50. let začal zámek překážet rozvoji hnědouhelné pánve a jen kvůli revoluci v roce 1989 byl zachráněn. Jinak bychom už na jeho místě sledovali možná obří rypadlo. Místní zámecká kaple Panny Marie Bolestné byla poutním místem, protože zde naleznete údajně část Ježíšovy trnové koruny.

Poloha: 50.5540892N, 13.5049089E

Parkoviště: v místě (400 m)

Autobusová zastávka: Černice (3,6 km)

Vlaková zastávka: Kyjice (9,6 km)

★★★★ - Národní přírodní rezervace Jezerka, Horní Jiřetín:

Více než 250 let starý bukový les. Odborníci ho považují za nejstarší na území celých Krušných hor. Lokalita je ale cenná i z hlediska geologického, objevují se tady zajímavé geologické útvary vznikající zpravidla mrazovým zvětráváním skal.

Poloha: 50.5460231N, 13.4797736E

Parkoviště: pod hradem Jezeří (3 km)

Autobusová zastávka: Černice (6,2 km)

Vlaková zastávka: Kyjice (11,3 km)

 

GALERIE: NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE JIZERKA

★★★★ - Zřícenina hradu Starý Žeberk, Horní Jiřetín:

Památkou na něj jsou už jen terénní nesrovnalosti. Podle historiků vznikl v první polovině 13. století a pustým se stal po sto letech existence. Z vrcholu je nádherný výhled do krajiny na Mostecko a dál do vnitrozemí včetně Českého středohoří nebo hory Říp.

Poloha: 50.5465425N, 13.4829447E

Parkoviště: pod hradem Jezeří (2,8 km)

Autobusová zastávka: Černice (6 km)

Vlaková zastávka: Kyjice (11,2 km)

★★★Nebeské schody (Poustevnické skály), Horní Jiřetín:

Na německých mapách má pěšina roztomilý název: Zweiter Zickzackweg, což znamená Druhá cik-cak stezka. Nebeské schody by měly spojovat Horní a Dolní vyhlídku. Dnes je tu však více méně velmi nepříjemný terén pro chůzi. Navíc se jedná o extrémní převýšení, údajně nejhorší v celých Krušných horách. Dřív obě vyhlídky poskytovaly nádherný výhled do údolí. Dolní je použitelná k výhledu jen v zimě, kdy na stromech není listí. Stále úžasný výhled je z Horní vyhlídky, kdy můžete dohlédnout na podkrušnohorskou kotlinu, České středohoří nebo města hnědouhelné pánve. Ovšem vyšplhat na vyhlídky ze spodní obce Černice a nikoliv sejít z vrchní cesty je výzva pro každého turistu.

Poloha: 50.5730664N, 13.5185244E

Parkoviště: pod zámkem Jezeří (6,2 km)

Autobusová zastávka: Černice (7,7 km)

Vlaková zastávka: Kyjice (13,6 km)

Vyhlídka lákala i nacisty

Horní vyhlídka je nejen unikátní svým dokonalým výhledem, ale překvapivě je i na malou skalní stěnu hezky vidět zezdola téměř odevšad. Proto ji využili Němci v prosinci 1938 a na skalní stěnu vytesali dvoumetrový hákový kříž. Vyjadřovali tak podporu připojení Sudet k německé říši.

 

GALERIE: POUSTEVNICKÉ SKÁLY

★★★Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Horní Jiřetín:

Architektem stavby je Jean Baptiste Mathey. Kostel najdeme v centru obce na vrcholu místního kopečku. Kostel byl postaven mezi lety 1694-1700. Kostel byl v minulých letech důležitým poutním místem.

Poloha: 50.5736658N, 13.5483531E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Horní Jiřetín, pošta (440 m)

Vlaková zastávka: Most - Kopisty (8,1 km)

★★ - Mauzoleum Lobkowiczů (Čertovo mauzoleum), Horní Jiřetín:

Zřícenina měla být hrobkou rodiny Lobkowiczů. Projekt připravil architekt vídeňského dvora Andreas Altomonte. Práce na stavbě začaly v roce 1753. Jenže přišly nešťastné události - úmrtí pracovníků, pády stromy, propadání země, ale i samotná úmrtí ve šlechtické rodině. To vyvolalo pověry o čertech, kteří brání výstavbě a postupně obavy sílily natolik, že Lobkowiczové od záměru mauzolea rychle odstoupili.

Poloha: 50.5523397N, 13.5020986E

Parkoviště: v místě (300 m)

Autobusová zastávka: Černice (2,4 km)

Vlaková zastávka: Kyjice (7,7 km)

 - Bývalá vodárna Jezeří, Horní Jiřetín:

První vodárna pro zámek Jezeří. Přestala sloužit svému účelu a nahradila ji nová vodárna zhruba 500 metrů výš proti toku Šramnického potoka.

Poloha: 50.5544886N, 13.4996164E

Parkoviště: pod hradem Jezeří (150 m)

Autobusová zastávka: Černice (3,9 km)

Vlaková zastávka: Kyjice (8,9 km)

 - Jezeřská štola, Horní Jiřetín:

Ke znovuobjevení středověké štoly došlo v 70. letech 20. století. Tehdy se připravovalo rozšíření uhelného lomu Československé armády. Štola je důkazem těžby něčeho jiného než uhlí, a to železné rudy. Konec konců bývalá obec nacházející se nedaleko, nesla jméno Eisenberg, tedy Železná hora.

Poloha: 50.5543492N, 13.5010114E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Černice (3,8 km)

Vlaková zastávka: Kyjice (7,8 km)

Výsypky na Hornojiřetínsku

S těmi to není zcela jednoznačné. Jednou z nich je výsypka Obránců míru (Jiřetínská). Ta se nachází mezi dolem ČSA, Dolním Jiřetínem a Komořany. Její rozloha má plochu 970 hektarů a s její rekultivací se čeká na definitivní rozhodnutí o prolomení limitů na dole ČSA. Albrechtická výsypka o rozloze 180 hektarů byla založena v lokalitě dřívější obce Albrechtice pod hradem Jezeří. Později však byla znovu otevřena a přeměněna na pokračování dolu ČSA. Poslední ze zdejších výsypek – vnitřní výsypka ČSA – vznikla na místě bývalých obcí Dřínov, Šimperk, Kundratice. Je ohraničena obcemi Vysoká Pec na západě, Komořany na východě, Krušnohorským zlomem na severu a Ervěnickým koridorem na jihu. Má rozlohu 750 hektarů a v této lokalitě byla přeložena jak silnice, železnice i řeka Bílina do Ervěnického koridoru. Rozloha této výsypky bude dál narůstat. Na její části se začalo s rekultivací v roce 1993.

Lom ČSA

Jeden ze čtyř aktivních severočeských dolů. Ohraničen je městem Horní Jiřetín a vesnicemi Černice, Vysoká Pec, Komořany a chemickými závody v Záluží. V lokalitě najdeme nejkvalitnější hnědé uhlí v celé Evropě. Na místě se nacházelo Komořanské jezero o rozloze 56 kilometrů čtverečních. Činností lomu bylo zdevastováno Jezeřské arboretum. Uhlí se třídí a zpracovává v elektrárně Komořany. Těžba si vynutila přesun silnice I. třídy číslo 13 Chomutov – Litvínov i železnice Ústí nad Labem – Chomutov. Regionální trať Chomutov – Litvínov byla bez náhrady zrušena. Přeložena byla i řeka Bílina, která byla zcela zatrubněna. Potoky Kundratický a Vesnický byly svedeny do Podkrušnohorského přivaděče, Šramnický a Černický potok byly zatrubněny. Zmizely obce Albrechtice, Jezeří, Dřínov, Kundratice, Podhůří, Ervěnice a Komořany. Těžba ohrožuje v úseku Vysoká Pec a Horní Jiřetín svahy Krušných hor, které se sunou do údolí. Limity jsou stanoveny do roku 2025. Jejich prolomení by přineslo 800 milionů tun hnědého uhlí. Znamenalo by to ale částečné či úplné zničení města Horní Jiřetín a úplné zničení obce Černice. Následovalo by částečné zničení města Litvínov – hlavně sídliště Janov a v roce 2065 devastaci chemických závodů v Záluží u Mostu. Těžba by skončila v roce 2120 možným částečným ohrožením částí města Most.

 - Protistřepinový kryt, Horní Jiřetín:

Dozvuky války u hlavní silnice. Mezi zastávkami Litvínov, Záluží, Důl Julius IV a Litvínov, Záluží, zdravotní středisko krátce za přejetím železničních kolejí uvidíme protistřepinový kryt z II. světové války. Nad povrch země vykukují čtyři nadzemní vchody. Ochrana před případným bombardováním byla ale sporadická, protože pokud zasáhla mina kryt přímo, strop se zřítil a pohřbil lidi v něm.

Poloha: 50.5512089N, 13.6074056E

Parkoviště: v místě

Tramvajová zastávka: Litvínov, Záluží, Důl Julius IV (400 m)

Autobusová zastávka: Horní Jiřetín, Dolní Jiřetín, odbočka centrum (1,3 km)

Vlaková zastávka: Most - Kopisty (1,7 km)

Loupnice

Třetí největší vodní tok okresu Most, řeka Loupnice pramení na svahu vrchu Kamenec v nadmořské výšce 781 metrů. Horní tok dvanáctikilometrové říčky vede Hamerským údolím a končí v okamžiku, když Loupnice vtéká do vodní nádrže Janov. Pod Janovem začíná střední tok a Loupnice vtéká do Litvínova. Z něj se ale rychle dostává do Horního Jiřetína, kde přijme vody Černého potoka. Ještě před tím ale zatrubněná či v betonovém koridoru prokličkuje mezi Hornojiřetínskou a výsypkou Obránců míru. Na dolním toku se nejdřív stává součástí nádrže Vítěz. Do řeky Bíliny se levostranný přítok vlévá u Dolního Jiřetína v blízkosti protistřepinových krytů. Na horním toku je řeka čistá, od opuštění Litvínova je ale silně ovlivněna průmyslovým působením.

 

Výlet 1: Když se důlní činnost a unikáty přírody míchají v Horním Jiřetíně (pěší)

 

Start: Horní Jiřetín, Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Cíl: Horní Jiřetín, Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Délka trasy: 19,1 km

Časová náročnost: 6 hodin a 40 minut, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet mapuje historii těžební činnosti v okolí Horního Jiřetína, její vliv na zdejší krajinu a hlavně zbytky toho, co se povedlo uchránit. Na druhou stranu budeme přítomni prohlídce technických památek, které mohly vzniknout jen kvůli těžbě a dolování. Nejnižší bod výletu je v závěru výletu, v obci Černice ve výšce 251 metrů nad mořem. Nejvyššího bodu dosáhneme u krásné vyhlídku u zříceniny hradu Starý Žeberk ve výšce 686 metrů. Celkové převýšení je 583 metrů.

Vhodnost: Výlet je poměrně náročný, protože bude hodně stoupat. Zařadili jsme ho proto na pátý stupeň desetibodové náročnosti. Pokud využijeme jeden z tipů, jak výlet rozšířit, tak náročnost výletu poskočí na sedmý stupeň.

Zastávky:

Horní Jiřetín, Albrechtická štola a štola Jiřetín (4,5 km) – Horní Jiřetín, zámek Jezeří (6,8 km) – Horní Jiřetín, Vodárna Jezeří (7,9 km) - Horní Jiřetín, Národní přírodní rezervace Jezerka (9,1 km) – Horní Jiřetín, zřícenina hradu Starý Žeberk (9,8 km) – Horní Jiřetín, Mauzoleum Lobkowiczů (12,9 km) – Horní Jiřetín, bývalá vodárna Jezeří (13,2 km) – Horní Jiřetín, štola Jezeří (13,3 km)

Tip pro ty, kteří si chtějí opravdu ale opravdu dát do těla

V okamžiku, kdy se bude modrá turistická stezka odklánět z lesní cesty směrem k obci Černice, tak je možné zastavit a začít šplhat přímo do svahu. Narazíte na skalní útvary, které se nazývají Dolní a Horní vyhlídka. Mezi nimi jsou takzvané Nebeské schody. Na vzdálenost 400 metrů vystoupáte vzhůru o 175 metrů. Převýšení je vražedné.

Tip pro ty, kteří nechtějí přijít o výjimečnou vyhlídku

Stačí když u rozcestníku Pod Jánským vrchem zahneme doprava na neznačenou lesní cestu a dojdeme až do pravotočivé zatáčky. Tady zažijete pohled, který kombinuje pohled na industriální inferno s výhledem na barokní zámek.